JE SMRT ZISK?

Pavel řekl:„Umřít – to je zisk!“ (Filipským 1:21). Tento druh mluvy je naprosto cizí našemu modernímu duchovnímu slovníku. Stali se z nás takoví uctívači života, že máme jen velmi malou touhu po tom odejít a být s Pánem.

Pavel prohlásil: „I když mě přitahuje obojí, mám touhu odejít a být s Kristem, což je zdaleka nejlepší” (Filipským 1:23). Přesto, v zájmu poučit obrácené, považoval za nejlepší „zůstat ve slupce.” Nebo jak uvádí „žít ve svém těle.”

Jednalo se z Pavlovy strany o morbidní fixaci na smrt? Neprojevoval Pavel nedostatek úcty za život, kterým ho Bůh požehnal? Vůbec ne! Pavel žil svůj život naplno. Život pro něj znamenal dar a on jej využíval jak nejlépe uměl, aby mohl bojovat za dobrou věc. Překonal strach z „žihadel smrti” a mohl tak prohlásit: „Raději zemřu a budu s Kristem, než abych zůstal v tomto těle.”
Ti, kdo umírají v Kristu jsou vítězi. My, kteří zůstáváme jsme poražení. Smrt není konečným uzdravením: tím je zmrtvýchvstání! Smrt je etapa a někdy tato etapa dokáže být bolestná. Bez ohledu na to, kolik bolesti a utrpení to způsobuje, nedá se to nijak srovnat s nevýslovnou slávou, která čeká na ty, kteří podstoupili tuto etapu.

Jakákoliv zmínka o smrti nás obtěžuje. Snažíme se ignorovat každou myšlenku na smrt. Ty, kteří o ni mluví, podezíráme z morbidity. Občas podotkneme něco o tom, jaké to asi bude v nebi, ale po většinu času je pro nás zmiňované téma tabu.

První křesťané se od nás tolik lišili! Pavel mluvil o smrti často. Ve skutečnosti je naše zmrtvýchvstání dle Nového Zákona považováno za „požehnanou naději“. Ale v dnešní době je smrt považována za vetřelce, který se nás chystá odříznout od skvělého života, na který jsme zvyklí. Naše životy jsou tolik přeplněné materiálními věcmi, až nás to táhne ke dnu. Materialismus tohoto světa nás chytil do své pasti. Nedokážeme už snést pomyšlení na to, že bychom opustili své krásné domovy,všechny skvělé věci, naše okouzlující zlatíčka. Jako bychom si říkali: „Zemřít by teď pro mě bylo příliš velkou ztrátou. Miluji Pána, ale potřebuji čas na to, abych si užil své nemovitosti. Jsem ženatý. Ještě chci vyzkoušet mé voly. Potřebuji více času.“

Všimli jste si, jak málo se v dnešní době mluví o nebi, nebo o ponechání tohoto starého světa za sebou? Namísto toho jsme bombardováni poselstvími, jak používat naší víru k tomu, abychom toho nabyli co nejvíce. Jak zakrnělý koncept věčného Božího záměru! Není divu, že tolik křesťanů má strach při pomyšlení na smrt. Pravdou je, že jsme daleko od pochopení Kristovy výzvy - opustit tento svět se všemi jeho překážkami. Vyzývá nás, abychom přišli a zemřeli, zemřeli bez toho, aniž bychom budovali sami sobě pomníky, zemřeli bez obav, že si nás ostatní budou pamatovat. Ježíš nezanechal žádnou autobiografii, žádné ústřední sídla, univerzity nebo biblické školy. Nezanechal nic na svou památku, jen chléb a vína.