pátek 30. prosince 2016

LIDÉ PLNÍ VÍRY

„Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení…Bez víry však není možné zalíbit se Bohu“ (Židům 11,5-6). Co Enoch udělal, že to přineslo Hospodinu takovou radost? Bylo to proto, že kráčel s Bohem, a to v něm dalo vyrůst tomu druhu víry, který Pán miluje.
V Bibli a po celé lidské dějiny se ti, kteří chodili s Bohem, stali muži a ženami víry. Když Církev kráčí každý den s Bohem a je s ním v neustálém společenství, výsledkem jsou lidé plni víry.
Někteří křesťané organizují semináře o víře, rozdávají naučná CD o víře, citují citáty o víře z Bible – to všechno proto, aby vytvořili víru. A je pravdou, že „Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo“ (Římanům 10,17). Ale Ježíš je to Slovo. „Litera zabíjí“ říká Písmo ve 2. Korintským 3,6. Bez důvěrného vztahu s Ježíšem vytváří litera jen mrtvý, sobecký a žádostivý cit, který v žádném případě není vírou – a Hospodin ho nenávidí. Víra přichází nasloucháním Jeho Slovu a kráčením v Jeho blízkosti. Nestačí jen mluvit a stát! Tato důvěrná cesta s Bohem v dnešní Církvi chybí. Víra znamená opravdu vědět, kdo je Bůh, poznávat Jeho slávu a vznešenost. Ti, kdo Boha znají nejlépe, Mu nejvíce důvěřují.
Ukažte mi lidi, kteří kráčejí v blízkosti Boží, nenávidí hřích, odpoutávají se od tohoto světa a učí se znát Jeho hlas – a uvidíte lidi, kteří nepotřebují poslouchat mnoho kázání a učení o víře.

Henochova cesta s Bohem by byla zbytečná, pokud by nevytvářela tuto víru, která neustále rostla. „Vírou byl Enoch odsud vzat“ (Židům 11,5). Jaká je to úžasná pravda! Celá jeho víra se soustředila na velkou touhu v jeho srdci – být s Pánem!

čtvrtek 29. prosince 2016

NEBYL Z TOHOTO SVĚTA

Elijáš a Enoch, jediní dva proroci, kteří byli za svého života vzati na nebesa, měli něco společného. Oba nenáviděli hřích a křičeli proti němu. Chodili s Bohem tak blízko, že nemohli s Bohem přestat sdílet Jeho nenávist k bezbožným.
Nepopiratelný jev všech, kteří chodí s Bohem, je rostoucí nenávist k hříchu – a ne jenom nenávist, ale oddělení se od něho. Jestli stále miluješ tento svět a jsi doma s bezbožnými – jsi-li přítel těch, kdo Ho proklínají – nechodíš s Pánem, ale sedíš na plotě a vystavuješ ho veřejné ostudě.
„Enoch chodil s Bohem a nebyl, protože si ho Bůh vzal (Genesis 5:24).“ Víme z hebrejštiny, že toto mluví o Enochově nanebevzetí, pravdu o tom, že neokusil smrti. Ale také to znamená něco hlubšího: „Nebyl“ v Genesis 5 také znamená, „Nebyl z tohoto světa.“
V jeho duchu, jeho smyslech, Enoch nebyl součástí tohoto prokletého světa. Byl vzat v jeho duchu do nebeského království. Jako Pavel, umíral denně tomuto světu, zatímco pečoval o svou rodinu, pracoval, sloužil, byl zaměstnaný. Ale „nebyl“ - připoutaný k zemi! Pán ho strávil. Každý moment jeho chůze se jeho mysl vracela k Pánu. Jeho srdce bylo připoutané k Bohu něčím, co vypadalo jako obrovský gumový pásek. A čím více natáhneš gumový pásek, tím rychleji se vymrští zpátky, když ho pustíš. Enochovo srdce se vždy „vymrštilo zpátky“ k Pánu.
Zatímco lidé okolo něj rostli stále více v bezbožnosti, muži se měnili v divokou zvěř plnou chtíče, tvrdosti a smyslnosti, Enoch se stával více a více podobný Jednomu, s kterým chodil. 

středa 28. prosince 2016

NA ČÍ JSI STRANĚ?

Dnes se mnoho křesťanů utíká schovat před navyšujícími se kalamitami. Takzvaní proroci říkají lidem, aby mířili do bezpečných útočišť. Křesťanští Židé jsou upozorňováni na to, aby se vrátili do Izraele, aby tak unikli finančnímu kolapsu předpovězenému Americe.
Já vím, kde chci být, až se věci rozpadnou. Až se zhroutí finanční trh, chci jít zpět na Wall Street, kde jsem byl i během rozpadu 19. října 1987. Chci tam být jako novodobý Henoch, chodící a mluvící s Bohem, beze strachu – klidný, nebojácný svědek, kázající Ježíše lidem, kterým se zhroutil svět. 
Ježíš nám neřekl, ať se schováváme, On řekl, „Jděte!“ Já chci být tam, kde bude Duch svatý – a ty si můžeš být jist, že On bude v předních řadách bitvy, volajíc k sobě ustarané a bázlivé.
Henoch viděl, že jeho vlastní společnost byla křehká, a když se podíval na poslední dny, vše, co mohl říct, bylo, „Bezbožní!“ Henoch, sedmý po Adamovi, také prorokoval, „Uzři, Pán přichází s tisíci svých svatých, aby nad všemi učinil soud a aby přesvědčil všechny, kdo jsou bezbožní o jejich bezbožných činech, které bezbožně spáchali a o všech jejich hrubých slovech, které bezbožní hříšníci vyslovili proti Němu.“ (Henochova kniha 14-15)
Chodíš s Pánem? Pak musíš vidět svět, jako ho viděl Henoch: bezbožný a plný ducha Antikrista. Jak můžeš být součástí bezbožného? Jak se můžeš sdružovat s těmi, které bude Otec soudit? On přichází s tisíci svých svatých, aby soudil hříšný, ztracený svět. Na čí straně jsi?

úterý 27. prosince 2016

STÁLE V ROZHOVORU S BOHEM

"Vírou byl Enoch odsud vzat, aby nespatřil smrt: "zmizel, neboť ho Bůh vzal." Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská." (Židům 11:5-6)
"A Enoch chodil s Bohem". Hebrejský význam slova "chodil" naznačuje, že Enoch nepřetržitě s Bohem mluvil. Žil 365 let - vlastně "rok" roků! A ukazuje nám nový typ věřícího, protože on představuje Kristu velmi oddaného věřícího.
Enoch se naučil chodit s Bohem uprostřed zkažené společnosti. Nebyl to žádný poustevník schovaný kdesi v jeskyni uprostřed divočiny. Byl to obyčejný muž, měl rodinu a stejné problémy a břemena, která neseme i my. Řešil každodenní život, měl ženu, závazky vůči dětem, povinnosti kolem domácnosti.
Ti, kdo chodí s Bohem jsou přeneseni ze Satanova dosahu, z jeho království temnoty, do Kristova království světla. "On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna." (Koloským 1:13) Právě teď jsme přenášeni z ďáblovy pasti do samotného Ježíšova srdce.
Řecké slovo přeneseni naznačuje, že Kristus osobně přišel, nese nás pryč z ďáblovy moci a staví nás na nebeské místo. Ale Bůh přenáší jen ty, kdo s ním chodí tak blízko, jako Enoch. Ti, kdo jsou v zajetí Satanovy moci nemohou být vzati a přeneseni pryč z temnoty. Nejsme opravdu spaseni, pokud se celým srdcem nepřimkneme k Bohu, abychom s Ním chodili.

pondělí 26. prosince 2016

CO NÁM UKAZUJE ZÁKON - Gary Wilkerson

Pavel nabádal Timotea, aby zůstal v Efesu, i když to vypadalo, že Timoteus tam být nechce. Domníváme se, že to bylo kvůli problémům, s nimiž se církev v Efesu potýkala. Zdá se, že církev žila v povýšenosti, snažila se vypadat dobře navenek. Když jste povýšení, často žijete v klamu a začnete být chamtiví a příliš ambiciózní. Také můžete toužit shromáždit co nejvíce majetku pro sebe.
V té době byl v Makedonii i v Jeruzalémě hlad, který měl za následek krajní chudobu. Zatímco Makedonie a Jeruzalém bojovaly o přežití, ekonomická situace v Efezu byla dobrá. Měli hodně zdrojů, ale nechávali si je pro sebe.
Pavel v 1. Timoteovi říká: „Těm, kdo jsou v tomto světě bohatí, klaď na srdce, ať nejsou domýšliví. Ať nespoléhají na nejisté bohatství, ale na Boha, který nám dává všeho k užívání. Ať se věnují dobročinnosti, bohatnou v dobrých skutcích, jsou štědří a dělí se s ostatními.“
Slovo „klaď na srdce“, které Pavel použil, může znamenat i „dávat rozkazy, přikazovat“. V některých překladech nalezneme: „Těm, kteří jsou bohatí v nynějším věku, přikazuj…“
Proč by Pavel chtěl lidem přikazovat, aby byli štědří a nenechávali si majetek jen pro sebe? Tolik to zavání zákonictvím – a skutečně, je to Zákon. Zákon nám ukazuje, kde se ochuzujeme o milost, kde děláme něco špatně. Pavel po Timoteovi nechtěl jen to, aby Efezským přikázal být štědří, ale chtěl je také upozornit na to, že v jejich životech chybí kousek milosti.

sobota 24. prosince 2016

NAPSÁNO DUCHEM SVATÝM - Claude Houde

V Novém zákoně je Kristus dokonalým Beránkem Božím, který je obětován za hříchy světa. Jeho krev je prolita na kříži a pro každého z nás se vlastně jedná o nadpřirozené velikonoce. Jsme zachráněni od smrti a nacházíme v Něm věčnou ochranu a pokoj. Kdokoli vloží vírou sám sebe pod Kristovu krev, je ušetřen věčné smrti a nachází spasení. 
O 50 dnů později proběhnou Letnice, počátek existence Církve. Zaslíbení velkého vylití Ducha svatého se stává osobní a mocnou zkušeností. Zákony, touhy, záměry, plány a Boží zaslíbení se už nepíšou na kamenné desky, ale mohou být každý den zapsány Duchem svatým na desky našich srdcí. Je to jeden z nejautentičtějších a nejnadpřirozenějších projevů Ducha svatého, který může lidská bytost zakusit. 
Ezechiel, Boží muž a pisatel Bible dostal prorocký obraz. Je to zaslíbení pro každého věřícího, který se bude modlit. "Pane, pomoz naší víře." Ezechiel prorocky popsal, co se  bude dít v nadpřirozené sféře, když někdo upřímně požádá Boha, aby jej On zmocnil přijmout a zrealizovat Jeho rozhodnutí pro svůj život. 
"Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné (neproniknutelné) z vašeho těla a dám vám srdce masité (do kterého může Bůh něco vtisknout - moderní analogií takového materiálu je mokrý cement).
Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit. (Ezechiel 36, 26 - 27, ČSP)
Jaké ujištění, jaká jistota! Bůh zaslibuje, že skrze Ducha je možné získat nové zapálení, obnovit hodnoty, realizovat změny, zakoušet usvědčení a dostát závazkům. 

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) v kanadském Montrealu, je častým řečníkem na Expect Church Vedení konferencí pořádaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením New Life Church rozrostla z hrstka lidí na více než 3500 v části Kanady s několika úspěšných protestantských církví.

pátek 23. prosince 2016

BOŽÍ PŘÍTOMNOST

Starý zákon je plný příběhů o úžasných požehnáních, která dostanou ti, kdo kráčí v Boží přítomnosti.
V Abrahamově životě byla Boží přítomnost tak zjevná, že i pohané kolem něj uznávali rozdíl mezi jeho a svými životy: „V té době řekl abímelek…Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš“ (1. Mojžíšova 21,22). Tento pohanský král říkal: „Něco je na tobě zvláštního, Abrahame. Bůh je s tebou, ať jdeš kamkoli.“
Hospodin zaslíbil Jozuovi, že se proti němu nepostaví žádný nepřítel, když s ním bude Jeho přítomnost: „Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a udatný“ (Jozue 1,5-6). Když je s námi Hospodinův Duch, můžeme být silní a odvážní, protože věříme Jeho zaslíbením.
Bůh řekl Izajášovi o speciálním zaslíbení, jež dává těm, které miluje: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh…zamiloval jsem si tě…Neboj se, já budu s tebou“ (Izajáš 43,1-5).
Pokud ve vás zůstává Boží přítomnost, můžete jít skrze oheň – a nejenže přežijete, ale budete v bezpečí a chráněni po celou dobu.
Tyto starozákonní příběhy nejsou jen obyčejná vyprávění. Mají nás povzbudit, abychom důvěřovali Bohu, protože je přítomen v našich životech.

čtvrtek 22. prosince 2016

SVĚTLO JEHO MILUJÍCÍ LASKAVOSTI

„Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně“ (2. Korintským 3:18).
Jestliže je Ježíš tvým Pánem, přikazuje, aby ve tvé duši zářilo světlo Jeho milující laskavosti.
Tato Kristova sláva – tato něžná milující laskavost zářící v našich srdcích, když se modlíme a hledáme Jeho Slovo – nás mění do „stále větší slávy,“ až dosáhneme podoby Krista. A zjevení lásky, soucitu a starostlivé péče, které od Něho dostáváme, z nás musí vyzařovat tak, aby je viděli druzí.
Toto zjevení v nás denně vzrůstá „mocí Ducha Páně.“ Vskutku je to Duch svatý, kdo nás vede do Kristovy slávy. Duch v nás září a používá si k naší změně každou okolnost. Ukazuje nám, jak vyzařovat Boží péči a milující laskavost k těm, kdo je potřebují.
Táži se tě: Co v tobě a s tebou učinily tvé současné okolnosti? Vyzařuje z tebe Kristova příjemnost? Žádáš Ducha svatého, abys měl oči, které vidí bolesti a potřeby druhých? To je ta změna, o níž Pavel říká, že ji v nás působí Boží Duch.
Pouze ti, kdo spočívají v dokonalé Boží vůli, dokážou v nejtěžších chvílích věřit, že „všechny věci napomáhají k dobrému.“ A tak, milý svatý, pozvedni svou hlavu a dosvědčuj sobě, nebi a svým okolnostem: „Žiji v dokonalé vůli Boží, ať se děje cokoli.“

středa 21. prosince 2016

KRISTOVA SLÁVA

„Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné“ (2. Korintským 4:17-18).
Pavel nám říká: „Přestaňte hledět na své problémy. Nezaměřujte svou pozornost na věci pozemské, protože to vše pomine. Vaše problémy jsou pouhé nic ve světle věčné slávy, kterou očekává Boží lid. Po uplynutí jediného okamžiku v ráji s Bohem si na žádný problém nevzpomenete!“
O Kristu je napsáno: „Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu“ (Židům 12:2). Sám Ježíš řekl: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko“ (Lukáš 21:28).
Jak píše Pavel, když se blíží temnota a nejistota, Bůh přikazuje, aby v našich srdcích svítilo úžasné světlo.
Pavel zde hovoří o slavném projevu poznání Kristovy slávy, jež k nám přichází, zatímco jsme zkoušeni:
„Neboť Bůh, který řekl: ze tmy ať zazáří světlo, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově“ (2. Korintským 4:6). Pavel nepopisuje nic menšího než čerstvé zjevení Boží slávy v osobě Krista.
Když Pavel dostal toto zjevení, byl ve vězení a bez peněz. I když byl živ z chudé vězeňské stravy, byl oživován čerstvým zjevením Kristovy slávy, které denně zakoušel.

úterý 20. prosince 2016

NAŠE NEJVĚTŠÍ BITVA

My křesťané bojujeme tak těžce, abychom našli Boží vůli pro naše životy. A potom jednou věříme, že jsme našli Boži vůli a těžce pracujeme, abychom ji viděli vyplněnou.
Jsem přesvědčen, že tento boj nalézt Boží vůli — žít v ní, chodit v ní a vidět její naplnění — se může stát naším největším bojem. A boj se zintenzivňuje, kdykoliv nalézáme sami sebe ve strašných okolnostech.
Mnoho křesťanů jednoduše nemůže přijmout to, kde se právě nalézají. Jejich životy jsou zatíženy vážnými problémy. Pro některé je tou zátěží přetrvávající nemoc. Pro jiné je to nezachráněný milovaný člověk. A nyní pro vzrůstající počty lidí je tím bojem finanční krize. Velmi málo křesťanů přijme, že taková břemena by mohla možná být součástí Boží dokonalé vůle pro jejich životy.
Jako kazatel evangelia vím, že všechna zachovaná víra a naděje musí mít základní pravdu na které roste. Co je touto základní pravdou? Jednoduše toto: Musím vědět a věřit, že jsem v Boží dokonalé vůli — právě nyní, právě kde jsem v této současné době a na tomto místě.
Jednoduše vyjádřeno, nehledě na to, v jaké situaci se nalézám — zda jsem bohatý nebo chudý, nemocný nebo zdravý, ve vězení nebo volný — mám za úkol věřit, že jsem ve středu Boží dokonalé vůle pro můj život. Přijímám, že moje kroky byly uspořádány od Hospodina.
Já osobně se shoduji s Pavlem: “Naučil jsem se být spokojen s tím, co mám” (viz Filipským 4:11).
Děkuji Bohu za příklad Pavla. Tento věrný apoštol věděl, jak překypovat požehnáním, a přesto se také radovat v dobách nesnází. Nehledě na jeho vnější okolnosti, nehledě na to, jak palčivé byli jeho okolnosti, Pavel vždy věděl, že byl ve středu Boží dokonalé vůle.

pondělí 19. prosince 2016

DOTKLA SE LEMU JEHO ODĚVU - Gary Wilkerson

V našem životě jsou doby, kdy věci vypadají velmi neradostně, ale my můžeme říci Bohu: “Vkládám všechnu svoji důvěru v Tebe, protože i když moje situace vypadá beznadějně,  s Tebou není nic nemožného” (viz Lukáš 18:27).
V Markovi 5 čteme, že Ježíše při cestě do domu muže jménem Jairus následoval velký dav.
“A Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení. Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to stále k horšímu. Když se doslechla o Ježíši, přišla k němu a zezadu se dotkla jeho šatu“ (Marek 5:25-27).
V anglickém překladu krále Jakuba se píše: „Mohu to udělat“ a potom: „Ježíš udělá tu druhou část.“ Spoléhala na nemožné, ale byla si jista, že to Ježíš může udělat.
Miluji víru této ženy. Neměla důvod věřit, protože nic co dosud udělala nefungovalo. Ale ona se nakonec chytla této jediné poslední naděje. Řekla sama sobě: „Když se dotknu jen lemu Jeho šatu, tak se dotknu samého Ježíše!“
Prodrala se zástupem a dotkla se lemu Jeho šatů — a “rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení” (Marek 5:29).

sobota 17. prosince 2016

TEN PRAVÝ ČAS - Nicky Cruz

Jednou, když Ježíš cestoval z Judeje do Galileje, apoštol Jan zaznamenává, že „musel projít Samařskem.“ (Jan 4:4) Faktem však je, že z geografického hlediska Samařskem procházet nemusel. Vlastně kvůli tomu, že Židé nenáviděli Samařany, pravidelně chodili dlouhou cestou okolo, aby se tomuto regionu vyhnuli. Ale Ježíš cítil nutkání projít Samařskem, protože tam ho právě Duch vedl — musel Samařskem projít ne z důvodu geografie, ale z důvodu misie, z poslušnosti vedení Ducha.
Když Ježíš dorazil do Samařska, poslal své učedníky před Ním a posadil se vedle Jákobovy studny. Tam čekal na své Božské setkání se Samařskou ženou, kde nadpřirozeně rozpoznal všechno o ní. Jejich rozhovor změnil její život navždy a ona se stala první evangelistkou na světě, svědčila lidem o Ježíši ve svém městě. Ježíš s těmito Samařany zůstal dva dny a byl schopen přivést ke spasení mnohé další, než šel dál. Toto setkání by se nikdy neudálo, kdyby Ježíš nenásledoval vedení Ducha.
Později v Galileji, když se přiblížilo slavení židovského svátku stánků v Jeruzalémě, bratři Ježíše na Něj naléhali, ať tam jde „aby také tvoji učedníci uviděli tvé skutky, které činíš. Vždyť nikdo nedělá nic vskrytu, chce-li být znám na veřejnosti. Činíš-li tyto věci, ukaž se světu.“ (Jan 7:3-4)
Ale Ježíš měl odlišný plán. Odpověděl jim: „Vy vystupte na svátek do Jeruzaléma. Já na tento svátek ještě nevystoupím, protože můj čas se dosud nenaplnil.“ (Jan 7:8)
Ježíš znova čekal na povolení od Ducha Svatého k dalšímu kroku. On čekal na pravý čas, kdy přijít na svátek, aby zjevil Svou moudrost a vyučoval lid v Jeruzalémě. Věděl, že On je ten pravý svátek — Mesiáš, na kterého čekali. On sám byl důvodem jejich oslavy, ačkoliv oni si to neuvědomili. 

Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona  Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej. 

pátek 16. prosince 2016

KRISTOVA SLÁVA

V posledních týdnech jsem se snažil najít u Pána slovo, které by mi zajistilo pokoj uprostřed znervózňujících špatných zpráv.
Slyšel jsem Ducha svatého, jak šeptá: "Davide, podívej se na Kristovu slávu. To je to, díky čemu zakotvíš v pokoji."
"Díky, Pane," modlil jsem se. "Ale co to ve skutečnosti je Kristova sláva?
" Pro mne  Jeho sláva sestupuje jako něco, co znám a čemu rozumím: dobrotivé milosrdenství.
Je to více než jen Kristovo milosrdenství. Je to Jeho dobrotivé milosrdenství - je to i jeho laskavédobrotivé milosrdenství.        
Může to být takto, ale to je pouze jedna stránka Jeho slávy. Ale to je způsob, jak potřebujeme vidět Krista - přesnou podobu nebeského Otce, který je pečující, jemný, milující a dobrý ke svým dětem. 
Pavel spatřoval Jeho slávu každé ráno. Tento mnohokrát stíhaný služebník Boží se do mnoha dnů probouzel ve velkých problémech. Nesčetněkrát byl na dně a zmatený. Ale Pavel podněcoval svoji duši, aby pohlédla nahoru, aby mohla spatřit Kristovu slávu - rozumějte, milost a dobrotivé milosrdenství Kristovy osoby. Protože to Pavel dělal, Duch svatý ho obnovil a posílil, aby mohl čelit každému dni. 
Jeremiáš napsal svoje proroctví: "Chce-li se někdo něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův.“ (Jeremiáš 9:24, EP)
Všimni si, v čem na prvním místě má Bůh zalíbení: v dobrotivém milosrdenství. Jeho poselství k nám je jasné: Jsme povoláni jásat v Jeho dobrotivém milosrdenství.
David svědčil v žalmech: "Všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí. Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého. (Žalm 42, 8-9, EP)

čtvrtek 15. prosince 2016

VŠECHNO NAPOMÁHÁ K DOBRÉMU

Pavel píše: „Na všech stranách jsme tísněni…bezradní…pronásledováni…jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi“ (2. Korintským 4,8-9).
„Tísněni na všech stranách“ – platí toto pro váš život? Možná čelíte fyzické bolesti, těžkostem v manželství, finančním problémům, starosti o vaše děti. Život může být někdy hrozně vyčerpávající.
Pravdou je, že můžeme kráčet Boží cestou, a přesto být občas sráženi k zemi. I když zcela plníme Jeho vůli, stále můžeme být bezradní, utrápení a pronásledovaní.
Někteří křesťané zažívají soužení už tak dlouho, že si říkají: „Toto nemůže být od Hospodina. Je toho příliš mnoho, abych to mohl zvládnout. Mé trápení trvá již příliš dlouho a já se cítím naprosto opuštěný. Pán mě tím musí nějak trestat za mé dřívější hříchy. Nemá to jiné vysvětlení.“
Pavel před nás předkládá úžasnou pravdu, jíž se držel, a díky tomu neupadl v zoufalství:
„I když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme“ (2. Korintským 4,16).
Poslechněme si pravdu, kterou nám Pavel hlásá:
„Ano, všechna tato trápení a těžkosti vyčerpaly mé vnější tělo. Velmi ho to vysiluje. Ale zároveň se děje něco úžasného v mé duši. Všechny tyto věci ve mně působí k dobrému, a já rostu a stále více poznávám Pána a jeho cesty.“
Pavel věděl, že žije přesně podle Boží vůle. Uvědomil si, že nezažíval soužení proto, že by se na něj Hospodin hněval. Naopak, Pavel věděl hlouběji než kdy dříve, jak moc je milován.
Stručně řečeno, Pavel přijal svůj stav a učil se trpělivosti: „Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno“ (Židům 10,36).

středa 14. prosince 2016

ZA VŠECHNO VZDEJ DÍKY

Nedávno se mi jeden úžasný křesťan svěřil se svým velkým znepokojením.
 „Cítím povolání od Pána k práci s mládeží a dětmi, ale všechny dveře služby se mi neustále zavírají. Modlím se, aby se otevřely jiné, ale Bůh působí jako by neslyšel mé volání. Připadám si tak nepoužitelný.“
 „Jedinou službu, kterou teď dělám, je, že jednou týdně pomáhám v jedné naší chudinské čtvrti. Sloužím jako velký bratr kazatelovu synu, protože jeho táta je velmi nemocný. Ale to je všechno, co dělám. Musím věřit, že Bůh má pro mě víc.“
Když jsem toto slyšel, řekl jsem tomu mladému muži, „Chci, abys něčemu porozuměl. To, co děláš nyní, je Hospodinu vzácnější než kdybys kázal tisícům na nějakém stadionu. Použitelnost pro Něj nemá nic společného s čísly.
 „Hraješ roli v záchraně toho kazatelova syna. Jdi a buď přítelem těm chudým dětem, které ti Bůh přidělil. Buď spokojený v tomto čase na tomto místě. A věz, že žiješ v rámci Boží dokonalé vůle, protože jsi věrný v malých věcech.“
Řekni mi, křesťane, jsi spokojený se svou nynější situací? Můžeš věřit, že Hospodin v tobě dokonale pracuje skrze každou okolnost? Pokud nemůžeš, staneš se neklidným, beznadějným a nakonec naštvaným na Boha. Budeš zahořklý a zatvrzelý.
Petr píše, „A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré.“ (1. Petrův 4:19) Podobně, Pavel dává pokyn, „Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“ (1. Tesalonickým 5:18)

úterý 13. prosince 2016

KRISTŮV VĚZEŇ

Pavel napsal mnoho svých epištol církvím zavřený v hrozných vězeňských kobkách -- spoutaný, opovrhovaný, odloučený od ostatních věřících a zdánlivě i od vší služby. Můžete si představit ty bolestné podmínky? Ale přesto Pavel nikdy neříká, že je vězněn okolnostmi; místo toho se nazývá "vězněm Krista Ježíše" (Efeským 3:1)
Ve svém dopise Koloským vyjadřuje svoji touhu týkající se všech trpících svatých:"...abyste byli ve vší moudrosti a duchovním porozumění naplněni poznáním jeho vůle a abyste svým životem vždy dělali Pánu čest a radost: abyste stále nesli ovoce dobrých skutků, rostli v poznání Boha, byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste mohli všechno trpělivě překonat a abyste s radostí děkovali Otci..." (Koloským 1:9-12)
Je úžasné, že tato Pavlova slova naděje a poučení byla výsledkem jeho nejdelšího uvěznění, pravděpodobně v Ceasareji. Když je psal, neměl nejmenší naději na propuštění. Věděl jen to, že tam bude celé roky, ne-li do konce života. Je patrné, že se se svými okolnostmi a nepěknými vyhlídkami smířil. 
Nikde v jeho dopise nenajdeme pochybnosti vůči Bohu. Apoštol Pavel vstoupil do plného duchovního pochopení Boží vůle a přijal svůj osud jako Boží plán pro svůj život v danou dobu. Proto Koloským mohl triumfálně napsat, "abyste byli ... v duchovním porozumění naplněni poznáním jeho vůle...".
Umíte si to představit? Pavel je v dokonalém zajetí, postrádá jakoukoli svobodu. A přesto mluví o "životě nesoucím Pánu radost a čest, ovoci dobrých skutků a růstu v poznání Boha".

pondělí 12. prosince 2016

BŮH NÁS POVOLAL, ABYCHOM SE ODLIŠOVALI - Gary Wilkerson

Bůh nás povolal, abychom se odlišovali od světa – nápadně odlišovali.
„Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha [Božího], neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně“ (1. Korintským 2, 14).
Ten rozdíl je přesně to, co svět potřebuje. Jak říká Pavel: „Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen. Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: „Vskutku, mezi vámi je Bůh!“ (1. Korintským 14, 24–25).
Nás první úkol je zastavit nedostatek Božího Slova mezi námi. Poznávání Jeho Slova zbaví náš křesťanský život zaběhaného stereotypu. Bude nás konfrontovat s vlastní vyprahlostí, chladem a všedností vůči Kristovým cestám. Padneme na kolena a budeme se zoufale modlit, aby Bůh přinesl změnu.
Modlitba přináší změnu! Mění naše srdce, naše rodiny, naše církve a nakonec i celý náš svět. Prosím vás, abyste se přidali k mému závazku dělat tyto tři věci:
Modlit se, aby Boží Slovo působilo v našich srdcích
Stát v jednotě jako hlas Jeho Slova
Modlit se k Bohu, aby přinesl změnu, kterou může přinést jen On
Modlím se, abychom zažili, jak se Bůh dá poznat, stejně jako tomu bylo při mnohých probuzeních a hnutích, které obrátily společnost vzhůru nohama. Jedině On může zastavit uvolněný příval zla – a znovu přinést zbožnost do společnosti, která zabloudila. Jedině On může oživit církev, obrátit nás k pokání a přinést světu duchovní obnovu.
Obraťme se k Pánu celým srdcem. Hledejme Jeho tvář, volejme k nebi a uvidíme nové, velké dílo v naší zemi.

sobota 10. prosince 2016

OČI SRDCE - Jim Cymbala

Je možné najít relativně nového věřícího v horách Peru, který rozumí více o Bibli než teologa s titulem PhD. Ve skutečnosti tento nevzdělaný občan Peru nemusí jen vědět více o Bibli, ale on také může znát Hospodina způsobem, kterým Jej řecký nebo židovský scholastik nezná. Vzpomeňte si, že to byl Ježíš, který se radoval a řekl:
“Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým” (Lukáš 10:21,).
PŘED ČTENÍM SLOVA SE MODLI
Pro mnohé z nás je jednoduché denně přistupovat k Božímu slovu s malou závislostí na Duchu svatém. Často se nemodlíme předtím, než čteme Bibli, i když potřebujeme Boží pomoc, abychom rozuměli Jeho slovu. Čím jsme chytřejší a vzdělanější, tím těžší je pro nás přijít jako děti a důvěřovat Duchu, aby učinil slovo skutečným. Musíme mít pomoc Ducha a pokud žádáme ve víře tak On nám pomůže.
Žalmista se modlil:
“Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy Zákona tvého” (Žalm 119:18).
Všimněte si, že ta modlitba nežádá o otevřené oči pro “čtení Tvého zákona” nebo dokonce pro “porozumění Tvému zákonu.” Nikoliv, žalmistova modlitba žádá Boha o něco, o čem málokdy přemýšlíme, když otevíráme slovo: “Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy Zákona tvého.” Nemluvil o tělesných očích, ale mluvil o očích jeho srdce.
STÁLÉ ZJEVENÍ
Všichni máme dvě sady očí. Máme oči v naší hlavě a máme oči srdce, o kterých Bible hovoří na mnoha místech (například Efezským 1:18). Proces vidění duchovních věcí očima srdce, nikoliv pouze mysli, se nazývá “zjevení.” To není nějaká divoká a zmatená, posvátná poblázněnost. Je to každodenní práce Ducha svatého ve všech, kteří po tom touží.

Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.

pátek 9. prosince 2016

NEJSI ZAPOMENUT

Tolik bolesti. Tolik utrpení. Tolik trápení způsobeného nemocemi, chorobami a neštěstími. Tak mnoho zraněných věřících. Tolik lidí čelících finanční krizi.
Bible nám říká: „Mnoho zla přichází na spravedlivého,“ (Žalm 34:20). Nicméně, druhá část verše úplně mění jeho význam: „ale Hospodin jej ze všeho vysvobodí.“
David volal: „Hospodine, pamatuj na Davida, na všechnu jeho starostlivost.“ (Žalm 132:1) Tento Boží muž čelil mnoha problémům. Modlil se: „Pane, zachránil jsi druhé z jejich soužení. Nezapomeň na mě! Pomoz mi, zachraň mě.“
Také apoštol Pavel procházel mnohým soužením. Napsal: „Duch Svatý mi v každém městě dosvědčuje, že mne čekají pouta a soužení.“ (Skutky 20:23) Pavel přidává: „aby se nikdo nezmítal v těchto souženích.“ (1.Tesalonickým 3:3) Říkal: „Milí svatí, neptejte se mne, proč musím čelit těmto velkým soužením. Tyto věci mě nevedou k tomu, abych se Boha ptal.“
„Ve všem se představujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v tlacích, v úzkostech“ (2. Korintským 6:4). Všimněte si Pavlova důrazu: „v mnohé vytrvalosti“. Neztrácíš trpělivost ve svém soužení? Nenechal ses tak odradit, že jsi odhodil víru?
Uchop Písmo a dovol víře vzrůst ve tvém srdci. Bůh na tebe nezapomněl!

čtvrtek 8. prosince 2016

V JEHO PŘÍTOMNOSTI

Pokud budeš neustále rozjímat o Písmu a budeš mít s Bohem obecenství skrze modlitbu a uctívání, potom se budeš stále více podobat Ježíši. A když uvidíš, jak tě miluje a jak je k tobě milosrdný, budeš Mu stále více důvěřovat, přijdou-li na tebe zkoušky. Jeho Slovo to objasňuje: „Neboť oči Hospodinovy obzírají celou zemi, takže se mohou vzchopit ti, jejichž srdce je cele při něm“ (2. Letopisů 16:9).
Hledej ho celým svým srdcem a denně dychti po Jeho přítomnosti. Potom poznáš a zakusíš Jeho neuvěřitelnou slávu.
Nedokážu si představit, jak vůbec mohou nevěřící prožívat v této nebezpečné době nějaký pokoj, když nemají Ježíšovu přítomnost a Jeho ujištění. Nad lidstvem se nyní vznáší černý mrak strachu a utrpení.
Na nedávném setkání nejbohatších lidí světa řekl jeden mluvčí bolestným hlasem: „Všichni prožíváme ten největší možný zmatek. Přivodili jsme si jej a nevíme, jak se ho zbavit.“
V této hrozné hodině děkuji Bohu za Ježíšovu blízkost. Beru všechen svůj zneklidňující strach a své starosti do modlitební komůrky, kde se zabývám pouze láskou k Ježíši. Tiše Ho uctívám a děkuji Mu a svěřuji Mu všechny své bolesti, stresy a starosti o rodinu. Denně zpívám tuto starou chválu:
Na skrytém místě uzavřen s Bohem,
V přítomnosti Jeho, na tvář Jeho hledě,
Nabývaje sílu závod běžet,
Toužím být uzavřen s Bohem.
Milovaní, Ježíš vás provede přes všechny vaše potíže. On se z vás raduje. Zvládnete to, drazí přemožitelé.

středa 7. prosince 2016

ZJEVENÍ KRISTOVY SLÁVY

Asi se divíte, proč Mojžíš tak dychtivě vyhlížel Boží slávu, a já věřím, že vysvětlení můžeme nalézt v tomto verši:
„Budu se tam setkávat se syny Izraele a svatostánek bude posvěcen mou slávou“ (Exodus 29:43 – přel., kurzíva autora).
Slovo posvěcen znamená „učiněn čistým.“ Bůh říkal: „Když Mne budete uctívat, setkám se s vámi a zakusíte Mou přítomnost. A budete-li přebývat v Mé přítomnosti, zjevím vám svou slávu. Provedu vás všemi vašimi životními okolnostmi.“
Kde tedy můžeme nalézt toto zjevení Krista? Nalezneme ho pouze, pokud se budeme modlit a důvěřovat Božímu Slovu. Pavel říká: Když dovolíme, aby se skrze Písmo na nás odráželo neustále rostoucí zjevení Ježíše, budeme proměňováni do stále větší slávy:
„Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně“ (2. Korintským 3:18).
Skrze toto zjevení Kristovy slávy přijde do našich životů neustávající moc: „Nad veškerou slávou bude ochrana“ (Izajáš 4:5 – přel., kurzíva autora). Jinými slovy: Jeho sláva nám pomůže v naší nejtěžší hodině smýšlet duchovně.
Bůh nám zde říká, abychom si udělali čas na poznávání Jeho Syna. Máme zkoumat Slovo a denně se modlit. A potom, budeme-li přebývat v Jeho přítomnosti, začnou se nám otevírat oči a uvidíme Jeho slávu, jež je plně zjevena v Kristu. Ježíš je plným zjevením Jeho lásky, milosti, slitování a něžné laskavosti.

úterý 6. prosince 2016

HOSPODIN CHCE OTEVŘÍT NAŠE OČI

Někteří si možná řeknou: „A co neuvěřitelný zážitek učedníků na Hoře proměnění? Nebylo to zjevení Boží slávy? Byla tam omračující záře a zázračný příchod Mojžíše a Eliáše.“
V té úžasné chvíli však Boží sláva nebyla v Mojžíši či Eliášovi ani ve velkolepé záři. Hospodinova zářící sláva byla v Ježíši.
„Jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý….Z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte“ (Matouš 17,2.5)
Boží sláva je zde ztělesněna v Kristu. Ježíš je zjevením všeho, co o Něm Hospodin řekl Mojžíšovi: laskavý, milosrdný, shovívavý, plný dobroty a pravdy, soucitu pro zástupy a odpuštění hříchů. Na Hoře proměnění Bůh odhalil obraz Své vlastní slávy: „Je nyní zcela vtělena do mého Syna.“
Milovaní, Hospodin chce otevřít vaše oči k „slavnému bohatství jeho dědictví mezi svatými“ (Efezským 1,18). To jednoduše znamená, že všechna sláva zjevená Mojžíšovi je vtělena do Božího Syna. A nyní byl Kristus dán nám jako naše dědictví.
„V něm [Ježíši Kristu, našem Pánu]je přece vtělena všechna plnost božství“ (Koloským 2,9).

pondělí 5. prosince 2016

JEHO PŘÍTOMNOST V TEMNÉM SVĚTĚ - Gary Wilkerson

„Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy.“ (2. Timoteovi 3:1)
Pavel to neříká, aby nás strašil. Vše to přičítá hříchu lidského srdce:
„Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.“ (2. Timoteovi 3:2-5)
To je docela velký seznam hříchů. Avšak Pavel nemluví jen k světu, ale i k nám, křesťanům: „budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat.“
Když říká, že lidé budou sobečtí, docela přesně vystihuje dnešní situaci v mnoha církvích. Mezitím, co roste zlo, v těchto sborech roste snaha propagace sebe sama, profit a pohodlnost. Hospodin nám nikdy neříká, ať se vyhýbáme nevěřícím; oni jsou naše hlavní misie. A tak když nám Pavel říká, abychom se „takových lidí stranili“, odkazuje na naše blízké - křesťany, kteří popírají Boží autoritu ve svých životech. Ve skutečnosti tím, co říká, potvrzuje toto, „Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!“ (1. Korintským 5:12-13). Jako Boží lid, co jasnějšího volající k pokání bychom měli slyšet?
Satan bude pokračovat v chrlení smrti. A jen jedna věc může vzdorovat jeho peklu na zemi: církev, která je schopná se postavit a hlásat Boží Slovo odvážně a nedotknutelně. Bez svaté přítomnosti v tomto tmavnoucím světě svět nikdy nepozná alternativu.

pátek 2. prosince 2016

ZJEVENÍ JEHO SLÁVY

Je krásné trávit čas s Bohem. Zaslíbil nám, že čím víc budeme hledat Jeho blízkost, tím víc se bude Jeho přítomnost v našem životě projevovat a obklopí nás Jeho dokonalý řád. A stane se dokonce něco ještě úžasnějšího: vytrvalé usilování o Boží přítomnost nás dovede ke zjevení Boží slávy.
Mojžíš žádá Boha o projev Jeho přítomnosti, "abych tě znal" (Exodus 33:13). A takto svému služebníku Bůh odpověděl: "Má přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinout" (33:14).
Mojžíšova žádost by byla dostatečná pro většinu křesťanů. Vždyť kdo z nás nechce Bohem zaslíbený pokoj a odpočinek? Co víc by si kdo mohl přát? A přesto Mojžíšovi ujištění o Boží přítomnosti nestačilo. Věděl, že je toho víc a volal "Ukaž mi prosím svou slávu!" (Exodus 33:18)
A Bůh Mojžíšovi ukázal svou slávu!
Pánova sláva se neobjevila v nějakém světelném oblaku ani v v zemětřesení. Namísto nějakých ohromujících ukázek moci Bůh vyjádřil svůj charakter prostě: "Hospodin prošel kolem něj a volal: Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích." (Exodus 34:6-7)
Vidíte? Boží sláva je zjevením Jeho dobroty, milosrdenství, lásky a soucitu.

čtvrtek 1. prosince 2016

BOŽÍ PŘÍTOMNOST NA POUŠTI

Když schází Boží přítomnost, nic není na svém místě, chybí vedení a správné učení. Každý je zákonem sám sobě a dělá, co se mu zlíbí. Takový je dnes obrázek mnoha křesťanských domácností: všude vládne zmatek, nikdo nenachází pokoj ani odpočinek, každý si dělá, co chce. Bůh se ve své milosti trápí nad takovým chaosem.
Ale takhle to nemusí být. Boží zaslíbení se nemění a Jeho Slovo slibuje: „Kdykoli mě budete po zbytek svého života hledat, naleznete mě“ (viz Jeremiáš 29, 13).
To není složitá teologie. Každý se může těšit z trvalé Boží přítomnosti, stačí volat ve víře k Bohu. Máme zaslíbení: „Hospodin…se vám dá nalézt“ (2. Letopisů 15, 2). Hebrejský výraz pro slovo „nalézt“ zde znamená „Jeho přítomnost, která přichází s mocí a požehnáním“.  Jinými slovy: „Volejte k Bohu celým srdcem a On zjeví Svou přítomnost. Bude to ohromná moc, která vám dá vytrvalost a zbaví vás strachu.“ Jen v Boží přítomnosti můžeme spatřit a pochopit Jeho slávu.
Když byli Izraelci na poušti, Bůh jim zjevoval Svou přítomnost skrze oblak. Ten oblak byl hmatatelným splněním Božího slibu, že bude se Svým lidem. Přikrýval stánek dnem i nocí a celou cestu je vedl. Když se oblak dal do pohybu, vyšli i oni. Když se zastavil, i oni stáli. Lid nikdy nemusel přemýšlet, kudy dál, nebo co je čeká v budoucnu. Složili veškerou důvěru v ten viditelný oblak Boží přítomnosti.

středa 30. listopadu 2016

TVŮJ ČAS S NÍM

Král Ása vedl Boží lid k zázračnému vítězství nad Etiopskou milionovou armádou. Poté vydal svědectví, že Boží přítomnost rozprášila nepřítele.
„Ása volal . . . Hospodine, mimo tebe není pomoci pro boj mezi mocným a bezmocným. Pomoz nám . . . vždyť spoléháme na tebe a ve tvém jménu jsme vytáhli proti tomuto davu. . . . Hospodin porazil Kúšijce před Ásou.“ (2. Paralipomenon 14:11-12)
Když Ása vedl svou vítěznou armádu zpět do Jeruzaléma, potkal v městské bráně proroka Azarjáše, který mu řekl: „Slyšte mě, Áso . . . Hospodin bude s vámi, když budete s ním. Jestliže ho budete hledat, dá se vám nalézt, ale jestliže ho opustíte, opustí vás. Po mnoho dní byl Izrael bez pravého Boha . . . Ve své tísni se vrátil k Hospodinu, Bohu Izraele; hledali ho a dal se jim nalézt.“ (2. Paralipomenon 15:2-4)
Zde je tajemství jak získat a udžet si Boží přítomnost ve svém životě. Hospodin připomněl Ásovi bez jakýchkoliv nejistých podmínek: „Áso, nikdy nezapomeň, jak jsi přišel k tomuto vítězství. Když jsi byl v nesnázích, hledal jsi Mě celým svým srdcem. Pamatuj si, to, co ti přineslo vítězství, byla Má přítomnost.“
Dnes se oblak Boží přitomnosti vznáší nad tvým skrytým důvěrným časem modlitby. On tě povede, posílí tě a bude tě držet v Božím odpočinku, dá ti vedení ve tvém domě, práci, ve vztazích. Můžeš mít společenství s Pánem kdekoliv, ať po cestě do práce nebo cestou do školy. Můžeš všeho nechat a říct: „Pane, mám teď půl hodiny a chci s Tebou mluvit.“ To je tvůj „důvěrný čas“ s Ním.

úterý 29. listopadu 2016

TICHÉ SPOČINUTÍ A DŮVĚRA

Mojžíš byl přesvědčen, že bez Boží přítomnosti by bylo marné se o cokoli v životě pokoušet. Když mluvil s Hospodinem tváří v tvář, směle prohlásil: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj“ (Exodus 33:15). Říkal: „Hospodine, nebudeš-li s námi, nedokážeme to. Neuděláme jediný krok, pokud nebudeme ujištěni o Tvé přítomnosti.“
Mojžíš věděl, že to, co oddělilo Izrael od ostatních národů, byla Boží přítomnost, a totéž platí o dnešním Božím lidu. Boží přítomnost nás vede a činí v nás i skrze nás Boží vůli. Jeho přítomnost také zahání strach a zmatek.
Mojžíš měl tento postoj: „Stavíme pouze na jediném pravidle: Jediný způsob, jak být vedeni, jak bojovat a přežít v této době, je přebývat v Boží přítomnosti. Když je Jeho přítomnost v našem středu, nikdo nás nemůže zničit. Avšak bez Něho jsme bezmocní a odsouzení k zániku. Nechť všechny národy světa důvěřují ve své mocné armády, železné vozy a vycvičené vojáky. My budeme důvěřovat v konající přítomnost Hospodina.“
Bůh Mojžíšovi na jeho smělé prohlášení odpověděl: „Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí“ (Exodus 33:14). Hebrejské slovo zde přeložené jako odpočinutí znamená „bezpečná a pokojná důvěra.“ Bůh říkal: „Ať už budete čelit jakékoli bitvě nebo zkoušce, vždycky budete moci ve Mně nalézt tiché spočinutí a důvěru.“

pondělí 28. listopadu 2016

NÁSLEDOVÁNÍ JEŽÍŠOVA PŘÍKLADU - Gary Wilkerson

Jen před pár desetiletími by jakýkoli politický vůdce přistižený při nějakém skandálu okamžitě rezignoval. Dnes je ale s takovými posty trocha hanby spojena. Přemýšlím o Hospodinových slovech řečených Jeremjáši: „Zastyděli se, že páchali ohavnosti? Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení. Proto padnou s padajícími, klopýtnou v čase, kdy je budu trestat, praví Hospodin“ (Jeremjáš 8:12).
My, jakožto křesťané, víme, že naše naděje není závislá na dění tohoto světa. Kdykoli jsme vkládali své naděje v politiky či instituce, zažili jsme zklamání. A přece veřejný hřích nahromaděný během posledních dvaceti let vyvolává pobouření. A stejně jako bylo řečeno Jeremjášovi, Bůh nebude mlčet.
Jen před pár lety byla uznána homosexualita, ačkoli Bible jasně učí opačný názor. Jakožto křesťané milujeme homosexuály i kohokoli jiného se sexuálním hříchem. Ať už na to pohlížíme jakkoli, sex s osobou stejného pohlaví není v souladu s Písmem. (Některé církve říkají, že může být, tím však velmi znevažují Boží autoritu.)
Když následujeme Ježíšova příkladu v obětavé lásce ke všem lidem, včetně homosexuálů, dostáváme nálepku: „nesnášenliví a fanatici.“ V Bibli ale není ve spojitosti s homosexuály žádná nenávistná řeč – je tam pouze nepohodlná řeč – ohledně hříchu. Právě teď nám společnost v podstatě přikazuje, ať odstraníme pasáže považující homosexualitu za hřích. Drásá mi to srdce, protože se homosexuálům předkládá lež. Ať jsme kýmkoli; jestliže se neodvrátíme od hříchu, strašně tím utrpí náš vztah s Bohem.

sobota 26. listopadu 2016

SESTUPTE DOLŮ Z HORY - Claude Houde

„Celá pospolitost Izraelců zůstala ve stanu setkávání. Lidé reptali proti Mojžíšovi a Áronovi a obviňovali se i navzájem: „Vy za to můžete.“ Od Hospodina vyšlehl hrozný hněv a začala pohroma. Tisíce lidí umíraly. Áron vzal kadidelnici z Božího oltáře a běžel doprostřed shromáždění. Postavil se mezi mrtvé a živé, aby vykonal smírčí obřady, a pohroma se zastavila“ (viz Numeri 17,6–13).
V tomto příběhu vidíme mocné a důležité znázornění dnešní Církve – a nás samotných – jak se neustále snažíme zůstat uvnitř, ve „stanu setkávání“, zavření v mentalitě „naše potřeby jsou velmi důležité, zatímco ti lidé venku – ti nevěřící a nespasení – jsou tak špatní.“
SEBESTŘEDNÍ KŘESŤANÉ
Sebestředné společenství zůstává uvnitř a nemá čas, energii ani nadšení pro to vydat se za lidmi ven, protože mezi čtyřmi zdmi kostela se vedou vzájemné bitvy. Náboženské rituály brání každé evangelizační iniciativě a církev umírá. Vášeň byla nahrazena otřepanými frázemi. Racionalismus udusil zjevení. Je zde náboženská hierarchie, ale žádní opravdoví hrdinové.
Učedníci stáli na Hoře proměnění v Ježíšově přítomnosti. Obklopila je Boží sláva uprostřed dech beroucího prorockého zjevení. A Petr triumfálně oznámil to, co se bohužel stalo hromadným přístupem a hymnou pro stovky a tisíce dnešních věřících: „Je dobré, že jsme zde. Postavme tu tři stánky a zůstaňme tu.“
BUĎTE HRDINOU PRO BOHA
Lidé chtěli zůstat v „místě setkávání“ a Petr se chtěl zdržet na Hoře proměnění.  Ale mezitím na úpatí hory stojí utrápení, v zajetí žijící lidé, zoufalí a všemi opuštění, kteří potřebují hrdiny, již by sestoupili z hory dolů a přinesli jim vykoupení.

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) v kanadském Montrealu, je častým řečníkem na Expect Church Vedení konferencí pořádaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením New Life Church rozrostla z hrstka lidí na více než 3500 v části Kanady s několika úspěšných protestantských církví.