pátek 28. dubna 2017

ŽÁDNÉ LIDSKÉ VÝCHODISKO

Mluvme o svázanosti hříchem - to je tvoje bitva s tělesností. Pod novou smlouvou. Bůh dopouští, aby do tvého života přišly situace, ve kterých se ukáže tvoje bezmocnost a naprostá závislost na Něm, aby tě provedl ve víře. Bůh nás nikdy neuvádí do pokušení, ale občas dovolí, abychom se ocitli v koncích.
Když jsi zasekaný v hříchu, lživí duchové proti tobě neustále přicházejí s démonickými lžemi: "Nezvládneš to. Padáš! Skončíš jako troska." Divíš se: "Bože, dostanu se z toho vůbec někdy? Klesl jsem tak nízko!"
Víš, že nemůžeš překonat nepřítele ani pro něj nejsi rovnocenným soupeřem v boji. Takže před ním stojíš, chvěješ se a krčíš se, jsi vyděšený. Možná běžíš k přátelům nebo za duchovními poradci či kýmkoli, kdo ti bude naslouchat, zatímco ty pláčeš a modlíš se. Děláš všechno kromě toho, abys byl zticha a důvěřoval Pánu, že přinese vysvobození. 
Starý zákon uvádí příklad za příkladem, že v těle nemáme žádnou sílu, abychom vybojovali duchovní bitvy. Náš starý člověk je zcela slabý a bezmocný, ale máme v sobě nového člověka a ten se má plně odevzdat do Pánových rukou. Tento nový člověk rozumí, že neexistuje žádné lidské východisko a Bůh musí všechno vybojovat za něj. Vzpíráme se ďáblu v moci Ducha svatého, který se v nás zjevuje výlučně skrze víru. 
"Neboj se, protože já jsem s tebou, nehleď ustrašeně, protože já jsem tvůj Bůh. Budu tě posilovat." (Izaiáš 41:10-11a)

čtvrtek 27. dubna 2017

JEN STŮJTE

Nacházíte se zrovna v nějaké vážné krizi? Můžete se ptát:"Co mám dělat, když jsem došel do tak zoufalé situace? Co si počít, když se všechno zdá beznadějné - když není kam se obrátit a v dohledu žádná úniková cesta? Co se stane, když mě přemůže strach, protože všechno kolem mě se hroutí, já nemám žádné odpovědi na své problémy a nikoho, kdo by mi poradil, jak z toho ven?"
Náš Bůh není tvrdý a bezcitný pán a když nás vidí v těžké nebo dokonce hrozivé situaci, touží po tom, abychom se obrátili na Něj a k Němu volali o pomoc. Má radost, když se modlíme, "Pane, já se bojím! Vždy jsi byl věrný a zachránil mě a já vím, že i nyní máš moc mě z téhle situace vyvést. Otče, vydávám svůj život do Tvých rukou."
Takto Bůh odpověděl Izraeli, když stál před těžkou krizí:"Nebojte se! Zůstaňte stát a dívejte se, jak vás dnes Hospodin zachrání.... Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet." (Exodus 14:13-14).
Pán jim řekl, "Nejdřív se musíte postavit svému strachu! Já za vás budu bojovat a zachráním vás. Teď chci, aby se tento slib stal vaší silou a vyhnal z vás všechen strach!"
To samé říká dnes i tobě.

středa 26. dubna 2017

KDYŽ NENÍ ÚNIKU

Ve 14. kapitole Exodu čteme, že Bůh řekl dětem Izraele, aby se utábořili „před Pí-chírotem mezi Migdólem a mořem“ (14:2). Bylo to místo mezi dvěma horami a z jedné strany ohraničené mořem. Jediná možná úniková cesta vedla zpět do pouště – a tu zablokovala blížící se faraonova armáda.
Izraelité se zděsili nejen nad svou situací, ale i nad tím, že je tam přivedl sám Bůh! Existovalo tolik způsobů, jak by Bůh mohl svůj lid zachránit. Mohl zařídit, aby z egyptských vozů spadla kola, uvěznit Egypťany v poušti a nechat je zemřít hladem.
Nebo mohl seslat svůj nadpřirozený oblak na egyptský tábor, aby je zmátl, a způsobit, aby vojáci běhali několik dní zmateně kolem dokola. Místo toho však seslal oblak za izraelský tábor, aby Izrael ochránil.
Nebo mohl poslat jediného anděla, aby v mžiku pobil celou egyptskou armádu. Bůh si mohl zvolit cokoli z mnoha způsobů, jak je zničit.
Avšak Hospodin si nic z toho nevybral. Místo toho považoval za vhodné dostat Izrael do úzkých. Lidskými prostředky nebylo možné uniknout. Jak víme, že Bůh připravil tuto hroznou situaci, aby vyzkoušel svůj lid? Jeho vlastní Slovo říká: „Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v tvém srdci, zda budeš dbát na jeho přikázání, či nikoli“ (Deuteronomium 8:2).
Hospodin vede své děti do obtížných situací, aby jim poskytl příležitost k vydání životů do Jeho rukou – aby stáli klidně a důvěřovali Mu, že jim poskytne vysvobození i pokyny.

úterý 25. dubna 2017

„BOŽE, KDE JSI?“

V těžkých chvílích chceme podniknout nějaké kroky a situaci vyřešit. Je proti naší přirozenosti klidně stát a čekat; trpělivé očekávání na Boha je pravděpodobně tou nejobtížnější věcí v životě křesťana. I nejoddanější věřící občas zpanikaří, když Pán nejedná rychle, a potom často zoufale volají: „Pane, udělej něco!“
Bůh hledá lidi, kteří Mu budou důvěřovat v každé těžkosti, zkoušce a beznadějné situaci.  Ano, je těžké pochopit, že nás Bůh často vede do znepokojujících  a obtížných situací, abychom byli vyzkoušeni. Chce vidět, jestli jsme ochotni klidně stát a čekat na Jeho nadpřirozené vysvobození. Vytváří v nás dobré ovoce a činí z nás příklady víry, které jsou svědectvím nevěrnému a bezbožnému věku.
„Hospodin řídí kroky muže, našel zalíbení v jeho cestě“ (Žalm 37:23, přel.). To znamená, že je to Bůh, a ne ďábel, kdo nás vede do obtížných situací. Nejenže dovolí naše zkoušky, ale také z nich vysvobozuje – a pro nás je těžké to přijmout!
Nevěřím tomu, že by nás Bůh někdy přivedl na pokraj obtížné situace, a pak nás opustil. On se o své děti stará naprosto věrně v každé těžkosti. Jeho zásah nemusí být podle našich představ, On však vždy jedná a naší povinností i naším privilegiem je klidně stát a důvěřovat Mu, že nás dovede až do vítězného konce.

sobota 22. dubna 2017

PŘISTUPTE K NĚMU S DŮVĚROU - Nicky Cruz

Abychom mohli následovat Ducha svatého a být citliví na Jeho vedení, musíme mít nejprve otevřené srdce plné modliteb, které zůstává ve spojení s Bohem. Ježíš je v tom pro nás tím nejlepším příkladem.
Žádný aspekt Ježíšova života nezáří jasněji než Jeho závislost na modlitbě a společenství se svým nebeským Otcem. To je určující znak Jeho služby, to je ta síla za vším, co řekl a udělal. Ježíš se modlil neustále a při každé příležitosti. Modlil se za hříšníky, za Své učedníky, za moudrost a vedení, za jídlo a vodu – za všechno. A často odcházel do ústraní, aby byl o samotě a mohl bez rozptylování naslouchat hlasu Svatého Ducha. Modlitba je portál, kterým může Duch svatý vstupovat do našich srdcí a myslí a žádné upřímné hledání Božího vedení a směru nemůže začít bez tohoto jednoduchého kroku komunikace.
Když se modlíme, můžeme být naprosto upřímní. Ježíš zná naše srdce, naše motivy, naše myšlenky, hříchy a boje. Plně rozumí naší bolesti a pokušení: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4,15-16). Ježíš nám rozumí mnohem lépe, než my sami sobě. On nás stvořil a žil mezi námi. On ví, čím procházíme. Abychom byli Kristovým nástrojem, musíme být ochotni otevřít Mu své srdce a duše – dovolit mu, aby s námi sdílel naše úspěchy a pády.
Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona  Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej. 

pátek 21. dubna 2017

TEĎ VĚŘÍME!

Byl předvečer ukřižování Krista. Ježíš svolal své učedníky do horní místnosti, aby je připravil na Svůj odchod ze světa. Poté, co se společně najedli, vzal Pán ručník a umyl těm mužům nohy.
Ten večer řekl Ježíš věrným následovníkům, že bude „vyvýšen“ (to znamená ukřižován) rukou hříšných lidí. Když jim tohle říkal, varoval je před tím, co se má stát.
Svou promluvu k učedníkům zakončil Ježíš slovy: „Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase opouštím svět a jdu k Otci“ (Jan 16, 28).
Na to učedníci odpověděli: „Hle, teď už nemluvíš obrazně, ale otevřeně! Teď věříme, že jsi vyšel od Boha“ (Jan 16, 29–30).
Učedníci chtěli Ježíšovi sdělit, že jasně rozumí tomu, co jim řekl. Ale co je ještě důležitější: všimněte si jejich slov v posledním verši: „Teď víme…teď věříme.“
Bylo zjevné, že jejich duše ovládla veliká víra. Tito muži Ježíšovi tvrdili, „Teď rozumíme, Ježíši! Teď víme, teď věříme.“

čtvrtek 20. dubna 2017

MILOSRDENSTVÍ, POKOJ A RADOST

„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé.“ (Jan 14:27)
Milostrdenství a pokoj na kříži přijali tvář Ježíše Krista. Kdykoliv v průběhu historie Boží dítě plně věřilo v čistící a uzdravující moc krve Ježíše Krista, mělo zaslíbení Božího pokoje. Je to Kristův pokoj, ten stejný pokoj, který vládne v nebi.
Slova apoštola Pavla na toto téma jsou určeny k pomoci všem věřícím, aby mohli aplikovat tuto pravdu na své vlastní cestě:
Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni v jednom těle. A buďte vděčni.“ (Koloským 3:15, zvýraznění přidáno)
Milý svatý, toto je naše naděje ve všech našich zápasech: Ať pokoj vládne v tvém srdci skrze odpočinutí v Božích zaslíbeních.„Sám Pán pokoje nechť vám daruje pokoj vždy a každým způsobem. Pán se všemi vámi.“ (2. Tesalonickým 3:16)
Kéž se následující Pavlova modlitba stane i naší modlitbou v těchto dnech nejistoty:
„Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého.“ (Římanům 15:13)
Díky Bohu za jeho radost a pokoj!

středa 19. dubna 2017

JE NA TEBE BŮH NAŠTVANÝ?

„Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?“ (Židům 12:6-7).
Nikdy nejsi více milován, než když tě Pán přísně vychovává a usměrňuje. Ve skutečnosti je celý proces přísné výchovy spojen s Boží touhou po tobě. Jedná tak proto, aby tě přivedl k poznání Sebe a do své slávy. A nezapomeň, že Bůh své děti nikdy netrestá v hněvu. Nevylož si to špatně. Bible nazývá tyto časy přísné výchovy dobou bolestnou. V žádném případě nejsou radostné. „Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná“ (12:11). Nicméně, je nám řečeno: „Později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli“ (tentýž verš).
Po celé roky musím odmítat mnoho satanových střel a lží, a přesto dnes s jistotou tvrdím: „Bůh na mě není naštvaný. Ano, milý následovníku Ježíše, On na tebe není naštvaný. A proto odmítej všechno, co říká ďábel, aby se tě pokusil přesvědčit o opaku!“
Toto je vítězství kříže: Pokoj Bohem a naprostý pokoj Boží.

úterý 18. dubna 2017

NEPOCHOPITELNÉ BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ

To, co se událo na Kalvárii, nevypadalo jako vítězství. Ten den však probíhalo něco, o čem satan nevěděl. Bylo to něco, co o našem požehnaném Spasiteli nikdy nepochopí. Mluvím o nepochopitelném Božím milosrdenství v Kristu!
Když někdo přijímá Ježíše za svého Pána, děje se něco neuvěřitelného. Jakmile se člověk zřekne světa a následuje Ježíše, je navždy k Pánu připoután neporušitelnými provazy lásky. Zamysli se nad Pavlovým popisem tohoto hlubokého a nepoznatelného milosrdenství:
„Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? … Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná jiná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 8:35, 38-39).
Přestože učedníci zavrženíhodně selhali, Boží milosrdenství v nich skrze Ducha svatého plně jednalo. A právě toto milosrdenství rozhodlo o jejich vítězství, které následovalo po temném dni kříže. Do Ježíšových učedníků bylo vloženo semeno víry a jejich domy byly postaveny na skále. Samozřejmě, že se jejich domy otřásaly, když na zdi udeřily satanské bouře a mocné vlny drtily základy. Když však bouře přešly, bylo jasné, že tyto domy ve zkoušce obstály.

pondělí 17. dubna 2017

BOŽÍ OBNOVUJÍCÍ TLAČÍTKO - Gary Wilkerson

Všichni máme v životě nějaká rozptýlení, ale buďme upřímní – muži jsou nejhorší, pokud jde o sport. Nemyslím teď sportování (které by bylo pro mnoho povalečů skutečně prospěšné) – ale sledování sportu. Chytré telefony a mobilní aplikace proměnily mnoho pozorných manželů v jedince se zrakem neustále upřeným na obrazovku mobilu. Všechno, co je třeba udělat, je zmáčknout tlačítko „obnovit“ a desítky skóre zápasů se ihned aktualizují. Každé večeře s manželkou je pak ohrožena neustálými pohledy pod stůl na telefon.
Nyní bych vám chtěl povědět o úžasné věci, kterou je obnovující „tlačítko“ v Božím království. Stačí jeden dotyk Jeho úžasné milosti a všechno staré je smazáno – a život je kompletně obnoven. Všichni máme v životě okamžiky, kdy přesně toto potřebujeme, a jediný, kdo to může udělat, je samozřejmě Ježíš. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5,17).
Stejně jako u mobilní aplikace, tak i v našem životě se nic nezmění – všechno zůstane zamrzlé a zaseknuté – dokud se nestiskne aktualizační tlačítko. Uvízli jste ve starých způsobech života, které vám brání zakoušet nový život v Kristu?
Ježíš má moc všechno změnit! A stejně jako byla žena v Bibli uzdravena tím, že se dotkla Jeho oděvu, můžete být i vy uzdraveni a obnoveni pouhým jedním Jeho dotekem.

sobota 15. dubna 2017

VELKORYSOST NAŠEHO OTCE - Carter Conlon

Vzpomínám na jednu událost před několika roky, když jsem vezl mého prostředního syna domů  z hokejového zápasu. Měl s sebou pár velmi hladových hokejových hráčů, takže jsme zastavili u McDonaldu. Stál jsem v řadě za nimi a pozoroval jsem chlapce, jak se chystali zaplatit tou trochou peněz, kterou měli. Najednou jsem uviděl mého syna, jak se obrátil ke svým dvěma přátelům a zvolal: “Schovejte si své peníze, kluci. Můj otec zaplatí!”
Zrovna tehdy jsem byl pastorem v malém městě a stěží jsem si vydělal dost na zaplacení účtu za elektřinu v našem domě. Díval jsem se, jak si chlapci objednávají — bylo to všechno “dvojité-dvojité, supervelikost!” Přesto jsem se nestaral o to, jestli budu muset vzít ze svých zdrojů na benzín na příští týden — nemohl jsem si dovolit zahanbit svého syna.
Písmo nám říká: “Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí?” (viz Lukáš 11:13).
Ty a já se musíme chlubit štědrostí našeho Otce, jako to dělal můj syn. Ale abychom se tím mohli chlubit, tak to musíme znát a zakusit osobně. Musíme Mu jen otevřít svoje srdce, ale musíme také být ochotni s Ním chodit.
Velkorysost Otce není dána těm, kteří si zvolí sedět na pohovce a celý den se dívat na televizi. Musíš vstát a chodit s Ním a když to uděláš, tak se otevře stavidlo nebe a všechny zdroje, které pro nás Kristus získal, se najednou stanou dostupné.  
Carter Conlon se přidal k týmu pastorů Times Square Church v roce 1994 na pozvání zakladatele Dawida Wilkersona, starším pastorem byl ustanoven v roce 2001.

pátek 14. dubna 2017

BYL SILNÝ VE VÍŘE

„[Abraham] nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.“ (Římanům 4:20-21) Abraham svou vírou „vzdal čest Bohu“. A jako Abraham, i my vzdáváme čest Hospodinu, když plně přijmeme každé Jeho zaslíbení. 
Když jde život dobře, je pro nás snadné vypovídat, „Bůh dokáže cokoliv!“ Můžeme beze snahy ujišťovat druhé o tom, že Bůh jim odpoví na jejich modlitby a sebevědomě prohlašovat, že Pán vždycky drží své Slovo. Ale když vše okolo vypadá, jako by se spiklo proti Božím zaslíbením a proti tomu, že se ta zaslíbení jednou vyplní – když veškeré fyzické důkazy vypadají spíše jako Boží zlost než Jeho odměna – Duch svatý v nás povstává se skutečnými slovy ujištění:“Vydrž. Důvěřuj Mu! Nejsi oddělen od Boží lásky. On na tvé situaci pracuje, tak nekolísej. Místo toho vstaň a bojuj dobrý boj víry.“
Zanechám vás s mocnou pasáží od apoštola Pavla. Připomíná nám Boží nekončící věrnost v každé okolnosti, v každém momentě našich bojů:
„Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 8:35-39)

středa 12. dubna 2017

BOŽÍ DUCHOVNÍ VOJÁCI

V každém věku rozmístil Bůh přímluvce do čelní linie, aby vedli bitvu proti Satanovým knížectvím a mocnostem. Dnes můžeme najít duchovní vojáky v každém národě a zde je důvod proč jsou nazýváni „modlitebními válečníky“. Mnozí, kteří nám napsali, popisují intenzivní duchovní válčení v jejich životech.
Jednadevadesátiletý přímluvce napsal následující: „Cítil jsem se vyhořelý, sloužil jsem Pánu tak dlouho, modlil jsem se za všechno, co ke mně přicházelo. Po mnoha letech utrpení jsem slabý na těle, ale stále mám všechny starosti a zkoušky druhých před sebou...Od svých čtyř let jsem miloval a modlil se za druhé. Přimlouval jsem se po celé ty roky. Vzal jsem si zpět půdu, kterou se mi Satan snažil vzít, modlil jsem se v Duchu a obdržel jsem novou sílu.“
Po celý život tento svatý bral vážně Judovo napomínání: Ale vy milovaní, zbudujte se na nejsvatější víře, modlete se v Duchu Svatém, udržte se v lásce Boží“ (Juda 20 – 21). Zpráva těm, kteří jsou v duchovní bitvě je jasná: „Zbudujte se na víře. Udržte se v Boží lásce.“ Všimněte si, že je Juda napomenul, aby se modlili v Duchu Svatém.
Je naprosto nemožné zbudovat se ve víře skrze lidskou sílu nebo schopnost. Bez Ducha Svatého nejsme schopni udržet se ve známosti a jistotě Boží lásky k nám. Absolutně nemáme na mocnosti temnoty! Nemůžeme ani vzít štít víry a uhasit pekelné ohnivé šípy jen jednoduše nastavením své mysli, aby to udělala. Potřebujeme Božího Ducha ke zmocnění ve všem.

úterý 11. dubna 2017

PLNĚ PŘESVĚDČEN O BOŽÍ LÁSCE

„Neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne“ (2. Timoteovi 1:12, zdůraznění přidáno). Jsou to slova umírajícího muže. Apoštol Pavel jimi oslovil svého žáka, mladého zaučujícího se služebníka Timotea. Později se v témže dopise Pavel Timoteovi svěřuje s nelehkým údělem: „Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval“ (4:6-7).
Ačkoli se Pavel zaměřoval na Timotea, jeho poselství hovoří ke každému Kristovu služebníku ve velkých potížích. Zamyslete se nad kontextem: Při vyvrcholení vlastních trýznivých zkoušek – blízko smrti – byl Pavel plně přesvědčen, že ho Bůh miluje. A navíc byl přesvědčen, že Pán je schopen „chránit, co mi svěřil,“ i když všechno svědčilo o opaku.
Milovaní, Pavlova rada je pro všechny dobré vojáky zmítané každodenními útoky satana, účastnící se zuřivého duchovního boje, snášející veliká strádání. Jak mohl Pavel tak sebevědomě hovořit o Boží věrnosti v každé zkoušce? O čem přesně byl přesvědčen ohledně Pána, že to v něm vyprodukovalo takovou víru?
Pavel nikdy nevyjmenoval věci, které mu Bůh „svěřil až do onoho dne.“ Můžeme pouze spekulovat, co to bylo. Stejně jako Pavel musíme být i my plně přesvědčeni o Boží věrnosti chránit, co nám svěřil. Ano, abychom mohli čelit svým zkouškám v těchto náročných dnech, musíme být plně přesvědčeni, že Ježíš je naším Pánem a Spasitelem.

pondělí 10. dubna 2017

CHOZENÍ VE ZDRAVÉM UČENÍ - Gary Wilkerson

Pavel říká, že máme na starosti tři věci, zatímco setrváváme zde na zemi před Kristovým návratem. Za prvé: „Má být … pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen … povzbuzovat ve zdravém učení“ (Titovi 1:9). Slovo zdravý zde označuje něco pevného, nesporného, pevnou skálu. Bůh nám dal učení, abychom měli něco spolehlivého, na čem bychom mohli založit své životy. Není to nic zbytečného, ani by to nemělo pouze lechtat naše uši; takové učení trvá jen jeden den a další den je zapuzeno novým vrtochem. Někteří lidé v církvi si osvojují zdravé učení, což může vyžadovat napsání nového křesťanského bestseleru a tím se zaznamená Boží Slovo, které nám Bůh poskytl k našemu trvalému prospěchu.
Za druhé: máme být živým svědectvím. „Chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné“ (3:8).
A za třetí: máme sdílet evangelium slovy i skutky: „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem (2:11).
Táži se vás: Jako Boží živá světla v temné kultuře – jako Jeho sůl udržující život – praktikujeme tyto věci? Nebo jsme ztratili svou svatou příchuť? Zredukovali jsme Jeho Slovo na pouhé rady k lepšímu životu, anebo stále věříme, že má moc obnovit život?
Jestliže doopravdy věříme, že Kristovo evangelium je Dobrou zprávou – že Kristus zemřel za hříšníky – budeme o tom říkat druhým a nebudeme se z toho vykrucovat. A lidé poznají moc evangelia podle svědectví našich životů. 

sobota 8. dubna 2017

SPALUJÍCÍ OHEŇ - Jim Cymbala

Ježíš nikdy nikoho nepokřtil vodou. Proč? Protože křest, který vykonával, byl křest v Duchu Svatém a ohni. (viz Lukáš 3:16) Nepleťme si tato slova jakoby označovala dva křty, jeden v Duchu a druhý v ohni. Lukáš používal obrazy – oheň jako symbol představující Ducha – k popisu jednoho křtu. Ježíš křtí spalujícím ohněm Ducha Svatého.
Když zažehnete zápalku a rozděláte oheň, tak plameny proniknou dřevem. To činí Duch Svatý v našich životech. On jde pod povrch našeho vzhledu ke kořenům naší bytosti. Duch Svatý nám nepřikládá náplasti – On jde k jádru našich problémů, aby nám poskytl pomoc. Stejně tak je kázání pomazané Duchem Svatým ohnivým kázáním. Neznamená to, že chce lidi srazit nebo zavrhnout, ale je to služba, která proniká srdcem, odhaluje hřích a živě ukazuje, že potřebujeme Ježíše Krista. Bez ohně Ducha Svatého může kázání klesnout v pouhou zábavu nebo v předvádění řečnického umění.
Když Petr poprvé v křesťanské éře kázal, ta nevýmluvná, ale ohnivá slova vyvolala hluboké usvědčení a reakci: „Co máme dělat?“ (Skutky 2:37) Didaktické pomůcky, které kazatelům pomáhají v komunikaci jsou užitečné, ale bez ohně Ducha nebudou srdce nikdy pokořena a zlomena před Pánem.
V knize Jeremiáš se Bůh ptá: Cožpak není mé slovo jako oheň? (Jeremiáš 23:29, zvýraznění přidáno) Slovo kázané v ohni Ducha proráží zmatek a jedná s nepokojným stavem našich srdcí. Mnoho lidí má zřejmě malý zájem zažít Boží ohnivé slovo; preferují zábavné bohoslužby a kázání, které nejsou konfrontační. Ale Boží oheň jde vždy přímo k věci a jedná s překážkami, které brání Božímu požehnání v našich životech.
Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.

pátek 7. dubna 2017

MAJÁK NADĚJE

Naše víra prokázaná v těžkých dobách pro nás získává dobré svědectví. 
"K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím." (Židům 11:2) Řecké slovo pro "získat" zde znamená "vydat svědectví." Naši předkové byli upevněni a zakotveni ve víře. A jejich neochvějná víra se pro Boží věrnost v těžkých dobách stala svědectvím světu . 
Přemýšlej o tom, co naši předkové vydrželi: potopy, výsměch, pouta, věznění, oheň, mučení, válku, lví jámy. I přes to všechno se jejich důvěra v Pána nikdy nezachvěla. Proč? Protože měli vnitřní svědectví, že Bůh byl s nimi spokojen. Naši praotcové věděli, že Bůh se na ně usmíval a říkal: "Dobrá práce! Věřili jste a důvěřovali jste Mi."
"Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají." (Židům 11:6) Kdykoli stojíme ve víře v těžkých dobách, dostává se nám stejného ujištění od Ducha svatého: "Dobrá práce! Jste Božím milovaným svědectvím."
Když v něm odpočíváte uprostřed bouří a držíte se víry, dostává se vám "dobrého svědectví".  A sloužíte coby maják naděje pro ty kolem vás. Ti, kteří pozorují váš život - doma, v práci, na sídlišti - se od vás učí, že i pro ně existuje naděje. Když vás pozorují v hodině zkoušky, uvědomují si: "Tady stojí někdo, kdo neztrácí svoji víru v Boha. Nemá vůbec strach. Co ho uschopňuje důvěřovat při takových otřesech?"
Bůh nám dal všechno, co potřebujeme, abychom vytrvali ve víře, dokonce i když se objeví pohromy. Dostalo se nám svědectví Ducha svatého, který v nás přebývá, a také Bohem zjeveného Slova v Písmu. To nás podrží a dá nám dobré svědectví dokonce i tehdy, když se svět otřásá.

čtvrtek 6. dubna 2017

NAŠE VELKÁ OCHRANA

Když s něčím bojujete, bude se vás Satan snažit obviňovat. Bude vám připomínat každý hřích z minulosti, každý temný okamžik, každou hloupost, kterou jste kdy provedli. Není divu, že Pavel nazývá tato obvinění hořícími nebo „ohnivými šípy“ (viz Efeským 6, 16). Můžeme to přeložit jako „planoucí hněv“. Mnozí svatí vědí, jak bolí zlá, zraňující slova od blízkých lidí. Taková neuvážená obvinění jsou skutečně ohnivé šípy planoucího hněvu.
Někdy si možná myslíte, že jste jediní, kdo zakouší tak těžký útok. Připadáte si osamělí, izolovaní ve svém trápení. Zdá se, že ani ti, kterým na vás nejvíce záleží, nerozumí, čím vším procházíte.
Apoštol Pavel nám připomíná: „Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, jež na vás přišla – není to přece nic divného. Spíše se radujte, že máte podíl na Kristově utrpení, vždyť až se zjeví jeho sláva, budete jásat radostí!“ (1. Petr 4, 12–13).
Nakonec Pavel radí: „Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého“ (Efeským 6, 16).
Co přesně je štít víry? Je to neproniknutelné brnění sestavené z Božích zaslíbení a vyleštěné naší vírou. Tento štít je naší velkou ochranou proti každému ďábelskému, zraňujícímu slovu, které proti nám někdo pronese. Když ho pozvedneme proti útoku nepřítele, uhasíme každý hlas strachu a nevíry. Je to obrana, která směle prohlašuje: „Satane, znám tvé lsti. Nic, ani strašná bolest, ani nejistá finanční situace, ani chaos ve světě, mě nemůže odloučit od Boží lásky. 

středa 5. dubna 2017

OHNIVÉ ŠÍPY Z PEKLA

Apoštol Pavel nám dává radu: „Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho Zlého.“ (Efezským 6:16) Pavel podrobně vysvětluje jak bojovat proti nepříteli, který posílá trýznivé myšlenky strachu.
„Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům. Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům tohoto temného věku, proti duchovním silám zla v nebesích.“ (Efezským 6:11-12)
Milovaní, konflikt, ve kterém se nacházíme, není lidský zápas, který může být vybojován v pozemské sféře. Tato bitva se odehrává v nadpřirozené oblasti. Pravdou je, že pokud jsi v Kristu, tak čelíš hněvu satana. Nepleť si tento démonický hněv s Božím soudem. Ten hněv, jemuž jsi vystaven, je kvůli tomu, že ďábel zuří, protože ví, že jeho čas, kdy může brojit proti Božímu lidu, je krátký.
Satanovi útoky jsou zacíleny zvláště na ty, kdo se oddali Pánu a věrně s Ním chodí. Znovu a znovu se žalmista chlubí: „Mám své útočiště v Pánu.“ To je obraz spravedlivého svatého, který plně důvěřuje Bohu. Nicméně kvůli svému vlastnímu svědectví důvěry, na něj satan zamířil. Jeho neochvějná víra je příčinou ohnivých šípů posílaných na něj z pekla. „Hle, ničemové [satan a jeho přisluhovači] napínají luk, . . . aby v přítmí stříleli na lidi přímého srdce.“ (Žalm 11:2)
Takže co jsou ty ohnivé šípy z pekla, které jsou namířeny na tebe a na mě? Jsou to bázlivé, znepokojující myšlenky o naší budoucnosti a Boží péči o nás. Ďábel je lhář a žalobce, a každý jeho útok je zacílen přímo na naši víru.

úterý 4. dubna 2017

BOŽÍ MÍSTO POKOJE

Když jste sklíčení – když cítíte, že vás přemáhá strach, veliké soužení, obavy o budoucnost – Bůh vám říká, že existuje tajná skrýš. Je to místo útěchy, kde naše duše nacházejí klid.
Kde je ta tajná skrýš? Je to komnata ve vaší mysli, kterou popisuje Izajáš: „Mysl upevněnou v tobě budeš (Hospodine) střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje“ (Izajáš 26:3, ČSP, zdůraznění přidáno).
Když nám Bůh říká: „Zavřete dveře,“ také to tak myslí. Ukazuje nám, že potřebujeme zabránit vstupu mnoha znepokojivých hlasů vkrádajících se do našich hlav. Máme zavřít dveře přede všemi myšlenkami ohledně zítřka a ohledně událostí ve světě. Ježíš nám říká: „Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti“ (Matouš 6:34). Hospodin, jenž nás až doposud věrně nesl, nepřestane ani v nadcházející dny. Zamyslete se nad těmito zvoláními žalmisty:
„Smiluj se nade mnou, Bože, … k tobě se utíká moje duše. Utíkám se do stínu tvých křídel, dokud nepomine zhoubné nebezpečí. Volám k Bohu Nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas. Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape. Bůh sešle své milosrdenství a věrnost“ (Žalm 57:2-4, zdůraznění přidáno).
„Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek, že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám. Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží“ (63:7-9).

pondělí 3. dubna 2017

ÚPLNÁ SLUŽBA KRISTOVY CÍRKVE - Gary Wilkerson

Definice služebníka evangelia, jak ji zapsal apoštol Pavel: „Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království: Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě“ (2. Timoteovi 4:1-5).
Pavel mluví k Timoteovi zcela jasně: „Povolávám tě za Božího služebníka: usvědčuj, domlouvej, napomínej. Tak naplníš svou službu!“
Ptám se tě s naprostou upřímností: Je dnes tato služba naplňována? Věnuje se Kristova církev cele své službě? Nebo jsme si v církvi zvykli na pohodlí a potěšení? Mohu ti slíbit, že pokud je pastorům dovoleno, aby byli pastory – pokud je vedoucím chval dovoleno, aby trávili na modlitbách tolik času, kolik ho potřebují ke své přípravě a ke kontrole zvuku – pokud přicházejí lidé hledající biblickou pravdu místo instantní útěchy – potom se nám navrátí radost. Navrátí se náš smysl. A naše služba bude jasná.
Až se to stane, prohlásíme stejně jako prorok Jeremjáš: „Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce“ (Jeremjáš 15:16). A pak, až vstoupí do dveří naší církve někdo neznámý, padne na tvář ve svatém údivu. Zjistí, že nalezl odpověď, kterou hledal po celý svůj život. A zvolá: „Vskutku je mezi vámi Bůh!“ Amen! Staň se, Pane Ježíši.

sobota 1. dubna 2017

ÚŽASNÁ MOC JEŽÍŠOVA JMÉNA - Nicky Cruz

Ježíš a Jeho učedníci se plavili lodí (Marek 5:1-18) a dostali se na protější břeh Galilejského moře – do krajiny gerasenské, země obývané pohany. Když Ježíš vystoupil z lodi, přiběhl k Němu muž posedlý démony a padl na kolena. Démoni na Ježíše křičeli: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího?“ A velmi ho prosili o slitování.
Ježíš se toho muže zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděli Mu však démoni uvnitř: „Mé jméno je Legie, poněvadž je nás mnoho.“
Opodál se páslo stádo vepřů a démoni prosili Ježíše, aby jim dovolil vstoupit do těch zvířat. Démoni věděli, že v přítomnosti Boží slávy nemají žádnou autoritu ani moc. Satan se rád vysmívá a posmívá bezmocným lidem, když se ale objeví Ježíš, ďábel okamžitě zeslábne a je z něj žalostná nula.
Je to jiná stránka nezměněného života. I dnes je satan nucen se krčit a skrývat nejen před zraky Ježíše, ale i před zraky všech Kristových následovníků. Jméno Ježíš má v ústech věřícího úžasnou moc!
Dát démonům povolení vstoupit do těl nečistých prasat bylo příhodnou ironií a Ježíš jim to umožnil. Náhle se vepři vrhli ze srázu do moře, kde nalezli smrt. Vždycky mi připadá, že je to dokonalý předobraz toho, co satana a jeho démony čeká v soudný den.
Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida WilkersonaPříběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona  Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleruUtíkej, malý, utíkej.