pátek 30. prosince 2011

KRISTOVA NEVĚSTA

45. žalm nám ukazuje nádherný obraz Krista a Jeho nevěsty. Velké manželství se připravuje a pisatel překypuje nadšením a vzrušením. „Slavnostní řeč mi ze srdce tryská…“ (Žalm 45:1)

Žalmista se dokáže jen těžko ovládnout. Zkouší popsat něco, co viděl – neuvěřitelný obraz s velkým a slavným ženichem a nádhernou nevěstou oblečenou ve zlatě.

V roce 1981 byl celý svět uchvácen královskou svatbou v Anglii. Když se princezna Diana a princ Charles oddávali, byly milióny lidí přilepeny u televizních obrazovek. Byla to jedna z nejvíce okouzlujících a nejslavnostnějších svateb v moderní historii.

Nafintění moderátoři různých televizních stanic průběžně popisovali každý detail svatby. Nové klipy ukazovaly nádherný, vznešený, královský život Charlese – jeho zápasy ve vodním pólu, jeho povinnosti jako prince a jeho dědictví jako příštího krále Anglie – jeho trůn, jeho bohatství, jeho palác.

Komentátoři v neobyčejném detailu rovněž popisovali vše o princezně Dianě. Popis byl neuvěřitelný: její účesy, její královské pláště, její družinu, boty, ozdoby, prsteny, kytice a královský kočár. Dokonce během obřadu, když stáli před oltářem, našeptával komentátor do mikrofonu: „Není nádherná? Podívejte se na její závoj, boty, na její květiny.“

Bylo to romantické a doslova to bralo dech, princ a princezna byli sjednoceni ve svatém manželství, „dokud je smrt nerozdělí“. Lidé na celé zeměkouli slzeli. Ale zažili jsme také rozpad tohoto manželství a jeden z nejhorších a nejšpinavějších rozvodů na této zemi!

Manželství popisované v 45. žalmu je na druhou stranu daleko slavnostnější a velkolepější. Také je plné romantiky, krásy a majestátu, ale je to manželství, které nikdy nekončí. Je zamýšleno pro věčnou slávu! Tento žalm pojednává o Ježíši a Jeho nevěstě! Ženichem je náš Král a Pán Ježíš Kristus a nevěstou Jeho církev – věřící, kteří se připravují na Jeho příchod, kteří se Ho velmi váží a jejichž srdce jsou bez poskvrny.

čtvrtek 29. prosince 2011

STARÉ DOBRÉ ČASY

„Neříkej: ‚Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?‘
To není moudré, ptáš-li se na to.“ (Kazatel 7,10)

Byla devadesátá léta opravdu veselá?
Byla třicátá léta vážně nevinná?
Byly vůbec nějaké staré dobré časy?
Neptejte se!
Není to moudré, protože
„Kdo může vědět,
co je člověku v životě k dobru“ (Kazatel 6,12)
Nemluvte o šťastných časech, protože
„Srdce moudrých je v domě truchlení,
ale srdce hlupáků v domě radovánek“
(Kazatel 7,4)
Nemluvte o časech tance a zpěvu, protože
„Lépe je slyšet důtku od moudrého
než poslouchat opěvování od hlupáků“
(Kazatel 7,5)
Nemluvte o dnech práva a pořádku, protože
„Je čas, kdy má člověk moc nad člověkem
a působí mu zlo.“ (Kazatel 8,9)
Nemluvte o časech, kdy byla práce poctivá, protože
„Všechno lidské pachtění je pro ústa,
duše ukojena není.“ (Kazatel 6,7)
Dnešní den je náš
„Shledal jsem, že není nic lepšího,
než když se člověk raduje z toho, co koná,
neboť to je jeho podíl.
Kdo mu dá nahlédnout,
co se stane po něm?“ (Kazatel 3,22)
Dnešní dobu nám budou závidět
Ti, kdo přijdou po nás.

středa 28. prosince 2011

NA KONCI TVÉHO LANA

Pavel napsal“....to vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který kříší mrtvé..“(2Kor. 1:9). V podstatě řekl, „Pán mě dovedl až na konec lidských sil, na pokraj smrti. Bylo to místo beznaděje, jenom Bůh, který kříší mrtvé mě mohl zachránit!“

Jak úžasný stav – nevědět si rady! Vždycky říkám, že když dopadneš na dno skály, tak narazíš na Boha! Přesto pokud posloucháš většinu křesťanů uprostřed jejich utrpení, slyšíš, „Nějak to zvládnu. Nějak se s tím poperu. Žiju jen ten dnešní den.“

Již od dětství jsme „krmeni“ konceptem, kdy si sami vystačíme: „Podívej se na to jako chlap! Muži nepláčí!“ Jak mnohokrát už ses snažil vyřešit svoje potíže? Jak často jsi byl zaplaven pokušeními, která tě přemohla?

Prosím, nerozuměj mi špatně. Věřím, že Bůh chce, abychom bojovali dobrý boj víry, ale Pán má cestu, jak dovolí, abychom byli „zkoušeni nad míru“. Nic, co zkoušíš, nefunguje. Nic, o čem jsi četl, se nezdá, že by pomáhalo. Žádná rada druhých nedává smysl. Náhle, jsi dotlačen do krize, která vymítila jakékoli doufání v sebe sam. Nemáš žádnou naději – kromě toho, že vzdáš svoji lidskou naději. Jsi dotlačen doufat v Boha – a vidíš, že jediná cesta z toho ven, je na něj spoléhat!

Pavel nám jasně sděluje, „v nitru jsem už očekával rozsudek smrti. Byl jsem zkoušen za zdroje vlastních sil. A již více jsem nemohl doufat v sám sebe! Musel jsem se obrátit na Boha, s vírou, že On sám mě může zachránit z mého utrpení!“

„Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.“ (1Kor. 10:13)

Jaká je cesta úniku? Docházíš ke konci svých vlastních sil a obracíš se absolutně k Bohu! Stejně jako Pavel,“Nedoufám již víc v sám sebe!“

Cesta úniku je jednoduchá, dětská víra v Boha. Víra, která v Něj absolutně doufá a vidí skrze to vše, poddává se a říká, „Bože, pokládám všechno na Tebe!“

úterý 27. prosince 2011

JEJICH JAZYKEM JE CHVÁLA

Lidé, kteří přestáli utrpení a osvědčila se jim věrnost Bohu jsou silní, jemní a trpěliví. Mají mírnost Krista. Miluji být mezi takovými lidmi. Povzbuzují mého ducha.

Projdeš zkouškou a budeš velkou pomocí pro ostatní, pokud v ní budeš důvěřovat Kristu. Uvidíš, stane se tak v tvé práci, rodině i církvi. Lidé budou tebou fascinování, protože budou vědět, čím jsi prošel a uvidí , že jsi zvítězil skrze sílu Boha samého.

Mnoho věřících, kteří trpí, se skrze to nikdy nic nenaučí. Výsledkem je, že nikdy nepoznají Boha jako utěšitele či potěšitele. Když je uslyšíš mluvit, pomyslíš si, že Bůh je tvrdý, zlomyslný, bezcitný. Ptají se: „Proč já?“ Potom začnou pochybovat o Boží lásce a začnou se od Boha odvracet.Sténají, stěžují si a jejich radosti blednou. Brzy se stanou zatrpklými a obtěžkanými.

Mám přítele pastora, který léta vedl velmi úspěšnou pastorskou službu pro trpící. Ale dnes je hluboko v hříchu, drogově závislý a totálnš na dně. Jeho žena jej opustila a on si začal s jinou drogově závislou ženou.

Když se jej zeptám, co se stalo, obviňeje všechno, jak jej ostatní stáhli dolů. Jeho manželka jej opustila, Bůh neodpověděl na jeho modlitby, ostatní pastoři jej zklamali. Říka: „Opravdu jsem se snažil, ale nebyl jsem s to to zvládnout.“ Bylo tam moc tlaku a mnoho pokrytců. Neodhadl jsem to dobře a nezvládl to.“

Apoštol Pavel, dokonce i v hodině největšího utrpení, oslavoval jméno Pána. Věděl, že Otec je plný milosti a Zdroj všeho dobrého. Neptal se Boha a nestával se zatrpklým, v mlze toho všeho Jej chválil

Nejlepšími učiteli v mnohých církvích nejsou ti za kazatelnou, spíše ti sedící v lavicích vedle tebe – lidé trpící a stále oslavující Pana. Jazykem těch, kteří se učí skrze utrpení je chvála.

pondělí 26. prosince 2011

SLUŽBA ÚTĚCHY

Apoštol Pavel řekl: „[Bůh] nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.“ (2. Korintským 1,4)

Jedna z nejpotřebnějších služeb v dnešní křesťanské církvi je služba útěchy – utěšování druhých v jejich souženích a trápeních. Mnoho věřících jednoduše neví, kam se se svou bolestí obrátit.

Když opravdu hluboce trpím, nepotřebuju si přečíst v nějaké knize návod, jak mám deseti kroky zvítězit, nebo jít za známým evangelistou, který mi vlije energii do žil. To není řešením – protože ani jedno nedosáhne do samého nitra mé bolesti! Ne – já chci mluvit s nějakým obyčejným křesťanem, který zažil těžké utrpení a prošel jím tak, že chválil Boha, a nyní je uklidněný a plný víry!

Jsou to trpící lidé, které Bůh utěšuje a kterým dodává odvahu. Znají Ježíšův soucit, protože Jeho hlas jim přináší opravdovou útěchu do temných chvil. Tito lidé prohlubují svou důvěru, jež se zrodila v přestátých trápeních a zkouškách. A nejlepší je, že jim Bůh dává možnost těšit druhé, které by nedosáhli žádným jiným způsobem.

Myslím na paní Corrie Ten Boom, a na to, jaká to byla úžasná zkušenost pro tisíce lidí, když seděli a poslouchali ji, jak mluví o Ježíši. Mnoho farářů a duchovních z celých Spojených států bylo povzbuzeno touto dříve neznámou ženou – protože všechno prožité utrpení jí přineslo bohaté poznání Pána. Měla mnoho útěchy a povzbuzení od Ducha svatého – a využila to pro Ježíše.

Pavel se dokázal radovat ve všem svém soužení, protože věděl, že jeho utrpení bude mít užitek pro ostatní. Hleděl na svá trápení jako na druh výcviku, kterým prochází. Pravil: „Má to Boží účel, protože On mě trénuje! Přijdou lidé, kteří budou potřebovat útěchu a povzbuzení, která jsem ve svém utrpení dostal!“

Není divu, že Pavel mluvil o svém nebeském Pánu jako o „Otci milosrdenství a Bohu veškeré útěchy“. (1. Korintským 1,3)

pátek 23. prosince 2011

POZNÁNÍ HOSPODINOVÝCH CEST

Je před námi doba, kdy slovo vykoupení nabere zcela nového významu! V minulosti, křesťané uvažovali o vykoupení zejména ve smyslu fyzického uzdravení, ale již brzy největší vykoupení bude ze strachu a hrůzy!

Vykoupení bude v té době znamenat, že člověk má „jisté slovo z nebe“. Ježíš řekl, že lidská srdce budou zmírat strachy kvůli zoufalé situaci na celé zemi (viz. Lukáš 21:16). Lidé se opravdu budou dožadovat toho, aby věděli, jaký další krok se Bůh chystá udělat. Budou hledat všude, aby slyšeli hlas někoho, kdo je tichý, klidný a neblázní. Budou volat: „Prosím, řekni mi – je toto Boží soud? Kdy to celé skončí?“

A kdo si myslíš, že jim dá odpovědi? Ty! Obyčejný křesťan, který tráví čas v Boží blízkosti. Budeš plný klidu a pokoje, přestože vše kolem se hroutí, díky tomu, že Bůh je s tebou a promlouvá k tobě z nebe. On tě varoval, že tohle má přijít a zaslíbil ti ochranu!

Věřím, že Bůh si v těchto posledních dnech použije svůj svatý pozůstatek k tomu, aby pohnul zástupy, obnovil pastory a probudil církve. Tato armáda obrátí srdce lidí zpět k Bohu tím, že je přivede k pokání – skrze modlitbu a zbožné pokárání.

Když mluvím o svatém pozůstatku, nemám na mysli armádu kazatelů, evangelistů a misionářů. Mám na mysli běžné svaté, milující Ježíše, kteří sami budou důkazem a zázrakem pro svět pro jejich pokoj a klid. Bůh si nežádá profesionální armádu, vycvičenou lidskými metodami. Chce muže a ženy, které Duch Svatý vytrénoval v modlitbě! Hledá věřící, kteří s ním tráví čas, připravují svá srdce před ním a učí se naslouchat jeho hlasu.

Sedí tento popis na tebe? Je zrovna teď tvůj život svědectvím pro vystrašený a otřesený svět? Naléhám na tebe, abys trávil s Bohem čas a dovolil mu promluvit k tobě. Požádej ho, aby odkryl hřích ve tvém životě. Zanech všeho, z čeho tě Duch Svatý usvědčí. Dej se mu k dispozici skrze vytrvalé modlitby a tehdy budeš připraveným vojákem v jeho úžasné armádě posledních dnů.

středa 21. prosince 2011

MOC PROVÁZÍ by Gary Wilkerson

„Svolal dohromady svých dvanáct učedníků a dal jim sílu a moc“ (Lukáš 9:1).

Ježíš dal svým učedníkům moc ne proto, že by byli ctižádostiví, nýbrž protože byli jeho. Patřit Kristu je pro získání jeho moci nezbytné. Moc je počátkem toho, že mu náležíme. To, že mu náležíme, přináší skutečnou moc.

Velké množství křesťanů vede život, který postrádá moc – mají navyklé hříšné chování, slabé svědectví a chudý duchovní život; postrádají vroucí a zásadní modlitební život i jakékoli vyslyšení svých modliteb.

Cítíš, že postrádáš moc? Tento krátký verš je naplněn slovy moci:

„Svolal“ – znamená v podstatě opak našeho vlastního programu, směru, svéhlavosti či zdroje moci.

„Dohromady“ – tato moc není obsažena v jednotlivých nádobách, ale je vyjádřena ve společenství, ve společné práci pro království.

„Učedníci“ – ti, kdo opouštějí všechno, aby následovali život, učení a směr učitele.

„Dal“ – ukazuje, že nemůžeme nic učinit, pokud nám Ježíš k tomu nedá moc.

„Moc“ – není to, co si zasloužíme, čemu se věnujeme, nebo o co usilujeme, ale přichází pouze a výlučně skrze Něj. Nikdy v této části našeho křesťanského života nevyrosteme rychleji. Každému následovníku Ježíše je přikázáno čekat, dokud není vyzbrojen mocí z výsosti.

Postrádáš moc? Nezískáš ji žádným jiným způsobem než, že ti bud dána Tím, jemuž náležíš. Ježíš má moc, aby ji dal těm, kdo jsou naprosto a zcela Jeho.

Neusiluj o moc. Usiluj o to, abys zcela, vášnivě, podřízeně a ambiciózně patřil Tomu, po kom tvé srdce prahne. Potom přijde moc, která tě naplní více, než si dokážeš představit.

úterý 20. prosince 2011

KDO JSEM?

Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží – už se mi nechce žít!“ (Jób 9:21).

Bůh se zdá být tak velký a úžasný;
A já si připadám tak malý a nedokonalý.
Přikáže slunci a ono vyjde;
V bouři se rozlomím na kusy.
Rozprostře nebesa a kráčí po vlnách,
Prochází okolo mne a já Jej nevidím. souhvězdí.
Když na Něj volám k nebesům
Odpověděl mi
A přesto bych nevěřil, že slyšel můj hlas.
Mám pocit jako by mě Bůh ranil
Bez udání důvodu.
On je soudce,
Ale kdo mě obhájí?
Když se sám snažím ospravedlnit,
Moje vlastní ústa mě odsoudí
Pocity narůstají
I kdybych byl dokonalý,
Stálych pohrdal životem
Neboť

Jsme vážně včerejší.

A nevíme nic,

Vždyť život je jen stín.

pondělí 19. prosince 2011

CÍRKEV DUCHA SVATÉHO

Nikdy bys neměl jít do sboru bez toho, aby ses takto pomodlil: „Bože, dej mi uši Ducha Svatého, abych mohl slyšet. Pomoz mi slyšet, rozumět a aplikovat Tvé Slovo v mém životě!“ Duch Svatý musí stejně tak pomazat tvé uši ke slyšení, jako pomazává ústa pastora ke kázání.
V církvi Ducha Svatého je vždycky slyšet hluboké volání pokání. To je věc, kterou Šalomoun nikdy neudělal!

Církev krále Davida nebyla dokonalá. Ve skutečnosti to byl druh Korintské církve. David spáchal cizoložství, zabil nevinného člověka, jedno celé období žil v hrozném podvodu. Přesto, poté, kdy zhřešil, bolestivě zvolal z hloubky svého srdce: „Smiluj se nade mnou, Bože, ze své lásky, v hojném svém soucitu odstraň mé poklesky. Důkladně omyj mě od mého provinění, od mého hříchu mě očisti! Uznávám všechny své zločiny, svůj hřích mám stále na mysli. Proti tobě, tobě samému, jsem zhřešil, před tvýma očima jsem se zla dopustil! … Nevyháněj mě ze své přítomnosti, svého svatého Ducha neber mi!“ (Žalm 51,3-6.11)

Srdcervoucí volání je znakem církve Ducha Svatého! Samozřejmě, jsou takoví lidé v tomto sboru, kteří selhávají a žijí v podvodu. Ale podobně jako David, stali se natolik citlivými na práci a vanutí Ducha Svatého, že nepotřebuji pokaždé proroka, aby jim řekl, že zhřešili. Činí pokání dokonce dřív, než za nimi prorok přijde – protože je zraňuje jejich vlastní hřích!

David o svém hříchu řekl: „Smrtelné vlny mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba, provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla. Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem… Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl.“ (2. Samuelova 22:5-7.17-18)

Bůh se chystá zruinovat církev Šalomouna a z jeho trosek vzkřísit církev Davidovu. Tento pozůstatek bude mít zbožný zármutek kvůli hříchu. Bude volat v trápení a v pokání a bude plně závislý na Duchu Svatém.

„Znovu se vrátím a obnovím zbořený stan Davidův. Jeho trosky obnovím a vztyčím jej.“ (Skutky 15:16)

pátek 16. prosince 2011

CÍRKEV ZE SIÓNU!

Hnací silou Davidovy církve byla absolutní závislost na Duchu svatém. David se lišil tímto:

„Samuel tedy vzal roh s olejem, a pomazal ho u prostřed jeho bratrů. A Duch Hospodinův se Davidova zmocňoval od onoho dne i nadále.“ (1. Samuelova 16:13).

Když David ležel na smrtelné posteli, řekl svému synu Šalomounovi: „Chci ti povědět, proč mi Bůh žehnal. Chci, abys znal tajemství mé služby.“ Davidova poslední slova vůči jeho synovi zněly: „Promlouvá ze mě Hospodinův Duch, jeho slovo ve svých ústech mám.“ (2. Samuelova 23:2).

David říkal: „Nespoléhal jsem se na své znalosti a moudrost. Nespoléhal jsem se na žádnou část svého těla. Byl jsem slabý muž – ale závisel jsem na Duchu svatém! Každé slovo, které jsem vyřkl, byla od Něho pomazaná. Jeho slova plnila má ústa!“

Když jsme otevírali tady v New Yorku centrum Teen Challenge pro drogově závislé a alkoholiky, bylo naším mottem: „Nechejme se vést Duchem svatým!“ Kázání typu „jak se s tím vyrovnat“ nebylo to, co spasilo členy různých gangů. Nepadli na kolena, protože jsme kázali hutná, výstižná kázání. Nebyli usvědčeni pádným znázorněním nebo skutečnými příběhy. Ne – tito bývalí drogově závislí svědčili svým přátelům: „Kdysi jsem byl na ulici,stejně tak jako ty. Ale podívej se na mě teď! Duch svatý mě změnil!“

Šalomoun mluvil o stromech, yzopu, šelmách, zeměplazech, rybách. Ale David mluvil o intimitě s Hospodinem, o zlomenosti a kajícnosti. David byl usvědčený a změněný svým vlastním kázáním. Tolik si vážil přítomnosti Ducha svatého ve svém životě, že žádal Hospodina, aby od něho Ducha svatého nikdy neodebral. David věděl, že bez Ducha svatého by nebyl ničím!

Pavel řekl: „Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech, ale v prokázání Ducha a jeho moci, neboť jsem nechtěl, aby se vaše víra zakládala na lidské moudrosti, ale na Boží moci.“ (1. Korintským 2:4–5).

„O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch)… Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně.“ (verše 13–14).

čtvrtek 15. prosince 2011

ŠALOMOUNOVA CÍRKEV

„Šalomoun, syn Davidův, pevně vládl svému království a Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a nesmírně jej vyvýšil.“ (2. Paralipomenon 1,1)

Dnešní křesťanská církev byla Bohem upevněna a požehnána. Poskytuje se mnoho peněz na spoustu různých činností. Vzpomeňte si na všechny ty velké, krásné stavby. Na to, jak je církev obdarovaná po finanční stránce. Utrácejí se miliony na televizní evangelizace, knížky, CD, misie, nadace, školy a církevní věci všeho druhu.

Když všechny tyto práce začaly, každá měla něco z Božího posvěcení. Jistě jich mnoho začalo se stejným požehnáním, jaké Hospodin vylil na Šalomouna. Ten byl mnohem více vzdělaný a organizačně schopný než jeho otec David. Všechno dělal větší a lepší, než by si kterákoliv předchozí generace vůbec dokázala představit.

Šalomounovou hnací silou byla moudrost a znalosti. Takto celým srdcem volal k Bohu: „Dej mi tedy moudrost a poznání, abych dovedl vycházet i přicházet v čele tohoto lidu. Vždyť kdo by dokázal spravovat tento tvůj nesmírný lid?“ (1. Paralipomenon 1,10)

Není to úžasná modlitba? Zní skvěle a Hospodina potěšilo, že Šalomoun nežádá vlastní bohatství. Přesto je tu problém – takováto modlitba je naprosto sebestředná! Tento talentovaný, sebejistý král v podstatě říkal: „Jen mi dej, Bože, náčiní a o zbytek se postarám. Dej mi moudrost a vědomosti, a já dám v tomto království všechno do pořádku. Vše to zvládnu!“

Šalomoun se modlil jinak než jeho otec David, který byl přesně podle Božího vkusu. Šalomounova modlitba je znakem nové generace – generace vzdělaných lidí s novými nápady a schopnostmi. Prosil: „Dej mi moudrost a poznání!“ Domnívám se, že Šalomoun představuje stejného ducha a stejný charakter, jako měla laodikejská církev, o níž se píše ve Zjevení. Tato církev směřovala ke stejné zkáze jako Šalomoun!

Šalomoun měl hlavu plnou poznání a rty plné písní. Díky svým obrovským schopnostem mohl kázat a vyučovat. Měl ve všem dobře zorganizovaný systém s talentovanými vůdci. Všechno se zdálo být správné a v pořádku. Ale celé Šalomounovo dílo skončilo větou z Kazatele 1,14 „Vše je pomíjivost a honba za větrem.“

Šalomounova církev má na všechno odpovědi. Zvenčí vypadá krásně, ale je zcela bez života! A končí marností, modlářstvím, tělesností, prázdnotou a beznadějí.

středa 14. prosince 2011

ZŮSTÁVEJ V LÁSCE

„Jsem si jist, že ani smrt ani
život, ani andělé ani mocnosti,
ani přítomnost ani budoucnost, ani
výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém
tvorstvu nedokáže nás odloučit od
lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“
(Římanům 8: 38-39).

Smrt je hluboká a temná.
Život je marný a působí mrzutost ducha.
Mocnosti a moci jsou neochvějné,
Přítomnost je nejistá:
Nevíme, co přijde.
Jsou tajemství výšin a hlubin
tohoto vesmíru,
a přece nic z toho nás nemůže odloučit
od lásky Boží,
která je v Kristu, našem Pánu.
Co nás odloučí od jeho lásky?
Soužení či utrpení?
Pronásledování či hlad?
Nahota, nebezpečí či meč?
Nic! Neboť Bůh je láska.
Tato láska předává nepochopitelné-
svazek dokonalosti –
a tak choďte v jeho lásce.
Ten, kdo přebývá v lásce,
přebývá v Bohu –
a Bůh v něm.

úterý 13. prosince 2011

PŘIVÁDĚT BOŽÍ LID NA KOLENA!

„Tehdy pohlédnou na mě, jehož probodli. Budou ho oplakávat“ (Zachariáš 12:10, B21). V Zachariášově proroctví spatřuji nové vidění Kristova kříže.

Právě teď jedná Duch svatý v Izraeli. Zástupy židů se shromažďují u Zdi nářků a s pláčem vyhlížejí příchod jejich Mesiáše. Avšak jednou, a to již brzy, Bůh odstraní závoj a oni poznají Ježíše takového, jaký je a budou plakat nad tím, že ho probodli!

Existuje ještě další uplatnění tohoto verše, které souvisí s církví. Brzy přijde velmi osobní jednání Ducha svatého. Církev Ježíše Krista je natolik otupená hříchem – tak ho natírá na bílo a přehlíží ho – že až přijde Duch s duchem modliteb, přinese rovněž očištění. Tehdy nastane pláč, truchlení, zlomenost – zjistíme, jak naše hříchy zarmucují Boží srdce!

Duch svatý se takto chystá pohnout nejen sbory, ale i rodinami a jedinci. „Země bude oplakávat rod za rodem, každý rod zvlášť; rod Davidova domu zvlášť a jejich ženy zvlášť“ (Zachariáš 12: 12, B21).

Jaký velký dar by mohl Bůh dát své církvi těsně před svým příchodem? Ne snad mocnou a usvědčující zprávu o hříchu? Přijde s tak bodavým usvědčením, že nebudeme schopni v sobě tolerovat žádnou nesvatou či nečistou věc!

Abych to shrnul, uvádím předpoklady a znaky vylití Ducha v posledních dnech:

  1. Zaměření na závěrečnou sklizeň duší.
  2. Duch milosti vedoucí k pokání a zbožnosti.
  3. Duch pokorných proseb mající za následek kapitulaci a naléhavost modlitby v Duchu.
  4. Touha po Ježíši a truchlení, zlomenost a pláč se zbožným zármutkem nad hříchem. Jedině pak bude jednání Ducha požehnané a přinese radost!

Nechci promeškat poslední Boží vylití! Modlím se, aby mne do něho zahrnul, a naléhám na tebe, abys činil totéž. Modli se teď se mnou: „Pane, nemám disciplínu potřebnou pro tvou svatou práci. Musíš mi ji dát! Dej mi své břemeno pro ztracené duše; vlož do mne svého plačícího Ducha. Jsi mou jedinou nadějí; a tak se ti poddávám a zcela se k tobě obracím. Udělám, cokoli mi řekneš, a ve všem budu na tobě závislý!“

pondělí 12. prosince 2011

MODLITBY, JAKÉ SVĚT NEPOZNAL!

Jeden misionář hovořil v naší církvi o velkém probuzení po celém světě. V každém případě je „duch modlitby“ spojen s poslední žní. Ve Vietnamu, v Číně, na Sibiři, v Amazonii, v Africe a na mnoha dalších místech se Boží lid modlí se zapálením a s horlivostí – s pláčem volají k Bohu, hledají jeho tvář, vypořádávají se se hříchem a obracejí se ke spravedlnosti.

Tento druh modlitby nelze vykonstruovat. Je to výsledek Ducha pokorných proseb – jak Bůh slibuje v Zachariáši 12:10. A tito věřící to již zažívají!

Před nedávnem jsme měli v Times Square Church týdny modliteb a též jsme zakoušeli trochu z tohoto vylití Ducha. Vskutku jsme ve všech částech našeho národa viděli zapálení a horlivost v modlitbách. Avšak doposud jsme nezažili vylití Ducha pokorných proseb!

Bůh mi ukazuje, že i touha k modlitbě musí přijít od Ducha svatého. Nyní mám toto dilema: Bůh slibuje vylít na svou církev Ducha pokorných proseb a já chci být součástí tohoto opravdového Božího jednání. Jak si tedy mohu být jistý, že jsem toto vylití obdržel?

Odpověď je v Zachariáši 10:1: „Žádejte od Hospodina déšť, když má na jaře pršet. Hospodin působí hojnou průtrž mračen, každému na poli zeleň dopřeje“ (Zachariáš 10:1, B21).

Musíme žádat Hospodina o tohoto Ducha pokorných proseb! Hojná průtrž mračen v tomto verši naznačuje „blesky a hromy.“ Bůh nám slibuje déšť! V Zachariáši nám říká: „Proste a dám vám z nebes. Musíte to ode mne vyhledávat!“

Je čas, abychom začali Hospodina prosit: „Bože, vylij na mne svého Ducha svatého, abych se mohl naučit modlit! Otevři zásobnici vody. Dovol mi být součástí tvé poslední žně!“

Jakmile na tebe sestoupí jeho Duch pokorných proseb, shledáš, že se modlíš o svatost, zbožnost a čistotu. Budeš se přimlouvat za své blízké, kteří jsou ztraceni, a budeš plakat nad tímto umírajícím světem. Musíš však žádat Ducha svatého, aby to v tobě vypůsobil – a potom mu důvěřovat!

pátek 9. prosince 2011

DUCH POKORNÝCH PROSEB

Výraz pokorná prosba (viz Zachariáš 12:10) se v Bibli nikde nepoužívá vyjma naznačení volání či modlitby, která je vokalizována. Jinými slovy, není soukromá či meditativní. Pokorná prosba se musí vyjádřit hlasem!

Hebrejské slovo pro pokornou prosbu znamená „olivovou ratolest zabalenou do vlny či jiné látky, kterou prosebník mával, když požadoval pokoj nebo se někomu vzdával.“ Těmto ratolestem se říkalo „ratolesti pokorných proseb.“ Zkrátka to byly prapory, které naznačovaly volání naprosté a bezpodmínečné kapitulace.

Představte si bitvou znaveného vojáka, rozedraného a vyčerpaného, přemoženého, který uvízl v zákopu svéhlavosti. Je opuštěný, unavený a k smrti vyčerpaný a u konce svých sil. Ulamuje větev stromu a přivazuje na ni svůj bílý nátělník, zvedá to a plazí se ze svého zákopu s voláním: „Vzdávám se – přestaňte!“

To je pokorná žádost! Říká se zde: „Vzdávám se! Nemohu již dále bojovat. Jsem ztracen a bez naděje.“

Pokorná prosba není jen volání k Bohu, aby vyhověl vašemu přání. Není to škemrání a prošení, aby vám asistoval ve vašich plánech. Je to naopak úplné se vzdání své vůle a svých cest!

Křesťané po staletí volali k Bohu, a byli přitom plni svéhlavosti, škemrali a křičeli: „Bože, pošli mne sem, pošli mne tam, dej mi tohle a dej mi tamto.“ Avšak v posledních dnech sestoupí Duch svatý s velkou mocí a způsobí, že pocítíme duchovní úpadek. Uvědomíme si skutečnost, že ani se všemi svými penězi, myšlenkami, programy, službami a plány ani trochu nezasahujeme tento svět. Pravdou je, že církev ztrácí pevnou půdu pod nohama a stává se slabou a ubohou.

To je kapitulace! Naše volání musí být doprovázeno ochotou vzdát se v našem životě všech věcí, které nás odlišují od Ježíše Krista.

Danielova modlitba ukazuje, co všechno zahrnuje pokorná prosba: „Nyní tedy, Bože náš, vyslyš modlitby a prosby svého služebníka. Kvůli sobě samému, Pane, rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní. Nakloň své ucho, Bože můj a slyš! Otevři své oči a pohlédni na naše trosky, na město, které nese tvé jméno! Neprosíme tě pro svou vlastní spravedlnost, ale pro tvůj veliký soucit“ (Daniel 9:17-18, B21).

čtvrtek 8. prosince 2011

DUCH MILOSTI

Bible říká, že Duch Svatý bude vylit „....Duch milosti a modliteb“ (Zachariáš 12:10)

Kniha Titovi nám říká, že milost je nám dána jako moc nad hříchem, aby nás zmocnila žít střízlivé a svaté životy: „Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili v tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista. (Titus 2:11-13).

Obrovská míra jeho milosti je v Božích lidech od doby Letnic. Duch svatý seslal usvědčení z hříchů na všechny národy, učíc věřící všech ras a jazyků, jak zanechat bezbožnosti a světských chtíčů. Výsledem je člověk, který žije střízlivě a spravedlivě v přítomném světě, a který touží po příchodu Ježíše.

Věřím, že Zachariáš 12.10 prorokuje, že v posledních dnech, Duch svatý mocně padne na Boží lid duchem milosti, který je kompletně obrátí od vší světskosti. Vyprodukuje to v nich pláč po čistotě srdce!

Jeden milý bratr v Pánu, vedoucí služby si mě zavolal, aby mi řekl, že vedoucí v jeho službě se setkali, aby hledali Pána. Duch svatý začal odhalovat hřích v jejich středu a několik z teamu služebníků muselo být propuštěno. Ten bratr mi řekl, „ Nyní Duch svatý sestoupil, vytváří tlak činit dobré.“

To, co řekl mě zasáhlo a nemohl jsem se toho zbavit: tlak činit dobré. Když Duch svatý sestupuje a zjevuje hřích, ti, kteří byli vlažní nebo dělali kompromisy, bývají usvědčováni.
Služebníci se probouzí k pravdivému „vyučování o milosti“, tomu druhu učení, které usvědčuje lidi z každé skryté věci v jejich životech.

Milovaní, tlak opustit hřích a činit správné bude „horký a těžký“ v církvi Boží posledních dnů!

středa 7. prosince 2011

DÉŠŤ SVATÉHO DUCHA

Ať už se takzvaná probuzení projevují jakkoliv, nejedná se o opravdový Boží pohyb, pokud nejsou soustředěna na žeň. Déšť Ducha svatého vždy padá a způsobí sklizeň duší.

Hospodin vylil o letnicích svého Svatého Ducha, aby připravil půdu pro semeno evangelia. První křesťané byli naplněni Duchem svatým a posláni do celého světa, aby Ježíši získávali učedníky.

Církev zažila téměř 2000 let setby a růstu a nyní je čas žně! Všichni, kteří až podnes zemřeli v Kristu, představují první ovoce rané sklizně. Ještě nenastal Ježíšův druhý příchod, protože On trpělivě čeká na konečnou, velikou žeň!

„Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště.“ Jakub 5,7

V první polovině minulého století se v Kanadě objevilo hnutí „Poslední déšť“. Trvalo kolem čtyřiceti až padesáti let. Dnes z něj zůstalo už jen několik církví „Posledního deště“, přestože účastníci hnutí byli tenkrát přesvědčeni, že zakoušejí mocné, závěrečné vylití Ducha svatého. Mnoho lidí říkalo: „Je to ono! Naplňuje se slovo ze Zachariáše 12,10.“ Ale hnutí se rozptýlilo, stejně jako další podobná přišla a odešla. Proč? Protože se nezaměřili na žeň!

Hodně takzvaných hnutí Ducha svatého rychle vymizelo, protože se soustředili sami na sebe - na dary, sebezdokonalování, osobní štěstí - a ne na záchranu ztraceného a umírajícího světa!

Ježíš spojil pojem žně se ztracenými dušemi, když řekl: „Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ Matouš 9,38

Pravé vylití Svatého Ducha se cele zaměří na tuto Ježíšovu prosbu. Těch několik obrození, která se prokázala jako opravdová, bylo požehnáno velkou žní duší.

úterý 6. prosince 2011

HLUBOKÉ VODY

„V bahně hlubiny se topím,

není na čem stanout,

do hlubokých vod se nořím,

dravý proud mě vleče.“

Žalm 69,3

Zachraň mě, Pane,

Neboť mou duši zaplavila

Pošetilost.

Své hříchy před Tebou neukryji.

Klesám níž a níž,

Nemám se na co postavit;

Jsem v hlubokých vodách.

Proudy mě zaplavily;

Čekám na záchranu od Hospodina.

Hrdlo mám vyprahlé

Od volání k Němu.

Pláči a kárám svou duši,

Vysmívám se své vlastní slabosti.

Kéž mě, Hospodine, uslyšíš,

A neskryješ svou tvář.

Potřebuji utěšitele:

Obrať se ke mně

Se svým slitováním.

Zachraň mě z tohoto bahna.

Nenech mě utonout.

Zachraň mě z těchto hlubin:

Jsem ve velkých nesnázích –

V nebezpečí.

Nedovol, aby mě hlubiny pohltily.

Nedopusť, aby se mě uvěznila jáma.

Pospěš si, Pane,

Neotálej;

Jsi moje pomoc,

Můj zachránce.

pondělí 5. prosince 2011

BŮH JE OCHOTEN ZACHRÁNIT ZLÉ A ZARPUTILÉ HŘÍŠNÍKY!

Boží lid v Judsku měl problém. Pochyboval o Boží ochotě a moci vykoupit lid, pevně zakořeněný v modlářství. „‘Oni však na to řekli: Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.’“ (Jeremiáš 18:12)

Juda se vzdal naděje, říkajíc si: „Zašli jsme příliš daleko a už neexistuje cesta zpět. Opustili jsme Hospodina, vysmívali se mu, zavrhli a zneužili ho. Padli jsme tak hluboko – není pro nás žádná naděje! Dokonce ani Bůh nás nedokáže přivést zpátky!“

Po všech letech mé služby, já sám musím pořád bojovat proti tomuto způsobu uvažování. Možná se cítíš podobně. Možná je tvůj manžel ateista, krutý a bezbožný. A přesvědčila jsi sama sebe: „Všude kolem mne jsou lidé zachraňováni, ale můj manžel je jiný. Je tak tvrdý!“

Boží odpověď pro Judu byla: „Což je má ruka krátká k vykoupení?“ (Izaiáš 50:2)

Zkrátit znamená odseknout. Bůh říkal: „Povězte mi, odsekl nepřítel mou mocnou ruku? Přišel jsem o svou moc zachránit? Ne! Má mocná ruka vysušila Červené moře. Ona oděla nebesa černotou. Otevřela nevidomé oči! Viděli jste, že se záchranou jdu do krajností. Proč si myslíte, že jsem ztratil mou moc vykoupit vás?“

Milovaní, kdy ztratil Bůh svou moc zachránit nejhnusnějšího hříšníka na světě? Kdy ztratil ochotu vysvobozovat drogově závislé, alkoholiky a prostitutky i bez toho, že by se za ně někdo modlil?

Rozhodl by se Bůh z nějakého důvodu, že nespasí tvé blízké, za které se věrně postíš a modlíš? Vůbec ne! Musíme k němu volat ve víře: „O, Pane, ty dokážeš zachránit Wall Street. Můžeš vysvobodit hříšníky v New Yorku. Dokážeš vykoupit kteréhokoliv muslima v kterékoliv cizí zemi a můžeš kteréhokoliv člena mé rodiny. Tvá ruka není příliš krátká. Ty můžeš zachránit kohokoliv!“

Nevěř tomu, že jeho ruka byla odseknuta – věř mu, že pro něj není nic nemožné! Získej pohled na jeho lásku a milosrdenství – na jeho mocnou vystřenou ruku, připravenou zachránit!

Na nás je, abychom se modlili, a on shromáždí naše milované, jednoho za druhým!

„‘Vraťte se, můj odvrácený lide, praví Hospodin, vždyť já jsem vaším manželem. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z rodiny a přivedu vás na Sion.’“ (Jeremiáš 3:14)

pátek 2. prosince 2011

TMA NEMŮŽE ZASTAVIT SVĚTLO!

V době, kdy jsem začínal tuto službu, mluvil jsem ve sborech po celé Americe, varujíc před blížícím se morálním úpadkem. Řekl jsem lidem v Iowě, Oklahomě a ve všech Jižních státech, že drogy udeří i na nejmenší vesničku a dealeři se objeví ve školách a na hřištích. Varoval jsem před nestydatou homosexualitou, před nudistickými pochody v našich městech a prorokoval jsem, že nahota a sex se budou vysílat během hlavní vysílací doby.

Mnozí z posluchačů mých kázání si tehdy mysleli, že jsem přijel z Marsu. Pastoři mi spílali a zralí křesťané přicházeli za mnou, říkajíc: „To není možné! Bůh nikdy nedopustí, aby k tomu v Americe došlo.“ Dnes, někteří z nich jsou prarodiče. V televizi se dívají na filmy, které jsou mládeži přístupné pouze v přítomnosti rodiče nebo jiné dospělé osoby a jejich vnoučata jsou závislé na drogách a alkoholu. Tma, před kterou jsem varoval, již nastala.

Dovedete si představit, jak hustá ta tma bude o deset, nezasáhne-li Bůh?

Přesto se vás ptám: Když sledujete narůstající tmu ve všech oblastech, věříte, že pohltí světlo evangelia? Máte strach, že ji udusí?

Ne, nikdy! Boží lid se nikdy nesmí zastrašit tmou a zuřivostí nepřítele. Bible říká, že Ježíš povstane a bude svítit ve tmě, bez ohledu na to, jak bude veliká. „Lid, který chodil v temnotách, veliké světlo uvidí, těm, kdo žili v zemi stínu smrti, světlo zazáří. (Izaiáš 9:2)

Žijeme v době, kdy smrt a tma jsou velmi rozšířené. Ale Bůh říká, že právě tehdy bude jeho světlo svítit nejjasněji. „Slepé povedu cestou, kterou neznali, provedu je stezkami, o nichž netuší. Proměním před nimi tmu ve světlo a hrbolatá místa budou rovinou. Učiním pro ně toto vše a neopustím je.“ (Izaiáš 42:16)

Žádná tma nedokáže pohltit Boží světlo! Takže odhlédni od tmy, od hříchu, od zuřivosti násilníků a věř, že Boží zářivé světlo se rozlije!

čtvrtek 1. prosince 2011

PŘIPRAVENI NA OBROZENÍ

Můžeme být připraveni pro obrození, když věříme, že veškerá naděje je pryč – že hřešíme v den milosti a že neexistuje nic než odsouzení? Milovaní, nemůžeme mít víru v obrození, dokud nebudeme přesvědčeni, že Bůh stále chce na nás vylít svého Ducha!

Proč by neměla být Amerika souzena? Proč by již neměl přijít Ježíš? Protože je před námi ještě veliká sklizeň a Bůh „…nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání“ (2.Petr 3:9, B21).

Tuto obrovskou Pánovu milost vidíme ve verších z Izajáše, kde dává Bůh instrukce prorokovi, aby řekl Judě: „Kde je rozlukový list vaší matky, se kterým jsem ji odehnal? Komu jsem se tak zadlužil, že bych mu vás musel odprodat? To svými hříchy jste byli zaprodáni, vaše matka zahnána je vašimi vinami! Proč když přicházím, nikdo tu není? Proč nikdo neodpovídá na mé volání? Což je má ruka krátká k vykoupení? Nemám k vysvobození dost sil?“ (Izajáš 50:1-2).

Bůh se již dříve rozvedl s Izraelem a dal jim „…rozlukový list“ (Jeremiáš 3:8). Ale nyní se obrací na Judu, na lid, který ho podvedl a odešel od něho. Bůh Judu stále miloval a přišel k nim s pláčem, aby viděl rozlukový list (viz Izajáš 50:1). Řekl: „Ukažte mi dokumenty o rozvodu! Ukažte mi, že jsem od vás odešel! Přece jsem ještě neodňal svého Ducha svatého. Místo toho stále pracuji nade vším v tomto národě – stále se vás snažím získat, volám vás, přicházím k vám!“

Hospodin mluví k tomuto národu z mnoha kazatelen. Mluví prostřednictvím zbožných mužů a žen, kteří tráví vzácný čas, aby Ho hledali. Volá Ameriku zpět k pokání – zpět k jeho vlastnímu srdci!

Musíme být zcela přesvědčeni, že je stále ještě čas, stále ještě naděje a že když se modlíme, Duch pracuje na všech úrovních společnosti a volá a vábí lid k sobě!

středa 30. listopadu 2011

POZDĚJŠÍ DÉŠŤ

„V onen den budu chtít zničit všechny národy, které přitáhly proti Jeruzalému. Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ale vyliji Ducha milosti a modliteb a tehdy pohlédnou na mě, jehož probodli. Budou ho oplakávat, jako se oplakává jediný syn; budou nad ním hořce truchlit, jako když umře prvorozený“ (Zachariáš 12:9-10, B21).

Toto Zachariášovo proroctví je o zvláštním vylití Ducha svatého, které se bude dít v těchto posledních dnech. Podobné vylití je popsáno ve 3.kapitole Joela, které, jak věřím, nastalo o Letnicích. Tyto verše říkají: „Na všechny lidi pak vyliji svého Ducha a vaši synové i dcery budou prorokovat; vaši starci budou mívat sny a vaši mladíci vídat vidění. Ano, i na otroky a otrokyně vyliji svého Ducha v oněch dnech“ (Joel 3:1-2, B21).

Přesně to se stalo v den Letnic! Duch svatý přišel jako povodeň a stal se v horní místnosti v Jeruzalémě duchem prorokování.

Toto obrovské vylití se též stává neustálým zavlažováním Duchem svatým, které přetrvalo staletí. Po dobu téměř 2 000 let Bůh vylévá Ducha svatého na svůj lid jako sprchu, denně zavlažuje svou církev a ochraňuje ji. Izajáš to popisuje takto: „“V ten den zpívejte o vinici výtečné víno plodící. Já sám Hospodin střežím ji, a v každé chvíli ji svlažuji. Ve dne i v noci střežím ji, aby jí nikdo neškodil“ (Izajáš 27:2-3, B21).

Tato dvě vylití Ducha jsou popisována jako první (či dřívější) déšť a poslední (či pozdější) déšť: „Budete-li opravdu poslouchat přikázání, která vám dnes udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým srdcem a celou duší, dám vaší zemi déšť v patřičný čas – déšť dřívější a pozdější, abys mohl sklízet své obilí, víno i olej“ (Deuteronomium 11:13-14).

Setba a sklizeň je v Izraeli obráceně než u nás. První deště, které změkčily půdu, byly od října do konce prosince, zrovna před obdobím setby. Pozdější deště nechaly vzejít úrodu a trvaly od března do konce dubna, těsně před sklizní.

Je důležité, abyste si povšimli, že tato dvě vylití vždycky musela mít co do činění se sklizní. Práce Ducha se vždy zaměřuje na sklizeň duší!

úterý 29. listopadu 2011

PŮVOD STRACHU

„Jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost, tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně“ (Jób 11,14-15)

Každý strach má svůj původ
V místě
Hříchu a tajných špatností,
Které se ukrývá v lidském srdci
Bůh má moc
Dát tyto věci pryč.
Člověk, který opovrhuje bohatstvím boží milosti,
Shovívavosti a velkomyslnosti,
Jde dál špatnou cestou.
To, co odsuzuje u jiných,
Mu nevadí v jeho vlastním životě,
Tak se sám sobě se stává zákonem.
Chce, aby u něj Bůh udělal výjimku,
Aby mohl uniknout spravedlivému trestu a utrpení.
Ale Bůh nedělá mezi lidmi rozdíly
A soudí všechny stejnou měrou.
Slibuje slávu, čest a pokoj
Těm, kdo odloží hřích.
Takový člověk pak bude moci pozdvihnout obličej bez poskvrny,
Bude pevný
A nebude se bát.
Protože člověk se bojí,
Jen když je u něj hřích.

pondělí 28. listopadu 2011

ZNÁT HLAS PÁNA

Kvůli hříchu kněží a lidu nemluvil Bůh k Izraeli. Bible říká: „..v oněch dnech bývalo Hospodinovo slovo vzácné. Ani vidění nebylo časté.“ (1 Samuelova 3:1)

A přece, uprostřed tohoto hladomoru Slova se Pán ukázal mladému Samuelovi: „V tom Samuele zavolal Hospodin. Samuel totiž ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno.“ (3:4,7)

Samuelovi bylo pouhých 12 let, a přestože byl zbožné dítě, nerozpoznal hlas Pána. Tak Hospodin přišel k Samuelově lůžka a zavolal na něj slyšitelně. Nejprve si Samuel myslel, že mluví Elí; nevěděl, že je to trénink rozeznávání hlasů – slyšet přímo od Boha!

Bůh nemluvil ke knězi Elimu, který se stal hluchým k Jeho hlasu! Ve skutečnosti se zdálo, že pouze jeden prorok slyše Boha – nejmenovaný muž, který varoval Elího, že Bůh se chystá ho odetnout od Božího oltáře. (1 Samuelova 2:27-36)

Slyšet Boha stojí víc než jen čas ztišení o samotě. Stojí to víc než jednoduše říci, „Mluv, Pane, tvůj služebník slyší!“ Ne, neexistuje jasně daný recept, jak slyšet Boha; neexistuje žádných 10 kroků, které by se daly následovat. Před tím, než můžeš slyšet Boha, On musí k tobě mluvit – a On mluví k těm, kteří připravili svá srdce ke slyšení!

Samuel neměl hlubokou teologickou znalost Boha, když k němu Pán poprvé promluvil. Ale měl měkké, čisté, oddané srdce, otevřené pro Pána. Tak, co myslíš, co Bůh nejprve Samuela naučil po té, co k němu poprvé promluvil?

Pán řekl Samuelovi, „ Hodlám soudit Elího, protože věděl, že jeho synové byli zkažení, ale neudělal nic, aby je „zkrotil“! Měli by být vysvlečeni ze svých rouch a mělo by jim být řečeno, „Nemůžete do blízkosti svatého místa!“ Nyní, Samueli, chci ti ukázat svou nenávist k hříchu v Mém domě. Chci ti ukázat, co to je slyšet můj hlas a kráčet se mnou“ (viz 3:11-14).

Není divu, že Bible říká, že Samuel promlouval tak jistá slova – slyšel hlas Páně! Strávil hodně času zavřený s Ním, modlící se, hledající Jeho a Bůh mluvil k němu jasně v každý čas.

I dnes jsou lidé, kteří byli trénování slyšet Boží hlas. Tito modlící se svatí vylévají svá srdce před Ním – a Bůh ho zas vylévá jim!

čtvrtek 24. listopadu 2011

BOŽÍ MOCNÁ ARMÁDA

V dnešním světě se děje cosi velmi mocného a ohromujícího – něco za hranicí lidského chápání – něco, co ovlivní v těchto posledních dnech celý svět.

Bůh připravuje malou, avšak mocnou, armádu křesťanů, nejoddanější armádu na zemi. Hospodin přijde, aby velel těm, kdo vykonají hrdinské činy; uzavře věky s čistými, oddanými a nebojácnými.

Po celý svůj život slýchám příběhy o našich zbožných předcích, kteří nenáviděli hřích. Tito muži a ženy znali Boží hlas a trávili hodiny, ba i dny, na postu a modlitbách. Modlili se nepřetržitě a měli moc i schopnosti, aby se úspěšně postavili proti špatné morálce, která se děla za jejich dnů.

Tito předkové již zemřeli. Ale Bůh si připravuje jinou armádu a nyní jeho válečníci nebudou složeni pouze ze starších otců a matek Siónských s šedivými vlasy. Tato nová armáda bude složena z nových i zkušených věřících, mladých i starých, obyčejných křesťanů, kteří se drží Boha! Právě přichází celá nová oblast služby!

Zdá se, že denominační církevní systém je ve smrtelném zápase. Nemá v sekulárním světě žádný vliv, ani žádnou moc v Kristu. Někteří mne obviňují, že jsem na pastory „přísný“. Ale já jsem v kontaktu s mnoha zbožnými pastory, kteří se trápí, když ve své službě opětovně selžu. Existuje svatý pozůstatek zbožných pastorů a za každého z nich děkuji Bohu. A přece se stále stává, že čím dál tím více služebníků se vrhá na cestu kompromisu.

Bible nás varuje před přílišnými starostmi. Bůh má plán a dává jej najevo. Je srozumitelně předložen v Písmu, hlavně v prvních čtyřech kapitolách 1. Samuel.

Prorok Samuel je příkladem Božího pozůstatku v posledních dnech. Hospodin si ho vybral v nejhorší době a připravoval ho na dobu, kdy vytvoří novou věc. Bůh řekl Samuelovi: „Hle, chystám se v Izraeli udělat věc, která nikomu, kdo o ní uslyší, nepřestane znít v uších“ (1. Samuel 3:11). Co bylo tak úžasné a polekalo všechny, kteří o tom slyšeli? Byl to Boží soud nad selhávajícím náboženským systémem a povstání, příprava a pomazání nového svatého pozůstatku!

To, co Bůh učinil za dnů Samuela, dělá v každé generaci. Vskutku je v každé generaci pozůstatek lidí, kteří se modlí podle Božího srdce.

středa 23. listopadu 2011

NEJEN CHLEBEM ŽIV JE ČLOVĚK

Pokud si myslíš, že jsi příliš obyčejný na to, aby si tě Bůh použil, poslyš: Bůh si tě nepoužije.

Jeho poslední dny překonají evangelisty a pastory, kteří mají jméno. Oni sami nebudou schopni ovlivnit velké hnutí Ducha! Ve skutečnosti bude Bůh potřebovat každou ženu v domácnosti, každého náctiletého, každou starší osobu a všechny, kdo ho milují, aby vykonali jeho mocné činy. Tato armáda posledních dnů bude složená z křesťanů, kteří nežijí jen z chleba. Vysvětlím vám to.

Bůh řekl skrze Mojžíše: „Nejen chlebem bude člověk živ, ale vším, co vychází z Hospodinových úst“ (Deuteronomium 8:3, B21).

Chleba znamená všechny přirozené a materiální věci potřebné k tomuto životu – potravu, přístřeší, oblečení, práci, plat. Chleba představuje živobytí – ty věci, které potřebujeme a které nejsou samy o sobě špatné. Avšak mnozí křesťané žijí pouze pro věci tohoto života – žijí pouze o chlebu!

Ježíš nás naučil modlitbu: „Dej nám i dnes náš denní chléb“ (Matouš 6:11, B21). Ale nejprve řekl, že se máme modlit: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvoje vůle“ (verš 10, B21). Máme se nejprve zaměřit na Boží zájmy – modlit se, aby se stala jeho vůle!

O čem jsi nejvíce přemýšlel během posledního půl roku? Co zabralo nejvíce tvého času a modliteb? Byl to hlavně chleba – osobní potřeby?

Jestliže se zaměřuješ pouze na chleba, potom nemáš žádný život! Žiješ v pustině stejně, jako žily děti Izraele. Denně vstávaly a začaly volat po chlebu – jejich osobních potřebách – každý den po dobu čtyřiceti let!

Milovaní, to je nuda – otročina! Bůh nikdy nechtěl, aby jeho děti takto žily. Místo toho řekl Izraeli skrze Mojžíše: „Měli byste žít z každého slova, které vychází z mých úst! Ano, řekl jsem, že vám dám chléb, ale nezastavujte se tady. Pokračujte! Říkám vám, že existuje země plná mléka a medu, řek, stromů, lesů, zelených pastvin – a tu vám chci dát!“

Bůh si vybírá lidi, kteří se zaměřují na jeho vůli v této půlnoční hodině! Už mají dost života v pustině. Nepřejí si nic jiného než znát a činit Boží vůli. Každý člen této armády posledních dnů musí být připraven i ve svém srdci – protože Bůh je připravený uvolnit svůj mocný a konečný příval!

úterý 22. listopadu 2011

BŮH JE JEDNOTNÝ

„Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.“ (1. Janova 4,20-21)

Nevěřte tomu, co říká o lásce člověk,

Který se izoluje od svého bratra

Jakékoliv barvy nebo rasy,

Protože v lásce není strach.

Dokonalá láska strach zahání,

Vždyť strach působí muka.

Jak může někdo říct, že miluje Boha

A že věří v rovnost,

Když ho zároveň trýzní

Strach z bratra,

Kterému nedůvěřuje nebo kterého nemá rád?

Když člověk nedokáže milovat svého bratra,

Kterého vidí,

Jak může milovat Boha,

Který je neviditelný?

Hospodin přikázal všem lidem,

Aby milovali své bratry,

Tak jako je miluje On -

Protože Bůh je láska.

pondělí 21. listopadu 2011

POZNAT PÁNOVU VŮLI A ÚMYSL

„Hospodin vyslyší tužby ponížených – povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš.“ (Žalm 10:17).

V tomto verši David vysvětluje jednoduchý plán o třech bodech, jak poznat Pánův úmysl a vůli pro svůj život:

1. Přednesení žádosti Bohu – modlitba

2. Příprava srdce ke slyšení jeho hlasu

3. On způsobí, že porozumíš. Jeho Duch bude k tobě promlouvat!

Již velmi brzy vylije Bůh ze svého slavného poháru největší možnou míru svého Ducha, jakou svět ještě nezažil. Velkolepé usvědčení Ducha svatého sestoupí na vaše sousedy, spolupracovníky, nespasené příbuzné a členy tvé rodiny.

Lidé všude okolo budou trpět a odvracet se od svých mrtvých denominací a sborů a budou vyhledávat ty, kteří chodí s Bohem. Zoufale budou hledat někoho, jehož srdce bylo připraveno!

Bůh si použije statisíce obyčejných služebníků ke svému dílu posledních dnů, ke službě jeden druhému. Proto se ptám: Připravuješ už nyní své srdce na to, aby Jeho záměry byly zdárně vykonány – jak v tobě samém, tak i skrze tebe?

Vyznej dnes Bohu: „Ó Pane, chci, abys počítal i s mým životem! Vím, že nyní žiji jen o chlebu – v poušti plné zoufalství. Ale já chci žít!“

Ponoř se do Jeho slova. Nauč se Ho denně vyhledávat. V přípravě vlastního srdce se skrývá revoluční moc! Skrze ni se do tvého života dostaví smysl a naplnění. Tvé pocity i tvá osobnost dojdou změny a uvolní v tobě moc!

Až Bůh uvidí, že jsi připraven, dá ti skvělé příležitosti k práci pro Něho. Možná ani nebudeš muset opustit svůj dům. Bůh ti přivede protřebné až ke tvým dveřím!

Úžasný Bůh, kterému sloužíme, připravuje svůj lid právě v této hodině k mocnému dílu.
„Hospodin vyrazí jako bojovník, jako hrdina se rozhorlí, válečný pokřik mocně zakřičí, na své nepřátele se oboří.“ (Izaiáš 42:13).

Tak připrav své srdce na setkání s Ním. Staň se pohotovým služebníkem, vybaveným a připraveným na veliké vylití Jeho Ducha a milosti posledních dnů, a Jeho sláva ve vás ožije v této poslední hodině!

pátek 18. listopadu 2011

VÍCE NEŽ KÁZÁNÍ A VYUČOVÁNÍ

Věřím, že evangelium by mělo být doprovázeno mocí a projevy Ducha svatého – činěním mocných zázraků, které dokazují pravdivost evangelia!

Pavel směle prohlašuje: „Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech, ale v prokázání Ducha a jeho moci“ (1.Korintským 2:4, B21). V řečtině to znamená „s důkazem.“ Pavel říkal: „Kážu evangelium s důkazem. Bůh a Duch svatý mne podporují znameními a divy!“ Židům 2:4 říká, že Bůh potvrzoval Pavlovu zprávu znameními a divy: „Bůh podle své vůle dosvědčoval znameními a divy, různými zázraky a udílením Ducha svatého.“

Novozákonní věřící měli jednu modlitbu: „Dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky“ (Skutky 4:30, B21). Tito apoštolové všude kázali evangelium kompletně.

„Skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení“ (Skutky 2:43, B21). „Rukama apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho divů a zázraků…Množství mužů i žen se přidávalo k Pánu a věřících stále přibývalo“ (Skutky 5:12, 14, B21).

Toto je jeden ze všech nejpřesvědčivějších veršů – dokazující, že kompletně kázané evangelium musí zahrnovat znamení a divy: „Přesto tam strávili dlouhý čas a směle mluvili o Pánu, který potvrzoval poselství o své milosti a působil skrze jejich ruce divy a zázraky“ (Skutky 14:3, B21). Tento verš říká, že apoštolové směle a dlouho sloužili tím, že kázali o milosti a pokání, a potom Bůh udělil znamení a divy, které byly vykonány jejich rukama.

Boží církev v posledních dnech „vyjde a bude kázat všude a Pán jim bude pomáhat a potvrzovat Slovo znameními“ (Marek 16:20). To je Boží záměr s námi.

Zázraky této církve v posledních dnech budou nefalšované, neoddiskutovatelné, nepopiratelné, a přece nebudou dobře známy. Místo toho poplynou z rukou mimořádných, svatých, oddělených věřících, kteří znají Boha a mají důvěrný vztah s Ježíšem.

Tito věřící vyjdou ze skryté modlitební komůrky – malá a připravená armáda plná víry, bez jakékoli jiné touhy kromě činění Boží vůle a velebení Boha. Budou beze strachu a jejich modlitba bude mít moc. Zpřístupní evangelium veškerým národům a Bůh potvrdí své Slovo jejich mocnými činy!

čtvrtek 17. listopadu 2011

„KOMPLETNĚ KÁZANÉ“ EVANGELIUM

Apoštol Pavel sdělil své generaci: „kompletně jsem kázal Kristovo evangelium“ (Římanům 15:19). A popsal toto „kompletně kázané“ evangelium jako něco, co je více než pouhá slova. Je to evangelium slov a skutků! „Neodvážil bych se něco říkat, kdyby to skrze mě Kristus také nekonal k přivedení pohanů k poslušnosti slovem i skutkem“ (verš 18).

Pavel říkal: „Pohané se obracejí ke Kristu ne kvůli pouhému mému kázání, nýbrž protože má slova doprovázejí zázraky!“

„V moci divů a zázraků, v moci Božího Ducha, jsem od Jeruzaléma až po Illyrii všude kolem dokola kompletně kázal Kristovo evangelium“ (verš 19).

Pokud by Pavel býval kázal a vyučoval bez znamení a zázraků, jeho poselství by bylo nemělo úplný účinek. Nebylo by to evangelium kázané kompletně! Korintským řekl: „Důkazů o mém apoštolství jste dostali dost. Vzpomeňte na všechno, co jsem vydržel, na všechna znamení, divy a zázraky“ (2.Korintským 12:12, B21).

Povšimněte si Pavlových slov v tomto verši: znamení, divy a zázraky. Dnes většina křesťanů ztuhne, když tato slova slyší! Proč? Protože tato slova byla bezcharakterními, po moci toužícími pastory a učiteli učiněna hnusem! Je obrovskou tragedií, že takové zvrácenosti způsobily, aby se mnoho bohabojných pastorů, evangelistů a laiků odvrátilo od pravdy kompletně kázaného evangelia.

Milovaní, Bůh je Bohem stále – a je mocný v činění divů a zázraků! Je stále naším uzdravovatelem a chce nám ukázat svou sílu v zájmu těch, kdo mu důvěřují! Velké nadpřirozené činy mají v novozákonní církvi své místo, a to bez jakékoli zvrácenosti – bez inzerování či vystavování na odiv. Pavlova služba jde příkladem:

V Troadě, zatímco Pavel dlouho kázal, nějaký mladík, sedící v okně, usnul a spadl z třetího patra. Bible říká, že „byl mrtev“ (viz Skutky 20:9-12).

Když k němu Pavel sešel, všichni ztichli. Potom, stejně jako Eliáš, se natáhl přes jeho mrtvé tělo a vtom mladík ožil. Ten chlapec byl vzkříšen z mrtvých! Takový mocný zázrak!

Poté Pavel nikoho neposlal, aby rozšiřoval zprávu o tomto zázraku. Ne, to nebylo všechno, co se stalo. Všichni se vrátili do třetího patra, lámali chléb a Pavel pokračoval v kázání. Písmo se o tomto mladíku již nezmiňuje. Proč? Protože církev očekávala, že se budou dít nadpřirozené skutky! Kázali kompletní evangelium – doprovázené znameními a zázraky!

středa 16. listopadu 2011

CÍRKEV POSLEDNÍCH DNŮ

Věřím, že Boží vize pro církev posledních dnů je založena na Jeho odhaleném Slově – protože Bible jasně popisuje, jaká bude církev Ježíše Krista právě před Jeho příchodem.

Církev v Americe je daleko od toho, co si Bůh představoval. Celé denominace dnes fungují bez Ducha svatého. Zcela postrádají přítomnost Ježíše a ruinují všechny duchovní dary. Praktikují formu náboženství bez moci, usvědčení, přesvědčivosti nebo spásného poselství.
Je jim pohodlně ve světě a jsou víc politické než duchovní. Přehlížejí hřích, koketují s rozvodem a vysmívají se nadpřirozenému, zatímco odhazují učení o nebi, pekle, pokání a soudu.

Církev Nového zákona zatrásla ďáblem! To vedlo legie démonů do propasti, modlitby ve vězení otvíraly dveře, vládci tuhli ve strachu.
Tito časní věřící měli takovou víru a moc, že mrzáci vyskakovali a z žebráků se stávali evangelisté. Věřili v nadpřirozenou moc a otvírali slepé oči, hluché uši a uzdravovali všechny druhy nemocí. Dokonce křísili mrtvé!

Netvrdím, že Boží církev posledních dnů bude opakováním nebo kopií církve prvního století. Ne – říkám, že bude dokonce větší než ona! Mocnější, silnější, s mnohem větším zjevením Ježíše. Bude mít větší pomazání Ducha než kdy předtím – větší dokonce než na Letnice! Bůh vždycky schovává své nejlepší víno na konec!

Prorok Daniel to potvrzuje. Řekl, že jisté prorocké pravdy jsou uzamčeny, aby byly odhaleny v posledních dnech: „Ta slova zůstanou tajemstvím zapečetěným pro poslední čas. Mnozí budou čistěni, běleni a tříbeni. Zlí lidé budou i nadále zlí a nikdo z nich neporozumí. Moudří však porozumějí.“ (Daniel 12:9-10)

Duch svatý dnes odhaluje tyto věci duchovním, zdravě kritickým svatým! „Je psáno: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh pro ty, kteří Ho milují. Nám to však Bůh zjevil skrze Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny.“ (Korintským 2:9-10)

Pán připravuje mocnou a zároveň pokornou armádu pastýřů podle svého srdce a také zbývající kongregaci hladových ovcí, které se odvrátily od „mrtvolnosti“ a hříchu moderní církve. Scéna je připravována pro takovou církev, která bude horká, ne vlažná – a zatřese každou pevností pekla. Žádná moc na zemi nebude schopna to ignorovat nebo tím opovrhovat!

úterý 15. listopadu 2011

BŮH NEUMDLÉVÁ

„Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze.“ (Izajáš 40,28)

Někteří, když Boha neznají,
Myslí si, že už se neukazuje
Lidem, když jsou v úzkých –
Že je buď mrtev, nebo spí,
Neschopen dohlížet na lidské kroky a řídit je.
Ale kdo je člověk, aby soudil Boha?
Ke komu ho připodobníme,
S kým ho srovnáme?
Cožpak nevíš?
Cožpak jsi neslyšel?

Věčný Bůh,
Stvořitel končin země
Nedříme ani nespí.
Není zemdlený,
Není znavený,
Ale ti, kteří Mu důvěřují,
Nabývají nové síly,
Vznášejí se jako orlové,
Běží bez únavy,
Jdou bez umdlení.

pondělí 14. listopadu 2011

PŘESTAŇ SE SROVNÁVAT S DRUHÝMI

„Lid byl naplněn bázní před Hospodinem…přišli a dali se do práce na chrámu Hospodina zástupů, svého Boha“ (Ageus 1:12,14). Izraelité byli usvědčeni svým prospěchářstvím a vrátili se pracovat na obnově chrámu. Byli zpět tam, kde měli být – na stavbě Božího domu.

Stáli před základy chrámu a zdi se začínaly zvedat. Avšak něco bylo špatně a mnoho starých lidí začalo plakat! Proč? Protože viděli skvostný Šalomounův chrám před 68 lety a tento nový se mu nevyrovnal. V porovnání s ním se zdál být nicotný!

Lidé začali hovořit o bývalé slávě a říkali: „V tomto chrámě není žádná schrána úmluvy, žádná slitovnice ani cherubíni. Na oltář nepadá požírající oheň, na dům nepadá žádná sláva shora. Po veškeré naší dřině, všech našich obětech a poslušnosti, po veškerém upřednostňování Božích zájmů, se nemůžeme tomu původnímu vyrovnat! Není to nic v porovnání s tím, co jsme již viděli. Proč se pachtit, proč pokračovat, když vidíme tak málo po všem, co jsme už vykonali?

Velká část Božího lidu to dnes vzdává, protože si myslí, že se nikdy nebudou moci vyrovnat druhým! Podobně jako Izraelité: jdou zpět k Bohu, znovu jej dávají na první místo, hledají jeho vůli, budují jeho dům. Ale když se podívají na své životy, říkají: „Po veškerém svém pachtění toho mohu ukázat tak málo! Mám tak málo z Boží svatosti, tak málo z jeho slávy. Ve srovnání s druhými křesťany se jim nikdy nevyrovnám. Jaký má to pachtění smysl? Nikdy nezvítězím.“

Jsem přesvědčen o tom, že toto je důvodem, proč mnoho oddaných křesťanů přestává bojovat. Srovnávají se s druhými věřícími a to je zbavuje odvahy, neboť se cítí beznadějně méněcenní!

Pokud setrváváš v upřímnosti k Pánu a nepoměřuješ se s ničím kromě své vlastní lásky k Ježíši, buď si jist, že rosteš – a Boží zaslíbení jsou pro tebe!

Milovaní, toto si můžete zapsat, neboť to je Boží zaslíbení pro vás! V tu samou hodinu, kdy se opět zaměříte na stavbu Kristova těla – a odložíte všechny myšlenky týkající se porovnávání a všechny sobecké cesty, a necháte Ho, aby se vám stal vším – začnete vidět jeho mnohonásobné požehnání. Můžete si to doopravdy poznamenat! Poznáte, že vás má v oblibě, usmívá se na vás, raduje se z vás!

pátek 11. listopadu 2011

UCHOVAT SI BOŽÍ PŘÍZEŇ A POŽEHNÁNÍ

Bůh žehná těm, kteří kráčí ve víře a prokazuje přízeň těm, kdo v Něm mají zalíbení!

Jak mohou jednotlivé národy, rodiny a jednotlivci přijít o Boží přízeň? Prorok Ageus jako hlavní důvod uvádí - když vlastní zájmy začnou
nahrazovat ty Boží! Ještě nepřišel ten čas; není čas budovat Hospodinův chrám." (Ageus 1:2). Izraelité se vzdali budování Pánova chrámu ve prospěch budování svých vlastních domů!

Tato scéna se odehrála šedesátosm let poté, co byl zničen Šalomounův chrám. Zbylí z babylonského zajetí se vrátili do Jeruzaléma za účelem obnovení Božího domu. A skutečně položili chrámové základy s nadšením a radostí!

Později ale narazili na různá úskalí - tězkosti a odrazení. Pomalu začali ztrácet zájem o Boží dílo, říkajíc: "Tohle prostě není vhodná doba. Trápí nás příliš mnoho problémů. Kromě toho zde trávíme tolik času, že zanedbáváme vlastní rodiny a obchody. "

Jeden po druhém začali odcházet a starat o své vlastní zájmy. Pánův zájem, který toho měl tolik co do činění s jejich vlastním blahem, se posunul až na druhé místo! Začali stavět své domy a spotřebovávali dřevo, které bylo určeno pro stavbu chrámu.

Jak mohou dnešní věřící přijít o požehnání a přízeň od Boha? Tím, že zastaví výstavbu Jeho chrámu! A to nastává, když se přestaneme modlit a hledat Boha — když přestaneme budovat Jeho duchovní tělo!

Ageus poukazuje na tento problém: Když lidé dali na první místo Boží zájmy, zaopatříl jim stravu a přístřeší. Ve skutečnosti se o ně postaral v každičkém směru. Jejich vinice byly plné úrody, hrozny byly veliké a výživné, v noci mohli klidně spát a jejich děti mohli tančit v ulicích. Žádný z jejich nepřátel je nedokázal přemoci. Jak nádherná ukázka Božího požehnání, ale potom se lidé nechali pohltit svými vlastními zájmy!

To je to, co se děje dnes! Lidé v tomto světě se zaměřují sami na sebe - svou pýchu, vlastní ambice, svou vlastní vůli - každý se zajímá jen o sebe a své zájmy! Není divu, že je tolik opilých a zdrogovaných, kteří bloudí v temnotě a zmatku.

Hospodin praví: "Přivolal jsem sucho na tuto zemi ...... a také na lidi a na všechno, na čem pracujete.“ (Ageus 1:11). Říká nám: “Pokud začneš zanedbávat svou duši a obrátíš se k materiálním věcem, nakonec zůstaneš bez radosti, nespokojený, prázdný a suchý!
Chci, abys dal na první místo mé zájmy, abych ti znovu a znovu mohl požehnat a prokázát přízeň!”

čtvrtek 10. listopadu 2011

JEŽÍŠ CHCE PRO SVOU NEVĚSTU TO NEJLEPŠÍ

Jak moc to musí Ježíše zarmucovat, když pochybujeme o tom, že on může a chce udělat pro nás to nejlepší! Bible nám říká jasně, jak se Bůh podivuhodně a pečlivě staral o Rút. Rút slíbila svou lásku Hospodinu a řekla své tchýni Naomi: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ (Rút 1,16)

Bůh Rút miloval a otevíral jí všechny dveře v životě. Byla chudá a musela sbírat na poli klasy za ženci, ale Bible říká: „Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi...“ (Rút 2,3). To zcela jistě nebyla žádná „shoda okolností“. Bylo to Bůh, který jednal a který věděl, co je pro Rút nejlepší!
Rút Boha milovala - vložila do něj všechnu svou důvěru - a Bůh měl pro ni připraveného za manžela velmi bohatého muže! Bóaz uviděl Rút na poli a hned poznal, že je jiná než ostatní. Získala jeho srdce!

Jaký to je milostný příběh a jaké neuvěřitelné okolnosti to celé způsobily! Rút si tohoto zbožného muže vzala. A když tohle Bůh udělal pro ni, neudělá to také pro svou nevěstu, za všech okolností?

Máme někoho, kdo je bohatší a mocnější než Bóaz. Patří mu tisíce horských stád. Je vševědoucí a všemocný a miluje svou nevěstu! Ano, Pán dělá ve vašich životech pro vás to nejlepší. A těší se z toho, že to může dělat.

I uprostřed utrpení a zkoušek má každé Boží dítě Ježíšovu plnou péči. Smutné je, že si tím často nejsme jistí. Pochybujeme, že se o nás stará nepřetržitě a uskutečňuje všechny věci k našemu dobru.

Milovaní, nic ho nebolí více! Pavel popisuje Kristovu nevěstu jako „církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného“ (Efezským 5,27). Vrásky znamenají zamračené čelo, což hovoří o starostech a obavách, a Pavel říká, že Kristova nevěsta nebude mít na obličeji žádné ani náznak starostí.

Kristova nevěsta spočívá v Jeho lásce. Je si jistá tím, že On ví, kde je, jak se cítí, čím prochází a co je pro ni nejlepší. Jeho láska jí dává pokoj a klid. Ví, že ji od něj nic neodtrhne. Bude ji ochraňovat, protože řekl: „Je má!“

středa 9. listopadu 2011

KRISTOVA NEVĚSTA

Co by si pomyslel muž, kdyby ho jeho budoucí nevěsta pozvala do svého domu, usadila ho v obývacím pokoji, a potom by odešla? Zatímco by čekal, pracovala by v kuchyni, utírala prach, vytírala podlahu – a neprohodila s ním ani slovo!

Ježíš trpí tou samou bolestí, jakou by kterýkoli muž cítil, kdyby ho jeho milovaná neustále chválila slovy: „Miluji tě“, a přesto mu projevila velmi malou nebo vůbec žádnou pozornost!

Ta milovaná by možná tvrdila: „Vždyť na něj stále myslím.“ Slyšel jsem lidi, kteří říkají totéž o Ježíši: „Celý den na něho myslím, při všem co dělám.“ Ale můžeš na něj myslet po celý den a přesto ho zanedbávat! Když to udělá budoucí nevěsta, její takzvaná láska je pouhá lež! Může říkat svému snoubenci, že ho doopravdy miluje, ale její jednání mu ukazuje, že tomu tak není.

Pán říká: „Zapomene snad dívka na svůj šperk? Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě? Můj lid však na mě zapomněl – kolik už je to let“ (Jeremiáš 2:32, B21). Také David říkal, že Izrael zapomíná na Hospodina: „Zapomněli na Boha, svého Spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě“ (Žalm 106:21, B21).

Hospodin se o své bolesti zmínil v Písmu, aby ji celý svět viděl! Otevřeně řekl: „Můj lid mne zanedbává!“ Proč by Hospodin říkal světu o takovém zanedbávání? Neměl by být zticha pro svou odlišnou lásku? Ne – On chce, abychom věděli, jak je zraněný! Říká to celému světu, protože má zraněné srdce z našeho chování!

Představ si, že jsi zasnoubenou mladou ženou, která chodí do církve se svým budoucím manželem. Držíš ho za ruku a každému říkáš: „Budeme se brát. Miluji ho – je prostě báječný!“ Ale jakmile jste ze dveří venku, zmlkneš a neřekneš mu ani slovo! Co si má myslet?

Nechtěl bych, aby nevěsta, která vychvaluje mé ctnosti, o mně mluvila na veřejnosti s láskou, říkala mi, jak jsem úžasný, a potom ochladla a vyhýbala se mi. To není opravdová náklonnost!

Milovaní, pokud netrávíte s Ježíšem denně hodnotný čas – pokud s ním netrávíte čas modlitbou či hledáním jeho Slova – nemilujete ho a zraňujete jeho srdce!

úterý 8. listopadu 2011

TAJEMSTVÍ SÍLY

„Spravedlivý ale jde svou cestou dál,
kdo má čisté ruce,
se zviklat nenechá“ (Job 17:9)

Lidé ztrácejí kontrolu nad životem,
posměvači všude kolem
- provokace ze všech stran.
Moudrý není k nalezení.
Když lože je ustláno v temnotě,
uplátkářství se stalo jejich otcem.
Je čas, aby nevinní tím byli pobouřeni
a postavili se proti pokrytci.
A světlo zlostníka bylo uhašeno -
jiskra jeho ohně aby zanikla.
Cesta zlosníků je úskočná a záludná
a hřích je špatná vizitka, pohlcující sílu;
ale ten, který má čisté ruce,
bude silnější
a silnější.

pondělí 7. listopadu 2011

SLOUŽIT PÁNU S RADOSTÍ

Bůh si přeje, abychom byli natolik přesvědčeni o jeho něžné lásce, natolik přesvědčeni že koná, aby nám dal to nejlepší, že budeme mít neustálou radost, když s ním budeme chodit! Mojžíš varoval Izrael:“Nesloužil jsi s radostným a vděčným srdcem Hospodinu, svému Bohu. Proto budeš sloužit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, a to v hladu a žízni, v nahotě a naprostém nedostatku“ (Deuteronomium 28:47-48, B21).

Bůh nám dnes říká: „Radujte se z toho, co jsem pro vás udělal! Pokud jste sklíčení, reptáte a stěžujete si, budete navždy duchovně hladoví a nazí, padnete do rukou svých nepřátel!“ Bůh chce, abychom natolik důvěřovali jeho lásce k nám, že budeme svědectvím radosti a dobré nálady! Chce kazatele, kteří jsou v srdci vděční, naplněni radostí, která je založena na pravdě.

Jeho pravda přináší hojnost radosti, která přirozeně proudí z našeho srdce: „Služte Hospodinu vesele, přistupte před něj se zpěvem“ (Žalm 100:2, B21). „Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním“ (Žalm 105:43, B21). „Radujte se v Hospodinu, jásejte, spravedliví, vesele prozpěvujte, všichni upřímní“ (Žalm 32:11, B21). „Jásat před Bohem však budou poctiví, oslavovat budou a tančit radostí“ (Žalm 68:4, B21).

Možná se zeptáš: „Jak dlouho se budu moct radovat ve službě Hospodinu?“ Mnozí věří, že to trvá pouze po dobu osvěžení, které přichází z nebes, nebo tak dlouho dokud se vše děje správně. Ne, my se máme radovat vždycky! Přesně tak to Bible říká: „Hned za svítání svou láskou nasyť nás, štěstím ať zpíváme do konce života“ (Žalm 90:14, B21). „Radujte se a buďte šťastní navěky z mého stvoření: hle, já stvořím Jeruzalém ke štěstí a jeho lid k radosti“ (Izaiáš 65:18, B21). My jsme „tím Jeruzalémem nahoře“ – znovuzrození a žijící pro Pána s duchem radosti a jásání! Důvěřuj Otci, věř tomu, co o něm říká jeho Slovo, a uvidíš, jak z tvého života proudí radost.

pátek 4. listopadu 2011

BOŽÍ MILOSRDNÉ JEDNÁNÍ!

„…Jsem přece Izraelův otec, můj prvorozený je Efraim!“ (Jeremiáš 31:9).
Efraim byl největší z Izraelských kmenů a lid Božímu srdci nejbližší. Hospodin měl pro tento velice požehnaný kmen věčný plán – ale Efraim stále odpadával a zarmucoval Boha. Zhřešili mnohem víc než kdokoli v Izraeli! Ale zřekl se Bůh hříšného Efraimu? Právě naopak: Hospodin řekl, že Efraim má být svobodným a vykoupeným lidem! Měli žít v tučnosti – což znamená v Božích největších požehnáních!

Co to bylo, co Bůh viděl v Efraimu? Měli kající srdce – styděli se za hřích a byli ochotní se navrátit k Hospodinu! A navzdory všem svým selháním, tato jedna zvláštnost, tento jejich charakteristický rys k nim přitahoval Boží srdce! Když vyšlo silné, prorocké slovo k Efraimu, okamžitě reagovali a když byli pokáráni, plakali nad svým hříchem

Na vrcholu jejich odpadnutí Bůh řekl: „Není snad Efraim můj drahý syn? Není mé dítě, které miluji? Kdykoli o něm promluvím, vždy si ho znovu vybavím a v nitru cítím pohnutí. Slituji se nad ním, jistěže se slituji! praví Hospodin.“ (Jeremiáš 31:20). Bůh říkal: „Navzdory Efraimovým chybám a nedostatkům vidím kajícího ducha. A já neodejmu svou něžnou lásku. Můj věčný záměr pro Efraim zůstane, jak jsem ho naplánoval!“

Milovaný, Bůh má plán pro tvůj život – ujisti se, že se k Němu stále obracíš. On dokončí všechny záměry, které pro tebe má, bez ohledu na to, čím procházíš nebo jak kruté jsou tvé zkoušky. Bůh investuje mnoho myšlenek do plánování tvé budoucnosti!

Mám prorocké slovo pro někoho, kdo čte toto poselství právě teď: Nemůžeš soudit Boží věčný záměr pro tebe podle toho, co cítíš nebo co si myslíš. Bůh ti chce v duchu říci: „Uchovej si přede mnou své pokorné, kající srdce. Důvěřuj Mému slovu o Mé přirozenosti – že jsem milosrdný, milující Otec, který do tebe hodně vložil, a že nemám v úmyslu tě nechat být. Jsi mé dítě, v němž mám zalíbení – a já tě osvobodím!“

„Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději.“ (Jeremiáš 29:11).