úterý 23. května 2017

VZKŘÍŠENÍ ŽIVOTA OD BOHA

Jakožto křesťané věříme ve vzkříšení Ježíše Krista. Po ukřižování Pána vešel Duch svatý do hrobky, kde Ježíš ležel, a vzkřísil Ho. Proto o Velikonocích zpíváme, že Kristus vstal z hrobu, zvítězil nad svými nepřáteli a nyní vládne navždy spolu se svatými.
Věříme také, že i my budeme vzkříšeni díky Kristově moci. To nastane, až Ježíš přijde znovu. Písmo říká, že my všichni budeme okamžitě proměněni (viz 1. Korintským 15:52). Duch svatý nás vzkřísí z pozemských těl do těl nezničitelných a umístí nás do samotné Pánovy přítomnosti. To je moc vzkříšení, jak ji popisuje Pavel ve svých epištolách – moc Boha, jenž křísí mrtvé!
Chci vám ukázat, že Kristus stále křísí mrtvé. Nyní hovořím o vzkříšení života, který Bůh přináší duchovně mrtvým. Pavel tento druh moci dávající život popisuje ve svém dopise Efezským:
„I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.
„Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši“ (Efezským 2:1-6).

pátek 19. května 2017

POZNAJÍ NÁS PO LÁSCE

Je smutné, že křesťanský svět je už po staletí rozdělen. Spory trvající celé generace vyhloubily mezi věřícími hotové propasti. Bratr povstal proti bratrovi, sestra proti sestře a celé denominace byly zničeny.
Pravda je, že skutečně miluji svého bratra, jen pokud s ním mohu bok po boku chválit Ježíše. Vím, že upřímně miluji svého bratra, když mohu s jistotou stát před Božím trůnem s vědomím, že v srdci proti němu nic nemám. A vím, že opravdu miluji svého bratra, když jsem mu schopen prokázat takovou lásku, jakou Ježíš prokázal mně.
A jak se tedy navzájem milovat tak, jako Kristus miloval nás?
Dokážeme to, když odpustíme těm, kteří nám ublížili, tak jako Kristus odpustil nám.
Dokážeme to, když se neodvrátíme od těch, kteří se dostali na scestí, ale uděláme vše, co je v našich silách, abychom jim pomohli.
Dokážeme to, když si budeme druhých vážit víc než sebe.
Milý svatý, snažně tě dnes prosím: zahoď všechnu hořkost, svár a neúctu. Nebraň Božímu požehnání ve svém životě a domově. Poslechni nové přikázání, které pro tebe má, a vzpomeň si na Jeho Slovo: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým“ (Jan 13, 35). Ztracení uvidí a poznají Boží lásku díky Jeho poslušnému, radostnému, obětavému lidu – církvi. Amen!
„Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe“ (Filipským 2, 3).

čtvrtek 18. května 2017

NÁZORNÁ UKÁZKA BOHOSLUŽBY

Svět potřebuje názornou ukázku bohoslužby – mocné osobní příklady – Boží lásky.
V Jan 17:21 se Ježíš modlil: „Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (zdůraznění přidáno).
Zamysli se nad tím: I v posledních chvílích svého života Ježíš dychtivě toužil po ztraceném lidstvu. A dával své církvi přesný návod, jak ty ztracené masy lidí získat. Uvažuj nad Jeho posledními slovy, která se týkají tohoto tématu: „Buďte jedno! Odložte veškeré spory a rozpory, aby ve mne svět uvěřil.“
Asi si pomyslíš: „To zní dost jednoduše. Skutečně tím církev zasáhne zatvrzelá srdce? Skutečně poskytne pouhá láska mezi námi nadpřirozenou moc k boji s nenávistí?“
Odpovědí je ano, rozhodně ano! Podle Ježíše se mocná Boží láska zjevuje světu skrze bezpodmínečnou lásku mezi Jeho lidem.
Právě teď je jednou ze satanových hlavních strategií zasévat v církvi rozdělení a spory. Ať se podívám na Tělo Kristovo kdekoli na světě, docházím k přesvědčení, že hordám démonů byla přiřazena úloha uvnitř církevních zdí. A jejich cílem je zničit vzájemnou křesťanskou lásku.
Ďáblova strategie je rafinovaná: v Těle Kristově obrací proti sobě různé rasy a bohaté proti chudým. Konkrétně rasové rozpory jsou živeny po celém světě televizí a jinými médii. Ještě nikdy jsem neviděl takovou rasovou nenávist, a nyní proniká zdmi Božího domu.
Děkuji Bohu, že církev Times Square Church není postavena na rozdílu barvy pleti či na rozlišování mezi bohatými a chudými. Se všemi, kdo vcházejí, se jedná se stejnou úctou a vřelou láskou. Těšíme se z Božího požehnání již mnoho let a já věřím, že se tak děje částečně i proto, že posloucháme Kristův příkaz, abychom se navzájem milovali tak, jako On miloval nás.

středa 17. května 2017

VĚNOVAT POZORNOST ZTRACENÉ GENERACI

Když Ježíš těsně před svým ukřižováním pobýval s učedníky, varoval je: „Některé z vás budou odmítat, některé věznit a některé zabijí. A vy všichni zakusíte pronásledování“ (viz Jan 16:2).  Takové nežádoucí poselství!
A přece jim tehdy dal Ježíš návod, jak mají zasáhnout svou generaci, až On odejde. Tento návod neměl nic společného s evangelizačními metodami. Ježíš již předtím řekl učedníkům, že mají jít do celého světa a kázat evangelium. A bylo zřejmé, že k tomu budou potřebovat moc Ducha svatého.
Ježíš jim přímo řekl: „Poslechnete-li nové přikázání, všichni lidé poznají, kým jste. A poznají přesně, kde vás hledat. Možná vás budou nenávidět, nazývat vás fanatiky a vyhánět ze svých synagog. Budou však vědět, že jste moji.“
Svým učedníkům Ježíš řekl: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako jsem miloval já vás, i vy se milujte navzájem“ (Jan 13:34, zdůraznění přidáno). To není možnost; je to Ježíšův příkaz. A od toho musí začít každé evangelizační úsilí.
Podívejte, Písmo objasňuje, že máme sytit chudé, a církev to vždy bude věrně dělat. Máme činit mnoho dobrých skutků, jimiž směle kážeme Kristovo evangelium. Abychom však pronikli „neproniknutelnou temnotou,“ musíme dodržovat toto Ježíšovo nové přikázání. Kristus vysvětluje: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ (13:35, zdůraznění přidáno).
Podle Ježíše si ztracená generace všimne pouze této konkrétní lásky – lásky ke spoluvěřícím. Je to stejný druh sebezapření, obětavé lásky, jakou Ježíš projevuje každému z nás. A taková láska k příbuzným v Kristu nemůže být dosažena pouhým slovem, ale musí být vykonána skutkem.

úterý 16. května 2017

ÚŽASNÁ BOŽÍ NABÍDKA MILOSTI

Hodně se v těchto dnes mluví o strachu, který zachvacuje svět. Národ za národem je v problémech, na pokraji ekonomické katastrofy. Nicméně uprostřed všeho strachu a zmatku Bůh pořád miluje a zachraňuje ztracené duše. 
Jeho podivuhodné dílo spasení se nikdy nemění - není ovlivněno ekonomikou. Jeho usvědčující a naléhající Duch svatý se nenechá zastavit podmínkami na Wall Street nebo rozkolísanými světovými financemi. Boží moc zachránit nikdy není ovlivňována ztenčujícími se bankovními účty. 
Faktem je, že náš Pán nikdy Svá zaslíbení neupravuje.  Ona jsou vždy a za všech okolností "ano a amen" (podívej se do 2. Korintským 1:20). Bůh nikdy neslíbil uspokojit všechny naše potřeby kromě doby, kdy jsme nezaměstnaní. A On nikdy neslíbil, že je Jehova Jireh, zaopatřitel, kromě doby, kdy je ekonomická situace hrozná. 
Zaslíbení našeho Pána se nikdy nemění! A toto zahrnuje i Jeho zaslíbení o záchraně ztracených. Když nám Bůh přikázal jít do celého světa a získávat ztracené, nedal tam výjimku. Neřekl: "Kažte evangelium mého Syna Ježíše Krista všem národům - kromě těžkých časů." A On nikdy neřekl: "Věřte ve spásu mnohých - kromě situace, kdy se svět velmi otřásá."
Díky Bohu, On nikdy neřekl, že svět je příliš zkažený, že má příliš tvrdé srdce, že příliš propadl chtíči, než aby mohl být zasažen Jeho dobrou zprávou. A nikdy v dějinách Pán nijak neomezil přísun své milosti - a ani to nikdy neudělá. Právě nyní Amerika a zbytek světa stále ještě mohou být ušetřeny soudu - pokud přijde opravdové pokání. Samozřejmě takové pokání bude vyžadovat velké pokoření a masový návrat k Pánu. Ale náš Bůh nikdy nezrušil a nezruší svoji úžasnou nabídku milosti. 

sobota 13. května 2017

CO JE PROBLÉM? - Jim Cymbala

Velkým pokušením křesťanství  dnešní doby je udělat naše poselství atraktivním pro většinu lidí, že se z něj ztratí veškerý oheň.  “Na to Jan všem řekl: ‘Já váš křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já, nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek u jeho obuvi . . . [on] vás bude křtít Duchem svatým a ohněm’” (Lukáš 3:16).
Naše bohoslužby jsou plné všelijakých příkras. Ale to nerozšíří Boží království a neuvidíme oslaveného Ježíše. Lidé nemohou přijít k Bohu bez ohnivého díla Ducha svatého.
Nikdy nezapomenu na osobní zkušenost s Bohem před lety, kdy jsem byl nově ve službě. Modlil jsem se sám před úterní večerní bohoslužbou. V té době církev sídlila v malé zchátralé budově a věděl jsem, že ten večer přijde na modlitební setkání méně než deset lidí. Modlil jsem se, aby Bůh přitáhl více lidí do církve a zvýšil nadšení ve shromáždění.
Když jsem se modlil, Duch svatý pracoval. Přišel ke mně a vypadalo to, že mi říká: “Hlavním problémem není nedostatek lidí a jejich duchovní nedospělost. I ty se musíš změnit. Postrádáš soucit pro lidi a nemiluješ je způsobem, kterým já chci. S lidmi se jenom stále znovu setkáváš.”
Mluv o ohni! Mluv o průniku! To nebylo jednoduché slyšet. Padl jsem před Bohem tváří k zemi. Modlil jsem se, abych požádal Boha o pomoc ve svých problémech v církvi  a místo toho On seslal do mých problémů svůj oheň.
Když v našich životech pracuje Duch, drží nás pryč od povrchních výmluv a klamavých her, které rádi hrajeme. Oheň spálí všechno falešné a vede nás do pravdy. 
Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.

pátek 12. května 2017

PÁN JE SPASITELEM SVÉHO LIDU

Při pročítání Starého Zákona, byla moje víra hodně povzbuzena Davidovým příkladem. Byl jsem ohromen jeho odhodlaností slyšet Boha uprostřed nebezpečí.
Když se po jedné bitvě vrátili David a jeho armáda po třech dnech domů, zjistili, že mezitím byla jejich vesnice přepadena Amálekovci. Tento divoký nepřítel unesl rodiny Davida a jeho mužů a vypálil celé město. Představte si tu scénu: „Když přišel David se svými muži k městu, viděl, že je vypáleno a že jejich ženy, synové a dcery jsou zajati“ (1. Samuelova 30:3).
Představuji si, jak tito mohutní muži chodí omráčení a zmatení a pláčou v agónii: „Jak se to mohlo stát? Jak to mohl Bůh dovolit?“
„Potom David a lidé, kteří byli s ním, pozvedli své hlasy a plakali, až už neměli více síly plakat“ (30:4, má kurzíva).
Tato scéna z Davidova života nám ukazuje, že jistě je čas plakat, když přijde kalamita. A toto nebyla žádná malá pohroma. Nešlo jen o ztrátu domovů, dobytka a úrody, která přiměla Davidovy mocné muže plakat; přes to by se brzy dostali. Spíše, to byl strach o jejich milované ženy a děti, který probodl jejich duše.  A co následovalo potom, mohlo být pro Davida katastrofální: „Davidovi bylo velmi úzko, protože lid se domlouval, že ho ukamenuje, neboť jejich duše byla naplněna hořkostí“ (30:6).
Milovaní, dokonce i tomu nejvíce zbožnému mezi námi se může chvět srdce v náhlém návalu strachu, když přijde hrozná krize. V tento čas není hříchem, když prožíváme hlubokou úzkost.
Ale Pán chce, aby každé vyčerpané, ztrápené srdce slyšelo: „Neboj se! Vzchop se, neboť Pán je Spasitelem svého lidu.“

čtvrtek 11. května 2017

JEHO NADPŘIROZENÝ OHEŇ

Izajáš volal: „Hospodine, Ty jsi naším Otcem a my všichni jsme Tvůj lid! Zjev se nám a znovu se nás dotkni.“ (viz Izajáš 64:8-9)
O několik století později bylo stejné volání slyšeno mezi jiným ostatkem – sto dvacet věřících, kteří se shromáždili v pronajatém domě v Jeruzalémě. Stejně jako ve dnech Izajáše to bylo období známé dodržováním náboženských rituálů a velké zástupy lidí z celého Izraele přicházely do chrámu. Byla tam velká slavnost a synagogy se hemžily náboženskými lidmi. Nicméně, tito lidé pouze běžným způsobem bezmyšlenkovitě vykonávali rituály.
Můžeš si říct: „Jak to takhle mohlo být? Byla to přece generace, která slýchala ohnivá vyučování Jana Křtitele. Pokolení, jež spatřilo Boha v těle – Ježíše – který chodil mezi nimi, činil zázraky.“ Ale oni byli bez života, vyprahlí, prázdní.
Sám Ježíš nad těmito velice náboženskými lidmi plakal. Volal: „Skutečně vypadáte velmi zbožně a věnujete se dobročinnosti, ale uvnitř jste mrtví.“  Nebyli pohnuti znameními a zázraky, které Ježíš vykonal. Nedotýkalo se jich ani vymítání démonů, osvobozování lidí, kteří trpěli pod démonickou svázanosti po mnoho let. A nakonec Ho odmítli, a odvrátili se od nabídky Boží milosti.
Přesto to Pán se svým lidem nikdy nevzdal. Ježíš prorokoval svým sto dvaceti učedníkům: „Sešlu svého Ducha na každé tělo.“ Aby je na to připravil, dal jim pokyn: „Běžte do Jeruzaléma a zůstávejte tam dokud nepřijdu.“
Kristovo poselství Jeho následovníkům bylo v podstatě takové: „Když budete spolu, sestoupí oheň na celé shromáždění a vaše srdce budou obměkčena. Můj nadpřirozený oheň přichází odstranit každou horu – ve tvém bližním, ve spoluvěřících Židech a ve všech národech. Tvrdost a nevíra se vytratí a mnoho tisíců bude zachráněno v jediné hodině. Pouhá zmínka Mého jména bude usvědčovat a přesvědčí mnohé.“

středa 10. května 2017

ZÍSKÁVÁNÍ SÍLY

V době, kdy na národ ze všech stran dopadaly velké soudy, Izajáš dosvědčoval, že on zakouší dvojnásobný pokoj.
Tytéž podivuhodné vyhlídky, jaké měl ve své době Izajáš, zažíváme také my. Toto zaslíbení pokoje patří všem, „jejichž mysl se upíná k Hospodinu“ (viz Izajáš 26:3).
I když Izajáše ovlivňovalo to, co viděl, že se v jeho době děje, Písmo odhaluje, že ho naplňoval veliký klid. Měl pro to dva důvody:
Za prvé, když národ zasáhly soudy, Izajáš byl skrze modlitbu v neustálém obecenství s Bohem. „Také na stezce tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v tebe, naše duše touží po tvém jménu, chce si připomínat tebe“ (Izajáš 26:8). Izajáš byl připraven na cokoli, protože se „modlil bez přestání.“
Musím se tě optat: Když zuří vichřice, jdeš se stejně jako Izajáš modlit k Hospodinu? Pokud ano, potom získáváš sílu, protože se tvoje mysl upíná k lásce tvého svrchovaného nebeského Otce a On ti neustále zjevuje svou moc a povzbuzuje tě, že to zvládneš.
Apoštol Pavel nás ujišťuje: „Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu“ (Filipským 4:8, zdůraznění přidáno).
Jinými slovy: „Slyšeli jste všechna varování. Nuže, věnujte pozornost tomu, co zjevuje Boží Slovo a co říkají Jeho strážní. A, konečně, upněte svou mysl na Ježíše a Jeho dobrotivost.“

úterý 9. května 2017

TI, KDO DŮVĚŘUJÍ

Apoštol Pavel popisuje naši dobu, když píše: „V posledních dnech nastanou zlé časy … Avšak se zlými lidmi a podvodníky to půjde stále k horšímu, neboť klamou jiné i sebe“ (2. Timoteovi 3:1, 13). Myslím na devadesátá léta 20. století, kdy obrovské hypoteční společnosti nestandartními půjčkami nalákaly a podvedly chudé, nevzdělané a nezaměstnané. Tyto neznalé lidi přivábily hypotéky, které nemohli nikdy splatit, a když došlo na splácení, ocitli se bez domova. Kvůli podvodu zkrachovaly uznávané banky, avšak jejich zodpovědným pracovníkům byla poskytnuta pomoc v podobě mnohamilionového „zlatého padáku.“
Četl jsem, že tito pracovníci pořádali nákladné večírky, až do rána tančili a popíjeli tvrdý alkohol s vědomím, že jejich společnost jde ke dnu. Účastnili se divoké zábavy přesto, že věděli o stovkách tisíců lidí přicházejících o své domovy. Je to jasné vyplnění Sofonjášova proroctví v Sofonjáš 1:9: „Přeskakují práh (chudých), kdo naplňují domy svých pánů.“
Jak dlouho jsme si mysleli, že Bůh bude snášet takové bláznovství, takový posměch? Hospodin má v této záležitosti poslední slovo a říká: „Onoho dne (je) ztrestám“ (1:9). Zkrátka: „Vystavím je hanbě.“
„Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy“ (Žalm 37:15). Dokonce teď, když píšu tyto řádky, potřebují dva miliardáři pomoc, neboť jejich bohatství se náhle rozplynulo.
V tutéž dobu, kdy Hospodin trestá bezbožné, odměňuje ty, kdo v Něho doufají.
„Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost“ (Žalm 37:3).

pondělí 8. května 2017

NASLOUCHÁNÍ BOHU - Gary Wilkerson

Nejsme svoji, ale jeho! Toto začalo, když jsme se stali novým stvořením v Kristu a už jsme více nežili sami pro sebe. Naším svědectvím se stalo toto: "Jednou jsem byl ztracen, ale teď jsem nalezen. Neustále mu podřizuji svůj život."
V Janovi 7. kapitole čteme, že Ježíš necestoval pryč z Galileje, protože jej Židé hledali, aby ho mohli zabít. Nicméně se blížily židovské svátky stánků a jeho bratři chtěli, aby s nimi šel do Judska, aby jej lidé rozpoznali a svět se o něm dozvěděl. Ježíš jim odpověděl: "Vy jděte. Já na tyto svátky ještě nejdu, protože se dosud nenaplnil můj čas." (verš 8)
Ale pak se stalo v této epizodě z Ježíšova života něco neobvyklého. Hned další verš říká: "Když Jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on - ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo." (7:10) Proč Ježíš řekl, že nejde - a potom se rozhodl jít? Zřetelně slyšel Otce. Jednu minutu říkal svým bratřím "Není můj čas" a potom, během jednoho dne nebo hodiny nebo hned, mu Otec řekl:  "Teď je ten správný čas, správné období, správná situace. Jdi!"
Často jsem chtěl v životě dělat svá vlastní rozhodnutí, namísto abych se podřídil Božím cestám. Jsme povoláni být na něm závislí, hledat jeho směr, čekat na jeho vedení pro klíčová rozhodnutí v našem životě. Když to děláme, můžeme prožívat, že naše životy jsou nesnadné. Během let jsem občas říkával své ženě: "Někdy si přeji, abych nemusel tuto záležitost konzultovat s Bohem." Skutečně jsem záviděl těm, kteří žádali o práci, když ji chtěli nebo se jednoduše zvedli a přestěhovali, když chtěli bydlet někde jinde.
Nemyslím si, že jsem sám, kdo má takové myšlenky. Naslouchání Bohu a podřizování našich životů Jeho vůli a nasměrování je oběť, ale výhody jsou nesčetné. Když jsou naše srdce v souladu s tím jeho, zmocňuje nás to ke všemu.

sobota 6. května 2017

AŤ TĚ NIC NEDRŽÍ ZPÁTKY - Carter Conlon

Když se rozhodneš chodit s Bohem, všechno, co tě předtím drželo zpátky, tě musí pustit. To je dobrá zpráva! „Lában i Betúel odpověděli: ,Ta věc vyšla od Hospodina. Nemůžeme ti říct ani ano ani ne. Hle, Rebeka je před tebou. Vezmi ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého pána, tak jak řekl Hospodin‘“ (Genesis 24:50-51).
Lában a Betúel reprezentovali vedoucí autority v Rebečině životě, kteří ji dosud zadržovali.  Ale nyní, vše co mohli říci, bylo: „Nemůžeme ti říct ani ano ani ne, protože ta věc vyšla od Hospodina.“
Jinými slovy, neexistuje žádná moc pekla, žádný nedostatek, žádná minulá zkušenost, žádná slova, která byla promlouvána nad tvým životem, ti nemohou zabránit stát se tím, kým tě Bůh povolal být v Kristu! Každé dveře vězení se musejí otevřít; všechna otroctví tě musí nechat jít. Jediné, co musíte udělat, je vstát a poslouchat Boží hlas.
Slibuji ti jednu věc: Budeš mít neuvěřitelný život, když si zvolíš žít pro Boha. Ano, když se Ho rozhodneš plně následovat, přijdou těžké dny. Přesto, když přijdeš ke konci své cesty, uvědomíš si,že bys nevyměnil jediný den, protože tvůj život přinesl slávu Kristovu jménu.
Samozřejmě, stejně jako Rebeka, každý z nás musí učinit rozhodnutí zcela následovat Krista. Je to osobní volba, chodit v čistotě, být dostupný pro potřeby druhých, poznávat Otcovu štědrost a být ochotný o ní říci dalším lidem. A tak dnes stojí před tebou posel, Duch Svatý, a ptá se tě: „Staneš se nevěstou vhodnou pro Syna mého Pána?“
Carter Conlon se přidal k týmu pastorů Times Square Church v roce 1994 na pozvání zakladatele Dawida Wilkersona, starším pastorem byl ustanoven v roce 2001. 

pátek 5. května 2017

ŽÍT PODLE ZASLÍBENÍ

"Pamatuj na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. 
Pokořil tě, nechal tě hladovět, a pak tě krmil manou, kterou jsi neznal a kterou neznali tvoji otcové, aby tě přivedl k poznání, že člověk nežije jenom chlebem,ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst." (Deuteronomium 8:2-3)
Opakuji si po celý den tato slova: "Žiji každým slovem, které vychází z Hospodinových úst."
Pokud nemůžeme Božímu slovu důvěřovat - pokud Bible není plně inspirovaným Božím slovem - potom je život marný. Nemůže být žádná naděje na tváři země.
Když se slovo z Deuteronomia dostalo k Izraeli, podmínky v poušti pro ně začaly být velmi děsivé. Bůh dovolil, aby zakusili žízeň a bolest spojenou s hladem, a nyní z úst samotného Pána slyšíme tato slova: "Pokořil jsem tě a dovolil, aby jsi trpěl hladem a žízní. Proč? Všechno proto, abych viděl, že si uvědomíte, že můžete důvěřovat Mně. Můžete žít podle Mých zaslíbení."
Bůh neplánoval nechat Svůj lid hladovět nebo trpět žízní. Přesně věděl, co udělá, aby je vysvobodil. A milovaní, Bůh má plán i pro vaše vysvobození.
Jak moc potřebujeme Ducha svatého, aby nás vedl a utěšoval v našich časech zkoušek. Bez Jeho přítomnosti, Jeho vedení, Jeho denní dávky síly by to nikdo z nás nemohl zvládnout. Žádné lidské odhodlání nemůže přežít denodenní zkoušky, které musíme vydržet na cestě.
Denně se musíme vystavovat působení Bohem zjeveného Slova a důvěřovat Duchu svatému, že je pro nás oživí. "Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup....Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí." (Žalm 33:6; 9)

čtvrtek 4. května 2017

KRISTUS JE V NÁS

Cesta k naději je plná utrpení, smutku a bolesti. Nezáleží na tom, jak zbožní, plní lásky a dobroty jste – pokud ve Vás žije Kristus, stanete se účastníkem Jeho utrpení.
„Ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení“ (1. Petrova 4,13). Petr nám prostě říká: „Radujte se ve svém utrpení.“ A Pavel praví něco podobného: „Chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží“ (Římanům 5,2).
Radovat se v utrpení? To je jedna z těch těžkých věcí v Písmu, opravdu, jedna z těch nejtěžších. Přesto jde Pavel ještě dále. „A nejen to: chlubíme se i utrpením“ (Římanům 5,3). Pavel zde nemluví o tom, že máme v čase utrpení volat či křičet nahlas. Myslí tím spíše to, že máme vidět při našich zkouškách Ježíše. Navzdory našim velkým obavám a strachům, navzdory situaci, která vypadá zcela beznadějně, stále můžeme říci: „Hospodin ukáže cestu.“
Někteří křesťané možná namítnou: „Cesta naděje je pouze taková: Má naděje zůstává Kristu, „který je mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu“ (Koloským 1,27). To je pravda. Ale pokud Kristus zůstává v nás, povede nás cestou, kterou popisuje Pavel. Uvidíte, že Svatý Duch chce, aby naše naděje byla více než jen teologická fráze. Musí to být naděje, neochvějná důvěra postavená na pevném základě. Jednoduše řečeno – naší nadějí by mělo být: „Kristus je v nás a koná v nás.“

středa 3. května 2017

NA CESTĚ KE SVATOSTI

Pavel potvrzuje naše pravé postavení u Boha skrze Krista: „Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem. A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření.“ (Římanům 5:10-11)
Ačkoliv nás naše srdce odsuzují, skrze Jana nám je řečeno, že „jestliže by někdo zhřešil, máme u Otce Zastánce, Ježíše Krista, toho spravedlivého.“ (1. list Janův 2:1) Dám vám příklad z Ježíšova života.
Den před tím, než byl Ježíš ukřižován, umyl svým učedníkům nohy. Řekl těmto velmi nedokonalým mužům: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ (Jan 13:10) Můžete se divit: „Jak mohl Ježíš říct, že tito učedníci byli čistí?“ Jakýkoliv běžný přihlížející této scéně by se podivoval nad tímto Ježíšovým výrokem. Jedenáct mužů, ke kterým mluvil, již projevili pýchu, nevíru, sobectví, ctižádost, žádostivost, nestálost a pomstychtivost. Pravdou je, že Kristus učinil tento výrok, protože si je vybral. On je uvedl na cestu ke svatosti. To všechno bylo z milosti!
Ježíš také věděl, co bylo v srdcích učedníků, navzdory jejich nedokonalostem. Navíc viděl dopředu jejich zlomenost a zkroušenost, do které měli vstoupit.
Řekněme, že bych vás požádal o seznam hříchů, kterých se učedníci dopustili. Věřím, že můžu upřímně říct, že vy i já jsme se během určitého období života provinili těmi stejnými hříchy. Přesto má Ježíš odpověď pro všechny z nás: „Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ (Římanům 5:1)

úterý 2. května 2017

ROZHOJNĚNÍ NADĚJE

„Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého“ (Římanům 15:13, zdůraznění přidáno).
Podle Pavla, když přichází naděje, musí spolupracovat Duch svatý. Jak tedy rozhojňujeme svou naději, aby se splnila tato Pavlova modlitba za nás? Jak se radujeme v naději? A jak získáváme plnou jistotu, že tak činíme? Semeno naděje se samozřejmě zasazuje při spasení, chodíme-li však s Ježíšem, potom musíme mít vyspělou naději.
Kniha Židům nám říká, že máme naději sloužící jako „zakotvení duše, bezpečné a pevné, kterým pronikáme až do nitra nebeské svatyně“ (Židům 6:19). Stručně řečeno, stezka naděje začíná plným ujištěním, že kráčíme s Bohem. O tomto ujištění hovoříme jako o pokoji s Bohem. A Pavel k tomuto ujištění dodává: „Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista“ (Římanům 5:1). Edward Mote napsal starou známou církevní chválu: „Má naděje není postavena na ničem menším než na Ježíšově krvi a spravedlnosti.“ Opravdový pokoj znamená: Věřit Božímu zaslíbení, že vírou v Kristovu prolitou krev je mi započtena spravedlnost. On tak činí, ačkoliv já nejsem dokonalý. A Jeho spravedlnost mi je udělena za pouhou víru, nikoli za dobré skutky.
Ve skutečnosti musíte přestat váhat o svém přijetí v Kristu, abyste získali trvalý pokoj a opravdovou naději; přijetí není založeno na tom, jak vás obviňuje vaše tělo nebo ďábel. Je založeno výhradně na tom, jak vás vidí Bůh přebývat v Kristu.

pondělí 1. května 2017

JESTLIŽE ŽÍZNÍŠ - Gary Wilkerson

Když Ježíš začínal svou službu, veřejně o sobě oznámil: „V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal“ (Jan 7:37, zdůraznění přidáno). Ježíš se nespokojil s pouhým zveřejněním svého výroku – On zvolal. Čekal až do posledního dne svátků, a pak se postavil a učinil toto veřejné prohlášení: „Zvolal: Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo“ (7:37-38).
To bylo o hodně víc než nějaký teologický výrok, byl to soucitný čin. Boží lid již dlouho ubíjelo mrtvé náboženství, které mělo občerstvovat, avšak ponechávalo zcela bez života. A teď Ježíš oznámil: „Já jsem pohár chladné vody, občerstvující pramen, který nikdy nepřestane téci. Můžete ze mne pít a shledáte, že se váš život bude neustále obnovovat.“
Abys pil z tohoto úžasného pramene, nepotřebuješ žádnou kvalifikaci. Kristus nás ujišťuje: „Každý, kdo ve mne věří, smí přijít a pít!“ (7:38).
Když Ježíš říká, že „proudy živé vody poplynou z jeho nitra,“ ukazuje nám, jak budou naše životy vypadat díky Jeho dotyku. Tento dotyk občerstvuje víc než cokoli jiného, obnovuje mocí z nebes tu nejzakrnělejší a nejzoufalejší duši. Jeho Duch nás natolik naplňuje, že překypujeme hojností života, milosti, soucitu a lásky.
Ano, příteli, Jeho proud života všechno proměňuje!