pondělí 31. prosince 2012

EGYPT V JEJICH SRDCÍCH by Gary Wilkerson

Nehemiáš byl pastýřem Izraele – králem, pastorem, vůdcem a obnovitelem, který vzal Izraelity zpět do Jeruzaléma, kde začali znovu stavět hradby, které byly zničeny. Nehemiáš opustil Jeruzalém, aby navštívil Perského krále, a když se vrátil, řekl: „V těch dnech jsem viděl…“ (Nehemiáš 13:15).

Když se Nehemiáš vrátil do města, viděl, jak děti Izraele dělají přesně totéž, co dělali jejich otcové, které to přivedlo do vyhnanství a otroctví. Byli osvobozeni a znovu stavěli své vlastní město, avšak znovu prováděli věci, kvůli kterým byly předtím hradby zbořeny. Dává ti to smysl? Zatímco znovu budovali, prováděli tytéž hříchy, kvůli kterým hradby spadly.

Jednou rukou znovu stavěli město a druhou rukou město ničili. Jednou rukou své životy budovali a druhou rukou je ničili.

A takové je to dnes s mnohými z nás! Jednou půlkou přicházíme k oltáři a voláme k Ježíši a druhou půlkou děláme tytéž staré hříchy. Na jedné straně se modlíme, čteme Písmo a chodíme do církve; na druhé straně stále navštěvujeme bary a kluby, stále sledujeme na počítači porno, stále děláme kompromisy. Jednou půlkou chválíme Boha a druhou půlkou jednáme podle světa.

Izraelité se vraceli do svých starých kolejí. Budovali něco nového, bylo v nich však stále něco starého. Dalo by se říci, že děti Izraele pod vedením Mojžíše vyšly z Egypta, avšak něco egyptského v nich stále bylo (viz Skutky 7:39). Někteří z nás se osvobozují z věcí světa, ale stále je v nás něco světského.

Bůh chce, abychom došli pokory a pokání. Chce, abychom stále chodili vítězně – poráželi nepřítele – vždycky!

pátek 28. prosince 2012

MALÝ KROK

Jaký je to malý a snadný krok od pochybování o otcově lásce ke braní věcí do svých vlastních rukou. A jak je to tragické! Ve chvíli, kdy si vynutíš, aby se věci děly podle tvé vůle, vystavuješ své srdce lavině zla.

První věcí, která se u Josefových bratrů změnila poté, co začali pochybovat o otcově lásce, byl způsob jejich řeči. Poslechni si je: „Pojďte, zabijme ho. Ne, uvrhněte ho do jámy. Ještě lépe, prodejme ho Izmaelcům a vydělejme si trochu peněz!“ Jejich srdce byla plná opovržení a zrady a z těchto zkažených srdcí se vyřítil proud bezbožných slov – jazyk světa.

Nesvatá řeč je jistým znamením zatvrzelého srdce. Josefovi bratři znecitlivěli vůči hříchu a jejich zkažený rozhovor je zavedl ke zločinnému chování. Nejprve mluvili jako bezbožní, a pak podle toho začali jednat. Dlouho předtím, než se stali bezcitnými a vypočítavými zločinci. Nejenže zhřešili, oni svůj hřích zakryli, a potom se věnovali své práci s ovcemi, jako by se nic nestalo.

Jak daleko zajdeme, jakmile pochybujeme o lásce našeho Otce. Jak se staneme zkaženými a bezcitnými. Prorok Malachiáš varoval děti Izraele, aby nezatvrzovaly svá srdce. Stejně jako Josefovi bratři, upadli Izraelci do pochybování a zapletli se do svého zatvrzelého hříchu. Kniha Malachiáše začíná slovy: „Ortel slova Hospodinova nad Izraelem skrze Malachiáše. Miluji vás, praví Hospodin. Jak nás miluješ?, ptáte se“ (Malachiáš 1: 1-2). Neuvěřitelné! Oni se odvážili říci Bohu: „Nevidíme ve svých životech žádný důkaz tvé lásky k nám ani tvé péče o nás.“

Ukažte mi křesťana, který začíná pochybovat o Boží lásce a rozhoduje se vzít věci do vlastních rukou, a já vám ukážu křesťana, jehož rozhovor se stává zkaženým. Téměř přes noc nastane očividná změna. Čím více pochybuje, tím se stává jeho řeč méně svatou. Způsob, jakým mluví někteří křesťané, je naprosto šokující. Kdysi mluvili se zbožnou bázní a úctou a vydávali ze sebe slova víry a radosti. Kdysi mluvili jemně, řečí, která byla příkladem. Nyní mluví jako hulváti, bez úcty. Jejich slova vyzrazují, co je v jejich srdcích: strach, nevíra a zoufalství.

Zbav se všech zlých myšlenek nevíry. Přestaň pochybovat o obrovské Boží lásce!

čtvrtek 27. prosince 2012

ODPOUŠTĚJÍCÍ LÁSKA

Starozákonní příběh o Josefovi a jeho bratrech v sobě skrývá potenciální zprávu pro novozákonní křesťany. Josef je předobrazem Krista a jeho bratři jsou předobrazem Bohem vyvolených lidí na zemi. (Vzpomeň si, že Bůh slíbil Jákobovi v Genesis 35: 11: „Králové vyjdou z tvých beder.“) Josefův způsob jednání se svými bratry je jasným předobrazem Božího způsobu jednání dnes s námi. Tento příběh o odpouštějící lásce jednoho muže svým bratrům, kteří zhřešili, je nádherným obrazem Boží lásky a milosti pro hříšného člověka.

Příběh o Josefovi a jeho bratrech je jednou z nejsmutnějších tragédií v celém Božím Slově. Tato generace vybraných lidí nikdy nedokázala uvěřit, že jsou milováni. Zničující záplava hříchu a zármutku zavdala příčinu jejich skepticismu, který by nám všem měl sloužit jako působivé varování.

Jákob Josefa výlučně miloval, bylo to dítě jeho staroby, a učinil zvláštní opatření, aby o něj pečoval. Jeho starší synové si vykládali tuto zvláštní pozornost tak, že jejich otec miluje Josefa více než je: „Když ale jeho bratří zjistili, že ho jejich otec miluje více než je, začali ho nenávidět“ (Genesis 37:4, B21).

Skutečnost, že Jákob miloval Josefa tak vroucně, neznamenala, že by miloval své ostatní syny méně. Věrně se staral a žehnal všem svým dětem. Obdrželi totéž milující vedení a výchovu, a přesto se starší synové stali žárlivými na to, co se jim jevilo jako bratrovo zvýhodněné postavení. Zdálo se jim, že Josef dostává všechno, po čem jeho srdce zatouží, včetně zdobeného pláště mnoha barev. Byl požehnanější, měl více výhod, byl více rozmazlován – a to je přimělo k hněvu a žárlivosti.

Byl jsi někdy vinen tím, že jsi záviděl bratrovi v Pánu, který ti připadal jako ten, kdo dostane všechno, co chce? Jeho modlitby se vždy zdají být rychle vyslyšeny. Nikdy se nezdá být osamělý, nemilovaný či nepotřebný, zatímco ty se cítíš opuštěný a sám. Tyto kořeny hořkosti a žárlivosti začínají růst.

Milovaný, to je nebezpečná půda. Ve chvíli, kdy uvěříme, že náš nebeský Otec nás miluje méně než někoho jiného, otevíráme se všem druhům zla. Kdykoli si stěžujeme na naše okolnosti, ať nahlas či mlčky ve svých srdcích, obviňujeme Boha ze zanedbávání.

Měj se na pozoru! Je to ten samý postoj, který přinesl tak mnoho potíží Josefovým bratrům.

středa 26. prosince 2012

HŘÍCH, KTERÝ ROZPLÁČE BOHA

Řeknu vám to přímo – žádné chození kolem horké kaše. Hřích, kvůli kterému Bůh pláče, je páchán denně. A ne bezbožnými služebníky nepravosti, nýbrž mnoha křesťany – je to hřích pochybování o Boží lásce ke Svým dětem.

Zdá se vám, že pláč činí Boha příliš lidským a zranitelným? Pak se zamyslete, jak by milující Bůh mohl neplakat, když Jeho vlastní lid pochybuje o samotné Jeho povaze, Jeho charakteru. Ježíš Kristus byl Bohem v lidském těle a podle Janova evangelia plakal, když Jeho nejbližší pochybovali o Jeho lásce a zájmu. Byl to ztělesněný Bůh, jenž u Lazarova hrobu plakal nad přáteli, kteří nepoznali, kým On je.

Znovu a znovu nejbližší Ježíšovi společníci tady na Zemi pochybovali o Jeho lásce k nim. Vzpomeňte si na učedníky na lodi hnané bouří, která nabírala vodu. Ježíš byl na zádi a spal. Učedníci se tak báli o své životy, že jím zatřásli a otevřeně ho obvinili, že se o ně nestará: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ (Marek 4,38) Jak moc toto nařčení muselo Pána zarmoutit! Na lodi byl přece Všemocný Bůh! Jak by se mohl nestarat? Ale kdykoli lidé spustí oči z Pána a místo toho se soustředí na okolnosti, vždy je přepadnou pochyby. Ježíš byl šokován! „Jak se můžete strachovat, když jsem s vámi? Jak můžete pochybovat o mé lásce a péči?“

Dnešní křesťané tímto zarmucují Pána ještě více. Naše nedůvěra Ho uráží více než pochybnosti Marie, Marty a všech učedníků, neboť náš hřích je páchán na větším světle. Stojíme na vyšší hoře a vidíme víc, než oni kdy mohli spatřit. Máme celou Bibli s kompletním a podrobným záznamem Boží spolehlivosti. Máme psaná svědectví křesťanů více než dvaceti století, generace a generace zbožných předků, kteří nám předali neotřesitelné důkazy Boží lásky. A naše nespočetné osobní zkušenosti dokazují Boží starostlivou péči a lásku k nám.

Podívejme se na Jeho nesmírnou milost a lásku, přiznejme hříšnost našich pochyb a poznejme, kdo je Bůh!

úterý 25. prosince 2012

UZDRAVUJÍCÍ SLOVO Z NEBE

Ježíše to táhlo k bezmocnému muži, který ležel u rybníka Bethesda. „A byl tam jeden člověk, který byl nemocen třicet osm let. Když ho Ježíš uviděl ležet a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: Chceš být uzdraven?“ (Jan 5:5-6). Ten nejmenovaný mrzák má mnoho podob a představuje zástupy bezmocných křesťanů, kteří pociťují beznaděj.

Bezmocnost může být tělesná, duchovní a duševní – nebo všechno dohromady. Duševně a duchovně na tom můžeš být tak jako ten muž ležící u rybníka. Jsi v situaci, která vypadá beznadějně, a nevidíš žádné východisko. Nikdo doopravdy nerozumí hloubce tvého utrpení, ani jeden přítel nemá čas, lásku ani energii, aby se dotkl tvé rány.

Dobře se podívej na toho bezmocného muže a přemýšlej o těch letech potíží a zraňování, která se na něj vršila od bezcitných a lhostejných lidí. Jak často musel zvednout seschlou ruku k těm spěchajícím, kteří se starali o uspokojení vlastních potřeb, a volat: „Pomozte mi někdo! Prosím! Sám to nezvládnu!“

Zástupy křesťanů jsou duchovně bezradní a bezmocní, protože je neustále přepadává zakořeněný hřích, s nímž musejí bojovat, a okrádá je o duchovní život a elán. Ti leží bezradně na lůžku deprese a zoufalství, stále doufají v zázrak, stále čekají na někoho, kdo dá věci do pohybu a způsobí, aby se něco stalo. Vlečou se od shromáždění ke shromáždění, na porady, semináře, čekají na jeden velký životměnící zázrak. Ale nic se nemění.

Věřím, že Boží obrovská láska se zjevuje jako odpověď na volání ze srdce – a věřím, že Ježíš přišel k tomu muži, aby odpověděl na bolestné volání z hlouby srdce k Otci. Bible hovoří často o takovém volání ze srdce. „V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu“ (Žalm 18:7). Na volání k Bohu ze srdce On vždycky odpoví milosrdným a uzdravujícím slovem z nebe!

pondělí 24. prosince 2012

ROZDĚLENÍ V CÍRKVI by Gary Wilkerson

Korintská církev měla spoustu problémů: rozdělení, pomluvy, závist, konflikt a sexuální hřích. V té církvi byl kompromis a tolerance a lidé zaujali postoj: „No, všichni občas uklouzneme nebo klopýtneme. Opravdu nejsme tak špatní.“ Ve 3. kapitole 1. Korintským píše apoštol Pavel církvi:

„Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu“ (1. Korintským 3:1). Pavel se jim nesnažil dát slovo povzbuzení, ale kázal silné slovo, které by je usvědčilo a zničilo neplodnou půdu jejich zatvrzelých srdcí.

Pavel dále říká: „Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete“ (verš 2). Pavel jim toužil předat hutný pokrm, který by nasytil jejich duše a podnítil je, aby vyrostli v Kristu do nového rozmachu a stálosti. Kvůli jejich nedospělosti jim však musel stále dávat mléko.

„neboť jste dosud tělesní“ (verš 3). Bible používá slovo tělesní, které znamená „mající ducha tohoto věku.“ Tohoto tělesného ducha, o němž hovoříme, lze popsat takto: Nemít sílu Ducha svatého a místo toho konat věci ze své vlastní síly.

„Když je totiž mezi vámi závist, svár a různice, nejste snad tělesní a nechodíte podle člověka?“ (verš 3). Pavel popisuje některé způsoby, jak koná tento lidský a tělesný duch. Vždy je závistivý. Vždy působí v domě Božím svár a rozdělení. Tento tělesný duch obviňuje druhé, anebo má postoj, který vyjadřuje: „Já jsem lepší.“

Bůh si použil Pavla, aby tuto církev volal k pokání a k vyznání: „Bože, chci všechno, co máš!“ Jestliže činíme pokání a jsme ochotni se zavřít ve své komůrce sami s Bohem, stanou se z nás starodávní muži a ženy modlitby.

pátek 21. prosince 2012

AK POZNÁME, ŽE JSME OPRAVDU „V KRISTU“?

(Vemte prosím na vědomí, že tyto důkazy se váží na vaše první pokání, zanechání veškerých hříchů, uvěření v Krista a věčné spasení, a to že jste se jím nechali přenést z temnoty do Jeho království světla.)

1. V Kristu jste, pokud jste neustále obnovováni. Ti, kteří jsou „v Kristu“, nemají jen jednu zkušenost s Kristem, kterou prožili při obrácení. Ale neustále volají po změně a obnově Duchem svatým. Jejich každodenní modlitba zní: „Pane, zbav mne všeho, co se ti nelíbí“.

„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5:17). „Spasil nás – ne pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství. Poskytl nám koupel znovuzrození a obnovení Ducha svatého.“ (Titovi 3:5-6).

2. V Kristu jste, když žijete podle Písma. Ctíte a máte strach z Božího slova?

„Kdo ale zachovává jeho slovo, v tom se láska k Bohu opravdu naplnila. Podle toho se pozná, zda jsme v něm.“ (1. Jan 2:5) Bible nám objasňuje: Víme, že jsme v Kristu, jestliže milujeme a podrobujeme se jeho slovu.

3. V Kristu jste, jestliže je vaše víra smíšena s dobrosrdečností. Písmo říká, že pokud nejste dobrosrdeční nebo nemáte bezpodmínečnou lásku, nemůžete být v Kristu.

„Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic.“ (1.Korintským 13:2) Řecký výraz „nic“ znamená: „Ted jsem nic - a nikdy ničím nebudu“. Jinými slovy: „Bez této bezpodmínečné lásky jsem nic - a ničím vždy zůstanu.“

Můžete být nadanými kazateli, mocnými evangelisty nebo pomazanými učiteli Božího slova, kteří kráčejí ve víře, ale pokud nemáte lásku pro druhé, nejste nic.

čtvrtek 20. prosince 2012

ZAMĚŘENÁ VÍRA

Ježíš se modlil k Otci: „Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich.“ (Jan17:10) „A já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“ (v.26)

Ježíš mluví velmi jasně. Když jsme jedno s Ním, těšíme se stejné lásce Otce, jakou miluje Ježíše. Bůh má v nás zalíbení stejným způsobem, jako ve Svém vlastním Synovi.

Bible nám také říká, že Bůh je naším Otcem, stejně jako je Kristův Otec. Ježíš o tom vydal svědectví: „Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.“ (Jan 20:17)

Takže, jak moc se snažíš zalíbit Bohu? Míváš období, kdy prožíváš, že Mu děláš radost? A jsou u tebe i takové životní etapy, kdy prožíváš, že ses Mu znelíbil?

Milovaní, musíte se řídit fakty a ne pocity. A faktem je, že Boží potěšení z vás nijak nesouvisí s vaším úsilím, intenzitou vaší snahy, dobrými úmysly nebo skutky. Ne, ono to souvisí s vaší vírou.

Věřím, že Bůh chce, abychom měli tzv. „zaměřenou víru“, která říká: „Celá vaše víra může být zaměřena na princip, že pokud chcete být svatí před Bohem, musíte k Němu přicházet v Kristu.“

Autor listu Židům varuje, aby nikdo „neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha.“ Židům 3:12) Toto se týká víry! Když se vzdálíme základnímu učení o tom, že Bůh nás přijímá skrze Krista, obracíme se zpátky k zákonu, k tělu a duchovní otroctví!

„Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých.“ (4:3,10) Písmo mluví jasně. Důkazem víry je odpočinek.

Jediná cesta k pokoji pro vaši ustaranou a ztrápenou duši je, přesvědčit sám sebe: „Jsem v Kristu a Bůh mě přijímá. Má ve mně zalíbení, bez ohledu na to, jestli se cítím dobře nebo špatně. Bez ohledu na své prožívání, vím, jaké je mé místo v Kristu – trůním s Ním v nebesích!“

středa 19. prosince 2012

STÁT PŘED SVATÝM BOHEM

„Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna?“ (Micheáš 6,6-7)

Izraelci zde položili dobrou otázku: „Jak může kterýkoli člověk předstoupit před svatého Boha? Jak ho vůbec můžeme potěšit a být jím přijati? Jaký druh oběti od nás žádá? Naši krev, naše těla, naše děti?“

Hospodinova odpověď se objevuje v celém Písmu: „Nechci vaše oběti, slušné chování, sliby či dobré skutky. Nic z těchto lidských věcí pro mě není přijatelné. Jen jedno mi působí radost a těší mě – můj Syn a všichni, kdo jsou v něm shromážděni.“

Vzpomeňte si na toho nejmorálnějšího, nejčestnějšího člověka, jakého znáte. Ani on (či ona) není v Boží přítomnosti přijat bez Krista. Všechny dobré skutky toho člověka, vlídná povaha a štědrost jsou v Božích očích jen špinavé cáry.

Jak jsme tedy Hospodinem přijati? Pavel píše: „Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném!“ (Efezským 1,6) Naše dobré skutky jsou důsledkem toho, že jsme v Něm.

Jestliže jste své srdce plně odevzdali Ježíši, pravděpodobně jste vyslovili stejnou otázku jako Izraelci: „Pane, jak Tě mohu potěšit? Jak Ti můžu dělat radost? Spoustu jsem toho slíbil a snažil jsem se, jak jsem mohl, přesto však pokaždé, když si myslím, že dělám pokroky, vrátím se o dva kroky dozadu. Měl bych číst více Bibli? Měl bych se více modlit? Nebo více svědčit? Pane, co ode mě chceš?“

Bůh nám odpovídá, tak jako odpověděl Izraeli: „Nechci žádné z tvých obětí a dobrých skutků. Uznávám jen dílo svého Syna, který mě potěšuje. Vyvolil jsem si tě od založení světa, abys byl mému Synu zaslíben. Dvořil jsem se ti, usvědčil tě a skrze svého Ducha jsem tě k Němu přivedl. Nemohu nenávidět své vlastní tělo!

úterý 18. prosince 2012

BŮH SI OBLÍBIL SVÉHO SYNA

Bůh promluvil k Izajášovi o jistém služebníku, který potěší jeho srdce: „Hle, můj služebník, jehož podpořím, můj vyvolený, jehož jsem si oblíbil“ (Izajáš 42:1, B21). Kdo je Tím, koho Bůh podpoří a jehož každý krok bude střežit? Kdo je jeho vyvoleným, Tím, jehož si tak oblíbil?

Odpověď nalezneme v Matoušově evangeliu: „Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. Vtom se z nebe ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil“ (Matouš 3:16-17, B21).

Bůh řekl: „Oblíbil jsem si svého Syna, Ježíše Krista!“

Napříč Starým zákonem byly předkládány Pánu za oběti nespočetná množství ovcí a dobytka. Po staletí tekly potoky zvířecí krve. A přece Bible neříká, že by některá z těch obětí Pána potěšila: „“Krev býků a kozlů přece nemůže hříchy nikdy odstranit…Zápaly a oběti za hřích neoblíbil sis“ (Židům 10:4, 6, B21).

Hned v dalším verši čteme tato úžasná Ježíšova slova: „Tehdy jsem řekl: Zde jsem, Bože, …přicházím konat vůli tvou“ (verš 7) Kristus přišel na zem, aby učinil to, co nemohla učinit žádná zvířecí oběť.

„A proto Kristus, když přichází na svět, říká: Oběti ani dary sis nepřál, místo toho jsi mi tělo připravil“ (verš 5). Bůh připravil fyzické tělo pro Ježíše zde na zemi, tělo, které poskytne poslední a dokonalou oběť.

Ve stručnosti: Bůh se ponížil v náš prospěch. Uzavřel se v lidské děloze, vzal na sebe naši přirozenost. A vzdal se nebeského bohatství, aby se stal chudým, a dal svůj život, aby nás vykoupil.

pondělí 17. prosince 2012

VEZMI SI ZE MNE VŠECHNO, JEŽÍŠI by Gary Wilkerson

Začátkem 19. století, po své návštěvě jednoho manželského páru a jejich osmi dětí, napsala mladá žena píseň. Všichni členové rodiny chodili do kostela, avšak během pěti dnů strávených s nimi cítila v jejich srdcích chlad vůči Božím věcem. Zdálo se, že postrádají duchovní zapálení a úctu k Bohu.

Velmi obtížena tímto modlitebním břemenem se tato mladá dáma horlivě modlila za své hostitele po celou dobu, co byla s nimi, ve víře, že Bůh bude jednat v jejich srdcích. Též v lásce mluvila pravdu a s odvahou je varovala. Než odešla, v domě nastalo probuzení. Hodiny plakali, když se radovali z toho, co Duch svatý uskutečňoval v jejich životech!

Skladatelka té písně, Frances Havergal, řekla: „Byla jsem příliš šťastná na to, abych spala. Většinu noci jsem strávila ve chvále a v obnově svého vlastního zasvěcení. Tato krátká dvouverší se utvářela sama a vyzváněla v mém srdci, jedno po druhém, dokud neskončila slovy: ‚Vždycky celá pouze tvoje!‘“

HYMNUS ZASVĚCENÍ

Vezmi můj život a ať je zasvěcen tobě, Pane.
Vezmi mé dny a mé chvíle, ať plynou v ustavičné chvále.
Vezmi mé ruce a ať se hýbou na podněty tvé lásky.
Vezmi mé nohy a ať jsou svižné a pro tebe krásné.

Vezmi můj hlas a nechť vždy zpívám jen pro tebe, můj Králi.
Vezmi mé rty a ať jsou poselství od tebe plny.
Vezmi mé stříbro a zlato, ať nezadržím z nich ani trošku.
Vezmi můj rozum a použij všechnu moc, jak sám zvolíš.

Vezmi mou vůli a učiň ji tvou, ať již nadále není mou.
Vezmi mé srdce, je tvým vlastnictvím, ať je tvým trůnem královským.
Vezmi mou lásku, můj Pane, vylévám u tvých nohou svou pokladnici.
Vezmi mne a já budu vždycky celá pouze tvoje.

Požádal jsi Boha, aby tě znovu naplnil mocí Ducha svatého? Vyzývám tě, aby ses modlil: „Vezmi si ze mne všechno, Ježíši. Chci, aby byl můj život cele zasvěcen tobě!“

pátek 14. prosince 2012

NÁVRAT VÍTĚZNÉHO JÁSOTU

Král David zcizoložil a potom zařídil, aby byl věrný voják zavražděn, a tak si mohl činit nárok na jeho ženu. Přivedl pohanu na Izrael a na jméno nebeského Otce. Po celý rok skrýval svou příšernou temnotu a ocitl se na pokraji zničení. A přece, po tom všem, Bůh Davida nazval „mužem podle mého srdce“ (Skutky 13:22, B21). Jak to? Tím tajemství je, že těsně před tím než David padl, tak se pokořil a činil pokání.

„Vyznávám svoje provinění, trápím se pro svůj hřích“ (Žalm 38:18, B21). „Proti tobě, tobě samému, jsem zhřešil, před tvýma očima jsem se zla dopustil! Ve svých výrocích jsi proto spravedlivý, oprávněn jsi mě odsoudit“ (Žalm 51:6, B21).

„Stvoř ve mně, Bože, srdce ryzí…svého Ducha svatého mi neber“ (Žalm 51: 12-13, B21).

Jsi znepokojený a rmoutíš se pro svůj zakořeněný hřích? Cítíš, že jsi na pokraji pádu pod těžkým nákladem? Pokud ano, pak jsi na cestě k uzdravení a osvobození. Víš, když David činil pokání, byl konečně schopen zahlédnout světlo na konci tunelu.

„Svůj hřích jsem však potom doznal tobě, své provinění jsem odhalil. Řekl jsem: Vyznám Hospodinu své zločiny! a tys mi odpustil mou vinu a hřích…Ty jsi má skrýše, před úzkostí mě chráníš, vítězným jásotem mě obklopíš“ (Žalm 32: 5,7).

Milovaný, můžeš svou radost získat zpět. Prostě vyznej svůj hřích a opusť jej a Pán tě omilostní a osvobodí. Je připraven políbit tě na krk, obléci tě do šatu spravedlnosti a prostřít před tebou velikou hostinu. Potom budeš moci dosvědčit spolu s Davidem:

„Mnoha bolestmi trpí ničemní, doufajícího v Hospodina však láska obklopí. Radujte se v Hospodinu, jásejte spravedliví, vesele prozpěvujte, všichni upřímní“ (Žalm 32: 10-11).

čtvrtek 13. prosince 2012

BRANÍ HŘÍCHU NA LEHKOU VÁHU

Prorok Ezekiel nám barvitě líčí, co se stane lidem, kteří berou svůj hřích na lehkou váhu. V této zprávě přišlo za Ezekielem 70 starších z Judy, aby obdrželo slovo od Pána. Všichni tito muži sloužili v chrámu, a když se shromáždili i s prorokem k uctívání, bylo Ezekielovi dáno úžasné vidění:

„Seděl jsem ve svém domě a přede mnou seděli judští starší. Tam na mne dolehla ruka Panovníka Hospodina. Měl jsem vidění. Hle, cosi vzhledem podobné ohni. Od beder dolů to vypadalo jako oheň…jako záře, jako třpyt oslnivého vzácného kovu. Vztáhl cosi, co se podobalo ruce, uchopil mě za kštici na hlavě a duch mě vynesl mezi zemi a nebe; v Božích viděních mě přivedl do Jeruzaléma“ (Ezekiel 8:1-3).

Duch svatý padl na toto shromáždění a Boží svatý oheň naplnil toto místo světlem: „A hle, byla tam sláva Boha Izraele“ (4. verš). Kdykoli se ve shromáždění objeví Boží planoucí přítomnost, vždy je odhalen hřích. Náhle prorok uviděl, že mysl těchto mužů je plná „všelijakých zpodobenin plazů a ohyzdných zvířat“ (10. verš). Popisuje démonické pevnosti, zlé bytosti. A ty pronikly do Božího domu při bohoslužbě!

Sedělo tam 70 starších, klidně a tiše, vypadalo to, jako by ti, kdo uctívají, hledali Pánovo vedení. Ve skutečnosti však zakrývali skrytý hřích. Vykonávali bohoslužbu v chrámu jen navenek, ve skutečnosti všichni patřili k tajné skupině uctívačů slunce. Zaměstnávali v chrámu prostitutky, a jako součást rituálu měli tito starší, u nichž se očekávala zbožnost, účast na smilstvu.

Ze všeho nejhorší bylo, že tito muži nebyli ze své příšerné modloslužby usvědčeni. Přesvědčovali sami sebe, že Bůh nad jejich modlářstvím mhouří oči. David byl tímto hříchem velmi obtížen, ale těch 70 starších necítilo žádné šípy obvinění, žádnou ztrátu fyzické síly, žádnou vnitřní bolest. Místo toho byli oklamáni „falešným pokojem,“ jak to nazval Mojžíš.

„Mohlo by se stát, že by někdo slyšel slova této kletby a duchu by si dobrořečil: Budu mít pokoj, i když si budu žít v zarputilosti srdce, vždyť to dopadne stejně s opilým jako se střízlivým“ (Deuteronomium 29:19).

Jinými slovy: „Podvedená osoba je podobná opilci; ztratila svou rozlišovací schopnost. Nedokáže rozlišit ani mezi žízní a opilostí.“

středa 12. prosince 2012

BŘÍMĚ SKRYTÉHO HŘÍCHU

Břímě skrytého hříchu, který král David nesl po celý rok jej velmi poznamenalo. Zlomilo mu to zdraví, potrápilo mysl a zranilo také jeho ducha. V jeho domě to natropilo zmatek, meziBožím lidem deziluzi a výsměch mezi bezbožnými. Nakonec sám provolal: „Vždyť už jsem přece na pokraji pádu a stále trpím bolestí“ (Žalm 38:17). Židovské slovo „halt“ zde má význam „padat“. Myslel tím tedy: „Brzy spadnu dolů z této velké hromady bolesti.“

Někteří křesťané si mohou při pohledu na toto Davidovo období plné otřesů pomyslet: „Jak hrozné věci dokázal satan Davidovi připravit. Jak se mohl tento kdysi tak citlivý žalmista dostat na pokraj pádu? Bůh se na něho musel strašně zlobit.“

Ne! Nebyl to ďábel, který tolik obtěžkal Davidův hřích, byl to Bůh. Ve svém velkém milosrdenství Bůh dovolil tomuto muži klesnout až na dno, aby uviděl velikost svého hříchu. Obtěžkal Davidův nevyznaný hřích natolik, aby jej už nebyl schopen nést a byl veden k pokání.

Pravdou je, že jen spravedlivý muž jako David mohl být tak mocně ovlivněn svým hříchem. Jak vidíme, jeho svědomí bylo stále ještě citlivé a pociťoval ostrou bolest každého usvědčujícího šípu, kterým byl od Boha zasažen do srdce. Proto David mohl říci: „Stále trpím bolestí.“

To je tajemství celého tohoto příběhu: David měl zbožný zármutek, hluboký a vzácný strach z Boha. Dokázal přiznat: „Vidím za tím Pánovu usměrňující ruku - jak mě tlačí na kolena, a uznávám, že můj hřích si zaslouží Jeho hněv.“

V knize Pláč je psáno: „Ano, i já jsem pocítil, jak trestá jeho rozzuřený kyj. Odehnal mě, do tmy zavedl, a ne ke světlu..... Rozdrtil mi kosti a obrací ruku proti mně ..... Ohradil mě a obklopil hořkou útrapou…. Usadil mě do temnoty jak dávno mrtvého. Zazdil mě, nemohu pryč, obtížil mě okovy….. Kamennou zdí mi cesty zahradil….“ (Pláč 3:1-9).

Spisovatelův záměr zde je jasný: Pokud žijeme ve skrytém hříchu, Bůh samotný učiní naše řetězy natolik těžké, chaotické a děsivé, až jsme vedeni k otevřenému vyznání a hlubokému pokání.

úterý 11. prosince 2012

SBOR V EFESU

Křesťané v Efesu žili v úzkém obecenství s Pánem. Když si čtu Pavlův list Efeským, jsem v úžasu nad evangeliem, jež tito lidé slyšeli a žili. Pavel je vlastně dlouho chválí. Dopis adresuje: „věrným v Kristu Ježíši …“ kterých „Bůh … požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích“, „vyvolil ještě před stvořením světa“ a „předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní.“ (Efeským 1:1-5)

Je to skutečně popis požehnaných, svatých lidí! Ježíš také vzdává poctu efeským křesťanům v knize Zjevení: „Znám tvé skutky, tvou práci i tvou vytrvalost.“ (Zjevení 2:2) Jinými slovy: „Znám všechny dobré věci, které se dějí ve vašem životě. Trpělivě pro mne pracujete, bez reptání a udělali byste všechno pro druhé. Jste pilní ve vykonávání dobrých skutků a to je velice chvalitebné.“

Ježíš poukazuje i na něco jiného v srdcích těchto Efesanů, na něco hluboce špatného. Říká: „Vidím všechny tvé skutky – tvůj nenávist vůči hříchu, lásku k pravdě, spravedlivou odvahu. Přesto, nechali jste svou první lásku vychladnout. Vaše láska ke Mně umírá.“ „Mám ale proti tobě, že jsi ztratil svou počáteční lásku.“ (v.4) Milovaní, tento verš jsem si četl znovu a znovu a došel jsem k závěru, že jeho vážnost nemůžeme přehlížet.

Rád bych si myslel, že jsem typ křesťana z Efesu – věrný pracovník. Chci věřit, že trpím pro Krista, že mé dobré skutky Ho oslaví, že žiji spravedlivý život a že mé místo je vedle Něj v nebesích. Ale když čtu o Ježíši, jak prochází takovými nevšedními věřícími, jako byli křesťané v Efesu a říká jim: „Mám něco proti tobě,“ svírá to mého ducha. Musím se ptát svého Pána: „Ježíši, máš něco proti mně? Také jsem ztratil svou lásku k Tobě?“

pondělí 10. prosince 2012

MŮŽETE MÍT Z JEŽÍŠE TOLIK, KOLIK CHCETE by Gary Wilkerson

Když jsem byl malý chlapec, můj otec David Wilkerson, mě naučil věc, kterou považuji za nejdůležitější ze všeho. „Gary,“ řekl, „můžeš mít z Ježíše tolik, kolik chceš.“

Každý z vás, kdo čte tento článek, může mít z Ježíše tolik, kolik chce! Bůh jen náhodně neříká: „Tebe jsem si vybral a tebe ne.“

„Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni“ (Matouš 5,6). Tento verš mluví o mužích a ženách, kteří řeknou: „Chci vše, co Ježíš nabízí. Budu duchovně hladovět po všem, co mi může dát.“

Bible říká, že Hospodin hledá muže a ženy, jejichž srdce Mu zcela patří, a tak může zjevit Svou sílu. „Hospodinovy oči procházejí celou zemi, aby posiloval ty, kdo jsou mu oddáni celým srdcem“ (2. Letopisů (Paralipomenon) 16,9).

Bůh nechce, aby 10 nebo 75 procent křesťanů žilo zasvěcený a oddělený život. Chce, aby 100 procent Jeho církve, Jeho těla, mu bylo odevzdáno celým srdcem.

Tím, kdo potlačuje pomazání Svého Ducha, není Hospodin, nýbrž naše nedostatečná odpověď na to, co On vylévá. V těchto posledních dnech Bůh roztrhl nebesa a jasně zjevil Svého Svatého Ducha. Člověk, který zareaguje na to, co nám Pán chce dát, povstane a řekne: „V této poslední hodině chci být naplněn Duchem svatým. Rozhodl jsem se žít posvěcený život. Nic mě od toho neodradí, nic mě nezadrží. Nic nezabrání v osudu, který pro mě Bůh dá – hořet pro něj, zcela naplněn Duchem svatým.

pátek 7. prosince 2012

JE TVÁ LÁSKA ŽIVÁ?

Jestliže můžeš žít svůj každodenní život a čelit všem možným vyrušením a požadavkům, a přesto nestrávit deset minut v Boží přítomnosti, tvá láska umírá.

Zamysli se nad tím: Jestliže někoho miluješ nade všechny, bude š se chovat tak, aby ten člověk cítil, že je nejdůležitější bytostí na zemi. Všechno ostatní ve srovnání s ním vybledne.

Není to snad jako tvoje první láska ke tvé manželce, když ses o ní ucházel? Pokud ti zavolala, když jsi měl hodně práce, všechno jsi opustil, jen abys s ní hovořil. Nelibě jsi nesl, když vás někdo vyrušil ve chvíli, kdy jste byli spolu sami. Všechno ostatní zaujalo, při vaší snaze o rozvíjení lásky mezi vámi, druhé místo.

Mnoho dnešních křesťanů žije týdny, dokonce i měsíce, bez času stráveného s Ježíšem. Jak mohou milovat Ježíše celým srdcem, když ho den za dnem bez přestání zanedbávají?

V Šalomounově písni nemohla nevěsta spát, protože její milovaný „…zmizel…“ (Píseň 5:6). Tato žena vstala uprostřed noci a řekla: „…duše mě opustila spolu s ním. Hledala jsem ho, ale nenašla, volala jsem ho, a on se neozval“ (tentýž verš). A tak rychle vyběhla do ulic a svého milého hledala všude a volala: „Neviděli jste mého milého?“

Proč to pro ní byla tak závažná věc? Protože, jak řekla, „Takový je můj milý, takový můj druh“ (verš 16). „Jsem nemocná láskou“ (verš 8). Bez svého milého nemohla být.

Jak se cítí Ježíš, když prostírá stůl a s úzkostí očekává naši společnost, a my přesto nikdy nepřijdeme? Bible nás nazývá jeho nevěstou, jeho milovanými, jeho velkou láskou. Je řečeno, že jsme byli stvořeni pro přátelství s ním. Jaké odmítnutí tedy musí cítit, když neustále klademe druhé před něho?

čtvrtek 6. prosince 2012

CO SI DRŽÍŠ VE SVÉM SRDCI?

Co si v tomto okamžiku držíš ve svém srdci? Prahne tvá duše po Ježíši anebo po věcech tohoto světa?

Jedna žena napsala na náš mailový seznam tuto znepokojivou poznámku: „Můj manžel byl kdysi zapálen pro Boha. Léta se věrně nasazoval pro Pánovo dílo, ale nyní je zcela zahleděn do nového snažení. Již nemá na Pána čas. Bojím se o něj, protože tak ochladl.“

Ježíš řekl podobenství o stejném druhu odůvodněného snažení. Bohatý muž poslal své sluhy, aby pozvali všechny jeho přátele na velikou hostinu, kterou pořádal. Ale, jak říká Písmo, ti přátelé „se všichni jeden jako druhý začali vymlouvat“ (Lukáš 14:18, B21).

Jeden přítel řekl tomu sluhovi: „Koupil jsem pole a musím se jít na něj podívat. Prosím tě, omluv mě.“ Další přítel řekl sluhovi: „Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě, musím jít s nimi orat na pole.“ Další řekl: „Oženil jsem se a chystám se na líbánky, a proto nemohu přijít.“

Tento muž pozval všechny své přátele, aby se radovali z přátelství s ním. Všechno zařídil, aby měli pohodlí. Stůl byl prostřen a všechno bylo připraveno, ale nikdo nepřišel. Všichni byli příliš zaměstnáni či něčím zaujati.

Každý měl dobrý a legitimní důvod, proč nemůže přijít. Vždyť se svému příteli nevyhýbali, aby si mohli chodit po večírcích či barech. Naopak, Bible všechno, co tito lidé dělali, chválí: Nakupování a prodávání poskytuje rodině zabezpečení a vyzkoušení větší koupi zní jako obchodní praktika. A konečně manželství je požehnáním, ke kterému Písmo pobízí.

A přesto, jak reagoval ten bohatý muž? Písmo říká: „Pán tehdy sluhovi poručil: Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný. Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři“ (verše 23-24, B21).

Ježíš tímto podobenstvím ukazuje na velice důležité hledisko. Každá z těchto dobrých a legitimních věcí se stává hříšnou, když jí dáme přednost před Pánem.

středa 5. prosince 2012

JEŽÍŠ A EFEZSKÁ CÍRKEV

V úžasné Janově vizi, jak je zaznamenáno v prvních třech kapitolách knihy Zjevení, vidíme Ježíše jak se prochází mezi sedmi církvemi v Asii. Kristovy oči jsou planoucí a má na sobě kněžský šat. Je jasné, že přišel, aby spravedlivě tyto církve soudil.

Petr píše: „Přišel čas soudu a první na řadě je Boží dům.” (1 Petr 4:17). A teď, když se Ježíš objevil uprostřed těchto sedmi církví, začne je soudit podle obojího co spatřil – toho dobrého i špatného. Tyto soudy jsou popsány ve Zjevení 2. a 3. kapitole, obě červeným písmem, což znamená, že každé slovo pochází přímo z Ježíšových úst.

Těchto sedm církví se rozkládalo na skutečně pravém místě: Efes, Smyrna, Laodikea a další. Přesto Boží hlas, který Jan slyšel, promlouval nejen k těmto jednotlivým církvím, ale i k ostatním církvím po celém světě – ve skutečnosti ke všem věřícím, kteří očekávají Ježíšův návrat.
Ježíš začíná Svůj soud tím, že vyčísluje o církvích spoustu dobrých věcí, které Ho těší, a každou církev za tyto věci chválí. Ale vidí také několik věcí, které jej hluboce zarmucují a vydává tak varování pro každou církev.

Jeho první zpráva je určena křesťanům v Efesu, církvi založené na zbožném vyučování apoštola Pavla. Ježíšův soud nad Efeskými zní: „Ale že jste opustili tu svou první lásku“ (Zjevení 2:4).

Ježíšův použitý výrok „první láska“, neznačí nezralou lásku, kterou zakoušíme při spasení. Mluví zde spíše o vyjímečné lásce: „Kdysi jsem zabíral to nejvyšší místo v tvém srdci, ale kde je tvávášeň pro mě dnes? Dovolil jsi ostatním věcem, aby zabraly Mé místo.”

Je příznačné, že ze všech těch hříchů, na které Ježíš poukazuje v těchto sedmi církvích - cizoložství, chamtivost, vlažnost, falešné učení, přenechání moci Jezábel, mdlé uctívání, duchovníslepota – tak první hřích, který zde jmenuje, jej rmoutí také nejvíc: ztráta lásky k Němu. Náš Bůh je žárlivý milenec a nedovolí ničemu, aby se dostalo před naší lásku k Němu.

úterý 4. prosince 2012

ZPÁTKY K PRVNÍ LÁSCE

„Mám ale proti tobě, že jsi ztratil svou počáteční lásku.“ (Zjevení 2:4)

Věřím tomu, že toto varování, adresované sboru v Efesu je míněno také všem křesťanům, žijícím v těchto posledních dnech. Jednoduše řečeno, Bůh nám říká: „Nestačí, že jsi laskavý, štědrý a pilný služebník, který je zarmoucený hříchem a hlásá pravdu. Nestačí, že dodržuješ morální zásady, snášíš kvůli mně utrpení nebo dokonce jdeš na smrt kvůli své víře. To všechno je součástí toho, že si bereš na sebe můj kříž.

Můžeš dělat všechny tyto věci v mém jménu, ale pokud během toho tvá láska ke mně neroste, pokud se nestávám stále víc a víc tím největším potěšením tvého srdce, tak jsi ztratil svou počáteční lásku. Jestli tvá láska ke mně již není v centru tvého zájmu, tak mám něco proti tobě.“

Přemýšlej nad slovy Davida: „Koho jiného měl bych na nebi? S tebou netoužím po ničem na zemi!“ (Žalmy 83:25) Je to silné vyjádření, přesto tím David nemyslí, že nemiluje lidi. Spíše má na mysli, že nikdo nemá takové místo v jeho srdci, jako Pán. Touží po něm nade vše.

David také píše: „Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože, má duše žízní po tobě! Po tobě dychtí tělo mé jak suchá země prahnoucí po vodě.“ (63:2) „Jako laň prahne po proudící vodě, má duše prahne, Bože, po tobě! Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má: Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?“ (Žalmy 42:2-3)

David říká: „Žízním po Bohu, jako když laň vyprahne po honičce. Laň půjde i za hranici vyčerpání, jenom aby nalezla vodu.“

Podobně, Ježíš říká křesťanům v Efesu: „Přestali jste po mne prahnout, jak prahne laň. Již nejsem centrem vašeho zájmu. Možná jste ochotni mi sloužit, ale již nejsem na prvním místě ve vašich srdcích!“
Vrať se ke své počáteční lásce ještě dnes. Popros Ježíše o milost a sílu, abys znovu začal střežit svou lásku k Němu!

pondělí 3. prosince 2012

BARNABÁŠ, SYN POVZBUZENÍ by Gary Wilkerson

Velmi obdivuji Barnabáše, laskavého a vlídného muže, jehož jméno znamená „povzbuzení“. Na cestách spolu s Pavlem kázali evangelium a zakládali křesťanské obce. Došlo však mezi nimi k neshodě. V knize Skutků 15,36-41 čteme, že Pavel s Barnabášem přestali pracovat společně kvůli mladému muži jménem Jan Marek. Pavel se o něm domníval, že poškodil jejich službu, když od nich nečekaně odešel a nechal je samotné. Barnabáš chtěl být k Janu Markovi laskavý a dát mu novou šanci, ale Pavel řekl ne.

Barnabáš měl jiný charakter. Ačkoliv všichni chtěli zavrhnout člověka, který selhal, Barnabáš se tak nezachoval. Postavil se proti Pavlovi a řekl: „Já tohoto mladého muže neodvrhnu.“ Tomu se říká smělost – to je odlišný duch!

Když Saul chrlil jedno obvinění proti církvi za druhým, věznil Kristovy následníky a zabíjel je, kdo k němu přišel? A když zažil zjevení z nebe, kdo za ním přišel? Byl to Barnabáš, syn povzbuzení. Měl smělé srdce a odlišného ducha, který mu uvnitř říkal: „Je mi jedno, jestli je to falešná zpráva, stojí za to riskovat a podívat se, zda byl Saul opravdu zachráněn.“

Barnabáš je příkladem muže odlišného charakteru. Ten nemá nic společného s tím, který typ osobnosti jste. Můžete být tichý, jemný a klidný, a přesto mít to, co měl Barnabáš. A nejvíce ze všeho můžete mít to, co měl Ježíš.

Nezáleží na tom, jestli jste mladý, starý, muž či žena, protože Bůh nedělá mezi lidmi rozdíly. Svatý Duch touží po tom na vás sestoupit. Možná dnes čtete tento text a v duchu si říkáte: „Co tím myslíte, mít odlišného ducha? Mým duchem je duch alkoholu a drog, duch zoufalství. Jsem ztracený!“

Víte co? Bůh se na vás dívá. On nařídil, abyste si to přečetli, neboť vás vyzývá k tomu, abyste povstali a byli člověkem odlišného ducha. Ne ducha tohoto světa, ne ducha hříchu, ne ducha alkoholu a drog, ale člověkem ducha Božího. Duch Krista, Božího syna, může proměnit váš život a přetvořit vás ve člověka odlišného ducha.

pátek 30. listopadu 2012

PŘEBÝVÁNÍ V KRISTU

Dnešní křesťané žijí v době velikého světla. Duch svatý nám zjevuje význam Ježíšova mocného díla na kříži a neuvěřitelná požehnání plynoucí z Jeho oběti. A přece byla doba známá jako Temný věk, kdy bylo Kristovo úžasné dílo světem zakryto.

Většina bohoslužeb v době Temného věku byla zaměřena na věčné zatracení a Boží hněv. Papežové a kněží kázali evangelium skutků a lidé prováděli rozmanité dobré skutky, když se pokoušeli smířit s Bohem. Cestovali na míle daleko, aby se poklonili posvátným místům, klečeli při uctívání před kamennými modlami, opakovali dlouhé modlitby, hladili modlitební korálky. A přesto všechny tyto věci pouze zvýšili jejich otroctví a přinesli jejich duším hlubší temnotu.

Lidé tenkrát nevěděli nic o užitku a požehnáních dostupných skrze Kristovo vítězství na Kalvárii. Dokonce i dnes, kdy máme dostupné veškeré kázání na toto téma, většina křesťanů stále nechápe mnohé důležité aspekty toho, co pro nás Kristus vykonal, tedy toho, co znamená přebývat „v Kristu.“

Jako pastýř Pánova stáda příležitostně kážu o peklu, věčném zatracení a Božím hněvu. Ale stále více jsem přesvědčený o tom, že jedinou cestou, po níž mohu vést Boží lid k vítěznému životu, je kázat o požehnáních a užitku „přebývání v Kristu.“

Je pravdou, že přebývání v Kristu je jediným základem, na němž lze stavět opravdovou svatost a spravedlnost. Bez tohoto základu se budeme spoléhat na své tělo, když se budeme snažit v sobě vytvořit nějakou formu svatosti. Pravá svatost se získává pouze znalostí Božího bohatství v Ježíši Kristu.

„Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně“ (Titus 2:11-12). Pouze Boží milost nás může naučit té teologii, která vede ke svatosti – a kterou nikdy nemohou vytvořit žádné skutky.

čtvrtek 29. listopadu 2012

ZNALOST VÍTĚZNÉHO HLAHOLU

Mnozí křesťané dnes žijí ve strachu a zmatku, protože nerozumějí vítěznému hlaholu Milénia. Ano, vědí, že Ježíš zemřel a opět povstal a že Jeho krev má moc ke spasení. Ale dosud nepochopili radostný zvuk toho všeho, co On činí, abychom mohli žít ve svobodě.

„Blaze lidu, který zná vítězný hlahol“ (Žalm 89:16). Dnes slyšíme vítězný hlahol Božího prohlášení o našem vysvobození skrze krev Ježíše Krista.

Zde jsou další požehnání vítězného hlaholu Milénia:
  1. „Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine“ (Žalm 89:16). Hebrejština zde naznačuje: „Budou chodit s veselostí, s jistotou v Boží zaslíbení, s vyrovnaností v Jeho přítomnosti.“ Stručně řečeno, nemusíme již chodit v temnotě či zmatku, protože spatříme světlo Jeho tváře. 
  2. „Budou jásat každý den ve tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost“ (verš 17). Víme, že naše vlastní spravedlnost je jako špinavé hadry, a tak musíme nabrat odvahu tím, že se radujeme v Jeho spravedlnosti – kterou si přivlastňujeme jedině vírou. 
  3. „Neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá“ (verš 18). Víme, že Kristus sám je zdrojem veškeré naší síly a že již nemusíme žít pod vlivem ďábla. Vše, co musíme udělat, je podívat se na Satanova záda, kde uvidíme otisk paty našeho Spasitele. Ježíš našeho nepřítele zašlápl! 
  4. „Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele“ (verš 19). Jsme ve svém těle naprosto bezmocní, a tak zcela spoléháme na vítězství Ježíšova kříže. On nás ochrání před každým nepřítelem.

středa 28. listopadu 2012

KRISTUS VYSTOUPAL, ABY SE PŘIMLOUVAL

Stejně jako velekněz vystupoval v den smíření po stupních do svatého místa, náš Velekněz vystoupal do nebeského svatostánku, „…většího a dokonalejšího svatostánku, který nebyl postaven rukama“ (Židům 9:11). Ježíš nevystoupal jenom, aby se těšil ze slávy, kterou si zaslouží, nýbrž aby kvůli nám jednal.

Pisatel listu Židům nám připomíná, že veškerá Ježíšova činnost v nebesích je pro nás. „Neboť je stále živ, aby se za (nás) přimlouval“ (7:25, B21). Kristus to všechno dělá pro nás! Co přesně znamená: „Je stále živ, aby se za nás přimlouval“? Věřím, že se Ježíš za nás přimlouvá třemi způsoby:

První způsob: někteří z nás si představují Ježíše, jak stojí před Otcem a snažně jej prosí, aby se nad námi slitoval, když selžeme. Tak tomu však není. Kristova přímluva za nás se musí vypořádat s tím, že nás obviňuje satan. Víte, ďábel přichází k Božímu trůnu, aby nás obvinil z každého selhání a prohřešku. Volá: „Chci spravedlnost. A pokud jsi spravedlivým Bohem, potom tohoto člověka zatratíš a zničíš. Zaslouží si to.“

Ale pak vystupuje Ježíš. Nemusí Otce k ničemu přemlouvat. Spíše jen předloží vítězství svého kříže. Potom se obrátí k satanovi a říká: „Neslyšíš zvuk trubky? Proti tomuto mému dítěti nemáš co namítnout. Dej ruce pryč od mého vlastnictví!“

Druhý způsob: Kristova přímluva za nás znamená, že zajišťuje, abychom získali všechen prospěch zajištěný Miléniem a radovali se z něj. Stejně jako Levité vyžadovali dodržování zákona, který každému poskytoval požehnání, Ježíš dnes pro nás vyžaduje privilegia Milénia. Ujišťuje nás o tom, že jsme podle zákona volní.

Třetí způsob: Ježíš se přimlouvá v našich srdcích a smiřuje nás s Otcem. Neustále odpovídá na naše pochybnosti a strachy a připomíná nám, že nám bylo odpuštěno. Můžeme důvěřovat Boží věrnosti, jež nám zajišťuje veškerou moc a sílu, kterou potřebujeme.

úterý 27. listopadu 2012

ŽELEZNÁ HŮL

Apoštol Pavel píše o Kristově vstoupení na nebesa: „V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství“ (Koloským 2:15, B21). To je správné! Samotný kníže temnoty vrávorá za Pánovým vítězným průvodem a je spoutaný řetězy. A za poraženým ďáblem – pod koly nebeských zástupů – byly veškeré mocnosti temnoty, spoutané a poražené. Byly vystaveny veřejné hanbě přede všemi, kdo zemřeli ve víře před ukřižováním.

„Bude je pást železnou holí a rozbíjet jako hliněné nádobí“ (Zjevení 2:27). Ježíš vešel do bran s žezlem spravedlnosti ve své ruce, se svou „železnou holí,“ se kterou vládne všem národům. Po vítězném vstupu zaujal svou právem získanou pozici na trůnu, kdy plně třímá veškerou moc, autoritu a nadvládu.

Jaký slavný obraz! Satan nevládne. Komunismus nevládne. Ateismus nevládne. Kristovi nepřátelé existují pouze s jeho dovolením. A právě teď pouze pokračují v dovršení svého poháru nepravostí. Ježíš vládne nade všemi věcmi a až přijde čas, bude „je drtit železnou holí, tříštit je jak hliněné nádoby“ (Žalm 2:9, B21).

Milovaní, naše chápání Kristova vítězství nad satanem a Jeho nadvlády nad hříchem nemůže být nekonkrétní a zmatenou teologií. Musíme vědět a chápat, že satan je zcela poražen. Nemůže nás držet jako vězně a Kristus nás osvobodil svou krví z každé spoutanosti. Nyní sedí na trůně ve vší moci a autoritě a nabízí nám pokoj, radost a svobodu.

pondělí 26. listopadu 2012

ODLIŠNÝ DUCH by Gary Wilkerson

„Můj služebník Káleb má ale jiného ducha …“ (Numeri 14:24, B21).

Proč Bible říká, že Káleb má jiného ducha? Co udělal?

Jsi člověk, který hladoví a žízní a volá k Bohu: „Učiň ze mne člověka jiného ducha“? Nebo jsi křesťanem „zlaté střední cesty,“ který chce bloudit v poušti a žít život jako průměrný člověk?

Co bylo v Kálebovi a Jozuovi, že je to odlišovalo? Proč měli jiného ducha? Co odlišuje člověka, který má jiného ducha? Proč takový člověk není jako ostatní? Co má a proč to někteří z nás nemají? Jak člověk dostane jiného ducha? A ze všeho nejdůležitější otázka: Jak jej mohu dostat já?

Jeden mladík z naší církve nastavil svou tvář jako zrcadlo, aby následoval Ježíše. Když jsem s ním, říkám si: „Ježíši, chci toho zoufale toužícího ducha, kterého má tento mladík. Chci více z toho ohně a z toho pomazání, chci tu čistotu a svatost.“

Tento mladík říká: „Rozhodl jsem se následovat Ježíše ne ve své vlastní síle, ale v moci Ducha svatého.“ Jeho srdce ke mně promlouvá: „Rozhodl jsem se kráčet s čistýma rukama a s čistým srdcem.“ V době kompromisů se rozhodl držet svůj zrak upřený na Ježíše. Když chtějí ostatní kolem něho předstírat malé divadlo s dýmem a zázraky, aby přitáhli zástupy, on volá: „Pane, já to takhle nechci. Ano, chci, aby byly spaseny tisíce, ale hladovím po něčem více z Tebe.“

Když jsem s tímto mladíkem, který má jiného ducha, provokuje mne to k žárlivosti. Duch svatý nám dovoluje žárlit na někoho nebo závidět někomu, kdo má více z Ježíše!

pátek 23. listopadu 2012

JEŽÍŠ JE NAŠE JUBILEUM!

„Duch Panovníka Hospodina na mně spočívá, abych nesl dobré zprávy ubohým. Poslal mě ovázat srdce ztrápených, vyhlásit svobodu zajatým a propuštění spoutaným, vyhlásit Hospodinovo léto milosti a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny plačící ….. dát jim věnec místo popela, olej radosti místo truchlení a oděv chvály místo skleslosti. Budou je nazývat: Duby spravedlnosti, stromy, jež Hospodin zasadil,
aby se na nich oslavil.“ (Izaiáš 61:1–3).

Známe tuhle pasáž jako provolání Kristova vítězství nad smrtí a hříchem. Ale Izaiáš tu používá řeč jubilea. Říká: „Ať se rozezvučí polnice – ohlašující radostný, veselý rok svobody, kterou nám dal náš spasitel!“

Tato pasáž se také vztahuje ke scéně Kristova nanebevstoupení ve slávě. Nebeský otec – poté co popatřil na strašlivé utrpení svého blahoslaveného syna – připravil pro Ježíše slavný vstup do nebe. Opravdu, když Ježíš stoupal do nebe, byl doprovázen zástupem andělů a množstvím vozů: „Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá. Vstoupil jsi na výsost…“ (Žalm 68:17–18).

Naše omezené mysli nejsou schopné pojmout představu této slavné události. Když se Ježíš na svém bílém koni přibližoval k věčnému Božímu městu, byl doprovázen tímto ohromným průvodem. A když vstupoval do brány, začaly troubit Boží polnice: „Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby“ (Žalm 47:5).

Tohle byl radostný zvuk – polnice vytrubovaly, oznamovaly jubilejní rok věřících! A tento zvuk ohlašoval celému lidstvu: „Učinil jsem pro vás zaopatření – abyste vyšli z vězení, byli obnoveni pro své rodiny a měli všechno, co potřebujete k naplněnému životu. Jste svobodní, abyste mohli žít beze strachu před každým nepřítelem. Vstupte teď do mé radosti!“

čtvrtek 22. listopadu 2012

RADOSTNÝ ZVUK SVOBODY

Když nastal rok odpočinutí, každý dluh byl vymazán. Všechny smlouvy a vlastnictví byly vráceny původnímu majiteli, což znamenalo, že každý farmář dostal svou zemi a rodinu zpět. (více k přečtení v Leviticus 25)

Umíte si představit to jásání, které se dálo v Izraeli a Judei, když trubky zazněly. V tu chvíli, desátého dne sedmého měsíce, zatímco vysoce postavený kněz dělal své povinnosti k odčinění hříchů, každý služebník (otrok), který byl prodán do otroctví, byl osvobozen. A každému člověku, který přišel o majetek, bylo všechno navráceno zpět. Rodiny byli znovu sjednoceny. Domovy byly obnoveny. Byl to čas osvobození a svobody!

Předstvuji si farmáře bez prostředků, jak stojí podél vyznačených čar svého starého vlastnictví a čekají, až budou moci překročit čáru jakmile zazní trumbky. Čekali deset let ...potom pět...potom jeden rok ..a nyní počítají minuty až uslyší radostný zvuk. Asi si musejí myslet, „Dostávám zpět vše, co jsem ztratil. Je to opět moje – protože tento rok je rokem odpočinutí.“

Během roku odpočinutí se nedála žádná setba ani sklizeň. Místo toho měl být čas tráven radostí a jásáním. Byly to vlastně Vánoce po celý rok každý den, rok chválení Boha za jeho milost, zaopatření a svobodu.

Prosím rozuměj, svoboda proklamovaná v roce odpočinutí nebyla nějaká mlhavá idea založená na samotné víře. Byl to zákon té země. Vše, co dlužník musel udělat, aby prosadil zákon bylo, si na tom stát. Levité jednali jako dozorci nebo šerifové, tak že každému byla zaručena spravedlnost.

Příležitostně, pán může říci sluhovi, „Neodcházíš; jsi stále můj služebník! Vrať se ke své práci.“ Ale služebník se mohl vysmát pánovi do tváře a říci, „My oba víme, co znamená zvuk trubek. Je to radostný zvuk mojí svobody. Nemáš už více na mě žádné legální právo. Jsem volný!“

Jak lidé čekali a toužili slyšet ten radostný zvuk. Znamenal svobodu říci,“Nic z mé minulosti nemůže být drženo proti mně. Byl jsem vysvobozen a nikdo mě nemůže o mé dědictví okrást.“Člověk v otroctví musel jednat tak, aby vzal vlastnictví své svobody nebo ztraceného majetku. Mohl tančit a křičet v synagóze, co chtěl, provolávat, „Jsem volný! Vše bylo obnoveno!“ Ale dokud on nevystoupil a nedomáhal se svých práv, nemohl žádné z nich vychutnat. Vidíte tu důležitost zde? Většina křesťanů nedosáhla odpočinutí, které jim Ježíš dal. Mnozí si myslí „radostný zvuk“ dnes je pouze tleskání rukama nebo tančení v emotivním čase chval. Ale je to mnohem víc. Bůh nás volá k přisvojení si svobody, pokoje a slávy. To nám poskytuje skrze odpuštění hříchů. Je na nás vyjít a nárokovat si!

středa 21. listopadu 2012

KDYŽ BŮH ŘÍKÁ „DŮVĚŘUJ MI“, MYSLÍ TO VÁŽNĚ!

Zamysli se na chvíli nad tím, jak se Bůh pokaždé postaral o potřeby svého lidu.

Když Izrael byl na poušti, neexistovali žádné supermarkety nebo obchody s potravinami. Dokonce ani stéblo trávy nebylo v dohlednu. Ale Bůh poslal z nebe manu, aby lid měl chléb a též způsobil, že přiletěly křepelky a zasypali tábor, takže lid měl i maso. Pak jim dal vodu ze skály. Také se nadpřirozeným způsobem postaral o to, že jejich oblečení a obuv se během 40 let neopotřebovala.

Ve Starém Zákoně čteme o tom, že hladovému prorokovi nosili jídlo havrani. Mouka ve džbánu a olej v láhvi se nadpřirozeným způsobem znovu a znovu doplňovali. Celá armáda se dala na útěk, neboť slyšela zvláštní hluk – a zanechala za sebou dostatek zásob pro jedno celé město hladovějících Izraelců.

V Novém Zákoně čteme o tom, že voda se proměnila na víno. Daně byly zaplacené mincí, jež se našla v ústech chycené ryby. Pět tisíc lidí bylo nasyceno pouze pěti chleby a dvěma rybami.

Všechny tyto zázraky k nám volají: „Bůh je věrný. On je hodný důvěry!“ A v 25. kapitole knihy Leviticus čteme o dalším nadpřirozeném fenoménu – o mimořádně požehnané sklizni před rokem odpočinku pro zemi.

Dále, Bůh přikázal svému lidu dodržovat sedm po sobě jdoucích cyklů roků odpočinku pro zemi: „Odpočítáš si též sedm sobotních let, sedmkrát sedm let, takže ti doba sedmi sobotních let vyjde na čtyřicet devět let.“ Jinými slovy: „Oslavujte rok odpočinku každých sedm let, po dobu čtyřicet devět let.“

V biblických poměrech, čtyřicet devět let znamená jednu celou generaci. Z toho vyplývá, že tato doba by znamenala dostatek času pro celou generaci, aby se naučila důvěřovat Pánu. Za tu dobu by rodiče a prarodiče měli za sebou dostatek zkušeností s vírou, aby mohli říct svým dětem: „Ano, je to pravda! Bůh se postaral o všechny naše potřeby během prvních šesti let, ale když nastal sedmý rok, mnozí z nás měli strach. Přesto, to, co nám Bůh dal, stačilo do začátku osmého, a dokonce i do začátku devátého roku. Někdy jsme z toho měli hrůzu, ale vždy bylo všeho dost. Nikdy nehladověl, nikdo nemusel žebrat. On se postaral o všechny naše potřeby. On zkoušel naši vírou – a zůstal věrný!“

Pointa je: když Bůh říká: „Důvěřuj mi“, myslí to vážně!

úterý 20. listopadu 2012

MILOSTIVÉ LÉTO

O historii židovského milostivého léta se dozvídáme z 25. kapitoly knihy Leviticus. Tento zvyk začal Božím příkazem, aby Izraelci nechali půdu každý sedmý rok odpočívat a neobdělávali ji. Sedmý rok byl svátečním létem, v němž měla půda ležet ladem. Po celý rok se nic nesázelo ani nesklízelo: „Šest let budeš osívat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat z ní úrodu, ale sedmého roku bude mít země rok odpočinutí, slavnost odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Nebudeš osívat své pole ani prořezávat svou vinici“ (Leviticus 25,3-4).

Bůh na jeden rok prostě zastavil všechny zemědělské činnosti. To znamenalo, že Izraelci museli tuto dobu žít bez zřejmých prostředků obživy. Museli složit své životy zcela do Božích dlaní a důvěřovat Mu, že naplní všechny jejich potřeby.

K tomu bylo samozřejmě zapotřebí hodně víry. Vezměte si to: Po celý jeden rok nebude žádný přísun plodin…žádné žně a žádné zrní na nakrmení dobytka…žádná práce pro rolníky ani pro majitele vinic. Spoustu dnešních křesťanů by zpanikařilo už po týdnu takové situace, což je mnohem kratší doba než rok. Izraelci se opravdu obávali: „Jak ten sedmý rok seženeme jídlo? Jak nasytíme své rodiny a zvířata? Šestý rok spotřebujeme všechno, co máme, a hned potom přijde sváteční rok. Máme jen nečinně sedět, zatímco naše děti budou hladovět? Opravdu Hospodin očekává, že budeme sledovat, jak hrozny na vinicích tlejí a hnijí?“

Bůh však pro půdu nařídil sváteční rok s jasným záměrem. Mělo to ukázat, jak je svému lidu věrný. „Snad řeknete: Co budeme jíst sedmého roku, když nebudeme sít ani sklízet žádnou úrodu? Na můj rozkaz sestoupí na vás šestého roku mé požehnání, takže vydá úrodu na tři roky“ (verše 20-21).

To byl úžasný slib! Hospodin Izraeli zajistil trojitou úrodu (viz verš 22): „Jestliže vykročíte ve víře a budete mi důvěřovat, dám vám šestý rok úrodu, která vás dostatečně zásobí na tři roky.“

Věřím, že zde Pán říká něco důležitého - že ať jsou okolnosti jakékoliv, On zaopatřuje ty, kdo mu důvěřují a poslouchají ho.

pondělí 19. listopadu 2012

BŮH JEDNÁ ZA TEBE by Gary Wilkerson

Jeruzalémské hradby byly obnovovány, ale Nehemiáš viděl, že se do lidských srdcí začíná vkrádat hřích, svázanost a odrazování.

„Když se tedy …začínalo šeřit… přikázal jsem, ať zavřou vrata. Zakázal jsem je otevírat, dokud neskončí sobota“ (Nehemiáš 13:19, B21).

V tomto verši vystupuje Nehemiáš jako forma Ducha svatého a Duch Boží říká: „Znám vaše sklony, vím, k čemu jste náchylní. Vím, že v sobotu přijde pokušení a znesvětí ji…a vy na Mne zapomenete.“ A tak ještě před setměním Nehemiáš zavřel vrata.

Tvůj nebeský Otec je na tahu ve tvém životě, aby vyřešil tvůj problém ještě předtím, než poznáš, že nějaký problém máš. Bůh je na tahu místo tebe ještě předtím, než propukne hřích, ještě předtím než se tě hřích chytne. Bůh pracuje! Staří Puritáni to nazývali předcházející milostí – milostí, která jedná předtím, než přijde pokušení. Ještě předtím, než Adam s Evou opustili Eden, ještě předtím než ve hříchu uchopili ovoce, Bůh řekl hadovi: „Syn (Mluvil o svém Synu, Ježíši Kristu) ti rozdrtí hlavu“ (Genesis 3:15, moje parafráze). Poté, co Satan oklamal Adama s Evou, předtím než se odplazil a začal hýbat celým světem, aby tak oklamal syny Adama a Evy, Bůh řekl: „Mám plán, který již běží.“

Bůh nestojí mimo dění a neříká: „Když padneš do hříchu, přijď ke Mně a čiň pokání a já ti zase odpustím.“ On to sice dělá, avšak činí více než to. Bůh pracuje za tebe ještě dříve, než k tobě přijde pokušení, On ve tvém životě buduje zeď. Buduje v tobě milost a dospělost, vede tě duchovním procesem tvého růstu, aby tě posílil – řádku po řádce, pravidlo po pravidlu.

pátek 16. listopadu 2012

VYSVOBOZENÍ ZE SODOMY

Většina z nás si představuje Sodomu jako bezbožné město moderní doby, jako San Francisco, New York nebo New Orleans. Ale ve skutečnosti se jen potřebujeme podívat do našich vlastních srdcí, a nalezneme Sodomu. Všichni jsme se narodili se sodomskou povahou – se srdcem, které je nesmírně podlé, plné každé špatnosti. „V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou“ (Žalm 58:3).

Věřím, že následující verš ukazuje, jak nás Bůh vyvádí ze Sodomy:

„Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha“ (2. Petr 1:3-4).

Bůh přichází k nám, do našich pošetilých a svazujících situací, s mocnými zaslíbeními plného a kompletního vysvobození. Říká: „Zavazuji se k tomu, že vás vysvobodím a uchráním vás před nepravostí. Dám vám srdce, které mne bude poslouchat, a tak se nyní pevně držte mých zaslíbení.“

Jaká nádherná a osvobozující pravda. Když se pevně držíme Božích zaslíbení, jsme vyváděni ze svých hříchů . Na chvíli se nad tím zamysli. Petr říká, že věřící, které v tomto listu oslovuje, „unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha“ (verš 4). Jak tito křesťané unikli hříchu? Byla jim dána božská moc – život a zbožnost – prostřednictvím jejich víry v Boží zaslíbení.

Milovaní, váš Otec chce, abyste poznali plnost radosti v Kristu. Té radosti, která propukne pouze tehdy, když jste osvobozeni z moci hříchu. A tak dovolte Duchu svatému, aby vešel do lůna vašich zvrácených tužeb a odstranil všechno, co není kristovské. Hned teď se modlete k Pánu:

„Otče, souhlasím s Tebou, co se týče mého hříchu. Zápach mého kompromisu dosáhl do nebes a já vím, že se ho musím okamžitě zbavit. Pane, přijímám Tvé milující božské ultimátum a všechno kladu před Tebe. Spal ve mně všecko bezbožné a ať Tvá zaslíbení ovládnou mé srdce. Veď mne k hoře Tvé svatosti.“

čtvrtek 15. listopadu 2012

PŘEJÍT DO BOŽÍ PLNOSTI

Lot by býval v Sodomě zahynul, kdyby záležitost nevzal do svých rukou Hospodin. Pán doslova popadnul Lota a jeho rodinu a vytáhl je z města: „Ale on váhal. Ti muži [andělé]ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery – to shovívavost Hospodinova byla s ním –, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem“ (Genesis 19,16).

To je nádherný obraz milosti! Když Lot otálel na pokraji zkázy, bez síly či vůle se sám zachránit, Bůh odvedl tohoto zmateného, pošetilého a hříchem spoutaného muže do bezpečí. V podstatě Lotovi říkal: „Miluji tě a nenechám tě v tomto masakru zemřít. Jsi spravedlivý člověk, Lote, a já jsem tě varoval. Teď pojď!“

„Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné“ (Římanům 5,6) Doslovný význam spojení „být bezmocný“ tady je „být bez vůle a schopnosti“. Hospodin říká, je že ochotný jednat za nás, protože my nemáme co nabídnout.

Pán měl pro Lota ještě jeden příkaz: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět…Uteč na horu, abys nezahynul“ (Genesis 19,17). Hora zde představuje Boží přítomnost, místo, kde je člověk sám s Bohem. V Písmu se tento obraz opakuje: Na hoře se Mojžíše dotkla Hospodinova sláva…na hoře byl Kristus před svými učedníky proměněn…na hoře Ježíš hledal v modlitbě svého nebeského Otce. Všechny tyto věci se staly na hoře.

„Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře“ (Žalm 48,1). „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit“ (Izajáš 2,3). Poselství je toto: „Když vás Hospodin vysvobodí vírou v Jeho zaslíbení, běžte přímo na horu Jeho svatosti!“

Lot stále ještě nebyl ochoten utéci do Boží přítomnosti, místo toho Hospodina poprosil, aby mohl jít do Soáru. Řekl: „Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel“ (Genesis 19,19).

Hospodin mu to dovolil a Lot nakonec přišel na horu, ale tam se stalo něco horšího než Sodoma. Lot se opil, jeho dvě dcery ho svedly a obě z tohoto incestu otěhotněly. Byla to opravdu tragická věc! A všechno se to stalo, protože Lot – ač byl zachráněn – nechtěl přejít do Boží plnosti.

středa 14. listopadu 2012

PŘESTAŃ SMLOUVAT SE SVÝM HŘÍCHEM

„I volali na Lota, a řekli jemu: Kde jsou ti muži, kteříž přišli k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme“ (Genesis 19:5). Lotův den zúčtování nakonec přišel. Divoká chátra Sodomitů obklíčila jeho dům, bušila na dveře a vykřikovala oplzlosti. Dožadovali se, aby jim Lot poslal ty dva anděly, aby je mohli znásilnit.

Byla to hrůzná scéna. Přesto se Lot ve své reakci pokusil mužům nabídnout dohodu. Očividně byl Lot soudcem v Sodomě, protože seděl v městské bráně a měl reputaci, která ho chránila. Tak se pokusil chátře domluvit. Šel dokonce tak daleko, že je nazýval „bratry“ – což dokazuje, že bral hřích Sodomy příliš na lehkou váhu!

„…Prosím, bratří moji, nečiňte zlého. Aj, mám teď dvě dcery, kteréžto nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, čiňte s nimi, jak se vám líbí; toliko mužům těmto nic nečiňte…“ (verše 7–8)

Jeden teolog píše, že Lot věděl, že tito muži jeho dcerám neublíží, protože to byli homosexuálové. Možná si Lot sám pro sebe odůvodnil: „Tito muži jsou homosexuální prostituti, hledající uspokojit své perverzní chtíče. Nejsou pro ženy žádnou hrozbou. Když jim teď pošlu své dcery, vrátí se zítra domů nedotčené.“

Jak směšné! I kdyby to byla pravda, Lot by se snažil zbavit jednoho hříchu jiným. Ale je nemožné vyjednávat s chtíčem!

Lot je příkladem toho, co může skrytý hřích udělat se spravedlivým člověkem. Je jasné, že byl oklamán. Jeho hřích v něm vyvolal tak nebezpečný stav, že by se vzdal všeho – včetně své milované rodiny – aby si zachoval tvář.

Tento muž nebyl připravený čelit realitě! Zbytečně prodlužoval čas, kdy bude skládat účty – stále čachroval, pokoušel se odložit Boží vysvobození ve svém životě. A moji milí, tohle je postoj mnoha dnešních křesťanů. Přesvědčují sami sebe: „Můj Bůh je milosrdný Bůh. Osvobodil mě z hříchu dříve a udělá to zas.“

Ne! Bůh ti v této pasáži říká: „Žádné další smlouvání. Žádné další obchodování s lehčím hříchem za těžší hřích. Všechno to musí pryč!“

úterý 13. listopadu 2012

MUSÍME VZÍT BOHA ZA SLOVO

„Hospodin řekl: Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký“ (Genesis 18:20, B21). Všichni rádi slyšíme o Božím slitování, milosti a nesmírné trpělivosti. Nechceme už ale čelit skutečnosti, že již brzy zakročí proti všemu, co je sodomské.

Takto Bůh zjevil svou povahu Mojžíšovi: „Hospodin prošel kolem něj a volal: ‚Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích“ (Exodus 34:6-7, B21). A přece v tom samém verši Bůh dodává: „Nezapomíná však trestat“ (verš 7).

Hospodin řekl: „Nad hříchem nepřimhouřím oči! Ano, jsem slitovný a nesmírně trpělivý, přichází však čas, kdy má trpělivost se hříchem bude u konce. A tehdy bude Sodoma spálena!“

K Lotovi přišli dva andělé s varováním: „Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery, které tu jsou, aby tě nesmetl trest tohoto města“ (Genesis 19:15, B21).

Lot zřejmě nebral toto varování vážně, protože druhý den ráno spal a andělé ho museli probudit. Jeho zeťové si určitě mysleli: „Kdyby tomu varování skutečně věřil, byl by teď na cestě odsud. Když tomu nevěří, proč bychom měli my?“ To by nám všem mělo udělit lekci. Potřebujeme žít, jako kdyby se Kristus měl již brzy vrátit, aby ostatní našemu svědectví naslouchali.

Věřím v to, co se nazývá „božská ultimáta“ - časy, kdy Duch svatý ví, že tě tvůj hřích už přivádí ke zničení. Pán k tobě přichází a říká: „Jsem Bůh milostivý a chci tě od toho uchránit. Nyní se odvrať od svého hříchu. Poslechni mé Slovo!“

Tato ultimáta nacházíme v celé Bibli. Například Skutky nám říkají, že Ananiáš a Safira byli varováni, aby nezarmucovali Ducha svatého tím, že by mu lhali. Oni však neposlechli a lhali – a okamžitě se skáceli mrtví.

Nezáleží na tom, jak často se modlíš či postíš, ani jak jsi věrný v konání Božího díla. Jestliže nevěříš, že Bůh se bude vážně zabývat tvým hříchem, děláš si iluze!

pátek 9. listopadu 2012

JE STARÝ ZÁKON STÁLE AKTUÁLNÍ?

Jednou jsem slyšel kázat pastora: „Starý zákon není již nyní aktuální, takže jej nemusíme již více studovat.“

Jak moc se mýlil? Jeden z důvodů, proč miluji čtení Starého zákona, je proto, jelikož vysvětluje Nový zákon jasně a jednoduše. Ve Starém zákoně je například Izrael obrazem církve a Egypt reprezentuje svět. Cesta Izraelitů skrze divočinu připodobňuje naši duchovní práci jako křesťanů. Také strom, který uzravil vody v Marahu je jako Kristův kříž a kámen, který byl zdrojem vody v poušti, je obrazem Spasitele.

Písmo ukazuje, jak veškeré izraelské fyzické bitvy jsou obrazem našich duchovních bitev: „To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků.“ (1 K 10,11). Dokonce i svatostánek a jeho nábytek je příkladem nebeské věci: „Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: „Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.“ (Ž 8,5)

Všechny tyto starozákonní příklady jsou tu pro, abychom my neupadli do pochybností, stejně jako Izrael. Autor knihy Židům píše: „A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.“ (Ž 4,11) Jinými slovy: „Studuj Starý zákon a pouč se příkladem Izraelitů. Nedopust, abys udělal stejný omyl jako oni.

Kdykoli nerozumím pravdě o Novém zákoně, obrátím se ke Starému zákonu, abych našel, jak je to tam ilustrováno. Například, řekněme si, že se zjistit, jak porazit duchovní zdi, které již postavil ďábel v mém životě. Obrátím se k příběhu o Jozue, abych viděl, jak byly poraženy zdi Jericha. Izraelské bitvy s těmito zdmi mi slouží jako vzor, který mi pomůže pochopit, jak mám porazit zdi, které mi brání dosáhnout plnosti v Kristu.

čtvrtek 8. listopadu 2012

NIKDY NEUPOSLECHLI

Děti Izraele si sice rády vyslechly mocné Ezekielovo kázání, ale nikdy ho neuposlechly. „Přicházejí k tobě, jako když se schází lid k rokování. A sedají si před tebou jako můj lid. Poslouchají tvá slova, ale podle nich nejednají. V ústech mají horoucí slova o tom, co udělají, ale jejich srdce tíhne za jejich mrzkým ziskem. Tys pro ně jako ten, kdo horoucně a krásně zpívá a pěkně hraje. Poslouchají tvá slova, ale vůbec podle nich nejednají“ (Ezekiel 33:31-32).

Mnoho lidí za mnou po bohoslužbě přijde, obejmou mě a řeknou: „Pastore, tvé kázání bylo mocné.“ Jakmile však odejdou, Duch svatý mi pošeptá: „Oni neslyšeli ani slovo z toho, co jsi říkal.“

Kniha Židům nás silně varuje: „Proto, jak říká Duch svatý: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti“ (Židům 3:7-8). „Kdo slyšel a zatvrdil se“ (verš 16). Tyto verše jasně ukazují, že zatvrzelost není spojena s ateismem, komunismem či nějakým dalším „ismem,“ ale spíše je spojena se slyšením Božího Slova a posléze s jeho neplněním.

Izrael s radostí naslouchal mocnému kázání proroka Izajáše, a přesto neustále omlouval své hříchy, nazýval zlo dobrem a dobro zlem. A tak Bůh pověřil Izajáše: „Jdi a řekni tomuto lidu: Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte. Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven“ (Izajáš 69-10).

Bůh věděl, že Izraelité nejsou ochotni odložit své zakořeněné hříchy. Milovali svá tělesná potěšení a své bezbožné společníky až příliš. A tak Pán řekl Izajášovi: „Tito lidé nikdy nezmění svá srdce a já k nim od nynějška nepromluvím. Místo toho chci, Izajáši, abys urychlil jejich zatvrzelost. Možná, že tehdy budou někteří naslouchat, než bude příliš pozdě!“

Jednoduše řečeno, Bůh od svého lidu požadoval plnou vydanost. Děkuji Bohu za zástupy křesťanů, kteří začali svou cestu s Ježíšem správným způsobem, kdy milovali pravdu a poslechli Jeho Slovo. Když opustili cesty, kam je táhla tělesnost, zamilovali si Pána a Jeho Slovo se jim stalo lampou a vodítkem.

středa 7. listopadu 2012

TOTO JE TEST

Udělej si tento test a zjisti, jestli už máš nakročeno k zatvrzelosti srdce.

1. Kolikrát jsi už slyšel kázání o rizicích zanedbávání každodenní modlitby a čtení Bible?

Zanedbáváš-li ztišení doma, neboť si myslíš, že si vystačíš s modlitbami na shromáždění, tak problémy budoucích dnů tě zničí. Pokud se neřídíš Slovem, které ti má přinášet uzdravení a sílu v dobrých časech, potom jak najdeš sílu zvítězit, když nastanou časy zlé? Osobní vztah s nebeským Otcem je jediný způsob, jak se připravit na to, co má přijít!

2. Kolikrát tě už varovali před hroznými následky pomluv?

Někdy jsou má varování na téma pomluv jako jemný déšť, jindy připomínají spíš hřmění. Izraelité byli znovu a znovu varováni před nebezpečím tohoto hříchu. Přesto zůstali neposlušní vůči Bohu, což jim přineslo celoživotní bídu v hady zamořené poušti. Pomluvy a reptání je připravilo o všechno.

Šířil jsi nějaké pomluvy o některém bratrovi nebo o některé sestře v uplynulém týdnu? Nebo si byl posluchačem pomluv? Jestliže ano, dovolil si, aby bylo ve tvém srdci zaseto semínko pochybností o dané osobě? Budeš-li pokračovat v pomlouvání navzdory všemu varování, již kráčíš cestou zatvrzelosti srdce.

3. Kolik varování jste slyšeli proti přechovávání tajného hříchu?

Co bude s tím tajným hříchem, o kterém k tobě Boží Duch opakovaně mluví? V průběhu let jsem napsal mnoho varování o nebezpečí flirtování s hříchem. Přesto, nekázal jsem pouze proti hříchu, nýbrž jsem vyučoval také o Boží moci ke vzkříšení. Kázal jsem o tom, že Pán nás vyzbrojí mocí k vítězství skrze svého Ducha a vloží do našeho srdce vůli činit dobré.

Osoba, jež si týden co týden vyslechne milující pokárání, a přes to si troufá pokračovat ve hříchu, již kráčí cestou zatvrzelosti srdce. Nebuď takovou osobou!

úterý 6. listopadu 2012

ZATVRZELÉ SRDCE

„Z často káraného se stane zatvrzelý, když náhle zhroutí se, nebude pomoci. “ (Přísloví 29:1).

Hebrejské slovo pro „kárán“ se v tomto verši týká nápravného vyučování. A výraz pro „nebude pomoci“ tu znamená „nevyléčitelný - bez jakékoliv možnosti vysvobození“. Tento verš nám říká, že za prvé tvrdost srdce přichází jako důsledek odmítání opětovných varování i odstrkování všech vábivých pravd. A za druhé nám říká, že za nějakou dobu nebude možné takovou tvrdost vyléčit. Takže, kdo jsou ti lidé, kteří slyší tato varování nejčastěji? Rozumí se samo sebou, že jsou to křesťané – ti, kteří sedí každý týden v Božím domě a naslouchají kázání plnému domluv!

Možná se ptáte: „Co to přesně je tvrdé srdce?“ Tvrdé srdce je takové srdce, které je rozhodnuté, že se bude vzpírat uposlechnutí Božího slova. Je nemožné jím pohnout, je imunní vůči všem usvědčením a varováním Ducha svatého.

Je tragickou pravdou, že navzdory tomu, že slyší ohnivá poselství seslaná z nebe, mnoho křesťanů neuplatňuje v praxi to, co slyší. Odmítají Bohu umožnit, aby vstoupil do určitých oblastí jejich životů. A jak dál jen slyší, aniž by slyšenému věnovali pozornost, začíná se objevovat tvrdost.

Naproti tomu existuje mnoho hříšníků, jejichž tvrdost srdce byla vyléčena. Z počátku Krista proklínali a hrozili Bohu zaťatou pěstí do tváře. Ale když slyšeli evangelium a pocítili ryzí, milující domlouvání Ducha svatého, jejich srdce roztálo. Činili pokání a obrátili se k Ježíši.

Názorným příkladem je syn Madalyn Murray O'Hairové. Byl vychováván v pravděpodobně nejateističtějším domově v Americe. Později pracoval pro svou matku, pořádal tažení proti Bohu a náboženství. Ale když slyšel evangelium, byl slavně spasen – a později se stal služebníkem, kázal Krista, místo aby ho proklínal. Tvrdost tohoto muže byla také vyléčitelná – protože neslyšel napomínající kázání, které neustále odmítal.

Ze své zkušenosti vím, že ta nejtvrdší srdce – ta nevyléčitelná – se vždy nalézala v doslechu Duchem svatým pomazaných kázání. Taková tvrdost neexistuje ve studených, mrtvých, formálních církvích, kde bylo po generace evangelium komoleno. Ne – vždy se nalézá tam, kde je z kazatelen kázáno ryzí slovo – a v lavicích je odmítáno!

pondělí 5. listopadu 2012

VĚZTE, ŽE BŮH JE DOBRÝ! by Gary Wilkerson

Bůh je dobrem ve vašem životě, dává na vás pozor a ochraňuje vás. Nemáte v životě žádnou věc, žádný zlozvyk, hřích či těžkou situaci, nad kterými by Ježíš neměl moc.

Když přišel Nehemjáš do Jeruzaléma, a uviděl, v jak hrozném stavu pobořené město je, vedl místní Židy k duchovnímu průlomu a k rekonstrukci Jeruzaléma. Dnes vám mohu říct, stejně jako řekl Nehemjáš svým lidem, že pokud budete důvěřovat Ježíši a odevzdáte mu celé své srdce, sílu i život, tak ďábel i vaši nepřátelé budou rozdrceni a zcela přemoženi. I kdyby byli proti vám sebepevněji usazeni, budou donuceni odtáhnout a uprchnout.

Staré návyky, staré strachy a závislosti přicházejí a trápí nás a někdy se k nim vracíme. Bůh nám však říká: „Upřete své oči na mě! Když mě necháte být vaším vítězstvím, tak s těmi starými věcmi skoncuji.“ Naslouchejte tomu, co Hospodin říká!

Když Ho necháme být naším vítězstvím, už naše nepřátele víckrát neuvidíme. Tedy, nepřítel nám stále bude zasazovat údery, stejně jako to dělal Ježíši po pokušeních na poušti. Uchováte-li však Ježíše jako zeď svého srdce, svého života, On vymýtí všechny tyto nesnáze.

Možná žijete ve strachu z navyklých hříchů a věcí, ke kterým byste se mohli vrátit. Víte, že jste od nich očištěni, ale jsou tak blízko, že cítíte, že by vás to kdykoliv mohlo stáhnout zpět do jejich otroctví, a bojíte se.

Jsem zde dnes proto, abych vás zavolal do bezpečí a jistoty v Ježíši Kristu, když Mu budete důvěřovat celým srdcem.

„Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ (1. Korintským 15,57)

pátek 2. listopadu 2012

OBROZENÍ SRDCE

Přišel jsi poprvé k Pánu jen proto, že jsi od Něho něco chtěl? Obrátil ses k Bohu, abys zanechal drog, aby se obnovilo tvé manželství, abys byl zproštěn finančních problémů?

Pravda, Kristus pro tebe dělá zázraky. Koná ve tvém životě nemožné. Přicházíš-li však k Němu pouze, abys od Něho něco získal – pouze, aby tě zbavil problémů – nikdy nedorosteš do dospělosti ani o píď. Naopak, porosteš jen stěží.

Připomeň si dobu svého obrácení. Nastalo poté, co nějaké saranče všechno sežralo? Bylo tvé zdraví oslabeno? Bylo některé z tvých dětí v nesnázích? Skončil jsi ve zkáze, na pokraji smrti a zničení?

Prosím, nechápej mne špatně. Ovšem, že Bůh rád zachraňuje lidi, kteří si přivodili zkázu. Když je vše ztraceno, On je vždycky blízko a věrně vysvobozuje. Avšak, milovaný, nemůžeš přicházet k Ježíši jen pro úlevu. Musíš k Němu přicházet, protože je Bohem a protože si zaslouží tvůj život, tvé uctívání, tvou poslušnost.

Možná, že si zrovna říkáš: „Ano, připouštím, že jsem nedbal na Boží Slovo a že jsem stále v poutech zakořeněného hříchu. Zacházím příliš daleko na to, abych získal od Pána uzdravující dotek?“

Ne, vůbec ne! Pokud jsi začal vzývat Pána dnes, při své potřebě, dodá ti čas občerstvení. Kdykoli mu přineseš opravdově kající srdce, bude jednat jako tvůj prostředník a přímluvce, nikoli jako tvůj soudce.

Chceš dorůst do dospělosti v Kristu? Chceš, aby tě Pán v lásce napomínal a vedl ke zbožnosti? Potom jej dnes vzývej. Nic jiného tě neudrží na jeho cestě, kterou pro tebe přichystal, než zlomené a zdeptané srdce!

„Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné a jehož jméno je Svatý: Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných“ (Izajáš 57:15).

čtvrtek 1. listopadu 2012

NEUSKUTEČNITELNÉ POSLÁNÍ

„Syn člověka přece přišel, aby hledal a spasil to, co zahynulo.“ (Lukáš 19:10). Kristus řekl,“Přišel jsem na tento svět z jednoho důvodu – zasáhnout a zachránit ztracené duše.“ Toto však nebylo jenom posláním Ježíše, svěřil nám to jako i naše poslání: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“

Ježíš tady mluví k malé skupině věřících asi okolo 120 lidí, kteří se shromáždili v horní místnosti. A jaký neuskutečnitelný úkol před ně staví!

„Jděte k cizím národům, žijte s jeho lidmi a studujte jejich jazyky. Pokládejte ruce na nemocné, vyhánějte démony, vyhlašujte dobrou zprávu. Jděte až k samému sídlu Sanata a kažte moc a vítězství vzkříšeného Spasitele.“

Musíme si uvědomit, že Ježíš mluvil k běžným, obyčejným, nevzdělaným mužům a ženám. Položil budoucnost své církve na jejich ramena. Museli být ohromeni.

Dokážeš si představit rozhovor, který se musel uskutečnit, jakmile jejich Mistr vystoupil na nebesa? „Slyšel jsem ho správně? Jak bychom asi mohli začít s celosvětovou revolucí? Jsme chudí a Římané nás bijí a zabíjejí nás. Jestliže se takto jedná s námi v Jeruzalémě, jak s námi budou zacházet, když budeme svědčit a kázat v Římě?“.

Další z nich možná mohl říct, „Jak může náš Pán očekávat, že půjdeme do celého světa s evangeliem, když dokonce nemáme ani dost peněz, abychom šli do Jericha? Jak se máme učit jazyky, když nemáme vzdělání? To všechno je nemožné.“

A skutečně to bylo neuskutečnitelné poslání. A výzva pro nás dnes je právě tak odrazující!

Kdyby každý, kdo čte toto poselství dovolil Duchu svatému, aby učinil to slovo reálným – hledat Ho pro Jeho břímě a vedení – nelze s určitostí říci, jaký druh sklizně Duch může sklízet. Pravda je, že největší dílo pro věčnost je uděláno nikoli pomocí masových kampaní, ale díky každému jednomu svatému, který zasáhne jednu ztracenou duši.

středa 31. října 2012

ON MÁ MOC NÁS VYSVOBODIT

Asyrské vojsko obklopilo Jeruzalém. A král Chizkijáš rozhodl: „Tentokrát se nebudeme spoléhat na lidskou sílu. Uděláme všechno Božím způsobem.“

Král se pokořil a v modlitbách hledal Hospodina. „Když to král Chizkijáš uslyšel, roztrhl své roucho, zahalil se žíněnou suknicí a vešel do Hospodinova domu“ (Izajáš 37,1). Chizkijáš vyznal: „Pane, jediné, co Ti mohu dát, je má víra. Vlastní silou nemohu Sancheríba porazit. Nepřátelé nás obklíčili. Prosím, veď nás!“

Chizkijáš věděl, že prorok Izajáš bude mít pokyny od Boha, a tak k němu vyslal posly. Ti Izajášovi řekli: „Plod je připraven vyjít z lůna, ale rodička nemá sílu k porodu“ (verš 3). Jinými slovy: Tentokrát chceme vše udělat tak, jak je to správně a jak chce Hospodin, ale už nám nezbyly žádné síly. Co máme dělat?“

Izajáš měl pro krále Boží slovo: „Neboj se těch slov, která jsi slyšel…V jeho zemi jej [Sancheríba]nechám padnout mečem“ (verše 6-7). Hospodin říkal: „Protože jste bitvu odevzdali mně, Váš nepřítel je teď i mým nepřítelem! Když bude kdokoli mluvit proti vám, ublíží vám nebo vás bude urážet, bude to útok na mě. Postarám se o toho nepřítele, ať jím budou lidé nebo démoni.“

„Nevejde do tohoto města. Ani šíp tam nevstřelí, se štíty proti němu nenastoupí, násep proti němu nenavrší“ (verš 33). Bůh tím říká: „Všichni kolem vás se mohou kácet, ale to nic neznamená. Vy kráčíte ve smlouvě se mnou a já jsem zaslíbil bojovat proti každému nepříteli, který na vás zaútočí.“

Bůh nám zde nádherným způsobem ukázal, že má moc nás vysvobodit od našich nepřátel. I kdyby na nás stříleli ohnivé šípy, netrefí se. Satan nás může napadat s velkým hlukem a obrovskou armádou žádostí a pokušení, ale nakonec se otočí a uteče. Hospodin prohlásil: „Budu bránit každé své dítě, které mi důvěřuje natolik, že odloží svůj vlastní meč.

úterý 30. října 2012

BĚDA TĚM, KDO HLEDAJÍ POMOC V EGYPTĚ

„Běda těm, kdo hledají pomoc v Egyptě, spoléhají se na koně, doufají ve vozy, že jich tolik je, a jezdců že je bezpočet, k Svatému izraelskému ale nehledí, Hospodina hledat nechtějí!“ (Izajáš 31:1).

Prorok Izaiáš varoval Izrael, že pro ně neexistuje žádná možnost vítězství, pokud se pokusí bojovat se svým protivníkem ze svých vlastních síl. V Izaiáši v 31. kapitole líčí dokonalý obrázek o bezvýsledných pokusech bojovat s nepřítelem z našich lidských sil. Věřím, že tato kapitola je modelem a stínem neúčinnosti našich dnešních pokusů přemoci žádostivost a chtíč, zvyky a zakořeněné hříchy tím, že spoléháme na lidské nápady a prostředky.

V době, kdy Izaiáš psal toto varovné poselství, pochodoval již král Senacherib a asyrská armáda Judeou. Dobyli na své cestě většinu měst a teď plánovali obléhání Jeruzaléma. Slovo „Senacherib“ znamená v hebrejštině „úspěšný.“ A výraz „Asýrie“ znamená „vzrůstající hřích“. Složené dohromady poskytují tato dvě slova obrázek zlého nepřítele, který měl proti Božímu lidu veliký úspěch.

Opravdu, Asýrie představuje každého hříšného, démonického, chlípného ducha, který přichází proti nám. A Senacherib je ďábel sám, přesvědčený, že se mu podaří nás porazit a přivést k zoufalství. Věřím, že nám Bůh chce v této kapitole ukázat, jak ďábel a jeho démonické hordy přivádějí proti církvi vlny pokušení – se vzrůstající intenzitou a velkým úspěchem!

Tato kapitola je pro nás také příkladem, jak hřích v těchto posledních dnech vzrůstá. Písmo říká, že společnost bude stále horší a horší (viz 2. Timotej 3:13), a církev bude zaplavena podvody a učením démonů. Jsem toho názoru, že tohle se děje právě nyní. Démonické hordy vnikly do všech sdělovacích prostředků a všech forem technologie, zaplavují naši kulturu smyslností, nahotou a perverzemi všeho druhu. Jak je prorokováno ve Zjevení 12, satan „za tou ženou vychrlil ze své tlamy vodu jako řeku…“ (Zjevení 12:15).

pondělí 29. října 2012

NYNÍ EXISTUJE NOVÁ SMLOUVA by Gary Wilkerson

„Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží a hledí vstříc tomu, až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu. Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje“ (Židům 10:12-14).

Jaká to oběť! Bůh nyní říká, že tato smlouva není stejná jako ta učiněná skrze anděly. Není jako smlouva učiněná s Adamem – a Adam selhal. Ani to není jako smlouva o obřízce – kde děti Izraele selhaly. Není jako smlouva učiněná skrze Mojžíšův Zákon, ani není jako smlouva o velekněžské oběti. Bůh říká, že je to nová smlouva učiněná skrze Jeho Syna, Ježíše Krista. Je to lepší smlouva, znamenitější smlouva, svatá smlouva. Ruší starou a činí vše nové.

Není to smlouva založená na našich skutcích. Není to partnerství s Bohem. Není to Bůh, který jedná se svým lidem při oboustranném plnění smlouvy. Není to Bůh, který říká, „Máš již po krk těch starých smluv? Jsi teď již dostatečně vyčerpán svým selháním?“ Jsi unaven a frustrován, když se pokoušíš ze své vlastní morální síly dokázat, jak jsi před Bohem svatý? Jsi unaven tím, jak vidíš sebe rovnocenného Bohu, jako kdyby mohl Bůh do této smlouvy vnést Svou mimořádně výhodnou nabídku, potom bys mohl přinést ty tu svou, a tak se mu postavit na roveň?

Slovo říká, že každá jednotlivá dávno učiněná Boží smlouva měla jeden záměr – ukázat nám, jak jsme až do morku kostí neschopní dodržovat smlouvu na stejné pozici s Bohem (Židům 1:1). Nakonec nás to přivede až k tomu – jak Bůh činí i v době Nové Smlouvy skrze zákon – že řekneme: „Sám to nezvládnu. Nemám nic, co bych ti, Pane, mohl přinést. Bez toho, že by ses ujímal obou stran smlouvy, tvé i mé, bez tvého plnění slibů, nemohu obstát.“

Taková je nyní ta nová smlouva!

pátek 26. října 2012

BOŽÍ OCHRANITELSKÁ MOC

Izajáš používá přirovnání k ptákům, aby znázornil Boží ochranitelskou moc nad Jeho lidem: „Jako ptáci, kteří obletují, tak bude Hospodin zástupů štítem Jeruzalému, zaštítí a vysvobodí, ušetří a vyprostí“ (Izajáš 31:5). Hebrejský význam tohoto verše zní: „Jako ptačí samičky poletují kolem svých mláďat, tak činí Jehova, Bůh hostitelů, který rozprostírá svá křídla nad Jeruzalémem.“

Bůh říkal Izraeli: „Jestliže chceš být ochráněn před prudkým útokem nepřítele, pak se ukryj pod má křídla. Zabezpečím tě, zakryji tě stejně, jako ptačí matka zakrývá svá mláďata. Nemusíš již nadále žít ve strachu ze svých nepřátel!“

Dovol mi, ať se tě optám: Nacházíš se právě teď ve velkém boji? Čelíš nepříteli, který je pro tebe příliš silný? Pokud ano, jak chceš zůstat čistý, věrný, podobný Kristu, zatímco jiní okolo tebe padají nalevo a napravo? Jak dosáhneš vítězství nad svými chtíči a pokušeními, když jde proti tobě Satan jako řvoucí lev?

Bůh tě pouze žádá, abys odložil svůj meč a důvěřoval Jemu, že On pozvedne svůj meč místo tebe. Chce, abys došel až k tomu, že řekneš: „Pane, vím, že tato bitva již není moje. Tolikrát jsem selhal. Nyní přicházím k Tobě s pouhou vírou. Pomoz mi, Bože.“

Pán na tebe naléhá: „Přimkni se ke mně během své bitvy. Tvé vítězství je především záležitostí víry v Mou moc a ochotu tě vysvobodit. Když tě nepřítel přemáhá, přijď ke mně a vylij si svou duši. Hledej mne celým svým srdcem a já budu bojovat za tebe.“

Bitva není nikdy naše. Vždycky je Pánova.

„Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost. Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne“ (Žalm 91:4-5).

čtvrtek 25. října 2012

NIKOLI MOCÍ

Mnozí dnešní křesťané, kteří se pokoušejí dosáhnout vítězství nad tělesností, se uchylují k výtvorům lidí, stejně jako to činil Izrael. Jedním do očí bijícím příkladem je nespočetné množství pomůcek ve formě knih na poličkách křesťanských knihovniček. Doslova tisíce knih slibují zaručené způsoby, jak zlepšit, upokojit a přemoci své tělo. Vskutku, kam se podíváme, tam se nám nabízejí tělesné možnosti k uspokojení všech našich potřeb. Církve slibují shromáždění s pomazaným obrozením, kde jsou veškeré naše potřeby naplněny modlitbou a dotekem. Evangelisté nabízejí instantní vysvobození, instantní uzdravení, instantní slova od Boha.

Je pravdou, že Bůh dal Izraelitům v jejich situaci možnost zvolit si Jej anebo tělesnost. Řekl: „Pusť se do toho a prozkoumej svou vlastní vůli. Ponoř se hluboko do svého nitra, studuj své knihy, plánuj své strategie, dělej všechno, o čem víš, jak to vykonat. Ale stále se budeš opírat o paži své tělesnosti. Žádná z tvých snah ti nepřinese jediný moment vítězství.“

Čím více studuji Boží Slovo, tím se mi stává jasnějším: Veškeré lidské úsilí o vysvobození z hříchu je odsouzeno k selhání. Bůh nás nechá projít čas od času něčím, co nám dá pěkně zabrat, dokud nebudeme zcela přesvědčeni, že musíme zemřít veškerým snahám tělesnosti.

Když se Izrael pokoušel porazit svého mocného nepřítele lidskou silou, Bůh okamžitě tuto snahu odsoudil: „Tu klopýtne ten, kdo poskytuje pomoc, a padne ten, kdo ji přijímá; všichni spolu zhynou“ (Izajáš 31:3). Boží Slovo prohlašuje velice jasně, že všechna vítězství závisí na samotném Bohu. Pouze On má moc nás vysvobodit od našich nepřátel.

Můžeš mít zbožné odhodlání, pevné morální zázemí, neposkvrněnou mysl. Ve skutečnosti můžeš být jedním z nejčistších lidí, kteří chodí po této zemi, Bible však říká, že žádné z tvých lidských obdarování či schopností se nikdy nemůže potýkat s ďáblem. Tvé vlastní snahy vždycky selžou.

Pokud se nacházíš v průběhu zápasu, který tě přemáhá, musíš pochopit slovo, které dal Bůh Zacharjášovi: „Ne mocí, ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů“ (Zacharjáš 4:6).

středa 24. října 2012

NALEZENÍ KLÍČŮ K VÍTĚZSTVÍ

Když jsem studoval Novou smlouvu, její slavná pravda se zjevila v Božím starozákonním jednání s Izraelem. Pavel prohlašuje: „To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků“ (1. Korintským 10,11). Vnímal jsem, že se mě Pán ptá: „Davide, chceš klíče k vítězství? Chceš vědět, jak přemoci hřích, tělesnost a ďábla? Chceš vědět, jak bojovat s nepřítelem? Pak se podívej do Starého zákona a jeho příklady tě naučí. Všechny jsem je zaznamenal pro tebe, aby ses mohl učit zbožnosti.

V noci pesachu (hodu beránka) byl každý Izraelec v bezpečí před andělem smrti, který procházel Egyptem. Všichni Boží muži, ženy i děti byli v bezpečí a jistotě pod pokryvem krve, potřené na nadpraží a veřejích (2. Mojžíšova 12). Tento obraz bezpečí znázorňuje ochrannou moc, kterou má i v dnešní době krev našeho Pána nad Jeho dětmi. Jako křesťané máme být věřící a důvěřující lidé, kteří pokropili Kristovou krví dveře svých srdcí.

Důvěra Izraelců v krev zabitého beránka dosáhla v jejich životech mnoha věcí. Nejenže je ochránila před andělem smrti, ale také je vyvedla z Egypta a vysvobodila z faraónova otroctví. Ještě tady ale byli další nepřátelé, před kterými Izrael potřeboval být zachráněn. Stejně tak i dnes naše důvěra v Kristovu krev znamená mnohem více než jen získání věčné spásy. Znamená také spoléhat se na to, že nás Boží moc osvobodí z každé pevnosti nepřítele.

Prosím, nechápejte mě špatně. Jste-li zachráněni – přikryti Kristovou krví, chráněni vírou v to, co pro vás Ježíš udělal na kříži – tak je to nádherné. Ale co vaše probíhající bitvy s mocí hříchu, které ve vás stále zuří? Co vaše zakořeněné zvyky? Jakou moc máte, abyste mohli bojovat s těmito nepřáteli vaší duše?

Pravdou je, že i když jsme spaseni a chráněni Kristovou krví, stále jsme součástí bitvy proti ohromným mocnostem, ďábelským silám, pevnostem démonů. Máme požadovat moc, která je nám dostupná skrze Boží Novou smlouvu, ale tato moc přichází jen s vírou!

úterý 23. října 2012

NOVÝ ČLOVĚK

Boží Novou smlouvu s námi lze shrnout do jednoho mocného prohlášení: Je to Jeho neodvolatelný slib, že vysvobodí svůj lid od nadvlády hříchu – skrze moc Ducha svatého!

Tato Nová smlouva ruší všechny naše mrňavé snahy potěšit Boha naší tělesností. Je to konec všeho našeho úsilí přemoci hřích, ať už pomocí naší odhodlanosti, síly, zdůvodňováním nebo jinými skutky těla. Stručně řečeno, Boží Nová smlouva z nás snímá veškerý tlak – a všechno to přesouvá na Něj!

Všude v této smlouvě Pán říká: „Již tě nebudu žádat, abys mi přinášel zbožné srdce. Raději odstraním tvé kamenné srdce – a dám ti nové srdce, které po mně bude toužit. Způsobím, že budeš nejen chtít, ale i činit to, v čem mám zalíbení, skrze moc Ducha svatého!“ (viz Ezechiel 11:19-20).

Jednoduše řečeno, Nová smlouva znamená konec člověka, který „všechno zvládne“ a říká: „Všechno to zvládnu ze své vlastní síly. Kdybych jen trávil víc času v modlitbě a studiem Bible – kdybych jen mohl domyslet až do konce své problémy – byl bych schopen změnit svůj život.“

Nová smlouva říká tedy sbohem tomuto starému „všechno zvládajícímu“ člověku – a představuje „člověka nového“. A ten říká: „Ze své vlastní síly nedokážu nic, ale všechno mohu skrze moc Ducha svatého!“

Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou jsem se při svém studiu Nové smlouvy naučil, je, že jde vlastně o tajemství, jak překonat poslední dny. A jak se přibližuje doba Kristova návratu, ďábel pošle proti Božímu lidu takové divoké a démonické moci, jaké svět ještě nikdy neviděl.

Vidíme, že se to již děje uvnitř jednotlivých sborů. Satan infiltroval do Božího domu přesně propracované lži, falešná učení, démonické vyučování – a křesťané, kteří nemají soudnost, to všechno hltají. V tuto chvíli krouží po celé církvi mnoho podvodů a bludů. A proto se ptám: „Jak mohou křesťané v takovéto době obstát?

Pán nám odpovídá zaslíbením, že tento problém vezme na sebe. Ujišťuje nás: „Neboj se. Vezmu tuto záležitost do svých vlastních rukou a posílím tě vůči každému útoku nepřítele. A udělám to díky své Nové smlouvě s tebou!“

pondělí 22. října 2012

BUDU JEJICH BOHEM by Gary Wilkerson

„Budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby mě ctili po všechny dny – pak bude dobře jim i jejich potomkům. Uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že je nikdy nezbavím svého dobrodiní. Do srdcí jim vložím, aby mě ctili, aby se ode mě už neodvrátili. S radostí jim budu prokazovat dobrodiní; pevně je zasadím v této zemi, celým svým srdcem a celou duší.“ (Jeremiáš 32:38-41)

Je možné tuto Novou smlouvu porušit? Bůh skrze Jeremiáše říká: „Tak praví Hospodin, jenž nechává slunce ozařovat den a měsíc s hvězdami za světlo noci určuje, jenž zdouvá moře, až jeho vlny řvou, a jehož jméno je Hospodin zástupů: „Přestanou-li u mne platit tyto zákony, praví Hospodin, pak také símě Izraele přestane být u mne navždy národem.“ (Jeremiáš 31,35-36)

Kdy bude nová smlouva porušena? Tehdy, kdy hvězdy přestanou svítit, kdy už nebude žádné slunce a kdy člověk bude schopen změřit hvězdy a vesmír. Takže Bůh říká: „Nová smlouva je věčnou smlouvou!

pátek 19. října 2012

ÚRODA DUCHA

„Ten, který vám uděluje Ducha a působí mezi vámi zázraky, to tedy dělá na základě skutků Zákona, anebo na základě slyšení víry?“ (Gal. 3:5)

Pavel říká, že Bůh nám uděluje Ducha svatého a činí tak ne podle našich skutků, ale podle naší víry v Něj.

Ježíš je jediná osoba, která kdy měla Ducha svatého bez omezení. Bylo mnoho mužů a žen během historie, kterým byla dána velká míra Ducha. Tito věřící vždy věděli, že se nemusí snažit plakat nad ztraceným, rozvráceným světem, protože Duch svatý ten pláč v nich vypůsobí.

Náš díl je se modlit: „Duchu svatý, ty znáš každého z okruhu mého vlivu, kdo je usvědčován, protože Ty jsi ten, kdo je usvědčuje. Vidíš každou slzu prolitou během tiché noci a znáš každého, kdo je zoufalý a volá o pomoc. Jsem tvůj nástroj. Naplň mě tvým břemenem a veď mě k těm, které jsi připravil.

Bůh nás chce zmocnit z jednoho důvodu – dostat nás do ulic, naplnit je jeho Slovem a nechat se vést Duchem. Chce, abychom byli schopni mluvit pronikající usvědčující slově, které má nezaměnitelný oheň Ducha!

Hýbe se něco v tvé duši nad ztracenými? Neseš břemeno za ty, kteří jsou v okruhu tvého vlivu? Nebo se jen nekonečně zaměřuješ na své vlastní potřeby? Pokud neznáš Kistovo srdce a nemáš jeho břemeno, nikdy nemůžeš očekávat, že jím budeš použit.

Pro mnohé křesťany nemusí být služba pro věčnost v daleké zemi, ale může se soustředit na rodinu, přátele, spolupracovníky. Požadavky jsou přesto stále stejné. Abychom zasáhli ztracené, musíme žádat Pána, aby je usvědčoval a připravil naše srdce příhodným slovem.

Posti se a modli a potom žádej Ducha svatého, aby tě vedl k těm, které usvědčuje a připravil je slyšet jeho slovo. Potom doufej v jeho vedení a moc činit neskutečné!