NEBEZPEČÍ NEVÍRY
Bůh do mě vložil hrůzu z nevíry. Tato hrůza je výsledkem zkoumání Písma a hledání příkladů strašných následků nevíry.
Děkuji Bohu z celého srdce za to, že mi zjevil škodu, kterou nevíra působí. My věřící jsme brali tuto záležitost příliš nalehko, předpokládajíc, že Bůh přehlíží pochybnosti těch, kteří prochází velkým soužením a těžkými časy.
Jednou jsem si myslel, že Pán by měl polevit těm, kteří čelí zdánlivě beznadějným situacím. Například, učedníci v potápějící se lodi v zuřivé bouři. Přemýšlel jsem takhle: „Pane, jsou to jenom lidé. Byli ohromeni tím vším. Vypadalo to beznadějně. Byla to pouze lidská reakce.“ Přesto jim Ježíš vytkl jejich malou víru.
Ano, je čas i pro pláč, kdy Ježíš s láskou šeptá: „Jen plakej, já uschovám každou slzu.“ Jsou období smutku; jsou období, kdy jsme přemoženi a pláčeme: „Pane, kde jsi v tomto?“ Sloužíme milujícímu Otci, kterého se dotýkají naše pocity. Jsou zatmění víry, kdy nás přemáhá strach.
Přesto se nesmíme držet těchto strachů a pomíjivých pochybností – musíme povstat a „důvěřovat stínu jeho křídel.“ Bůh nemá slitování s nevírou – potvrzuje to celé Písmo. Může to znít krutě, ale On nepřijímá žádné omluvy. Nedává žádnou jinou možnost než víru.
Izrael dostal deset možností, aby důvěřoval Bohu za katastrofálních okolností. Každá krize byla způsobena Bohem. Následkem jejich nevíry bylo 40 let beznaděje, zmatku a zármutku. Přišli o Boží požehnání a řekl jim, že nevejdou do života odpočinku, pokoje a obrovské dobroty Boží kvůli jejich nevíře. Bůh nazval nevíru zlem. „Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha.“ (Židům 3:12)
Nevíra je způsobena zejména zanedbáním Božího Slova. Víra je nemožná bez stálého přísunu Písma a držení se zaslíbení.
Volím si důvěru v Boha. Nechci zemřít v divočině, jak se to stalo Izraelcům. Bůh mi řekl: „Opásej svá bedra, uval na mne všechny své starosti, nedívej se na okolnosti, už nikdy se neptej proč. Denně se syť mým Slovem, zapamatuj si zaslíbení. Modli se s odvahou, věř celým svým srdcem, že Bůh tě miluje, On tě neopustil. Pláč trvá přes noc, ráno přijde radost.“
Čímkoliv procházíš, i kdyby to mělo být údolí stínu smrti, Bůh ti slibuje, že je s tebou. Dnes si vyber a začni důvěřovat. Tvá nevíra nic nezmění, ale víra otevírá dveře k vysvobození.
„Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv! Skrýváš je v úkrytu svojí tváře před lidskou hrubostí, chováš je v bezpečí svého stanu před hádavými jazyky.“ (Žalmy 31:19-30)