OMEZOVÁNÍ BOŽÍ MOCI A JEHO ZASLÍBENÍ?

Jsem přesvědčen, že v dnešní době omezujeme Boha svými pochybnostmi a nedůvěrou. Písmo vypovídá o lidech Izraele: „Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili!“ (Žalm 78:41).

Ve většině oblastí našeho života Bohu důvěřujeme, ale naše víra má vždy hranice a je omezená. Přinejmenším máme jednu malou oblast, kde Pána blokujeme a nevěříme, že se toho ujme. Kupříkladu spousta čtenářů se modlí za uzdravení mé ženy Gwen. Ale častokrát, když přijde na řadu uzdravení vlastních manželů, manželek, synů či dcer, máme tendenci Boha omezovat.

Já sám nejvíce omezuji Boha v oblasti uzdravení. Modlil jsem se za fyzické uzdravení mnohých, a viděl jsem Pána činit zázrak za zázrakem. Ale když se jedná o mé vlastní tělo, tehdy Boha omezuji! Bojím se ho nechat být mi Bohem. Utápím se v lécích nebo hned běžím k lékaři ještě předtím, než se vůbec za sebe pomodlím! Neříkám, že je špatné jít k lékaři. Ale někdy na mě sedí popis toho, kdo „ve své nemoci však nehledal Hospodina, ale lékaře“ (2. Letopisů 16:12).

Zeptám se takto: Modlíš se k Bohu, aby strhnul zdi v Číně nebo na Kubě – ale když se jedná o spasení ve tvé vlastní rodině, nemáš najednou ani špetku víry? Myslíš si, „Pán to možná nechce udělat. Můj milovaný je tvrdý oříšek. Nezdá se, že by mě Bůh v této záležitosti vyslyšel.” Pokud je tomu tak, pak se na něj nedíváš jako na Boha. Ignoruješ jeho způsob jednání! Božím toužebným přáním je: „učinit neskonale více, než zač prosíme nebo si dovedeme představit” (Efezským 3:20).

Bůh mi řekl: „Davide, svazuješ mi ruce, brzdíš mě. Jak tě mohu uzdravit, když nevěříš, že to skutečně dokážu? Tvá pochybnost mi brání v tom, abych ti byl Bohem. Říkám ti, že mě neznáš, jinak bys věděl, že jsem ochotný ti dát více, než dostáváš.“

Izrael opakovaně reptal: „Dokáže Hospodin…? Jistě, učinil pro nás cestu přes Rudé moře, ale může nám dát chleba?“ Bůh jim dal chleba. Ve skutečnosti pro ně na poušti rozprostřel stůl. „Ale může nám dát vodu?“, ptali se. Dal jim vodu ze skály. „Ale může nám dát maso?“ Dal jim z nebe maso. „Ale může nás zachránit před nepřáteli?“ Při každé příležitosti to Bůh prokazoval a zachraňoval je. I přesto nakonec prožili čtyřicet let se slovy na rtech: „Může Bůh…? Může Bůh…?“

Milovaní, měli bychom říkat: „Bůh může! Bůh může!“ Udělal to – a učiní to! Bůh může a učiní vše, oč prosíme a čemu věříme!