KAM SE PŮJDEME NAJÍST?

Sedmá kapitola Micheáše obsahuje jedno z nejmocnějších poselství nové smlouvy, které kdy bylo kázáno. V tomto neuvěřitelném kázání Micheáš mluví k Izraelcům – a přece mluví i k církvi Ježíše Krista v těchto posledních dnech. Své kázání začíná srdceryvným zvoláním – které je stále ještě dnes slyšet od duchovně hladovějících věřících po celém světě: „Běda mi!…Nezůstal ani hrozen k ochutnání“ (Micheáš 7:1, B21).

Micheáš popisuje účinek hladu v Izraeli – hladu po potravě a po Božím Slovu. Je to ozvěna slov dřívějšího proroctví Amose, kdy Bůh říká: „Hle, přicházejí dny…kdy na zemi pošlu hlad – ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov…Budou bloudit, aby hledali Hospodinovo slovo, ale nenajdou“ (Amos 8: 11-12, B21).

V Izraeli byla doba sklizně a vinohrady měly být obsypány hrozny, ale z vinné révy nevisel ani jediný hrozen. Micheáš sledoval, jak lidé chodí do vinohradů a hledají hrozny, aby si je utrhli, a nic nenacházejí. Svým prorockým zrakem Micheáš viděl zástupy v těchto posledních dnech, jak běhají z místa na místo a hledají, kde by slyšely skutečné slovo od Boha. Představoval si věřící, kteří se honí z církve do církve, z probuzení do probuzení, z jednoho národa do jiného – a všichni hledají, jak uspokojit hlad a žízeň po něčem, co by živilo jejich duše. Stále je slyšet volání: „Běda mi – nezůstal ani hrozen!“

V zemi je velký hlad. A přesto, navzdory běhajícím zástupům, které hledají duchovní potravu, těch, kteří skutečně touží po Božím Slovu, je pouhý pozůstatek (viz Micheáš 7: 14, 18). Je to pravda dnes stejně jako ve starém Izraeli. Pár křesťanů dnes doopravdy hladoví po slyšení čistých Hospodinových slov. Zatímco většina jich je vykrmena sodomskými jablky a pase se na slámě zvrácených evangelií.