TITO MUŽI BYLI S JEŽÍŠEM
Ve skutcích 3. kapitole najdeme, jak Petr a Jan šli do chrámu k uctívání. Venku před chrámovou bránou seděl žebrák, který byl od narození zmrzačený. Tento muž nikdy v životě neudělal ani krok. Když uviděl Petra a Jana, prosil je o almužny. Petr mu odpověděl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“(Sk 3,6) Muž byl okamžitě uzdraven. V naprosté radosti začal běhat po chrámu, skákal a křičel: „Ježíš mě uzdravil!“
Všichni ve chrámu se podivili, protože znali tohoto muže jako mrzáka. Když Petr a Jan viděli zástupy, začali kázat o Kristu. Tisíce byly zachráněny. Ale zatímco Petr a Jan kázali, „přišli na ně představitelé synagogy rozhořčení“ (Sk 4,1-2). Tito vysoce postavení muži se ptali apoštolů: „Jakou silou a v jakém jménu jste toto učinili?“ (Sk 4,7) Petr,který byl naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: „Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali před 3 týdny, ale Bůh ho vzkřížil zmrtvých. A nyní on je síla, která uzdravila tohoto muže. Žádný nemůže být zachráněn jiným jménem. Budete zatraceni, pokud nebudete volat Kristovo jméno.“
(viz Sk 4,10-12)
Velekněží seděli omráčeni. Písmo říká: „Žasli, poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem.“
(Sk 4,13). Slovo poznávat pochází z kořenu znamenajícího „známý nějaký rozlišovací znak.“
Co bylo tímto znakem, který odlišoval Petra a Jana. Byla to přítomnost Ježíše. Měli Kristovu vlastní podobu a ducha.
Ti, kteří trávili čas s Ježíšem nemohli dostat všechno o Něm. Jejich srdce neustále křičela po tom, znát Mistra lépe, přiblížit se Mu, růst v poznáni Jeho cest. Pavel ukazuje: „Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. (Ef 4,7, viz Ř 12,3). Co je touto mírou, o které Pavel mluví? To znamená omezené množství. Jinými slovy, dostali jsme právě určité množství zachráňujícího poznání Krista.
Pro některé věřící je tato počáteční míra vším, po čem kdy touží. Chtějí jen uniknout rozsudku, cítit odpuštění, udržet si dobrou pověst, vydržet hodinu kostela každou neděli. Takoví lidé jsou
v „režimu údržby“. Dávají Ježíši jen holé požadavky.
Pavel touží po následujícím pro každého křesťana: „Jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za evangelisty, jiné za pastýře a učitele, pro zdokonalování vyvolených, až bychom všichni dosáhli poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeného mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. (Ef 4,11-15)
Pavel říká: Bůh Ti dal tyto duchovní dary, abys byl naplněn Kristovým duchem. To je důležité, protože podvodníci vás přicházejí okrást o vaši víru. Pokud jste zakořeněni v Kristu a zrajete v Něm, žádný podvodník vás nikdy neoloupí. Přesto jedinou cestou, jak růst v takovéto zralosti, je chtít více znát Krista.