pondělí 7. března 2016

MOC KRISTOVA VZKŘÍŠENÍ by Gary Wilkerson

“Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! ” (1. Korintským 15:16-19).

Jako dospívající jsem pochyboval o Bohu a začal jsem se dívat do jiných náboženství. V té době pro mě byla přitažlivá bahajská víra, protože ta v podstatě říká, že všechna náboženství jsou pravdivá a všechny cesty víry vedou do nebe. Ale potom jsem četl velkého křesťanského autora C.S. Lewise, který opravil mé chybné smýšlení. Napsal, že celé křesťanství spočívá na jedné otázce: Bylo vzkříšení nebo nikoliv?

Pokud na to nemůžeme odpovědět ano, pak nezáleží na tom, zda byla skutečně Noemova archa nebo období šesti dní stvoření světa nebo skutečná zahrada Eden. Pokud Kristus nebyl vzkříšen, pak na žádné z těchto věcí vůbec nezáleží. Ale pokud bylo vzkříšení, pak i všechno ostatní bylo možné: Lazar mohl být vzkříšen z mrtvých, lidé mohli být uzdravováni, hříchy mohly být odstraňovány, nebe mohlo být skutečností. To je moc vzkříšení — a to nám dává něco, co Pavel nazývá požehnaná naděje—“A očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.” (Titus 2:13).

Čím více jsem jako dospívající četl, tím více jsem se upevňoval v pevné víře o svědcích, kteří viděli Ježíše po Jeho vzkříšení: “Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli ” (1. Korintským 15:6). Začal jsem vidět vzkříšení nejen jako jednu z událostí, ale jako vyvrcholení a naplnění díla Ježíšovy smrti pro nás. A ta požehnaná naděje, která ve mně byla zasazena, stala se zdrojem života každý den.

Pokud neprohlašujeme moc Ježíšova vzkříšení ve svém každodenním životě, pak nezakusíme to, co pro nás Jeho vzkříšení znamená.