pátek 13. února 2015

JE PSÁNO

„Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst‘“ (Matouš 4, 4). „Také je psáno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha‘“ (4, 7). „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit‘“ (4, 10). Když byl Ježíš vystaven ďáblovým úkladům, přemohl je Božím Slovem.

Dnes máme ještě jedno „Je psáno“ – „Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala“ (Lukáš 22, 32). Můžete ďáblovi říct: „Jen si zkus zbortit moji víru, ale pamatuj na tohle: můj Ježíš se za mě modlí!“

Petrova víra byla zkoušena a otřesena a on pro svou pýchu klopýtnul. Ale Mistrova modlitba byla vyslyšena a kořeny jeho víry odolaly. Právě když už Satan křičel radostí a vypadalo to, že Pán ztratil pomazaného přítele, podíval se Petr Ježíši do očí a roztál! „Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr…vyšel ven a hořce se rozplakal“ (Lukáš 22, 61 – 62).

„Hořce se rozplakal“ znamená v řečtině „pronikavý, silný pláč“. „A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: ‚Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš‘“ (Lukáš 22, 61). Představuji si toho muže, jak jde k judským horám, padne tváří k zemi s rozpřaženýma rukama a volá: „Otče, měl úplnou pravdu! Neposlouchal jsem. Varoval mě, že se Satan pokusí zničit moji víru. Zemřít za Ježíše? Vždyť jsem se ho nezastal ani před služkou! Odpusť mi! Ke komu mám jít?“

Věřím, že Petrova víra se držela ještě něčeho, co Ježíš řekl: „Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry“ (Lukáš 22, 32). Kolikrát si asi Petr přehrával toto v mysli a srdci a říkal si: „Opravdu Ježíš použil slovo obrátíš? Řekl snad, že mám dál sloužit? Po tom, co jsem udělal, mám pomáhat ostatním?“

Bůh vyslyšel modlitbu svého Syna. Vidím Petra, jak stojí, Duch svatý jím vane a on s rukama vztaženýma k nebi volá: „Satane, odejdi! Zklamal jsem Ho, ale stále Ho miluji. Slíbil, vlastně prorokoval, že se vrátím a budu posilou pro ostatní, skálou. Jdu zpátky ke svým bratrům a sestrám!“