IZRAEL NEVĚŘIL
Boží slovo Izraelcům nestačilo. Hospodin jim dal úžasná zaslíbení, ale přesto Mu v krizových situacích Izrael nikdy nedůvěřoval. Ačkoli dostali tolik zaslíbení, bylo to zbytečné. Proč? Protože je nikdy nespojili s vírou: „Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali“ (Židům 4:2).
Místo toho Izraelci stále žádali od Boha nové slovo. Říkali tím: „V minulé krizové situaci byl Hospodin s námi. Ale my potřebujeme vědět, jestli bude s námi i v této. Musíme od něj pro tuto situaci dostat nové zjevení.“ Ptám se vás – jak může někdo tak rychle zapomenout na to, co všechno pro něj Bůh udělal? Izraelci zapomněli na to, kolikrát je Hospodin vysvobodil. Nevyužili Jeho předchozí nadpřirozené činy, aby na nich vybudovali svou víru v něj.
Přesto, navzdory všem obviněním proti němu, Hospodin promluvil k Izraeli znovu. Nařídil Mojžíšovi, ať jim řekne: „Nemějte strach a nebojte se jich [svých nepřátel]. Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás, jak to před vašima očima učinil s vámi v Egyptě“ (5. Mojžíšova 1:29-30).
Tohle nebylo nové zaslíbení. Bůh pouze opakoval to, co už svému lidu řekl dříve: „Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet“ (2. Mojžíšova 14:14).
Znovu a znovu Bůh Izraelcům říkal: „Jsem s vámi. Budu za vás bojovat, taksi vezměte tento slib a nezapomeňte na něj.“ Přesto tu teď znovu stáli, třásli se před svými nepřáteli a soustředili se na své slabosti. Nakonec usoudili: „Nemůžeme se jim postavit.“ To bylo do očí bijící zpochybnění – zpochybnili Boží výzvy ve svých životech, zpochybnili, že si je Hospodin vyvolil, a zpochybnili i Jeho přítomnost uprostřed nich.
Možná si říkáte, že vy byste se tak nikdy nezachovali, ale i mnoho dnešních křesťanů říká podobné věci: „Pane, jsi opravdu se mnou? Vím, co jsi mi slíbil, ale je to skutečně pravda? Můžu věřit tomu, co jsi řekl? Potřebuji nové, čerstvé slovo. Prosím, dej mi další ujištění.“
Nakonec se třeseme před nepřítelem naší duše, a to všechno kvůli tomu, že nevěříme tomu, co nám Bůh zaslíbil. Chováme se, jako by k nám nikdy nepromluvil, a začínáme ho „pokoušet“. Ačkoli se nám ukazoval znovu a znovu, stále Ho žádáme, aby dokázal svou věrnost, aby nám poslal další slovo, na kterém zbudujeme svou víru. Pán nám ale řekne jenom jednu věc: „Věř tomu, co jsem ti řekl už dříve. Důvěřuj mi.“
Místo toho Izraelci stále žádali od Boha nové slovo. Říkali tím: „V minulé krizové situaci byl Hospodin s námi. Ale my potřebujeme vědět, jestli bude s námi i v této. Musíme od něj pro tuto situaci dostat nové zjevení.“ Ptám se vás – jak může někdo tak rychle zapomenout na to, co všechno pro něj Bůh udělal? Izraelci zapomněli na to, kolikrát je Hospodin vysvobodil. Nevyužili Jeho předchozí nadpřirozené činy, aby na nich vybudovali svou víru v něj.
Přesto, navzdory všem obviněním proti němu, Hospodin promluvil k Izraeli znovu. Nařídil Mojžíšovi, ať jim řekne: „Nemějte strach a nebojte se jich [svých nepřátel]. Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás, jak to před vašima očima učinil s vámi v Egyptě“ (5. Mojžíšova 1:29-30).
Tohle nebylo nové zaslíbení. Bůh pouze opakoval to, co už svému lidu řekl dříve: „Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet“ (2. Mojžíšova 14:14).
Znovu a znovu Bůh Izraelcům říkal: „Jsem s vámi. Budu za vás bojovat, taksi vezměte tento slib a nezapomeňte na něj.“ Přesto tu teď znovu stáli, třásli se před svými nepřáteli a soustředili se na své slabosti. Nakonec usoudili: „Nemůžeme se jim postavit.“ To bylo do očí bijící zpochybnění – zpochybnili Boží výzvy ve svých životech, zpochybnili, že si je Hospodin vyvolil, a zpochybnili i Jeho přítomnost uprostřed nich.
Možná si říkáte, že vy byste se tak nikdy nezachovali, ale i mnoho dnešních křesťanů říká podobné věci: „Pane, jsi opravdu se mnou? Vím, co jsi mi slíbil, ale je to skutečně pravda? Můžu věřit tomu, co jsi řekl? Potřebuji nové, čerstvé slovo. Prosím, dej mi další ujištění.“
Nakonec se třeseme před nepřítelem naší duše, a to všechno kvůli tomu, že nevěříme tomu, co nám Bůh zaslíbil. Chováme se, jako by k nám nikdy nepromluvil, a začínáme ho „pokoušet“. Ačkoli se nám ukazoval znovu a znovu, stále Ho žádáme, aby dokázal svou věrnost, aby nám poslal další slovo, na kterém zbudujeme svou víru. Pán nám ale řekne jenom jednu věc: „Věř tomu, co jsem ti řekl už dříve. Důvěřuj mi.“