MÁME POKRAČOVAT V HŘÍCHU?

Když Pavel poprvé vyučoval pravdu o ospravedlnění skrze víru, církví to otřáslo. V té době to bylo považováno za neuvěřitelnou zprávu. Ve skutečnosti dokonce někteří teologové namítali: „Když jsem ospravedlněn a Bůh je tak milosrdný, že mi odpouští dobrovolně jen skrze moji víru, pak mohu hřešit ještě víc, aby se Bůh mohl těšit z toho, že mi dává víc a víc milosti!“ Tito teologové vůbec evangeliu neporozuměli.

Díky kříži, Bůh považuje vše z našeho starého člověka za vypořádané. Pavel se zeptal: „Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost?“ (Římanům 6:1) a rychle pokračoval, „V žádném případě!“ Věřím tomu, že tím měl Pavel na mysli: „Proč by nějaký křesťan, který byl osvobozen od smrti, šel nazpět a křísil tělo. Proč by se vracel do hříšného života, když nám Bůh chce odejmout všechny naše viny, odsouzení a dát nám bezpečnost a pokoj? Dnes díky kříži můžeš sloužit Pánu s radostí a potěšením, uposlechnout Jeho nový závazek zvaný láska.“

Možná se ptáš: „Takže mám prostě přijmout skrze víru Ježíšovu spravedlnost?“ Ano, přesně tak! O tom je celé naše křesťanské kráčení – ve víře odpočívat nad tím, co Ježíš vykonal.

Náš starý člověk zemřel a novým člověkem je Ježíš. Když mu odevzdáme veškerou naši víru v Něj, Bůh nás plně přijme. Považuje nás za spravedlivé, skryté v náručí Svého drahého Syna. Takže pokaždé, když zhřešíš nebo selžeš, utíkej rychle ke svému obhájci - svému advokátovi. Vyznej mu své selhání a odpočívej v Jeho spravedlnosti.

Možná se ptáš: „A co dobré skutky, ty nic neznamenají?“ Samozřejmě že ano, ale jen za těchto podmínek: Dobré skutky tě nespasí, nezprostí hříchu ani neučiní spravedlivým nebo přijatelným pro Boha. Jediné co tě zachrání je tvá víra v. to, co Ježíš vykonal!

Co že to Ježíš vykonal? Zachránil tě, odpustil ti hříchy a chyby, a přijal tě za svého milovaného. Bůh v tobě nyní vidí jen Ježíše Krista, a proto musíme přicházet k našemu Spasiteli pokaždé, když upadneme. Ta samá krev, která nás očistila a odpustila naše hříchy poprvé, když jsme přišli k Ježíšovi, je stále ta stejná krev, která nás udržuje, než se On vrátí.

Spolu s tímto ubezpečením přichází ještě vyšší závazek, a to činit vše skrze Jeho sílu a moc, než-li se snažit vlastními silami. „Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít.“ (Římanům 8:13).