USÍDLENCI by Gary Wilkerson
„I vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a usadili se tam“ (Genesis 11:31).
Nevím, jaký byl Terach člověk, protože je toho o něm napsáno velmi málo. Zato víme, že Kaldejský Ur byl nadějnou zemí. Bylo to místo, odkud se začala po světě šířit prosperita.
V té zemi, která bohatla, se narodil Abram. Byla to země s velkou budoucností a velkým zaslíbením, že bude dobrým místem k životu. Abramův otec se však z nějakého důvodu rozhodl, že musí odejít. Nevíme, zda ho k tomu vedla touha jít na jiné místo či vybudovat něco nového. Možná se tak rozhodl v zármutku nad smrtí svého syna Hárana(Genesis 11:28). Neznáme Terachovy důvody, nevíme, proč vzal svého vnuka Lota po Haranovi, syna Abrama a jeho ženu Sáru, a usídlil se s nimi v Cháranu.
Genesis 11:31 říká: „vzal Terach...“ a „vzít“ v hebrejštině znamená „uchopit.“ Znamenalo to zatnout zuby a sevřít pěsti a říci: „Vezmu budoucnost do svých rukou.“ A to je velice nebezpečné. Není tu žádný náznak, že by mu Bůh dal zaslíbení o kanaanské zemi, místo toho vidíme, že měl vlastní zájem tam jít.
Takové uchopení jistého životního stylu vždycky skončí tak, jak čteme v tomto verši: „usídlili se tam.“ Když Terach došel do Cháranu, z nějakého důvodu se tam zastavil a usídlil.
Už jsi to někdy udělal? „Ta cesta je pro mě náročná. Ten tlak, ta intenzita, vždy mě to nutí valit kámen do kopce.“
Kdykoli začneš něco z tělesného důvodu, skončíš jako Terach. Usídlil se v Cháranu. Nemůžeš prožít svůj život hůře než tak, že se zabydlíš v průměrnosti. Nic není vzdálenější Božímu plánu pro tvůj život než to, že se vydáš na cestu a náhle ji opustíš.
Kdykoli začínáme ze svých vlastních sil zabírat něco pro sebe, bohatnout, stávat se slavnými, úspěšnými – vždycky skončíme „usídlením.“ Proč? Protože se nacházíme pouze na poloviční cestě ke svému cíli.
„Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Matouš 6:33).
Nevím, jaký byl Terach člověk, protože je toho o něm napsáno velmi málo. Zato víme, že Kaldejský Ur byl nadějnou zemí. Bylo to místo, odkud se začala po světě šířit prosperita.
V té zemi, která bohatla, se narodil Abram. Byla to země s velkou budoucností a velkým zaslíbením, že bude dobrým místem k životu. Abramův otec se však z nějakého důvodu rozhodl, že musí odejít. Nevíme, zda ho k tomu vedla touha jít na jiné místo či vybudovat něco nového. Možná se tak rozhodl v zármutku nad smrtí svého syna Hárana(Genesis 11:28). Neznáme Terachovy důvody, nevíme, proč vzal svého vnuka Lota po Haranovi, syna Abrama a jeho ženu Sáru, a usídlil se s nimi v Cháranu.
Genesis 11:31 říká: „vzal Terach...“ a „vzít“ v hebrejštině znamená „uchopit.“ Znamenalo to zatnout zuby a sevřít pěsti a říci: „Vezmu budoucnost do svých rukou.“ A to je velice nebezpečné. Není tu žádný náznak, že by mu Bůh dal zaslíbení o kanaanské zemi, místo toho vidíme, že měl vlastní zájem tam jít.
Takové uchopení jistého životního stylu vždycky skončí tak, jak čteme v tomto verši: „usídlili se tam.“ Když Terach došel do Cháranu, z nějakého důvodu se tam zastavil a usídlil.
Už jsi to někdy udělal? „Ta cesta je pro mě náročná. Ten tlak, ta intenzita, vždy mě to nutí valit kámen do kopce.“
Kdykoli začneš něco z tělesného důvodu, skončíš jako Terach. Usídlil se v Cháranu. Nemůžeš prožít svůj život hůře než tak, že se zabydlíš v průměrnosti. Nic není vzdálenější Božímu plánu pro tvůj život než to, že se vydáš na cestu a náhle ji opustíš.
Kdykoli začínáme ze svých vlastních sil zabírat něco pro sebe, bohatnout, stávat se slavnými, úspěšnými – vždycky skončíme „usídlením.“ Proč? Protože se nacházíme pouze na poloviční cestě ke svému cíli.
„Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Matouš 6:33).