LEKCE MARNOTRATNÍKA

Bible říká: „Otec ho (marnotratníka) spatřil už z velké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky“ (Lukáš 15:20).

Věřím, že marnotratník přišel domů kvůli své minulosti s otcem. Tento mladý muž znal charakter svého otce – a jak se zdá, dostávalo se mu od něj velké lásky. Určitě věděl, že když se vrátí, nebude pro své hříchy peskován či odsouzen.

Povšimněte si, jak marnotratníkův otec jej přijal v jeho zuboženém stavu. Ten mladík chtěl otevřít svému otci své srdce. A přesto když se setkal s otcem, neměl příležitost k plné zpovědi. Jeho otce jej přerušil a přijal ho.

Ten mladík byl schopen pouze vyblekotat začátek své řeči, když řekl: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna“ (verš 21). Ale jeho otec nečekal, až syn řeč dokončí. Pro něho byl hřích mladíka již vyřešen. Jedinou otcovou reakcí byl příkaz svým služebníkům: „Oblečte mého syna a navlékněte mu prsten. Připravte hostinu, neboť budeme slavit. Všichni se radujte – můj syn je doma.“ Znal synovo srdce. Věděl, že činil úplné pokání.

Hřích nebyl pro tohoto otce problémem. Jediným problémem v jeho mysli byla láska. Chtěl, aby jeho chlapec věděl, že je přijat i předtím, než stačil říci svou zpověď. A to je to, co nám všem činí Bůh: Jeho láska je větší než všechny naše hříchy. „Boží dobrota tě vede k pokání“ (Římanům 2:4).