POVOLÁNÍ KE SPOLEČENSTVÍ

Apoštol Pavel napsal: „Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“ (1. Korintským 1,9)

Tento jedinečný verš nám otvírá pravdu, která nás může provést všemi životními bouřemi. Existuje jednoduchá pravda, díky níž můžeme mít v srdcích pokoj, i když se vše kolem otřásá. Je tu slovo Boží, které nás může ochránit před strachem, který svírá celý svět.

Ta pravda je: Poznáváme Boží věrnost, když nám odpovídá na naše volání po společenství s Ježíšem. „…Povolal vás do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“ (1,9)

Nemáme věřit vlastnímu rozumu. Nemáme věřit ani v lidstvo nebo cokoliv, co je z tohoto světa. Ježíš nás volá: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28)

Sám Ježíš je náš pokoj, naše důvěra a potěšení. Zažívám velikou radost, když ve víře hledím na svého Pána v jeho slávě – miluje mě, volá mě do své úžasné přítomnosti a ukazuje mi, že je všemocný. Nemusím prosit, žádat nebo se strachovat. Vím, že čím déle se ve všech věcech spoléhám na Ježíše, tím víc ho těším, protože bez víry není možné zalíbit se Bohu.

Naneštěstí mnozí, kteří opravdu Ježíše milují, často v časech krize panikaří, bojí se a dělají si starosti. Stále přemýšlejí nad tím, jak ukončit své trápení nebo jak ho přestát. Nevidí, že Bůh je volá, aby „přišli a večeřeli“ s Ním. Nemyslím tím, že musíme trávit hodinu denně modlením, ale máme na Pána soustředit celý den, „v modlitbách neustávat“ (1. Tesalonickým 5,17)

Je to jednoduchý, tichý rozhovor – povídáme si s Bohem a lépe ho poznáváme, takže když přijde krize, nemusíme se zděšeně vřítit do modlitebního pokojíku a bědovat o pomoc.

On slyší všechen pláč, hlasitý i tichý a vždy nám ve své věrnosti odpoví.