KROŤ SVŮJ JAZYK
„Ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu“ (Jakub 3:8).
V tomto verši ve své epištole hovoří Jakub o jazyku věřících. Vyzývá církev, aby získala kontrolu nad svým jazykem – předtím než je jejich jazyk zničí! Asi se zeptáš: Jak vážná je ta záležitost se zkrocením jazyka? Může být „nepokojný jazyk“ skutečně až tak hříšný?
Neudržený jazyk činí naši zbožnost naprosto bezcennou! Může učinit v Božích očích veškerou tvou duchovní aktivitu zcela zbytečnou: „Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží svůj jazyk na uzdě, klame sám sebe a jeho zbožnost je marná“ (Jakub 1:26).
Jakub zde oslovuje lidi v církvi. Ne drogově závislé nebo bezdomovce, nýbrž ty členy těla Kristova, kteří jsou navenek zbožní a duchovní. Jsou aktivní ve službě Hospodinu, ale jejich jazyk je nezkrocený! Jakub pokládá za nic ty, kteří vypadají svatě, laskavě, mile a láskyplně, a přece používají v církvi či v práci či ve své rodině jedovatý jazyk, který vždy říká pikantní pomluvy, nebo jim ochotně naslouchá. Reptají si a stěžují si a Bůh říká, že jejich zbožnost – veškerá ukázka jejich duchovního života – je marná a bezcenná!
Milovaní, já nechci stanout před Kristovou soudnou tolicí a zjistit, že celá má práce pro Pána – veškeré mé duchovní snažení – bylo marné! Nechci slyšet, jak říká: „Davide, udělal jsi v mém jménu mocné skutky. Sytil jsi hladové, oblékal nahé, vymítal démony a založil jsi střediska pro drogově závislé a domovy pro alkoholiky. Ano, kázal jsi nesčetným tisícům a získal jsi mnohé pro království. Avšak všechno to bylo k ničemu! Z tvých úst vyšlo nejen mnoho povzbudivých slov, ale i slova hořkosti, nelaskavosti, nenávisti a závisti! Bral jsi mé varování ohledně jazyka na lehkou váhu!“
Možná, že uvažuješ: „Jistě není Bůh tak nemilující, že by nebral v úvahu mojí duchovnost, protože jsem řekl něco tvrdého!“ Hovořím zde o křesťanech, jejichž jazyk nebyl nikdy zkrocen a kteří mluví proti Božímu lidu bez mrknutí oka! Boží slovo říká: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje“ (1.Korintským 13:1-3).