ONI STÁLI V MEZEŘE
Všichni plačící Boží muži, jejichž srdce byla zlomena, měli jednu věc společnou: Ztotožnili se s hříchy pozůstatku!
Nikdy se nemodlili jako celník:"Děkuji ti Bože, že nejsem jako ostatní." Naříkali nad cizoložstvím, zradou a kompromisem, ale pokorně se modlili "Bože, já jsem také hříšný." Nejsem vinen těmito velkými hříchy, ale zdaleka nedosahuji na Boží svatost.
Ezdráš se modlil: Volal jsem: „Můj Bože, stydím se a hanbím pozdvihnout k tobě svou tvář, Bože můj. Naše nepravosti se nám rozmohly až nad hlavu, naše provinění vzrostlo až k nebi...Po tom všem, co na nás přišlo pro naše zlé skutky a pro naši velikou vinu; Hospodine, Bože Izraele, ty jsi spravedlivý, proto nás dodnes zůstala hrstka těch, kdo vyvázli. Jsme tu teď před tebou se svou vinou, přestože pro takové věci nelze před tebou obstát.“ (Ezdráš 9:6:13:15)
Nehemiáš se modlil:"Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně." (Nehemiáš 1:6-7)
Daniel se také ztotožnil s hříchy Božího lidu: Modlil se: "Zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů. A neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří mluvili ve tvém jménu našim králům, našim velmožům, našim otcům a všemu lidu země...ještě jsem rozmlouval a modlil se, vyznával hřích svůj i hřích Izraele, svého lidu, a předkládal Hospodinu, svému Bohu své prosby o smilování za svatou horu Boží. (Daniel 9:5-6; 20).
Byli to svatí muži, bez viny před Bohem. Nedělali kompromisy ani se nepřipodobňovali světu. Stáli v mezeře a vyznávali hříchy lidí i svoje vlastní hříchy.
Pokud jdeš po stejně cestě jako oni a rozhodneš se ve svém srdci hledat Boha stejně jako oni - v postech, modlitbách, pláči, nářku ohledně hříchu - bude to mít na tebe stejný vliv jako na ně. Boží ruka se tě dotkne a On ti sešle Svoje slovo - budeš sdílet touhy Jeho srdce a vstoupíš do Jeho svaté přítomnosti. Jakmile se tam octneš, pochopíš, jak jsme všichni daleko od Boží slávy, nemůžeme na ni dosáhnout.
Nikdy se nemodlili jako celník:"Děkuji ti Bože, že nejsem jako ostatní." Naříkali nad cizoložstvím, zradou a kompromisem, ale pokorně se modlili "Bože, já jsem také hříšný." Nejsem vinen těmito velkými hříchy, ale zdaleka nedosahuji na Boží svatost.
Ezdráš se modlil: Volal jsem: „Můj Bože, stydím se a hanbím pozdvihnout k tobě svou tvář, Bože můj. Naše nepravosti se nám rozmohly až nad hlavu, naše provinění vzrostlo až k nebi...Po tom všem, co na nás přišlo pro naše zlé skutky a pro naši velikou vinu; Hospodine, Bože Izraele, ty jsi spravedlivý, proto nás dodnes zůstala hrstka těch, kdo vyvázli. Jsme tu teď před tebou se svou vinou, přestože pro takové věci nelze před tebou obstát.“ (Ezdráš 9:6:13:15)
Nehemiáš se modlil:"Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně." (Nehemiáš 1:6-7)
Daniel se také ztotožnil s hříchy Božího lidu: Modlil se: "Zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů. A neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří mluvili ve tvém jménu našim králům, našim velmožům, našim otcům a všemu lidu země...ještě jsem rozmlouval a modlil se, vyznával hřích svůj i hřích Izraele, svého lidu, a předkládal Hospodinu, svému Bohu své prosby o smilování za svatou horu Boží. (Daniel 9:5-6; 20).
Byli to svatí muži, bez viny před Bohem. Nedělali kompromisy ani se nepřipodobňovali světu. Stáli v mezeře a vyznávali hříchy lidí i svoje vlastní hříchy.
Pokud jdeš po stejně cestě jako oni a rozhodneš se ve svém srdci hledat Boha stejně jako oni - v postech, modlitbách, pláči, nářku ohledně hříchu - bude to mít na tebe stejný vliv jako na ně. Boží ruka se tě dotkne a On ti sešle Svoje slovo - budeš sdílet touhy Jeho srdce a vstoupíš do Jeho svaté přítomnosti. Jakmile se tam octneš, pochopíš, jak jsme všichni daleko od Boží slávy, nemůžeme na ni dosáhnout.