úterý 31. prosince 2013

POŽEHNANÉ ZAOPATŘENÍ NOVÉ SMLOUVY

Poté, co Saula opustil Boží Duch, jeho polovičatá poslušnost ho přivedla pod vliv Satana. Brzy Saula znepokojoval zlý duch a Saul skončil tak, že hledal radu u čarodějnice (viz 28. kapitolu Samuel).

Možná, že když čteš o Saulově životě, tak se divíš: „Ale Saul se snažil ze všech sil a nedělal nic špatného. Proč byl na něho Bůh tak přísný?“

Bůh nám v těchto verších říká, že to myslí vážně! Říká: „Ukazuji ti, jak pociťuji tvou poslušnost. Chci celé tvé srdce, veškerou tvou lásku – nejen polovičatou poslušnost!“

Kdyby Pán mluvil k Saulovi mlhavě nebo nejasně, oprávněně bychom řekli, že měl být shovívavý. Avšak jeho nařízení, daná Saulovi, byla jasná a nebylo pochyb o tom, co přikázal. Podobně dnes nemáme pochybnosti o tom, co nám Bůh řekl. Známe jeho přikázání, protože nám je zjevil svým slovem a svým Duchem v našich srdcích.

Asi odpovíš: „Ale to, co Bůh udělal Saulovi, se odehrálo pod Starou smlouvou, pod Zákonem. Nyní žijeme ve dni milosti. Pán k nám jistě nebude tak přísný jako k Saulovi, když ho neposlechneme.“

Toto je Boží slovo pro záležitosti pod Novou smlouvou, smlouvou milosti:
„On [Bůh] odplatí každému podle jeho skutků. Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný. Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest. Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka; avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka. Bůh nikomu nestraní“ (Římanům 2:6-11).
Dovol mi, abych ti vysvětlil rozdíl mezi Saulem ve Starém zákoně a všemi věřícími pod Novou smlouvou. Kdykoli člověk opravdu touží poslechnout Boží přikázání – když ten člověk miluje a dodržuje Boží Slovo – Duch svatý mu poskytuje veškerou moc a schopnosti, aby těmto přikázáním dostál. Takové je požehnané zaopatření Nové smlouvy.

pondělí 30. prosince 2013

Z JÁMY by Gary Wilkerson

Když jsem byl náctiletý, trávil jsem léto vypomáháním na ranči ve východním Texasu. Vedoucí ranče, Jimmie, byl vysoký statný chlap, který měl špatný zrak, ale věděl, jak se všechno dělá. Naučil mě, například, jak sekat trávu a hrabat seno.

Jednou jsme házeli hlínu do jámy na studnu, která byla hluboká šest stop. Když voda přestala téci, Jimmie špatně odhadl, kde je díra a popošel k ní. Měl jsem natolik plná ústa vody, že jsem ho nedokázal varovat – a on tam spadl! Bál jsem se, že by si mohl zlomit končetinu, kdyby spadl hluboko, a okamžitě jsem se vydrápal nahoru, abych mu pomohl. Když jsem však vzhlédl, Jimmie bezstarostně šplhal z díry, jakoby se nic nestalo.

Takový byl život Jimmieho. Byl chlapem, před kterým denně leželo několik děr, protože neztrácel jen zrak, ale ztrácel i sluch. A přece se Jimmie vydrápal z každé díry, do které spadl, a pokračoval vpřed. Pro mne je příkladem víry každému z těla Kristova. Všichni máme jámy, do kterých padáme – takový je prostě život – ale Boží Slovo nám ukazuje, že jakožto křesťané musíme čelit svým jámám očima víry.

Možná, že jsi právě uvízl v jámě. Může jí být nesnáz ve vztahu, finanční zadlužení, nemoc – něco, v čem jsi na chvilku uvízl – a rád bys věděl, jestli budeš někdy schopen se z toho vydrápat ven. Tvé dřívější chození s Kristem se zdá být jako vzdálený sen. Avšak Bůh ti má co říci, něco mocného, o tvé nynější jámě.

Jedním typem jámy je ten, který si vytváříme sami. Můžeme padnout zpět do starého hříšného zvyku či nezdravého způsobu života, který nás nutí chodit v kruhu. Shledáváme, že jsme unášeni, bloudíme, vzdalujeme se od hojného života, který nám Bůh poskytl. Nezáleží však na tom, v jaké jsme jámě. Náš milosrdný Pán nás vytahuje z každé.
„Kdyby někdo z vás měl ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl?“ (Matouš 12:11). Ježíš říká: „Nezáleží na tom, že sis vytvořil jámu. Ani zákon mi nezabrání v tom, abych tě z ní nepřišel vytáhnout.“

pátek 27. prosince 2013

ON CHCE, ABYS VĚŘIL JEHO SLOVU!

Když se zamýšlíš nad soužením, kterým Izraelité procházeli, možná si říkáš: „Neočekával toho Bůh od nich nějak moc? Vždyť byli pořádně vystrašení a právem. Proč by Boha pokoušeli, vždyť ho pouze žádali o to, co skutečně potřebovali.“

Je potřeba však mít na paměti, že tito lidé byli dobře živeni, měli za sebou správnou výchovu a byli obklopeni znameními, divy a zázraky. Nebyli to žádní duchovní nováčkové a nechyběl jim ani starostlivý pastýř. Každý den je doprovázel viditelný oblakový sloup, jako důkaz Boží přítomnosti. V noci pak zářil na obloze utěšující ohnivý sloup. Každé ráno je pak čekala mana, která jim byla věrně seslána z nebe. Bůh tedy Izraeli poskytl vše, co potřebovali, aby budoval jejich víru.

Pán vskutku nepřehání, když nás takto upozorňuje: „Bez víry se mi nemůžete zalíbit. Musíte v hloubi srdce uvěřit, že JÁ JSEM a že si budu vždy víru cenit. Proto očekávám, že moje dobře živené, dobře vychovávané děti mi budou důvěřovat!“

A co zkouška, ve které jsi se ocitl? Co od tebe Bůh v tomto těžkém období očekává?

Chce, abys věřil Jeho Slovu, Jeho zaslíbením! Chce, abys mu plně důvěřoval, že On je s tebou uprostřed těžkostí. Nezáleží na tom, jestli se na tebe vyřítí celé peklo, Jeho přítomnost ti nikdy nebude odňatá. A to ani tehdy, když jsi obklíčen obavami a zaplaven slzami. Žádný šíp nepřítele ani jeho mohutný útok tě nemůže zničit. Tvůj Otec už má příhodný plán.

Očekává od tebe jen jediné – aby ses k Němu přivinul ve slepé důvěře. Chce, abys dokázal čelit každému krvelačnému pokušení se slovy: „Možná tomu nerozumím, ale vím, že můj Pán mě neopustí. Důvěřuji mu, že mě přes to převede!“

Tvá bitva skončí až tehdy, když začneš plně důvěřovat Pánovi, že On je s tebou ve své moci a lásce. Proto zavrhni každou myšlenku, že Bůh tě přehlíží nebo schválně zavřel oči nad tvými okolnostmi. Takové myšlenky ho pokoušejí. Tímto totiž stavíš Boha do pozice zkoušeného, kdy má dokázat svou věrnost. Přitom ji už mnohokrát prokázal!

„Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.“ (1. Korintským 10:13).

Bůh ti říká: „Nepotápíš se, jsem tady s tebou! Pokud budeš hledat mou tvář a důvěřovat mi, přenesu tě přes to, neboť jsem neustále s tebou!“

středa 25. prosince 2013

CO BŮH ČEKÁ, ŽE USLYŠÍ

Člověk vydrží týdny bez jídla, ale jen několik dní bez vody. Když Izrael přišel do Refídimu, lid neměl vodu k pití (Exodus 17). Zanedlouho děti začaly plakat a rodiny začaly omdlívat žížní. Byla to kritická situace.

Mojžíš rozuměl Božím způsobům a věděl přesně, co se dělo s izraelským lidem. Uvědomoval si, že Bůh nechával svůj lid nadmíru rozpínat. Proč? Protože chtěl, aby se plně odevzdal do Jeho péče. Toužil po tom, aby se Jeho lid napřímil ve víře a řekl, „Bůh je schopný!“. Písmo nám říká, „(Mojžíš) To místo pojmenoval Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár) podle sváru Izraelců a proto, že pokoušeli Hospodina pochybováním: „Je mezi námi Hospodin nebo není?“ (Exodus 17:7)

Ta slova „Massa“ a „Meriba“ obě znamenají stejnou věc: „místo zkoušky a testování“. Mojžíš proběhl táborem v pláči, „Toto je Massa- test, zkouška! Není to konec. Bůh nás neopustil, tak vytrvejme! Pán hledá víru, chce vědět, co je v našich srdcích. Ví, jak uspokojit naši potřebu – jen chce, abychom Mu věřili!“

Bohužel Izrael nevěřil Pánu, a tak Bůh navedl Mojžíše, aby vzal svou hůl, šel na Choréb a udeřil do skály. Když Mojžíš udeřil do skály, vyšla z ní voda, aby zahnala žízeň izraelského lidu. Pán opět dokázal, že byl se svým lidem i přes jeho nevěru.

Jak pokoušel Izrael Boha v této kapitole? Bylo to v jejich zlosti k Mojžíši? Bylo to v jejich šepotu? A nebo to bylo v jejich modlářském smilstvu? Ani jedna z těchto věcí nezpůsobila ten problém. Izrael pokoušel Boha takto: „Pokoušeli Boha tím, že řekli, je mezi námi Hospodin nebo není?“

Bůh měl tu vodu k dispozici celou dobu. Mohl ji dodat Izraeli hned v prvních momentech jejich žížně, ale On čekal. Jeho sdrce prahlo po tom, aby Jeho vyvolený lid rozpoznal Jeho lásku k nim a po tom, aby se odevzdal do Božích věrných rukou. Ale opět, Izraelci selhali!

A tak je Bůh opět zkoušel a tentokrát dopustil, aby hladověli. „Připomínej si celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v tvém srdci, zda budeš dbát na jeho přikázání, či nikoli. Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.“ (Deuteronomium 8:2-3)

Zde to byl další test víry. Zadržel by Izrael jeho prázdný žaludek a počkal na Boha, až mu pošle chléb? Povzbuzoval by se lid navzájem ve své víře? Vše, co Bůh chtěl, bylo uslyšet, „Bože, ty jsi pro nás rozdělil Rudé moře a osladil hořké vody Marahy. Věříme, že nás též nasytíš. Živí nebo mrtví, jsme tvoji!“

To je vše, co Bůh chtěl slyšet.

úterý 24. prosince 2013

ON OVLÁDÁ VŠECHNO

Když dáš Ježíši své srdce, vyhráváš velkou bitvu. Pekelné mocnosti jsou poraženy a Satan je oloupen o zkaženost, kterou z tebe čerpal, když ovládal tvůj život. Ale potom, když stále vydáváš neostré světlo duchovního vítězství a svobody, tě očekávají dva králové – ti samí králové, kteří očekávali Abrama v Genesis 14:17-24.

Abram čelil silnému pokušení, jaké kdy člověk zažil. Před ním byla nabídka bohatství, hmotného zboží a slávy, on se však nemusel dvakrát rozmýšlet. Jeho odpovědí sodomskému králi bylo rychlé a jasné NE. Proč? Protože Abramovi záleželo nejvíce na dobrém renomé Boha, nikoli svém vlastním. V podstatě řekl sodomskému králi: „Vracím ti všechny tyto věci – lidi, bohatství, všechno, protože můj Pán to všechno vlastní, tak jako tak. Rozhodne-li se mne učinit bohatým, ať se tak stane. Chci však, aby ses nemohl chlubit, že ty jsi mne učinil bohatým.“

Kde Abram získal takový odstup od světa, takovou nezávislost, že byl schopen naprosto odmítnout ďáblovu nabídku hmotného požehnání? Z Písma je jasné, že Abram čerpal svou sílu z nedávného zjevení toho, kým je Bůh. Melchisedek otevřel Abramovi oči, aby spatřil úžasné vidění Boží povahy: „[Melchisedek] mu požehnal: Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu … který ti vydal do rukou tvé protivníky“ (Genesis 14:19-20).

V tomto verši je vtisknuto jméno pro Jehovu: El Elyon. To doslova znamená: „Bůh Nejvyšší, stvořitel a majitel nebe a země.“ Melchisedek Abramovi ohlásil: „Tvůj Pán není jen Bohem nade všemi ostatními bohy, on je stvořitelem celého vesmíru. Všechno v něm patří jemu – veškeré bohatství, dobytek, majetek. On ovládá všechno, co vidíš okolo sebe.“

pondělí 23. prosince 2013

CHOĎTE V DUCHU by Gary Wilkerson

Doufám, že nejsem jediným člověkem, který se občas diví: „Opravdu chodím s darem spravedlnosti, který mi Pán dal?“ Galatským 5:16 říká: „Choďte v Duchu, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše tělesnost.“

Můžeme si vzít kterýkoli úsek Písma a číst jej buď skrze brýle milosti, nebo skrze brýle skutků a Zákona. Když čtu Galatským 5:16, někdy si zvolím způsob uvažování o „skutcích,“ který říká: „Musíš to zkusit udělat takhle!“ Říkám si: „Dobrá, udělám to tak dnes; budu chodit v Duchu!“ Zneklidním se, a najednou vůbec v Duchu nechodím.

Další věcí, o které hovoří Galatským 5:16, je „nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše tělesnost.“ Někdy čteme tento úsek skrze brýle „Jsem tělesný. Ne, já jsem v duchu. Ale potom něco přijde a já se naštvu a jsem zase tělesný!“

Galatským 5:18: „Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod Zákonem.“ Jsi v Duchu? Přišel už Ježíš do tvého srdce? Pokud ano, řekl: „Prověřím si tě a máš-li dostatečně spravedlivé srdce, později pozveme Ducha svatého, aby také přišel“?

Ne! To neudělal! Nemůžeš být spasen, dokud v tobě nežije Duch svatý. A tak, když Pán říká: „Choďte v Duchu,“ neříká: „Snažte se být duchovní,“ říká: „Boží Duch ve vás žije, a tak s ním choďte!“ Poskytl ti přístup ke své spravedlnosti a teď jen říká: „Chop se skutků, které jsem již do tebe vložil. Praktikuj věci, které už v životě máš a přestaň se zneklidňovat a obávat a stresovat.“

Nediv se, když jsi příliš tělesný. Nemusíš říkat: „Bože, můžeš mi pomoci, abych se stal duchovnějším?“ Ne, už jsi duchovní – žije v tobě Boží život! Duch, dech Boží, je v tobě a ty nejsi pod Zákonem.

pátek 20. prosince 2013

RADOSTNÉ SRDCE

Jedna z věcí, které dnes narušují manželství, je tichá domácnost. Mladá žena mě požádala, abych jejímu manželovi „promluvil do duše“. „Když se na něčem neshodneme, on se vůči mně vždycky jen uzavře,“ řekla. „Nehádá se, jen odejde. Když se uklidní, vrátí se domů, ale dokud já se s ním neudobřím, je jak led. Celé dny vydrží mlčet. Nenávidím to! Byla bych radši, kdyby křičel nebo mě dokonce uhodil. Ale už žádná tichá domácnost – nesnesla bych to.“

Je velká chyba, když svému manželovi nebo manželce řeknete: „Nech mě být. Nechci o tom mluvit. Mám to teď moc těžké, tak mě nech, abych si to vyřešil/a sám/sama. Nestojím teď o společnost.“ To není jen hloupé. To je způsob, jak člověka skutečně shodit. O čem je manželství, když ne o vzájemném sdílení a pomoci v každé krizi?

Slyšel jsem všemožné výmluvy: „Necítím se dobře.“ „Měl/a jsem hrozný den.“ „Mám nervy nadranc.“ Ale tyto výmluvy vám nedávají morální právo k tomu, abyste odmítli pomoc někoho, kdo vás miluje. Dveře ke svému srdci nechte vždy otevřené a neváhejte přijmout pomoc, když ji potřebujete.

Bible říká: „Bezbranné město, zborcená hradba je ten, kdo sám sebe nezvládá“ (Přísloví 25, 28).

Pokud je Hospodinova radost naše síla (Nehemiáš 8,10), pak by silná manželství měla překypovat radostí. Když se z manželství radost vytratí, stane se slabým a zranitelným. Ukažte mi šťastný domov a já vám ukážu radostný pár u kormidla.

Manželé, kteří se už spolu nesmějí a nehrají si, už se nemilují. Na skutečné lásce je něco radostně dětinského. Dospěl jsem k závěru, že naše manželství trpí příliš mnoha vážnými manžely a smutnými manželkami.

Jistěže nastanou potíže. Přijde nemoc, nečekané těžkosti, finanční problémy, neshody, bolest i smrt. Ale život jde dál a je škoda, že tolik párů si život neužívá. Stále doufají, že jednoho dne budou šťastní a spokojení. Život však rychle uplyne a oni z něj mají jen vrásky na ustaraných tvářích.

Ne, děkuju! Tohle není pro mě! Budoucnost je nyní. Bůh je na trůnu a má všechno pod kontrolou. Je čas plakat i čas se radovat. Dobré převažuje nad zlým, tak hlavu vzhůru a žijte.

Bible říká: „Radostné srdce – nejlepší lék, ztrápený duch je kostižer“ (Přísloví 17,22).

čtvrtek 19. prosince 2013

SKUTEČNÝ PŘÍBĚH LÁSKY

Ve filmu Love Story z roku 1970 se objevil citát, který se stal slavným: „Láska znamená, že se nikdy nemusíte omlouvat“. Zní to hezky ve filmovém scénáři, ale ve skutečnosti je to přímo pekelná lež. Podle Božího Slova láska znamená učit se, jak říct „Omlouvám se.“

Rozlícený manžel se vychloubal: „Včera večer jsem opustil ženu. Vždycky má ve všem pravdu ona a já nikdy, ale tentokrát to bude jinak. Nenechám ji, aby se mnou dál mávala. Vím, že mám v téhle věci pravdu a nevzdám se jí. Zůstanu pryč, dokud se za mnou nepřiplazí na kolenou a nepřizná, že v ničem neměla pravdu.“

Spolu s učením se říkat „Omlouvám se“ se manželé musí také naučit, jak říct „Odpouštím ti.“ Ježíš varoval, že odpuštění našeho nebeského Otce závisí na tom, jak my odpouštíme našim viníkům.

„A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení. Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení“ (Marek 11,25-26).

Podvedl vás váš manžel či manželka? Zranilo vás cizoložství? Náhodou jste odhalili tajný románek? Činil partner opravdové pokání? Snažíte se ze všech sil odpustit a zapomenout?

Možná nikdy nezapomenete, ale musíte se naučit odpustit. Do konce života vás možná budou pronásledovat obrázky vašeho manžela či manželky v rukou někoho jiného. Možná vás to stále bude bolet a trápit. Ale pokud on nebo ona projevili zbožný smutek – a snaží se vám to ze všech sil vynahradit – potom musíte odpustit. A více než to, jednou a provždy musíte přestat předhazovat minulost. Tisíce a tisíce manželství přestály nevěru, ale pouze proto, že božský smutek byl následován odpuštěním po Ježíšově vzoru. Pokud neustále vytahujete starou, nepěknou minulost, manželství bude ohroženo.

Bible říká: „Prozíravost brání člověku se hněvat, promíjet vinu je jeho ozdoba.“ (Přísloví 19,11).

středa 18. prosince 2013

NEVYSLYŠENÁ MODLITBA

Náctiletá dívka mi přiznala: „Pane, přede dvěma lety byli má matka a můj otec zabiti při dopravní nehodě. Byli těmi nejlepšími rodiči, jaké kdy děvče mohlo mít. Ráda bych věděla, jak mohl Bůh dovolit, aby byli usmrceni tak násilnou smrtí, a po celé dva roky si držím vůči Bohu zášť. Nechrání snad Bůh své vlastní? Nemohu se už modlit s opravdovou důvěrou v něho, protože věřím, že mne zklamal. Co mohu dělat? Asi řeknete, že jsem na Pána naštvaná.“

Mladý pár, který znám, si uchovával vztek vůči Pánu téměř deset let. Jejich krásná pětiletá dcerka zemřela krátce po nálezu nádoru na mozku, a oni zahořkli. Zůstávají v církvi a provádí všechno bez zaujetí, a již nevěří v účinnost modlitby. Bojí se zřeknout Boha, bojí se ho nazvat lhářem či nevěrným Otcem, nikdy mu však neodpustili, že jim „vzal jejich jediné dítě.“

Téměř každý křesťan musel občas ve svém životě čelit problému nevyslyšené modlitby. Modlitby, která je nevyslyšená týdny a měsíce – dokonce i roky. Neočekávaná nemoc nebo tragédie si vyžádala milovanou osobu. Dějí se věci, které nemají smysl, a pak začíná víra ochabovat. Ale Boží Slovo vysvětluje, že nerozhodný člověk nikdy od Boha nic nedostane.
Ježíš chápal tento sklon svých dětí držet si vůči nebi zášť, když se hory nepohnou podle plánu. Varoval Petra, aby se na nic neptal, když stojí v Boží přítomnosti, pro případ, že by něco neodpustil.

„A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení“ (Marek 11:25).
Věřím, že Ježíš říká: „Nestůj v Boží přítomnosti a nežádej o odstranění hor či o odpuštění svých hříchů, pokud máš ve svém srdci skrytou zášť vůči nebesům. Opusť to! Dovol Duchu odpuštění, ať skrze tebe proudí. Volej ke svému věrnému Otci. On neselhává. On odpoví. On poskytne. Podřiď se a požádej ho, aby ti odpustil, že jsi dovolil, aby se vynořily tyto pochybnosti.“

úterý 17. prosince 2013

JEŽÍŠ A ODPUŠTĚNÍ

Pro křesťany je odpuštění tou nejobtížnější věcí na světě. Navzdory tomu, že se v církvi hovoří o odpuštění, obnově a uzdravení, velmi málo se to skutečně projevuje. Všichni tíhneme k tomu, že si o sobě myslíme, že jsme činitelé pokoje, ti, kdo zvedají padlé, vždy odpouštějící a zapomínající. Ale dokonce i ten nejduchovnější člověk je vinen zraněním bratrů a sester, protože neprojevil odpouštějícího ducha.

I pro ty nejlepší křesťany je těžké odpustit těm, kdo zranili jejich pýchu. Dejme tomu, že se dva dobří křesťanští přátelé pohádají a po celý život si uchovávají zášť. Zřídkakdy to připustí, protože zakrývají svého neodpouštějícího ducha pod maskou slušných hovorů, pěkných slov a pozvání „Přijď k nám někdy.“ Ale nikdy to není ono. Nedojde k tomu, že bychom toho druhého nenáviděli: vypadá to, že říkáme: „Nemám nic proti němu, držte ho však ode mne dál. Nechte ho, ať si jde svou cestou, a já si půjdu taky svou.“ Prostě lidi, kterým nedokážeme odpustit, ignorujeme.

Nejtěžší je odpustit tomu, kdo je nevděčný. Měl jsi rád někoho, kdo tvou lásku neoplatil. Obětoval ses, abys pomohl příteli v nouzi, a sklidil jsi za to jen kritiku, nebo to bylo považováno za samozřejmost. Ten člověk, kterému jsi pomohl, neprojevuje nic než nevděčnost a sobectví. Tvé dobré záměry jsou špatně vykládány a tvé dobré skutky jsou špatně chápány jako sobecky zaměřené. Odpustíš někdy tomu nevděčníkovi? Sotva. Usmíváme se na něho, máváme mu z dálky na pozdrav, jsme však rozhodnuti, že „už nikdy pro něj nic neuděláme.“

Potom se dostáváme k tomu, kdo nás podvedl. Zjišťujeme, že je nemožné takovému člověku odpustit. Co nejvíce toužíme po tom, aby naše vlastní lži a selhání byly odpuštěny, ale nic nás nerozzuří více, než zjištění, že nám někdo lhal.

A co člověk, který nám říká, že jsme špatní? Přesvědčeni o tom, že máme dobré důvody pro všechno, co děláme, zjišťujeme, že je extrémně obtížné odpustit člověku, který prohlašuje, že jsme udělali chybu. Než abychom čestně prozkoumali, co nám ten člověk říká, spíše své jednání ospravedlňujeme.

Ve svém vyučování o modlitbě Ježíš řekl: „Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám“ (Matouš 6:11-12).

pondělí 16. prosince 2013

DEN ZA DNEM by Gary Wilkerson

„Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete.“ (Matouš 6:25).

Ježíš nechce, aby ses znepokojoval nad svým životem. Je snadné se trápit kvůli maličkostem, jako např. co si oblečeš nebo co budeš jíst. V 27. verši pak pokračuje „Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den?“ Ježíš se tím snaží říct: „Nedělej to! Tím, že se budeš trápit, nic nezískáš.“ Snaží se nás tak osvobodit od veškerých úzkosti a povolat nás do slavného zjevení svobody, jaké jen Boží děti mohou mít.

V 33. verši této kapitoly Ježíš říká: „Hledejte především Jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Poukazuje tak na to, že On dopředu ví, co budeš potřebovat a pokud ho budeš hledat, dá ti vše, co bude třeba.

Hallelujah! Kristus přidává svou spravedlnost těm, kteří ho hledají a kteří po Něm hladoví a žízní. Když jsme se setkali s Ježíšem na kříži, byli jsme vykoupeni Jeho krví, posvěceni za Jeho stoupence a bylo nám dáno vítězství!

Možná někteří namítnou: „Vím, že mi dal svou spravedlnost, ale možná provedu něco, co se mu nebude líbit a pak mi ji opět odejme.“ Ne, tohle nám Písmo neříká. Namísto toho je psáno: „Neměj starost o svou spravedlnost.“ Duch svatý tě usvědčí z hříchu, protože Bůh ví, kým jsi a čím si procházíš. A můžu tě ujistit o tom, že On je mnohem silnější než jakýkoliv hřích nebo hříšná přirozenost. „Ten, který je ve vás, je totiž větší než ten, který je ve světě.“ ( 1. Jan 4:4)

Výsledkem poznání Boha je pokoj a klid, což znamená, že můžeš v noci klidně spát. Měl bys vědět, že On tě očišťuje a vše urovnává. Neděje se tak jen jednou za čas, ale každý den tvého života. On s tebou kráčí, spolupracuje a dohlíží na vše okolo.

sobota 14. prosince 2013

VÍRA SE BOHU LÍBÍ by Claude Houde

Kristus konfrontoval církev v Laodiceji, která představovala církev konce věků. Udělil jí varování, které trvá po staletí a hovoří dnes k tobě i ke mně: „Ale že jsi vlažný…nesnesu tě v ústech“ (Zjevení 3:16). Jaká neuvěřitelná slova! Co je to za zločin ten nepředstavitelný hřích páchaný dnešní církví? Naslouchej slovům Toho, který především hledá naši víru, důvěru a odevzdání se: „Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. … Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zjevení 3: 17 a 20).

Tento oddíl z Písma, tak často citovaný a vytrhovaný z kontextu, neoslovuje ztracený svět v potřebě „nechat Ježíše vstoupit.“ Spíše je to přímé a vážné volání k dnešním věřícím, kteří líně leží na loži lhostejnosti, vcelku spokojeni se sebou a s podílem, který mají. Tato generace je zaslepená ďáblem, aby neviděla duchovní zjevení, že bez horoucí víry je nemožné líbit se Bohu. Ježíš doslova a dramaticky stojí přede dveřmi soběstačné a tolik sebejisté církve, která důvěřuje metodám, strategiím a „špičkovým“ zásadním změnám v přístupu a taktice, které jsou vypůjčené ze sekulárního tržního prostředí. Pán volá: „Nechte mne vejít! Čiňte pokání! Odvraťte se od těch rozbitých cisteren, které nenabídnou žádnou živou vodu! Povolávám lidi, kteří se budou v důvěře držet jenom mých zaslíbení. Toužím po lidu, jemuž víra dovolí, aby viděl neviditelné, věřil neuvěřitelnému a obdržel nemožné!“

Mohou existovat uctívání, fantastické hudební programy, úžasné budovy, působivá návštěvnost, dynamické vyučování, veškeré možné církevní a sociální programy, dokonce křesťanská hantýrka a citování Bible, avšak bez víry je nemožné líbit se Bohu! Bůh má potěšení v hýbání horami a v přemrštěném uvolňování veškerých nebeských zdrojů pro dech beroucí božské zásahy, kdy mu jeden upřímný člověk prostě důvěřuje s opravdovou a zanícenou vírou.

Planoucí víra odvážně žádá otevřená nebesa, hýbe Božím srdcem a jeho rukama, a dává nám neomezený přístup k udivujícím, nevyčerpatelným, nevysvětlitelným, zázračným a nadpřirozeným zdrojům. Bůh říká: „Miluji víru! Víra mnou hýbe! Víra uvidí moji moc a získá mou přízeň!“ Jakožto pastoru v Montrealu mi stačí jenom přehlédnout tisíce tváří shromážděných v nedělní ráno, abych si připomněl zázračné příběhy a svědectví dnešních dní a abych radostně oznamoval našemu cynickému a skeptickému světu, že víra se Bohu líbí!


__________
Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 13. prosince 2013

VÝZNAM POKOUŠENÍ BOHA

Žalmista píše o hříchu Izraele, „srdcem pokoušeli Boha.“ (Žalm 78:18) Hebrejský význam této fráze naznačuje, že Izraelci byli „zkoušeni za rámec odolnosti“. To znamená, že už neměli žádné lidské prostředky, kterými by si vystačili. Když přišli na toto místo, uvěřili, že Bůh je opustil a držel se tiše mimo dohled.

Ve zkratce, toto je to, co znamená pokoušet Boha. Stává se to, když jsou Jeho vyvolení umístěni do ohně zkoušek a jejich krize nabývá na intenzitě, až jejich srdce uchvátí strach a oni vykřiknou: „Pane, kde jsi? Kde je mé vykoupení? Proč nejsi tady? Jsi vůbec se mnou?“

Je nemožné, aby nevykoupený člověk pokoušel Boha, protože takový člověk neuznává Boha v žádné oblasti jeho života. Všechno, co se děje, je pro něj pouze štěstí a nebo smůla. Jen ti, kteří jsou Mu blízko, můžou Boha pokoušet, ti, kteří viděli Jeho sílu, zakusili Jeho milosrdenství a laskavost a byli povoláni kráčet cestou víry.

Dokonce i poctivý Jan Křtitel zakusil ten typ zkoušky, který může vést k pokoušení Boha. Když seděl ve vězení, musel přemýšlet nad tím, kde byl v tu dobu Bůh. Dostalo se k němu Slovo o všech velkých činech Ježíše Krista – uzdravení nemocných, zázraky, vábení lidu, který se u Něho seskupoval. A teď tady seděl, sám a očekával rozsudek.

Jan věděl, že se musel snížit, aby se Kristus mohl zvýšit. Ale teď mu proběhla hlavou myšlenka, „Snížit se, to ano, ale umřít? Proč bych musel zemřít, pokud je Ježíš opravdu Bůh? Pokud předvádí všechny tyto zázraky pro druhé, proč mě nedokáže zachránit? Pane, tohle je na mě moc, toto už neustojím. (Pamatuj, Kristus v té době ještě neodstranil osten smrti).

Poslední slova, která Ježíš poslal Janu Křtitelovi, byla důležitá: „A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ (Mat, 11:6) Kristus tomuto božímu služebníkovi řekl, „Neurážej se nade mnou, Jane. Vždyť víš, že já dělám jen to, co vidím a slyším od Otce. Za tímto vším je Jeho plán a vyplatí se Mu věřit. Kdyby chtěl, abych přišel a osvobodil tě, víš že bych tam v ten moment byl. Můžeš klidně odpočívat a věz, že cokoliv z tohoto vzejde, bude k Jeho slávě. A bude to pro tebe znamenat věčnou slávu.

„Procházíš záverečnou zkouškou, Jane. Nenech, aby tě pochyby oloupily o tvou víru. Místo toho odpočívej v Boží lásce a důvěře v tebe. Nejsi souzen. Naopak, v Jeho očích jsi velice významný. Jen pevně drž!“

Věřím, že Jan vydržel. Když mu nakonec Herodes setnul hlavu, odešel domů ve slávě víry a cti!

čtvrtek 12. prosince 2013

JEŽÍŠ VĚDĚL, CO JE V JEJICH SRDCÍCH

Učedníci netušili, co je v jejich srdcích, ale Ježíš ano. Připravil pro ně zkoušku, která to odhalila. Řekl Dvanácti, aby vstoupili do člunu a přeplavili se na druhý břeh, i když velmi dobře věděl, že je brzy zachvátí bouře.

Ti muži se domnívali, že jsou věrnými následovníky Mistra. Viděli přece, jak nasytil pět tisíců jen hrstkou ryb a pár bochníky chleba. Takže když nastupovali do člunu, nejspíš si mysleli, že o Ježíši už nebudou nikdy pochybovat.

Jenže vidět zázračnou moc v životě pastora je jedna věc a zažít ji na vlastní kůži druhá. Takže když začal foukat vítr a zvedly se vlny, byla to pro učedníky zkouška. Brzy se člun naplnil vodou a učedníci ji začali vylévat, jak nejrychleji dovedli. Ale už po pár minutách jim bylo jasné, že se loď potopí.

Poslechněte si, co vyšlo ze srdcí těchto mužů ve chvíli zkoušky: „Pane, tobě je jedno, že všichni zemřeme? Potápíme se! Pomoz nám, Ježíši. Jsi Bůh nebo ne? Copak ti na nás nezáleží?“

Ježíšovi vlastní učedníci ho pokoušeli! Opravdu, použili skoro stejná slova, jaká řekli Izraelci Mojžíšovi: „Je mezi námi Hospodin, nebo není?“ (Exodus 17,7).

Ježíš však celou dobu věděl, co dělá. Mohl poručit větru a vlnám, aby se utišily, mnohem dřív. Měl vždy moc to udělat. Ale On naopak dovolil, aby byli učedníci podrobeni skutečné zkoušce, kdy budou ohroženy jejich životy.

„Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo, a Ježíš s nimi stále ještě nebyl. Moře se vzdouvalo mocným náporem větru…spatřili Ježíše, jak kráčí po moři…zmocnil se jich strach. On však jim řekl: ‚Já jsem to, nebojte se!‘ Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.“ (Jan 6,16 – 21).

středa 11. prosince 2013

MÍSTO ZKOUŠENÍ

Na místa zkoušení přichází mnoho věřících. Někdy nás Pán přivede na místa podobná Maře, kde jsou vody života více hořké (viz Exodus 15:22-23). A jakmile tam jsme, také čelíme neuspokojené žízni, stále se ozývajícím otázkám a vážným pochybnostem. Asi zaprotestuješ: „Ne, nemůžeš mě srovnávat s těmi modlářskými a smilnícími Izraelity! Nemůžeš říkat, že jsem jako oni!“

Ale ubozí Izraelité v sobě tyto věci nerozpoznali; neuvědomili si, co je v jejich srdcích, dokud nenastal čas zkoušky. Věřím, že je to stejné s dnešním Božím lidem. Prorok Jeremiáš píše: „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?“ (Jeremiáš 17:9).

Vzpomeň si, že to jsou stejní lidé, kteří by se později třásli před Pánem na hoře Sinaj poté, co by slyšeli jeho přikázání. Rychle by odpověděli: „Všechno, co Bůh řekl, uděláme. Budeme poslouchat všechna přikázání!“ A Izraelité mysleli upřímně každé slovo, které vyslovili. Byli plni strachu před Bohem a byli přesvědčeni, že mu nepřestanou prokazovat čest. Avšak neměli ani potuchy, co je v jejich srdcích; ve skutečnosti byli duchovně na mizině.

Pochop, že Izrael přežíval na zkušenostech Mojžíše, svého pastora a učitele. Neměli žádnou vlastní víru, a když Bůh odstranil Mojžíše z jejich středu, během čtyřiceti dnů odpadli!

Totéž se děje s mnoha dnešními křesťany. Když slyší kázat Boží slovo, dychtivě slibují, že je budou poslouchat celým svým srdcem. Ale ve skutečnosti přežívají na zkušenostech někoho jiného. Čerpají z vyučujících nahrávek, seminářů, ze zjevení svých pastorů – a nemají žádnou vlastní hlubokou zkušenost s Kristem.

Milovaný, nemůžeš získat pravé Boží zjevení od někoho jiného. Kazatel na tebe může silně zapůsobit a inspirovat tě a ty se můžeš naučit chrlit biblická pravidla. Dokud však nemáš vlastní zkušenost s Ježíšem, která by se opakovala, nemůžeš ho znát. Jeho slovo musí ve tvém srdci pracovat tímto způsobem, dokud se nestane živoucí zkušeností.

úterý 10. prosince 2013

JE PÁN UPROSTŘED NÁS?

Kdo byli lidé, o kterých Pavel mluvil v 1. Korintským 10,8-10, kterých padlo „tisíce za jeden den“, lidé uštknutí hady a další, kteří byli „zahubeni Zhoubcem“? To nebyli Moábci, Kenaánci, Pelištejci nebo další z pohanských národů v sousedství Izraele. Ne, Pavel tu mluvil o věřících – lidech, které si Bůh sám vybral!

Na poušti Boží lid zažíval neuvěřitelné zázraky. Nadpřirozeným způsobem dostávali duchovní pokrm a pili duchovní vodu ze skály, o které Pavel mluvil jako o samotném Kristu. Byli dobře vyučeni a bylo o ně postaráno. Přesto však mnoho z těchto lidí zahubil Boží nelítostný hněv a uštknuli je hadi.
Apoštol nám v 1. Korintským 10,5 říká, že se Izraelci Hospodinu tak znelíbili, že je „svrhl“ do temnoty. Hebrejské slovo zde použité znamená „Odvrhl je ze své ruky a rozprášil je po zemi jako prach.“

Co to znamená? Pán říkal Izraeli, „Já to od vás nepřijmu. Pokud byste byli nevinní – kdybych vás nebyl vyučoval, kdybyste z mé ruky nedostávali duchovní potravu a neviděli důkazy mé slávy – tak bych s vámi jednal. Vy jste si však navzdory všem požehnáním, která jsem vám dal, vybrali své žádosti a modly. Proto vás nyní rozpráším a zcela vás odvrhnu ze své ruky.

Jak se to mohlo stát? Proč Hospodin jednal se svým lidem tak tvrdě poté, co od něj tak mnoho dostali? Pavel nám říká velmi jasně v 9. verši, že pokoušeli Pána! „Také nepokoušejme Krista, jako někteří z nich.“

Co tím Pavel myslí, když říká, že nemáme „pokoušet Krista“? Odkazuje k příběhu v 17. kapitole 2. knihy Mojžíšovy, kdy se Izraelci setkali se zázračnou manou – bílými oplatkami obsahujícími všechny potřebné živiny. Tato „malá, kulatá věc“ se objevila na zemi v jejich táboře každý den. Lid si na toto nadpřirozené jídlo nevydělal ani si ho nijak nezasloužil. Pán je jím sytil pouze díky své milosti a oni si museli jídlo už jen posbírat. Ale potom neměli co pít. Přišli k místu zvanému Mara, kde byla voda na pití příliš hořká, a znovu byli v krizi a čelili další zkoušce.

Lid hned začal proti svému vůdci Mojžíšovi reptat a označovat ho za krutého lháře, který je zavedl na poušť, aby je zahubil. A potom vidíme ve verši 7, že „pokoušeli Hospodina pochybováním: ‘Je mezi námi Hospodin, nebo není?‘“

pondělí 9. prosince 2013

BYL JSI OSVOBOZEN? by Gary Wilkerson

Chci se vás zeptat velmi jednoduchou ale důležitou otázku: Jste už osvobozeni? Prvně ta odpověď může být velmi jednoduchá ano, ale ve skutečnosti mnoho z vás žije v nějaké formě vymyšleného, domnívaného světa. Byli jsme vysvobozeni, byli jsme očištěni, byli jsme vykoupeni a posvěceni, jsme čistí, očištěni a žijící pro Boha v nějakém druhu jiného světa, který je ve stínu zemí našeho chápání.

Ve skutečnosti v našem dni, natvrdlá - kostrbatá existence kde se nebe potkává se zemí, abych tak řekl, začínáme mít jiný pocit o našem životě.
Jsem opravdu osvobozen? Mnoho z nás ho denně prosí, "Pane, prosím osvoboď mě! Vysvoboď mě z otroctví, vysvoboď mě z té moci hříchu, z těch návykových vzorců a závislostí." Neustále Boha žádáme aby nás osvobodil.

Ta pravda je, jestli jsi už potkal Ježíše Krista, jestli jsi byl očištěn tou krví Beránka, byl jsi učiněn svobodným v Něm. Jsi vítězné a nové stvoření v Kristu Ježíši!

“Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.“
2 Korinstkým 5:17-18

Nemusíš přijít k oltáři a prosit, utápět se v pocitu viny a křičet:"Ach, Bože, osvoboď mě! Bože, prosím změň mě!" Ne, protože on tě už změnil. On tě už učinil novým. Už tě usvědčil z nepravosti a zasadil jeho spravedlnost uvnitř tebe. Jako věřící v Ježíše Krista, nemůžeš ho nutit aby tě ospravedlnil, ale jestli si ho potkal, on tě už ospravedlnil a to úplně. Halleluja! To je dobrá zpráva!

pátek 6. prosince 2013

FALEŠNÝ POKOJ

Amerika dnes je pod vábnou silou satanovy lži. Přec, než řeknu něco dalšího, prosím vězte, že cokoliv, o čem tu mluvím, nemá co dočinění s politikou, ale naopak s duchovní pravdou. Faktem je, že naši národní lídři úplně zavrhli Boží Slovo, neukazujíc žádný respekt k biblické pravdě. A nyní Bůh dopustil, aby na nás padl klam.

Ta démonická lež dnes přikrývající Ameriku je falešný pokoj. Je to myšlenka, že si můžeme dělat cokoliv, co je nám libo beze strachu z následků. Už jsme v tomto klamu překročili pomyslnou čáru, a proto se teď nevyhneme soudu.

Pavel vykládá tento Boží soud v Římanům 1. Mluví o těch, kteří se kdysi drželi biblické pravdy, ale později se snažili si ponechat tu pravdu v hříchu. Zanedlouho chtěli Boží Slovo a svou touhu zároveň. A tak je Pán převrátil v zatracené mysli. Chtěli uvěřit lži a On na ně poslal silný blud.

Toto je skutečně aktuální stav našeho národa. Jeden z našich bývalých prezidentů řekl celému národu, „Nespáchal jsem tento hřích.“, ale později se ukázalo, že přesně ten čin, o kterém mluvil, spáchal. Dnes se 80% Američanů slepě obrací jak ke svým hříchům, tak ke svým lžím, říkajíc si, na ničem stejně nezáleží. Jak bylo předpovězeno, pravda je spadaná na ulicích.

Američané hazardují na burze jak opilí námořníci – a prosperují. Mimo to, výzkum říká, že 65% vysokoškolských studentů podvádí a myslí si, že na tom není nic špatného. Lidé jakéhokoliv věku zachází s Božími zákony příležitostně, myslejíc, „Co dělám, musí být v pořádku, protože jsem tím úspěšný.“

Neustále slýcháme lži, kamufláže a manipulace z hlavního města. Ale ten silný blud, pod kterým se nachází naše země, není o špíně ve Washingtonu DC. Ne, Stanova klamající síla jde mnohem dál za ty podvody a nemravnosti. Ta jeho velká lež je výlev z pekla proti Božím lidem.

Pavel varuje, „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.“ (2 Tim, 4:3-4)

Kdo jsou ty oklamané masy, o kterých Pavel mluví? Jsou to oklamaní křesťané! Napsal tento dopis do sboru v Tesalonice – pro znovu-narozené věřící! Tito lidé si sedli pod biblické učení a poznali Boží pravdu přesto, že se drželi svých tužeb a vyhledávali hereze, které by jim ulevili od jejich hříchu.

čtvrtek 5. prosince 2013

TAJEMSTVÍ NEPRAVOSTI

Ve svém dopise křesťanům v Tesalonice mluví Pavel o budoucí události, kterou nazývá „den Páně.“ Píše: „A teď ohledně příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho shromáždění k němu. Bratři, prosíme vás, nenechte se tak snadno vyvádět z míry a lekat, ať už proroctvím, kázáním nebo dopisem, že prý Pánův den už přišel. Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat.

Než ten den přijde, musí nastat odvrácení od Boha. Musí se objevit člověk nepravosti a zatracenec.“ (2. Tesalonickým 2:1–3).

Jsem toho názoru, že Pavel tu mluví o Kristově druhém příchodu a jak uvádí, že k němu nedojde, dokud nenastanou dvě věci:

1. Nastane velké odvrácení. I ti, kteří kdysi Boha znali, odpadnou od poznaného evangelia.
2. Zjeví se člověk nepravosti, neboli Antikrist.

Toto „odvrácení“ se již děje. Mnoho dnešních křesťanů, stejně tak jako dřívější křesťané, chladnou ve své lásce k Bohu. Proto bych se rád zaměřil na Pavlův druhý bod, a to, že den Páně nenadejde, dokud „se neobjeví člověk nepravosti.“

Snaží se tím snad Pavel říct, že k Ježíšově návratu nedojde, dokud nebude Antikrist korunován za vládce světa a dokud všichni nepoznáme jeho totožnost? To si nemyslím. Pavel věděl, že se Ježíš může vrátit v podstatě kdykoliv. Dokonce Ježíš sám prohlásil, že přijde, až bude nejméně očekáván.

Klíčem k užití Pavlova výroku „zjeven - objeven“ je řecký výraz „nezahalen“. Jsem toho názoru, že Pavel se tím snaží říct: „Ježíš nepřijde, dokud nevyjde najevo Antikristův kompletní plán a také jeho jednání, a dokud si toho církev nebude vědoma.“ Antikristův plán již byl v Písmu odhalen. Pavel prohlašuje: „Tajemství této bezbožnosti již působí.“ (2. Tesalonickým 2:7). Říká, že tajemná podoba hříchu, která již působí, bude předzvěstí Antikrista. Je zřejmé, že duch nepravosti se vrhne na ztracené lidstvo a sevře lidská srdce tak mocně, že člověk nepravosti nastoupí rychle k moci.

Přesto existuje ještě jiný význam slovního obratu „tajemství nepravosti.“ Vychází z řeckého kořene ve významu „tiché nastolení.“ Pavel mluví o tajném uvedení, zasvěcení do kultu Antikrista – lstivý, démonický vliv, jehož působení viděl již ve své době.

Právě teď má ten samý tajemný duch univerzální svůdnou, lákavou moc a připravuje spousty lidí, aby přijali člověka nepravosti. Tisícům lidí jsou denně vymývány mozky, tiše a tajně, aby byli přijati do jeho stáda. A toto satanské dílo se děje tak rychle a tak účinně, že tento člověk nepravosti může nastoupit k moci ve velmi krátké době.

úterý 3. prosince 2013

JÁ TO NEVZDÁVÁM!

Jsem si jist, že v prvních dnech svého chození s Kristem si Pavel vytrpěl příšerné chvíle. A stejně jako většina z nás pravděpodobně doufal, že pokud jen bude Pánu dostatečně důvěřovat, bude přede všemi těžkostmi ochráněn.

Nejprve, když byl uvržen do žaláře, mohl například volat po osvobození: „Pane, otevři dveře vězení. Vyveď mne odsuď kvůli evangeliu!“ Stejně tak jeho první ztroskotání s lodí pravděpodobně vyzkoušelo jeho víru důkladně. A když ho poprvé bili, mohlo ho to vést k pochybnostem, jestli Bůh dokáže splnit své slovo: „Pane, ty jsi slíbil, že mě budeš chránit. Nechápu, proč snáším tuhle příšernou zkoušku.“

Ale věci se pro Pavla stále zhoršovaly. Písmo podává málo důkazů o tom, že by apoštol viděl velkou úlevu.

Věřím, že při svém druhém ztroskotání s lodí, si Pavel určitě myslel: „Vím, že Pán ve mně přebývá, a tak musí mít důvod k této zkoušce. Řekl mi, že všechno je k dobrému tomu, kdo miluje Boha a je povolán podle jeho záměru. (viz Římanům 8:28). Jestliže je toto jeho způsob, jak vnést do mého života větší zjevení Krista žijícího ve mně, ať se to děje. Ať se topím, nebo plavu, můj život je v jeho rukou.“

Při třetím ztroskotání s lodí Pavel pravděpodobně řekl: „Podívejte se na mě, vy všichni andělé ve slávě! Podívejte se na mě, vy všichni odporní démoni v pekle. Podívejte se na mě, vy všichni bratři a hříšníci. Jsem znovu a znovu srážen do hlubokých temných vod a chci, abyste vy všichni věděli, že mne smrt nemůže pohltit! Bůh mi řekl, že jsem neskončil – a já to nevzdávám. Nebudu se ptát svého Pána, proč mne tak zkouší. Vím jen, že boj na život a na smrt mne vede k Němu do velké slávy. A tak sledujte, jak se má víra bude přečišťovat jako zlato!“

Jednoduše řečeno, naše boje na život a na smrt znamenají konec jistých osobních zápasů. Náš Otec nás přivádí ke zjištění, že musíme být plně závislí na Kristu, jinak to nikdy nezvládneme. Chce, abychom říkali: „Ježíši, pokud mne nevysvobodíš, je to beznadějné. Vkládám v Tebe svou důvěru, že mne tím vším provedeš!“

pondělí 2. prosince 2013

VSTAŇ A JDI DO SAREPTY by Gary Wilkerson

Bůh řekl Eliášovi, aby prorokoval, že na zemi přijde hladomor. To není věc, díky které budete populární, ale Eliáš byl Hospodinu poslušný. Pán ho chránil a poslal ho na místo u potoka Kerít. Je to krásné jméno pro potok, ačkoliv nevíme, jestli byl skutečně tak pěkný. Každopádně, po chvíli potok vyschl (viz 1. Královská 17,3-7). Každý vydrží určitou dobu bez jídla, ale po několika dnech bez vody už člověk dál žít nemůže. Takže si představuji, jak byl Eliáš znepokojený, když jeho zásoba vody vyschla.

Stalo se k němu slovo od Pána: „Vstaň a jdi do Sarepty…Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou“ (verše 8-9). Eliáš, který měl sám jen málo zásob a věřil Bohu a poslouchal ho, byl přesto poslán k chudé vdově.
Požádal jí o sklenici vody a kousek chleba a ona odpověděla: „Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu olej“ (verš 12).

Tato vdova mu odpovídala ve své bolesti. Spolu se svým synem hladověli a Eliáš přišel a řekl: „Hospodin mě sem poslal, abyste mi dali jídlo.“

Ona se dívá na své zásoby a říká si: „To je nemožné!“ A potom mu řekla: „Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme“ (verš 12).

Eliášova odpověď byla docela zvláštní: „Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla“ (verš 13).

Proč to řekl? Protože věděl, že Hospodin tu ženu s dítětem neopustí. Věděl, že protože poslouchala Boha a žehnala ostatním skrze to málo, co měla, bude ona sama požehnána. Čím více dala druhým, tím více Bůh zvětšil to, co měla. (viz verše 14-16).

Poslouchejte Boha a uvidíte okna nebes otevřená. Bůh od vás neodvrátí svou ruku. Chce na vás vylít své požehnání a ukázat vám svou přízeň.

pátek 29. listopadu 2013

BŮH MYSLÍ VÁŽNĚ TO, CO ŘÍKÁ

Sedíš pod silným kázáním, které láskyplně poukazuje na tvůj hřích? Pokud ano, dovoluješ, aby to tě slovo usvědčilo? A nebo se hned vrátíš ke svému hříchu bez toho, aniž bys nad ním truchlil?

Pokud odmítáš varování omezujícího Ducha svatého - neposloucháš Boha znovu a znovu, bez toho, aniž by se tvé srdce rmoutilo – pak jsi naverbován za kult Antikrista. Ten zlý tě tiše uvádí do svého „tajemství nepravosti“ a až ten slibný, zázračně-provozní Antikrist příjde, budeš zameten jeho lží a předán klamu.

Poslouchej, co říká Pavel o kompromisních věřících, kteří odmítají milovat a poslouchat Boží Svaté Slovo: „Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti.“

Zde jsou ty hrozivé výsledky toho, když se neposlouchá a nežije podle Boží pravdy:
  1. Srdce se stane zatvrzelé lstivostí hříchu. 
  2. Satan pracuje na zatvrzelém srdci, aby ho opravňoval, aby bylo osvobozeno od veškerého strachu před trestem. 
  3. Věřící se stane slepým díky lži, která říká, že nejsou žádné mzdy za hřích a žádný Poslední soud, a že se ze všeho může dostat smyslným potěšěním. 
  4. Věřící propadnou naukám o démonech, myslejíc zlo je dobro a dobro je zlo. 
  5. Věřící bude nakonec unešen tak daleko od Krista a pravdy, že oslepne tomu, kým je Antikrist – a skončí chválením a sloužením mu jako bohu. 
  6. V Soudný den Bůh takovému člověku řekne, „Odejdi ode mě, ty hříchu zaměstnanče. 
Milováni, tak to nemusí platit pro nás všechny. Bůh pronesl závazný slib, že od nás odstraní veškerý klam a dá nám vítězství nad hříchem skrze moc a sílu Kristova kříže. Vše, oč On žádá, je, abychom vyhlásili válku našemu hříchu, řka, „Neuzavřu mír s tímto návykem. Odmítám to strpět. Pomoc mi, Pane, svým Svatým duchem.“ Jakmile On uslyší takovou modlitbu, pošle sílu a slávu Svatého ducha z nebes, že ten zlý nebude mít šanci.

Modli se právě teď, aby v tobě Bůh zasadil velkou úctu pro Jeho Slovo. Pros Ho, aby ti pomohl být disciplinovaný ve tvém čtení Písma a pros Ducha svatého, aby ti pomohl vzít si k srdci, co čteš a v co věříš, že Bůh myslí vážně!

čtvrtek 28. listopadu 2013

PRO TY, KTEŘÍ NEPOSLOUCHAJÍ

V celém Písmu nám Bůh dává jasný obraz, jak důležité je poslouchat Jeho Slovo. Vidíme takový příklad v životě krále Saula. Bůh dal Saulovi jasné, specifické příkazy skrze proroka Samuela: “Nyní jdi a pobij Amáleka, jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!“ (1 Samuelova 15:3).

Poslechl Saul tento příklad od Pána? Písmo říká: (verše 7-9)
"A Saul Amáleka pobíjel od Chavíly směrem na Šúr, který je naproti Egyptu. Amáleckého krále Agaga chytil živého, ale ostřím meče vyhubil všechen lid jako klatý. Saul a jeho lid ušetřil Agaga a nejlepší kusy z bravu a skotu, z druhého vrhu , a ze skopců a vůbec ze všeho pěkného, a nechtěli je vyhubit jako klaté. Jako klaté zničili jen to, co bylo podřadné a bezcenné."

Bůh mluvil k Saulovi v křišťálově čistých podmínkách. Avšak poté, co Saul šel do bitvy, poslechl Pána pouze částečně. Místo toho, aby zníčil všechno a všechny, ušetřil krále Agaga a dokonce si držel i kořist z bitvy.

Samuel byl tímto zasažen žalem. Řekl Saulovi: (verše 18-19)
"Hospodin tě také poslal na cestu s rozkazem: Jdi a jako klaté vyhubíš ty amálecké hříšníky. Budeš proti nim bojovat, dokud je úplně nezničíš. Proč jsi Hospodina neuposlechl, ale vrhl se na kořist a dopustil se toho, co je v Hospodinových očích zlé?“

V tomto bodě, Písmo nám dává těžké a mrazivé slovo: (verše 10-11)
"I stalo se slovo Hospodinovo k Samuelovi: „Lituji, že jsem ustanovil Saula králem, neboť se ode mne odvrátil a mými slovy se neřídí.“ Tu vzplanul Samuel hněvem a po celou noc úpěl k Hospodinu."

Poposuje vám toto váš život? Řekl vám Bůh v jasných termínech, aby jste se vypořádali s určitým zvykem ve vašem živote, a přesto na tom lpíte a odmítáte to utnout? Jeho Duch k vám možná zrovna teď mluví laskavým hlasem, "Tvůj hřích stojí mezi námi, přerušuje naše společenství. Nemůžu tě víc požehnat, když v tom pořád trváš. Důvěřuj mi, že ti pomůžu, moje dítě."

Samuel řekl Saulovi, (verš 23) "Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále.“
Bůh nám skrze tuto pasáž říká, že myslí to, co říká. Říká nám, " Ukazuji ti co si myslim o tvé poslušnosti ke mě. Chci celé tvé srdce, ne pouze vlažnou poslušnost!"

úterý 26. listopadu 2013

DUCH NEZÁKONNOSTI

„Tajemství této bezbožnosti už ale působí“ (2. Tesalonickým 2,7).
Řecké slovo, které zde Pavel použil pro „bezbožnost“, znamená doslova „nezákonnost“. Jde tedy o tajemství nezákonnosti. To znamená, že zástupy lidí budou jednat bez zákona a bez zábran.

Tato nezákonnost však není pouhá vzpoura proti lidské vládě. Neznamená to jen nerespektovat autoritu nebo spáchat loupež, znásilnění či vraždu. Tyto věci vyvolávají Boží hněv, ale tajemství nezákonnosti je mnohem hlubší. Znamená to odmítnout pravdu, která je v Kristu, odhodit Boží svaté Slovo a vzepřít se kázni Písma!

Duch nezákonnosti teď v našem národě bují. Je to síla, která stojí za legislativou snažící se vytěsnit Boha ze společnosti. Je to stejný duch, kterým satan podvedl Evu, když ji mnoha slovy řekl: „Bůh je v pohodě; nepotrestá tě, když neposlechneš. Můžeš sníst ovoce a uspokojit svoje touhy a nebudeš za to muset zaplatit!“

Dnes satan používá stejnou lež k tomu, aby přesvědčil masy křesťanů, že se můžou oddávat hříchu, aniž by za to byli potrestáni. Je to ďábelský plán, jak překroutit Kristovo evangelium milosti a udělat z něj poselství zhýralosti. Bohužel, mnoho vlažných křesťanů tomuto duchu nezákonnosti podléhá.

Pavel říká, že Antikrist nabude moci, protože lidé budou zaslepení a podvedení vlastním hříchem: „Za příchodem bezbožníka bude stát satanovo působení, všechna jeho lživá moc, divy a zázraky. Všemi těmi hanebnostmi bude klamat ty, kdo míří do záhuby, protože nechtěli milovat pravdu, která je mohla zachránit“ (2. Tesalonickým 2,9-10)

Satan oklame spousty lidí. Stejně jako Evu je totiž nenápadnou, ale mocnou lží přesvědčí, že „Bůh za hřích netrestá“!

Pavel říká, že klam přijde „se vší hanebností…protože nechtěli milovat pravdu, která je mohla zachránit (verš 10). Potom dodává: Proto je Bůh vydává napospas bludu, aby uvěřili lži“ (verš 11).

Apoštol nám říká: „Ti, kteří odmítají poslouchat nebo respektovat Boží Slovo, budou zle oklamáni. Nejdříve přimhouří oko nad svým hříchem a ospravedlní si ho. Ale brzy začnou aktivně hledat poselství o snadné milosti. Vymyslí si milost, která bude daleko od toho, co zamýšlel Bůh. Jeho milost nikdy nevede k povolení - vede k pokání.

pondělí 25. listopadu 2013

KOVBOJSKÉ BOTY by Gary Wilkerson

„Ten, kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.“ (2. Korintským 9:6)

Před několika lety jsem sloužil jako asistent pastora v New Yorku v církvi Times Square Church. Předtím jsem žil v Texasu, kde jsem si také zakoupil pár pravých kovbojských bot - byly to opravdu úžasné boty! Měl jsem je zrovna na sobě, když do mé kanceláře vstoupil nějaký bezdomovec. Potloukal se stopem po celé zemi - z místa na místo a byl vcelku opovážlivý.

„Nevím, proč jsem tady,“ řekl. „Všechny církve jsou stejné. Utrácíte peníze za budovy a vy bohatí pastoři máte úplně všechno počínaje drahými auťáky až po to všechno ostatní.“

Pak pohlédl dolů a řekl: „Podívej se na sebe. Nosíš takové hezké kovbojské boty a já mám jen tyhle staré roztrhané pláťáky.“

„Líbí se ti tyhle boty?“ zeptal jsem se. A ještě než vůbec stačil odpovědět, ani jsem se nemusel dvakrát rozmýšlet, sundal jsem si boty a podal mu je - domů jsem toho dne odešel bos.

O šest měsíců později jsem obdržel telefonát od přítele, který pastoruje církev v Greensboro, Severní Karolíně . „Gary,“ řekl mi, „tomu neuvěříš. V mé kanceláři sedí člověk, který tvrdí, že jsi mu před šesti měsíci daroval pár kovbojských bot. Nemůže zapomenout ani tebe ani na tvou církev. Jezdil stopem z místa na místo a celou tu dobu se při každém svém kroku neustále díval na ty boty a přemýšlel o Ježíšově lásce.“

Do církve mého přítele vešel se slovy: „Hele, jeden pastor v New Yorku mi dal tyhle kovbojské boty. Navštívil jsem církev s názvem Times Square Church a on byl jedním z asistentů pastora.“

Steve se zeptal: „Jmenoval se Gary?“

„Jo, jo to bude on. Určitě to byl Gary.“

Můj přítel Steve mu odvětil: „Už šest měsíců tě Duch svatý pronásleduje. Jsi připravený odevzdat svůj život Kristu?“

A on odpověděl: „Proto jsem přišel. Přišel jsem dnes do této církve, abych odevzdal svůj život Ježíši.“

Chci vás povzbudit, dokonce i když máte pocit, že se zmítáte uprostřed krize – nepřestávejte hledat příležitosti. Octlo se v krizi vaše manželství? Najděte příležitost jak sloužit, milovat a být požehnáním pro svého manžela nebo manželku. Čelíte krizi ve vztahu se svými dětmi? Vládne tam rozkol a chaos? Najděte příležitost jak milovat, sloužit a vést svou domácnost dle Božích způsobů.
Procházíte finančními problémy? Objevte způsob, jak se stát během nouze a nedostatku požehnáním pro druhé a nebeské průduchy se vám otevřou. Bůh na vás vylije bohaté požehnání.

pátek 22. listopadu 2013

PŘEKÁŽKY K PROJEVENÍ KRISTOVA ŽIVOTA V NÁS

Pokud je vaším problémem ctižádost, Bůh vám možná otevře dveře k nějaké úžasné příležitosti. Může to být největší a nejambicióznější projekt vašeho života a Pán vás nechá, abyste do něj vstoupili s pocitem: „Tohle je ono! Konečně jsem se dočkal.“

A potom Bůh dovolí, aby se celá věc zhroutila. Nakonec stojíte uprostřed trosek svého snu a voláte: „Pane, myslel jsem si, že tahle věc byla tvoje vůle. Myslel jsem, že to má tvé požehnání. Věrně jsem se kvůli tomu modlil, a ty jsi mě dostal takhle daleko. Jak jsi to mohl nechat tak špatně skončit?“

Váš plán neuspěl proto, aby ve vás mohlo zemřít vše, co brání tomu, aby se ve vás projevoval Kristův život.

Vaší překážkou mohou být neuvěřitelná zjevení, která přijímáte z Božího slova. Asi se ptáte: „ Jak by mohlo být zjevení pro Ježíšova učedníka překážkou?“ Jednoho dne možná v nových pravdách, které vám budou odkryty, objevíte hluboké věci, které jste předtím neviděli. Vaše sebevědomí roste, protože každé nové zjevení aplikujete na své cestě s Pánem.

A potom najednou bez zjevného důvodu vaši duši zasáhne sucho. Radost a jistota zanedlouho ustoupí pocitům slabosti a beznaděje. Vaši duši naplní nevysvětlitelná deprese a každý den se vám stane břemenem.

Písmo, které tak živě přicházelo do vašeho srdce, najednou vypadá jako zavřená kniha. Místo abyste dostávali zjevení, přemýšlíte, jestli se vůbec někdy ještě něco naučíte – ale problémem není váš intelekt. Účelem toho sucha je, aby zemřela celá vaše důvěra ve vše lidské. Je to smrt vašemu sklonu být pyšný na zjevení, kterých se vám dostalo, místo abyste svou radost brali z Krista.

Pravdou je, že zjevení často způsobují pýchu. Přesně z toho důvodu dal Hospodin Pavlovi do těla osten. Zabraňoval Pavlovi být pyšný na úžasná zjevení, která dostával. Bůh chtěl, aby jeho věrný služebník zůstal ve všem pokorný.
Celý tento proces, kdy musíte přestát „situace smrti“, se může zdát krutý. Bezpochyby je to jedna z nejbolestnějších stránek vašeho života s Kristem. Ale pokud necháme tyto věci v nás zemřít, bude do nás moci volně proudit Ježíšův vzkříšený život. Pokud se na druhou stranu smrti budeme bránit, nikdy v sobě nebudeme mít Kristův život!

čtvrtek 21. listopadu 2013

JEŽÍŠŮV ŽIVOT

Apoštol Pavel říká, „Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem.“ (1 Kor, 4:9)

Jednoduše řečeno, když jsou svatí naplněni Kristovým životem vedeni ke smrtelným situacím, nikdy to není soukromá záležitost. Písmo říká, jsme vystaveni třem různým rozumům – andělům, těm zlým a člověku.

V některých časech se můžeš cítit sám ve svém boji, ovšem nejsi zapojen do žádné tajné bitvy, která se odehrává ve tmavém rohu. Naopak, tři říše se na tebe dívají s velkým zájmem. Ti zlí se na tebe dívají, andělé se na tebe dívají a lidé se na tebe dívají. A všichni přemýšlejí, „Jak bude asi tento Boží služebník reagovat na své utrpení?“

Co jsou takové tvé zkoušky na podívanou? Proč musíme procházet těmito smrtmi? Co je to to v nás, po čem Bůh jde? Náš nebeský Otec ví, že určité nevykoupené oblasti v našich životech zabraňují plnému projevu Kristova života v nás. On zná naše špalky, o které zakopáváme, naše strachy, naše ambice, naše neovladatelné touhy – všechno, co překáží plné záři Ježíše Krista. A tak nás umisťuje do „smrtelných situací“, aby vymýtil naše srdce plná zábran.

Pokud naše zábrana je strach z člověka, Bůh může přivést někoho takového do tvého života, který tě paralyzuje strachem. Vše, co ten člověk řekně nebo udělá, přidá na tvém strachu, dokud se nestane neúnosný.

Viděl jsem, že takový strach působí fyzickou bolest Božím svatým. Někteří skončili vzdycháním nad tím „krutým člověkem“ v jejich životech, vyloženě ztrácejíc dech. Proč Bůh dolovuje, aby takový muž a nebo žena byli zapojeni do tvého života? Děje se to, protože tvůj milující Otec tě předává smrti. Říká ti, „Tvůj lidský strach zabraňuje vzácnému proudu Kristova života v tobě, tudíž to nemůže ani vytvořit život v druhých. Tento tvůj strach musí skončit. Musíš tomu zemřít!

Tvůj pláč k Němu může znít, „Pane, dostaň mě z toho!“ Ale Bůh odpoví, „Ne, nechám, aby smrt odvedla svou práci. Tohle všechno jsem zařídil, aby život Ježíšův mohl být v tobě projeven! 

středa 20. listopadu 2013

DENNĚ PODROBOVÁN SMRTI

Zbožný apoštol Pavel byl plný Ducha svatého a zjevení poznání. Vroucně se modlil a denně kráčel v úzkém obecenství s Ježíšem. Přesto připustil, že byl neustále zmítán, očerňován, opovrhován a ponižován. Čelil pomluvám, lidé napadali jeho charakter a hanili jeho jméno.

Pavel trpěl natolik a tak často, že se i jeho duchovní děti divily, proč se neustále potýká s problémy a pronásledováním. Pokaždé, když ho přátelé navštívili, měl tvář samou modřinu, zlomené kosti nebo po těle šrámy. Samozřejmě, že to Pavla hluboce zraňovalo. Byl mocným, upřímným a pravým kazatelem Boží milosti, ale kamkoli se obrátil, nadávali mu a pomlouvali ho.

Apoštol řekl, že mu zůstal jediný přítel, Onezifor, který „se nestyděl za řetězy [pouta] mé“ (2. Timoteovi 1:16). Pavel o svém příteli řekl: „Tento člověk se za mé uvěznění nestyděl. Ví mnohem víc, než aby si myslel, že mám ve svém životě nějaký skrytý hřích!“

Pavel také řekl, že byl povzbuzen skupinou věřících, kteří „s ním zakusili i vězení“ (Židům 10:34). Řekl: „Tito lidé cítí totéž co já.“ Proč tito lidé stáli při Pavlovi v jeho zkouškách? Protože oni sami „byli veřejně vystaveni i urážkám a ponižování, jindy se sami postavili za ty, s nimiž se takto zacházelo.“ (verš 33). Tito věřící se stali apoštolovými „společníky v soužení,“ protože i jim děly stejné věci, které staly Pavlovi!

Znám hluboce duchovního služebníka, který léta snášel satanské napadání a pronásledování od jiných věřících. Pokaždé, když jsem ho viděl, mě žádal, abych se za něj modlil ohledně jeho trápení. Rád jsem mu vyhověl, ale za určitý čas, když jeho zkoušky stále přetrvávaly, už mě to obtěžovalo. Nakonec jsem se ho přímo zeptal: „Nerozumím tomu, proč jsi stále sužovaný. Jsi jedním z nejzbožnějších pastorů, které znám. Máš blízký vztah s Pánem, stále se modlíš, studuješ Jeho slovo. Proč by Pán dovolil, abys neustále čelil nepřetržitému trápení?“

Teď už vím, proč tento zbožný pastor čelil téměř denně nebezpečným situacím. Protože byl plný vzkříšeného života! Bůh si ho chtěl mocným způsobem použít, a tak ho stále vydával na smrt v každé oblasti jeho života. Přál si, aby v něm nezůstalo nic, co by mohlo zakrýt nádhernou manifestaci Krista.

Proto se satan tolik upínal na to, aby Pavla zničil. Věděl, že v Pavlově životě má vyzařovat mocná manifestace Krista! 

úterý 19. listopadu 2013

VYDÁNI NA SMRT

Apoštol Pavel píše: „My živí jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život.“ (2. Korintským 4,11).

Když Pavel říká „my živí“, připomíná Ježíšova slova ze Zjevení 1, 18: „Já jsem…ten Živý.“ Pavel zde mluví o křesťanech, o těch, kteří důvěřují Kristu a v nichž přebývá Jeho život. Ale ve skutečnosti nám sděluje, že i my jsme byli vydáni na smrt.

Je to tak. Stejně jako vydal Otec na smrt svého Syna, tak vydává všechny, kteří jsou v Kristu. Bůh nás každého vede za ruku až k samým branám smrti a říká: „Na, smrti, vezmi si i tohohle. Dělej si s ním, co chceš!“ A v tento okamžik nás Boží ruka přestává chránit. Naopak, vrhá nás přímo do spárů smrti.

Říkáte si, proč by to Bůh dělal. Dělá to ze stejného důvodu, z jakého poslal na smrt svého vlastního Syna. Ví, že smrt, bolest ani zármutek nás už nemohou přemoci nebo zahubit, protože v nás žije sám Kristus!

Bůh ví, že nejsme v nebezpečí, tak jako nebyl ani Ježíš. A má pro nás vítězný plán, stejně jako ho měl pro svého vlastního Syna. Tohoto vítězství však můžeme dosáhnout pouze skrze smrt.

Pavel nás varuje: „Jestliže v sobě máte život vzkříšeného Krista, bude vás Bůh vydávat na smrt každý den vašeho života!“

Apoštol dodává: „Jak je psáno: pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli, za ovce na porážku mají nás“ (Římanům 8, 36). V řečtině to doslova znamená: „Každý den jsme vydáváni na smrt.“ Pavel zkrátka říká: „každý den znovu čelím smrti.“

Pavel zde samozřejmě nehovoří o smrti fyzické, ale o takové, se kterou se na své cestě s Kristem setkáváme každý den. Když prohlašuje, že „denně čelí smrti“ (1. Korintským 15, 31), má na mysli utrpení, strádání, pronásledování, nebezpečí, všechny možné těžkosti.

Vlastně tím chce říct: „My, kdo v sobě máme Kristův život, jsme neustále vystavováni jedné smrtelné situaci za druhou. Každý den procházíme novou zkouškou. Ale máme v sobě život Syna Božího!“ 

pondělí 18. listopadu 2013

POŽEHNÁN BÝT POŽEHNÁNÍM by Gary Wilkerson

Bůh ti chce žehnat a projevovat ti svou přízeň. Chce ti obohatit manželství a tvůj duchovní život. Chce, abys byl moudrý a soudný a abys dělal bystrá rozhodnutí, která povedou k požehnanému životu.

Musíme si ale přesto dávat pozor na požehnání od Boha. Ne z důvodu, že On nám žehná, ale pozor na to, co s tím požehnáním pak uděláme. Mnohým z nás se dostává požehnání od Boha, ale poté s tím nakládáme sobecky.

V Lukáši 12:16-19 Ježíš mluví o muži, kterému bylo požehnáno: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?“

Bůh je štědrý a miluje zahrnovat své děti dary. Muži v tomto příběhu bylo hojně požehnáno, ale když se na to podíváme blíž, vidíme, že stačí málo ke zvratu na špatný směr.

Vidíme, že tento požehnaný muž „si myslel pro sebe“. To je přesně to, kde začíná problém, můj příteli. Bůh nám požehná a my si pomyslíme, „Co s tím asi tak udělám?“ Když se rozhodneme pro cestu přemýšlení nad tím, co s naším požehnáním uděláme, co uděláme s našimi zásobami, obvykle následuje sobeckost. Podívejme se na jazyk, který používá muž z příběhu: „Uvažoval o tom a říkal si: Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?“

Čí úroda (požehnání) to je? Patří přece Bohu, vše patří Bohu! Proto se mysl tohoto muže stávala sobeckou. Začínal chápat dary od Boha, vztahy, talent - jako věci, které by mohly být použity k jeho vlastnímu prospěchu a sobeckost začala pronikat k podstatě, kým byl.

„Pak si řekl:, Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“

Musíme si dávat velký pozor, když slyšíme kázání o Božích požehnáních. Naše vnímání Jeho požehnání je životně důležité. Chceme na nás nahromadit Jeho požehnání, abychom si kolem sebe vytvořili ochranný obal pro naši pohodlnost a užitek? Nebo se kolem sebe chceme rozhlédnout a obdařit tím druhé? Je nám žehnáno už od počátku Boží smlouvy s člověkem – požehnán být požehnáním! 

sobota 16. listopadu 2013

BEZ VÍRY JE NEMOŽNÉ SE MU ZALÍBIT by Claude Houde

Jsem hluboce přesvědčen, že hřích nevíry je v současném křesťanství jedním z nejničivějších. Nevíra nás duchovně uspává a spoutává nás – krůček po krůčku, neúprosně, rok za rokem – dokud nezačneme akceptovat nepřijatelné věci.

Boží království dnes celosvětově zažívá jedno z největších duchovních probuzení v historii lidstva. Ale zároveň ve stejné době více než 90 % evangelických církví v Severní Americe a Evropě nijak významně neroste. Omezily se na vzpomínání na dřívější probuzení nebo se zoufale drží posledních módních výstřelků slibujících nějaký dech beroucí a okamžitý průlom. Prosím, rozumějte mi. Obrození v Africe, Číně, Koreji, Latinské Americe a státech bývalého SSSR nás naplňuje radostí a chválou. Děkuji Bohu za to, co udělal včera – ale já jsem tu dnes! Musím činit pokání (změnit směr) za otupělost ve víře, kvůli které jsem toleroval netolerovatelné věci. Není možné žít v takovém duchovním suchu a smířit se s takovou příšernou jednotvárností, zatímco se přímo před našima očima po celém světě píší nové stránky o největším probuzení v historii.

Nevíra je vážnější a ničivější, než si dokážeme představit či pochopit. Obklopen světem plným nemorálnosti, úpadku, modlářství a démonických náboženských rituálů stál Ježíš pevně a zůstal silný. Ale plakal nad nevírou, doslova ho to vnitřně trhalo. V evangeliích, když se potkal s Lazarovými přáteli, plakal pro tvrdost jejich srdcí a proto, že mu nedůvěřovali (Jan 11,33-35). Plakal, když odmítli věřit jeho zaslíbení moci a vzkříšení – a pláče i dnes nad námi, když si pohodlně zahálíme v duchovní otupělosti, když si vymýšlíme trapné pseudonáboženské „doktríny“, rituály a sofistikovaná vysvětlení, která nám umožňují ospravedlnit si náš život, který tolik postrádá opravdovou moc a ovoce Ducha svatého.

Přátelé, Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i navždy a náš Bůh nikomu nestraní (viz Židům 13,8 a Skutky 10,34-35). Je neměnný (zůstává stále stejný), všemohoucí (není nic, co by nemohl udělat), dokonale spravedlivý. A dychtí po tom, aby ve vašem životě, vašem městě i vaší církvi dělal to, co tak velkolepě a nadpřirozeně činí po celém světě. Mezi námi a nekonečnou velikostí Jeho moci stojí propast nevíry. Proto nemůžeme už žít ani den bez volání: Pane, zvětši naši víru!


_________

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (církev Nový život) v Montrealu v Kanadě, je častým řečníkem na Expect Church Leadership Conferences (Konference očekávání vůdcovství církve) pořádané organizací World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením se církev Nový život rozrostla z hrstky lidí na více než 3 500 osob v části Kanady, kde je jen málo protestantských církví úspěšných. 

pátek 15. listopadu 2013

VZKŘÍŠENÍ ŽIVOTA

Když Ježíš ležel tiše v hrobě, Satan a jeho dav se škodolibě radoval. Mysleli si, že získali nezvratné vítězství, ale po celou dobu byl předurčen Boží plán - plán vzkříšeného života !

Pán poslal svého Ducha Svatého dolů do samotných útrob smrti a tam Duch pozvedl Ježíšovo tělo, vzkřísil ho z mrtvých. Z hrobu vyšel náš požehnaný Spasitel, přímo skrz silný kámen. Vyšlo toto svědectví:

"Jsem ten, kdo jest živ , a byl mrtvý , a aj , živý jsem na věky , Amen , a mám klíče pekla i smrti " ( Zjevení 01:18 ) . Kristus tu říká: "Já jsem ten, kdo má život věčný ! Byl jsem mrtvý , ale teď už žiji a žiji navždy. Držím samotné klíče k životu a smrti ve svých rukou ! "

Ve chvíli, kdy Ježíš vyšel z vězení smrti,došlo ke vzkříšení a životu. Udělal to nejen pro sebe, ale i pro všechny, kdo v něho uvěří. On nás vyvedl do vzkříšeného života zcela mimo moc smrti ! Proto již neexistuje žádný důvod pro křesťana se bát smrti, nebo to vidět jako nepřítele. Náš Pán to dobyl úplně: “Ale Bůh ho vzkřísil, vytrhl jej z bolesti smrti a smrt ho nemohla udržet ve své moci“ (Skutky 2:24 ) .

Pokud jste přijali Ježíše jako svého Spasitele a Pána, bydlí ve vás mocnou silou vzkříšeného života . Stejná moc vzkříšení, která ho přivedla z hrobu, podepře i tebe. ( 2. Korintským 13:5 ) . Máte ve vaší bytosti, vše, co je v Kristu ,mocnou životní sílou, kterou satan nemůže zníčit!

„Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil vnitřní člověk“ (Efezským 3:14-16 ) . 

čtvrtek 14. listopadu 2013

VYDÁN NA SMRT

V den Letnic promlouval Petr k zástupům v Jeruzalémě: „Když vám ho [Ježíše Nazaretského] Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.“ (Skutky, 2,22-23).

Co tím Petr myslel? Jeden řecký slovník překládá jeho slova takto: „Ježíš byl vydán nepřátelům, poslán na smrt podle předem daného Božího plánu.“

Jak zvláštní a nepochopitelný skutek od údajně milujícího nebeského Otce. Bůh úmyslně vydal svého Syna na smrt! Jako by záměrně přivedl Ježíše k rukám Jeho největších nepřátel a řekl: „Tady je Můj Syn – dělejte si s Ním, co chcete.“ Pak jen přihlížel a neudělal nic, co by mohlo jeho zlým nepřátelům zabránit, aby ho zabili.

Co to bylo za předem daný plán? Proč by Bůh vydal svého vlastního milovaného Syna na smrt? Petr nám odpovídá hned v následujícím verši: „protože nemohl zůstat v její moci.“ (Skutky 2, 24)

Bůh věděl, že není možné, aby Ježíš zůstal trvale v sevření smrti. Tím, že Svého Syna na smrt vydal, tedy nic neriskoval, věděl totiž, že Ježíš vyjde z hrobu jako slavný vítěz nad smrtí – vzkříšený životodárnou silou Ducha Svatého!

Je však důležité porozumět době, ve které Petr tato slova pronesl. Až do Kalvárie byla smrt pro lidstvo velmi děsivá. Byla stále ďáblovou doménou, pod jeho vládou a panstvím, a představovala tedy obávaného nepřítele.
Bůh věděl, že je třeba tuto moc smrti zlomit, proto vydal Svého Syna,

„…aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla)…“ (Židům 2, 14). Bůh chtěl odstranit osten smrti a zlomit satanovu vládu nad ní jednou provždy, proto nechal Ježíše sestoupit do smrti, aby ji pohltil. 

středa 13. listopadu 2013

DŮVĚŘUJ JEHO SLOVU

Jestliže bys rád věděl, proč stále padáš – proč se stále cítíš slabý a bezmocný, proč děláš věci, které nenávidíš – je to možná proto, že plně nedůvěřuješ slavným Božím zaslíbením. 

Bůh dal Abrahamovi mnohá zaslíbení – zaslíbení, že bude jeho štítem, jeho odměnou, že porazí všechny jeho nepřátele, i to, že pro něho vykoná zázraky - že mu dá dítě v jeho stáří. Abrahám uvěřil těmto zaslíbením – a Bůh řekl, že jeho víra byla shledána za spravedlivou.

Ve chvíli, kdy přestáváme bojovat z našich vlastních sil proti duchovnímu nepříteli a uvědomíme si ve svém srdci, že Bůh je schopen vykonat cokoliv nám zaslíbil – uzříme počátek naší spravedlnosti.

Bůh nám v tom pomáhá tím, že posílá svého vlastního Ducha, aby se usídlil v našich srdcích. Svatý Duch je moc Boží, která vyhlašuje válku všem démonickým mocnostem: „Duch (bojuje) proti žádostem těla…“ (Galatským 5:17).

Duch prohlašuje: „Ďáble, tady budu nyní přebývat. Ty tu již nevládneš a tvůj boj se již netýká mého dítěte. Teď stojíš proti mně a já zmařím tvé plány – budu proti tobě bojovat na všech frontách. Toto dítě je nyní chrámem Ducha svatého!“

Kráčet v Duchu není komplikované. Znamená to jednoduše věřit tomu, co Bůh říká: „Žijte Duchem a nepodlehnete tělesným sklonům.“ (Galatským 5:16). Zkrátka a dobře: „Důvěřuj Duchu svatému! Věř v jeho slib, že převzal tvůj případ. Kráčej v moci jeho zaslíbení, že on bude bojovat za tebe.

Boží slovo nám dává pancéřové zaslíbení, které je jistým lékem na všechna duševní muka:

„Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.“ (Ezechiel 36:25–27).

Co nám tím chce Bůh říct? Jeho Duch v tobě odvádí veškerou práci! On tě očistí a dá ti nové srdce. Teprve potom tě uvede do poslušnosti. Na tobě je jen věřit, že Bůh drží své slovo – a to s neochvějnou vírou!

Tudíž svěř své problémy, svou budoucnost, svůj život a své hříchy do rukou všemohoucího Boha. 

úterý 12. listopadu 2013

VAŠE VELKÁ ODMĚNA

V dnešním světě se objevuje spousta názorů, které se snaží přijít na to, proč jsou lidé tak zmatení a plní starostí. Ale přicházejí pouze s tisíci zmatených důvodů. Pravdou je, že nikdo, kdo opravdu miluje Ježíše Krista, se nebude bát, že ztratí materiální věci. Spíše ho budou soužit problémy v duchovní oblasti!

Pavel znal pravou příčinu našich zmatků a úzkostí a mluví o tom v listu Římanům: „Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím…Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci“ (Římanům 7,15.19).

Apoštol zde říká: „Dělám přesně ty věci, které dělat nechci. A to, co chci dělat v poslušnosti Bohu, prostě nedokážu vykonat.“

Pavel to zde přiznává pro tisíce upřímných věřících. Ti se trápí, protože prostě nedokážou zvítězit nad hříchem. Chtějí dělat správné věci – žít svatý a čistý život před Pánem – a nenávidí hřích, který je tak snadno svádí a ničí jejich společenství s Kristem. Přesto se k němu znovu a znovu vracejí!

Nakonec volají, plni zoufalství, trápení a vyčerpání: „Ach, jak bídný jsem člověk! Už tohle nechci více dělat. Ale vypadá to, že tomu prostě nezvládnu nepodlehnout! Proč jsem tak slabý? A jak dlouho musím vytrvat v tomto zápase? Bude celý můj život ve znamení potoků slz, vyznání hříchů, činění pokání a potom opět návratu k mému hříchu?“

Abraham se Hospodina ptal na podobnou věc, když před sebou neviděl žádnou možnost vysvobození z dilematu, v němž se nacházel. Boží odpověď byla: „Já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“ (Genesis 15,1). Bůh mu řekl: „Abrahame, dám ti sám sebe a to je vše. Já budu tvým obhájcem a tvou velkou odměnou, protože jsem, který jsem. Dokud budeš žít, nebudeš se už muset bát žádného nepřítele, protože já ti budu Bohem!“

pondělí 11. listopadu 2013

JSI POŽEHNÁN by Gary Wilkerson

„V tvém [Izákovu] potomstvu dojdou požehnání všechny národy země. To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil“ (Genesis 26:4-5).

V tomto textu je klíčovým slovem slovo uposlechl, protože uposlechnutí přináší požehnání. Uděláš krok víry a řekneš: „Bože, tohle je těžké a nemám ani jistotu, že to dokážu.“ Ale jdeš do toho a řekneš: „Bože, já tě poslechnu,“ a když to učiníš, nebesa se ti otevřou. Milost nás zmocňuje k tomu, k čemu nás Bůh povolává.

Jsme nazýváni svatým lidem – odděleným – který má úctu k Pánu – který poslouchá jeho příkazy. Neposlušnost nás často olupuje o přízeň a požehnání a úplnost skutků, které On chce konat v našich životech.

Nezáleží na tom, co ti Bůh říká, abys udělal, poslechni ho. Jestliže ti říká, abys dal, poslechni ho. Jestliže ti říká, abys šel, poslechni ho. Jestliže ti říká, abys setrval, poslechni ho. Nežij tak, jak chceš ty, žij tak, jak chce Bůh, a přijde k tobě, na tebe a okolo tebe požehnání. Věci, kterých se dotkneš, budou Pánem požehnány.

„Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně“ (verš 12). Vidíme, že Izák zasel a sklidil velkou úrodu. Boha nezneklidňuje ani nerozrušuje americká ekonomika. Nedělá si starosti o to, co se děje ve tvé práci nebo ve tvé domácnosti. Proč? Protože má veškerou schopnost, veškeré zdroje, veškerou moc v nebi, aby mohl uspokojit všechny tvé potřeby podle svého bohatství ve slávě.

Bůh chce, abys věděl, že ti žehná. Takové je jeho srdce. Zbav se té představy o nevrlém a staromódním Bohu v nebi, který jen čeká, až uděláš chybu, aby tě mohl o něco připravit. Ne! Bůh tě chce zmocnit, abys byl poslušný, protože ti rád žehná. 

sobota 9. listopadu 2013

CHYTÁNÍ OHNĚ by Jim Cymbala

Po svém návratu z kratšího, odpočinkového výletu jsem se vítal s lidmi z mého sboru s něčím důležitým na srdci.

„Bratři a sestry“, začal jsem, „opravdu cítím, že jsem vyslechl od Boha slovo o budoucnosti naší církve. Když jsem byl pryč, volal jsem k Bohu, aby nám pomohl – mi pomohl – pochopit, co On od nás chce. A věřím, že jsem uslyšel odpověď.“

„Není to líbivé, ani hluboké, ani ohromné. Ale dnes vám chci s veškerou vážností, kterou jsem schopen nashromáždit, říci: Počátkem dneška, modlitební setkání budou tlakoměrem našeho sboru. Co se stane v úterý večer bude míra, podle které budeme soudit úspěch nebo nezdar, protože to bude měřítko, kterým nám Bůh žehná.“

„Pokud vyzveme Pána, On ve svém slovu slíbil, že odpoví, že přinese nezachráněné k sobě, že vyleje svého ducha mezi nás. Pokud nevyzveme Pána, nic neslíbil—vůbec nic. Je to takto jednoduché. Ať už kážu jakkoliv, ať už věříme v cokoliv, budoucnost bude záležet na našem čase při modlitbách.“

„Toto bude motor, který požene náš sbor. Ano, chci abyste dál chodili v neděli-ale úterý večer je to, o co doopravdy jde.

Kazatel z Austrálie (nebo možná z Nového Zélandu) byl zrovna toho rána přítomen - vzácná náhoda. Po tom, co jsem ho představil a vyzval, ať řekne pár slov, on přišel dopředu a řekl pouze jeden komentář:

„Slyšel jsem, co váš kazatel řekl. Tady je něco k zamyšlení: Člověk může poznat, jak je daný sbor oblíbený podle toho, kolik lidí chodí v neděli. Člověk může poznat, jak je farář oblíbený podle toho, kolik lidí chodí v neděli. Ale člověk může také poznat, jak je oblíbený Ježíš a to podle toho, kolik lidí chodí na modlitební setkání.“

A s tímto odešel. To bylo vše. Už nikdy jsem ho znovu neviděl.


_________

Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 8. listopadu 2013

BOŽÍ PLÁN PRO NÁS

Boží plán pro nás byl vždy jednoduchý. Pán řekl: „Nemusíte se bát žádné síly, která se proti vám postaví. Já budu vždy vaším obhájcem. Pokud budete prostě důvěřovat mým zaslíbením a odevzdáte se s vírou do mé péče, budu vám všemocným Bohem. Přemohu všechny vaše nepřátele a srazím je před vámi k zemi. A budete nejen vítězi – budete též žít v míru, beze všech strachů!

Ptám se vás: Žijete beze strachu – s klidným duchem a pokojnou myslí? Většina z nás tak žije sotva nepatrný zlomek času. Okamžiky pokoje přicházejí a odcházejí, ale nevstupujeme plně do Božího odpočinku.

Pokud vás trápí, skličuje a souží váš hřích, pak musíte pochopit, že Bůh se na vás nezlobí! Nechce vás trestat ani soudit. Naopak, touží vás naplnit svou všemohoucí silou!

Ve všech svých smlouvách říká Hospodin v podstatě stejnou věc: „Hledám lidi, kteří budou věřit, že je vysvobodím od všech nepřátel!“ „Nezapomínejte na smlouvu, kterou jsem s vámi uzavřel, a jiných bohů se nebojte. Budete-li se bát Hospodina, svého Boha, on vás vysvobodí z rukou všech vašich nepřátel“ (2. Královská 17:38-39).

Ve Starém zákoně byly těmito nepřáteli pohanské národy – Pelištejci, Moábci, Chetité, Jebusejci, Kanaánci. Všechny tyto ďábelské síly chtěly zničit Boží lid a navrátit ho zpět do otroctví.

Dnes naši nepřátelé existují v duchovní oblasti – démonické síly, tělesné žádosti, zlé touhy. A v Novém zákoně Bůh svému lidu opakuje svůj slib: „Budu vám Bohem a vy budete mými syny a dcerami. Budete mými dětmi od teď až na věky. Proto pamatujte na smlouvu, kterou jsem s vámi uzavřel. Nebojte se žádného člověka ani mocnosti, ale jedině mě. Já vás vysvobodím z rukou všech vašich nepřátel, včetně démonů, tělesných žádostí, špatných návyků a všech vašich hříchů“ (viz Židům 8,10). 

čtvrtek 7. listopadu 2013

ABRAHÁMOVO SÍMĚ

Máme k dispozici vítězství nad vším, co trápí naši mysl. Je obsaženo ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel před lety s Abrahamem a jeho potomky:

„Zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí. Slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu - na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi, že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.“ (Lukáš 1:71–75).

Boží přísaha Abrahamovi a jeho dětem je křišťálově čistá: On nás vysvobodí z rukou všech našich nepřátel, abychom mohli žít beze strachu – bez trápení a v odpočinku – každičký den našeho života!

Milovaní, tato smlouva platí pro každého z nás. Podle Pavla, všichni, kdo přijali Krista vírou za svého Pána, jsou „Abrahamovým potomstvem“. „To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.“ (Římanům 9:8). „Vězte tedy, že ti, kteří jsou z víry, ti jsou potomky Abrahamovými.“ (Galatským 3:7).

Takže, jak můžeme vznést nárok na toto zaslíbení? Abrahám položil podobnou otázku Hospodinovi, když nenacházel žádné východisko ze svého dilema. Ptal se: „Hospodine, Pane můj, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný.“ Zde je Boží odpověď: „Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá převeliká odměna.“ (Genesis 15:1).

Hospodin mu řekl: „Abrahame, chystám se ti dát sebe – a to je všechno. Budu tvým obráncem a tvou nesmírnou odměnou – protože jsem, který jsem. Dokud budeš živ, už se nebudeš muset bát žádného nepřítele, protože já budu tvým Bohem!“

Podobné zaslíbení nám Pán dává i v Nové smlouvě. Říká: „Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ (Židům 8:10). Skutečně, od samého začátku stvoření skrze celé Písmo slyšíme, jak Bůh prosí lidstvo: „Chci být tvým Bohem!“ 

středa 6. listopadu 2013

ZBOŽNÍ ZÁRMUTEK

Věřím, že můžeme poznat náš opravdový duchovní stav tím, jak utrápení se stáváme přes náš sebemenší hřích proti našemu Pánu.

Někteří křesťané pouze truchlí nad tím, co se domnívají, že velký hřích je - cizoložství , zneužívání drog , pití, nadávky. Ale opravdový duchovní člověk ví, že v Božích očích není malého hříchu, a tak se trápí pokaždé, když řekne nějaké drby, vypráví sprostý vtip nebo přetrvávají v něm zlé myšlenky. Ví, že tyto věci vyvěrají z jeho srdce, samotného centra jeho bytosti.

Můžete neuposlechnout Boha v těchto " maličkostech " omlouval si je a zapomenout na ně. Ale jestli to tak činíte, nikdy nevyzrajete v Kristu. Tvá spravedlnost je měřena tvou neochotou přijmout něco, co rmoutí tvého Spasitele.

Není to tak dávno, řekl jsem řekl něco nepěkného mé ženě. Moje slova byla zcela nemístná, a okamžitě jsem spadl pod usvědčení. Věděl jsem, že jsem jí ublížil, a tak jsem ji poprosil o odpuštění, objal jsem ji a řekl jí, že ji miluji.

Stejně se moje mysl trápila. Myslel jsem si, "Jak můžu být schopen něčeho tak rozdílného od Ježíše? Koneckonců, nikdy jsem nebyl Pánu tak blízko. Nikdy jsem se nemodlil víc, než v minulém roce. Musím být naprosto zlý, že mám tak hrubé věci v mém srdci."

V ten moment, nepřítel mi našeptával: "Takové malé selhání, to nebyl žádný velký problém. To byla taková malá věc." Ale Duch svatý se okamžitě zvedl v mém srdci a vyvrátil ďáblův hlas. Ujistil mě: "Davide,samotný fakt, že truchlíš nad tímto hříchem je důkazem toho, že já v tobě působím. Čím víc budeš truchlit nad nejmenším přestupkem proti mé lásce, tím blíže se dostaneš k vítězství. "

Bůh poslal Ducha Svatého, aby nás vedl do války proti našemu tělu, jeho touhami a žádostmi. Takže, pokud se netrápíš když padneš - když jsi schopen setřát svůj hřích nbez pocitu viny, smutku, lítosti - pak v tobě není Duch Svatý na to aby válčil.

“Ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu”( 2. Korintským 7:9 ) .

Pokud jsi byl v sobě obviněn dokonce i z toho nejlehčího přestoupení, jsi blízko k opravdovému vítězství. On vyhrál bitvu ve tvém srdci tím, že v tobě produkuje zbožný zármutek, který vede k opravdovému pokání. 

úterý 5. listopadu 2013

NEZNEPOKOJUJTE SE

Znepokojená mysl se utápí v neustálé nespokojenosti. Je tlačena ke dnu, ustaraná, nepokojná, ztrápená kvůli budoucím a minulým věcem, i kvůli současným okolnostem. Jsem přesvědčen, že dnes jsou mysli lidí ještě více znepokojené než v předešlých generacích.

Zřejmě se v mysli znepokojují mnozí, kteří milují Ježíše, stejně jako masy nevěřících. Důkazy o tom vidím v některých dopisech, které dostáváme. Nespočetná množství věřících nemohou v noci spát kvůli svému znepokojování a trápení. Chodí do církve a doufají, že zažijí nějakou úlevu od svých břemen, ale jakmile skončí bohoslužba, jejich trápení se vrátí.

Ježíš varoval, že v posledních dnech budou lidská srdce znepokojená veškerými trablemi, které se budou dít ve světě.

„Bude...úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí“ (Lukáš 21:25-26).

Ježíš řekl, že události přicházející na svět budou natolik děsivé, že lidé doslova padnou mrtví na selhání srdce.

Před lety přišel dopis od devadesátiletého kazatele. Vzpomínal na nemorálnost 20. let, která přivedla na Ameriku soud v podobě velké ekonomické krize. Zažil dvě světové války. Viděl, jak se změnila doprava – od vozů taženými koňmi až k vesmírným raketoplánům – a jak se změnila komunikace – od šumění v rozhlasových přijímačích až k internetu. Zkrátka, viděl to všechno.

A teď píše, že dnešní ničemnost našeho národa ho rmoutí víc, než cokoli z toho, co kdy zažil. Stěží to dokáže všechno pochopit, říká, protože se to děje tak rychle a hloubka nemravnosti je za hranicí chápání.

A přece nám Ježíš dává slovo útěchy, navzdory všemu, co vidíme kolem sebe. Přikazuje: „Hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec“ (Matouš 24:6). Říká nám: „Nedovolte, aby některá z těch hrozných věcí, před kterými vás varuji, znepokojila vaši mysl!“

pondělí 4. listopadu 2013

NOVÁ KAPITOLA by Gary Wilkerson

V knize Skutků je 28 kapitol, avšak během staletí Bůh napsal další kapitolu skrze tisíce svých učedníků. Nejmenují se ani Filip, ani Tabita, ani Timoteus. Ne, dnes se jmenují např. Jenny, Jimmy a Jonathan.

Jenny, rusovlasá Australanka, chodí do naší církve v Colorado Springs. Má ten nejradostnější smích, jaký jste kdy slyšeli – a je bláznem pro evangelium. Denně se svým manželem vidí, jak Boží moc hýbe lidmi, které potkávají.

Potom je tu učedník jménem Jimmy, se kterým jsem sloužil několik desetiletí. Nedávno, když vedl někoho k Pánu, navrhl: „Dovol mi vést ve tvém domě biblické studium.“ Brzy přišli další lidé z té čtvrti a byli spaseni. Jimmy udělal totéž v jiné čtvrti. A pak v další. Biblická studia se objevují všude po celém městě, kvůli jednomu radikálnímu křesťanu, který věří, že moc Ducha svatého nadpřirozeně hýbe srdci.

Jonathan je třináctiletý učedník z naší církve, který se modlí s autoritou celoživotního misionáře. Jeho modlitby přivádějí dospělé na kolena, neboť znějí zlomeně a kajícně. Jonathan touží vidět, jak Bůh zachraňuje ztracené, a jeho duchovní hlad je nakažlivý.

Tito učedníci, o kterých píši, jsou křesťany 21. století, kterým byla dána moc, jako tomu bylo v prvním století. Podobně jsme, vy i já, povoláni, abychom byli vyzbrojeni Duchem Božím a konali Boží dílo. Věřím, že je čas, aby mnozí v církvi již nebyli jen posluchači Božího Slova, nýbrž také činiteli. Studia Bible a modlitební skupinky jsou dobré, samozřejmě. Ale jedna věc je znát Ježíše a jeho slávu, a docela jiné je mít v sobě živoucího jeho Ducha, abychom sloužili stejně jako on. Duch svatý přichází, aby v nás žil, a tak mohl uskutečnit své záměry skrze nás.

Naléhám na vás, abyste se se mnou modlili: „Pane, kéž jsem silný v poznávání tvého Slova – a kéž jsem silný také v činění tvého Slova. Přines sem dnes Letnice, Pane! Amen.“ 

pátek 1. listopadu 2013

ACHABŮV SVAZEK SE SVĚTEM

Jednou se Achab skutečně kál před Elijášovým kázáním: „I stalo se slovo Hospodinovo k Elijášovi Tišbejskému: „Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil?“ (1 Král 21:29) Od toho dne se mohl podívat zpět a říct, „Pokání? Ano, pod kázáním toho velkého Božího proroka Elijáše.“ Ale co se týká Achaba, pro něj to byla jednorázová záležitost, ne každodenní cesta. Problém byl v tom, že se stal přítelem a bratrem světa. Bratr znamená „blízký vztah; někdo jako já; někdo, koho respektuji“. Byl v závazku s tím, co Bůh proklel. Achab prohlašoval, že bude milovat pravdu, ale hluboko uvnitř nenáviděl výtky.

Mnoho lidí dnes říká, „My chceme jen pravdu. Kaž nám, jak to je!“ Ale v srdcích si říkají, „Tolik zádumčivosti, je to tak těžké. Už to dál neustojím.“

Achad byl slepý té děsivé pravdě, že byl veden klamným duchem. Takový klamný duch způsobil, že se Sidkijáš, falešný prorok, chlubil, že Hospodinův duch byl nad ním (1 Král 22:24). Achab byl plně přesvědčen, že slyšel Boží hlas a že se vrátí vítězný.

Křesťané svázáni učením Jezábel jsou si 100% jisti, že mají pravdu. Nevidí ten klam. Achab nevystoupil vzhůru s tím, že „ta čtyři sta Baalových proroků nemají pravdu, nemají žádné slovo od Boha.“ Ne, vystoupil vzhůru plně usvědčen—plně oklamán—totálně sveden.

Proč někteří křesťané upadají do klamu? „Ale vy spoléháte na klamná slova, jež nejsou k užitku. Smí se krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo baalům a chodit za jinými neznámými bohy? A přitom přicházíte a stavíte se přede mne v tomto domě, který je nazýván mým jménem, a říkáte: >>Jsme vysvobozeni.<< To proto, abyste mohli páchat všechny tyto ohavnosti?“ (Jer 7:8-10) Tam je ta síla. Přilnutí k nějakému oblíbenému hříchu, nějaké tajné modle v našich srdcích. Ospravedlnění hříchu, bratříčkování se světem. Pak přicházejí do Božího domu s chloubou, „Já nejsem usvědčen“. Toto je veřejná pozvánka klamným duchům. 

čtvrtek 31. října 2013

JEZÁBELIN DUCH

Jezábelin duch nenávidí proroky Boží ani jejich proroctví. „Achab pověděl Jezábel o všem, co Eliáš udělal, a jak pobil všechny proroky mečem. Jezábel pak za Eliášem poslala vzkaz: „Ať mě bohové potrestají a ještě mi přidají, jestli s tebou zítra touto dobou neskoncuji tak jako ty s ním“ (1. Královská 19:1–2).

Křesťané svázaní doktrínou Jezábel neberou naprosto žádný ohled na Boží svaté proroky. Bývají chladní jako Jezábel, nepohnulo s ní ani to, když Achab detailně popisoval zázračný projev nadpřirozené autority na hoře Karmel. Nejenže to na Jezábel neudělalo žádný dojem, naopak se stala ještě více zatvrzelou.

Tak je tomu i teď. Učitelé doktríny Jezábel a ti, kdo jsou podobně jako Achab jejími oběťmi, nebývají otevření k usvědčení od Ducha svatého, ani k poselství o pokání a svatosti. Poslechnou si ho a jdou znovu svou cestou, odhodlaní ke svému učení ještě víc než předtím. Nemají žádnou bázeň pře Bohem.

Nejjistějším znamením falešného učitele a učení Jezábel je potlačování veškerých prorockých varování a také jakékoliv odmítání naslouchat o soudu. Nazývají to záhubou a tmou. Posmívají se, vysmívají a zesměšňují. Jeremiáš řekl, že takoví pastýři jsou slepí a hloupí, neboť Hospodin je upozornil: „Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali. Řídili se záměry svého zarputilého a zlého srdce; ukazovali mi záda, a ne tvář.“ (Jeremiáš 7:24).

Ti, kdo vyučují Jezábelino učení, se prohlašují za proroky. Ale existuje test, zda se jedná o pravé nebo falešné proroky. Jezábelini proroci prorokují jen dobré věci - pokoj a prosperitu: „U proroků v Jeruzalémě jsem viděl úděsnost: páchání nevěry a život ve lži; zločincům dodávají odvahy, aby se nikdo neodvrátil od své špatnosti. Všichni jsou pro mě jako Sodoma, všichni v tom městě jsou jako Gomora! Nuže, toto praví Hospodin zástupů o těch prorocích: ‚Hle, nakrmím je pelyňkem a k pití jim dám jed, protože od proroků v Jeruzalémě se šíří bezbožnost do celé země.‘ Toto praví Hospodin zástupů: „Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, aby vás naplnili falešnou nadějí. Vidění, o kterých mluví, si sami vymysleli, nepocházejí z úst Hospodinových. Těm, kdo mnou pohrdají, Hospodin praví: ‚Budete žít v pokoji!‘ Všem, kdo se řídí svým zarputilým srdcem, namlouvají: ‚Nic zlého se vám nestane!‘“ (Jeremiáš 23:14–17).

Ti, co mají Jezábelina ducha neodvracejí ostatní od zla. Mluví jen o snech a jednají hloupě za kazatelnou. 

středa 30. října 2013

NEJVĚTŠÍ PODVOD

Největší podvod v moderní církvi je využívání Božího Slova, abychom si schválili svou chamtivost. Funguje tady Jezábelina doktrína (viz 1. Královská 21,14-16). Achab díky ní dostal co, to chtěl. Získal vinici, protože když byl člověk ukamenován za velezradu proti králi, veškeré jeho vlastnictví připadlo králi.

Nábot Jizreelský řekl Achabovi, že mu nedá dědictví svých otců, protože Hospodin mu to zakázal. „Achab…ulehl na lože, odvrátil tvář, ani chléb nepojedl. Přišla k němu Jezábel, jeho žena, a promluvila k němu: „Čím to je, že je tvůj duch rozmrzelý a ani chleba nejíš?… Teď ukážeš svou královskou moc nad Izraelem! Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli. Já sama ti dám vinici Nábota Jizreelského“ (1. Královská 21,4-7).

Podivejte se na Jezábelin postoj: „Ty jsi král, jsi ten nejdůležitější, ty máš práva. Nic tě nezastaví, abys dostal to, co chceš.“ Řekla Achabovi: „Raduj se! Já to pro tebe získám.“ To je falešné evangelium v kostce. „Neřešte to. Nebuďte smutní kvůli touhám, které vás pohlcují. Já to pro vás získám.“ Stejně jako podvodné metody, které použila Jezábel, toto učení překrucuje a zneužívá Písmo.

Achab si však toho, co dostal, nemohl užívat – kvůli neodbytnému Božímu prorokovi. „I stalo se slovo Hospodinovo k Elijáši Tišbejskému: „Vstaň a jdi vstříc Achabovi…v Nábotově vinici; šel tam, aby ji zabral. Promluv k němu: ‚Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a teď si zabíráš. …Na místě, kde psi chlemtali krev Nábotovu, budou psi chlemtat i tvoji krev. ‘“ Achab řekl Elijášovi: ‚Přece jsi mě našel, můj nepříteli?‘ On řekl: ‚Našel, protože ses zaprodal a dopouštíš se toho, co je zlé v Hospodinových očích‘“ (1. Královská 21,17-20).

Představte si Achaba, jak se prochází po svém novém pozemku a říká si: „Není život krásný? Ach,ta Jezábel. Možná že nesouhlasím se všemi jejími metodami, ale rozhodně dokáže věci zařídit.“ Eliáš mu však byl neustále v patách.

Stejně je tomu dnes. Bůh poslal proroky, kteří nahlas volají a staví se proti Jezábelině doktríně materialismu a brání křesťanům, aby si v poklidu užívali své hračky a získaný majetek. Tito křesťané se zaprodali. Ačkoli to nevidí, za vším tím je hřích. Pokaždé, když volám proti doktríně prosperity, cítím nad sebou Eliášova ducha a sílu. O této Jezábelině doktríně uslyšíte více a více. Všude však budou nahlas a jasně znít prorocké hlasy, volající: „Hřích! Vlastníte tyto věci, protože jste se zaprodali hříchu.“ 

úterý 29. října 2013

NEBEZPEČÍ SKRYTÉHO HŘÍCHU, KTERÝ SI DRŽÍME

Všechny tři rozlišovací znaky učení Jezábel nalezneme u starozákonní Jezábel, matky a ztělesnění falešných učení. Ježíš učinil její jméno synonymem pro falešné učení, pro jakékoli učení, které říká, že něco zlého může být dobré, že něco znesvěcujícího může být čisté.

V hebrejštině znamená Jezábel „počestná, ctnostná, nemodlářská.“ Představte si to! Ta nejbezbožnější modlářská intrikářská nenávistná žena z celé Bible je nazývána ctnostnou a bezhříšnou. Něco velice špatného je nazváno dobrým. A – ironicky – dokonce „počestným“?

Jak se stala počestnou? „Achab, syn Omriho...dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu,...a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu“ (1. Královská 16:29-31). Achab znamená „ten, který vyjadřuje povahu svého otce.“ Jezábel představuje falešné učení a Achab je obětí toho učení. Bible oznamuje, že nestačilo, že se Achabovo srdce naklonilo ke hříchu, modlářství a kompromisu. Achab vnáší do svého života satanský vliv, který ho utvrzuje v jeho hříchu. „Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena“ (1. Královská 21:25).

Ta zpráva ukazuje, že sklon křesťanů, kteří si drží skrytý hřích a chtíč, je přisvojit si falešné učení a oddat se mu, takže je jenom nadchne a upevní v jejich hříších. Tou poslední věcí, kterou Achab potřeboval, byla Jezábel. Způsobila v něm to nejhorší, zesílila to a zničila ho. Tak je tomu s falešným učením. Jestliže je v tobě nějaký hřích, chtíč či protřelost, to poslední, co potřebuješ, je učení, které v tobě způsobí to nejhorší.

Když David zhřešil s Betšebou, nepotřeboval žádného falešného proroka, který by ho potěšil tím, jak moc ho Bůh miluje. Potřeboval nekompromisního proroka Nátana, který na něho ukázal a řekl: „Ty jsi ten muž.“

Ti, kteří káží učení o Kristu, ukazují lidem rozdíl mezi dobrem a zlem. Z jejich rtů nevyjde nic smíšeného. „A budou učit můj lid rozdílu mezi svatým a nesvatým, budou je seznamovat s rozdílem mezi nečistým a čistým“ (Ezekiel 44:23).

Máme celou generaci zmatených dětí, které nedokáží rozeznat zlo, které vidí. Matou je falešní proroci. Považují za dobré, když se rockeři s fialovými vlasy, oblečení jako sadomasochisté, naparují a sexuálně natřásají za kazatelnou. Říká se nám, že sex mimo manželství je dobrý, pokud toho druhého miluješ a máš k němu opravdovou úctu. Falešní proroci se stali obhájci hříchu.