MODLETE SE ZA SVÉ BLÍZKÉ
Nedávno přišel jeden mladík dopředu během bohoslužby v církvi Times Square Church. Třásl se a plakal. Řekl mi, že je ze státu Washington a že už ten večer jednou náhodou na naši bohoslužbu přišel. Odešel mezitím na koncert, ale zase se do církve vrátil. Teď chtěl, abych se za něj pomodlil. Zeptal jsem se ho: „Jsou tvoji rodiče věřící?“ Odpověděl: „Ano, pane, jsou a pořád se za mě modlí.“
Ptám se vás: byla to „náhoda“, že tenhle mladý muž přišel k nám do sboru? Sotva! On se osobně setkal s Kristem. Nikdo ho nenutil ani neprosil; nepochybně ho přivedl Ježíš. A jsem přesvědčen, že se to stalo díky modlitbám jeho starostlivých rodičů.
V Markovi 7, 31 – 37 se vypráví příběh o hluchoněmém muži, kterého přivedli k Ježíši. Ježíš ho vzal stranou od zástupu. „Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: ‚Efatha!‘ což znamená: ‚Otevři se!‘ Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně“ (Marek 7, 34 – 35).
Ježíš pro tohoto muže vykonal soukromý zázrak a pak k němu promluvil, jen aby mu dokázal, že slyší. Představte si to! První hlas, který ten hluchý člověk uslyšel, byl Kristův! Jak ten muž musel mluvit, když se mu rozvázal jazyk. Z jeho úst vycházely roky zadržovaných pocitů, protože teď mohl vyjádřit to vnitřní volání, které dřív nemělo žádný hlas.
Představuji si ho, jak s pláčem padl do Pánova náručí: „Ježíši, Ty jsi uslyšel hlas mého volání“ (viz Žalm 5, 2). Uvažte, jak musela být slova Žalmu 5 pro tohoto muže dojemná a mocná: „Vyslyš má slova, Hospodine, všimni si mého úpění! Vnímej mé volání, můj Králi a Bože – k tobě se modlím“ (Žalm 5, 2 – 3)! Láska, kterou ten muž cítil k Ježíši, se teď stala jeho vlastní – protože se s Ním osobně setkal.
Milovaní, když se modlíte za své blízké, pamatujte si, že Ježíš se nad nimi trápí. Nevzdychal jen nad jedním mužem z Dekapole. Plakal nad potlačovaným vnitřním voláním vašich dětí, vašich nevěřících blízkých. I těch mých. Možná potřebujete změnit způsob, jakým se za ně modlíte. Modlete se, aby je Duch svatý pronásledoval, aby je zlákal a přitáhnul, aby s nimi pohnul a probudil v nich novou touhu po Ježíši.
Ptám se vás: byla to „náhoda“, že tenhle mladý muž přišel k nám do sboru? Sotva! On se osobně setkal s Kristem. Nikdo ho nenutil ani neprosil; nepochybně ho přivedl Ježíš. A jsem přesvědčen, že se to stalo díky modlitbám jeho starostlivých rodičů.
V Markovi 7, 31 – 37 se vypráví příběh o hluchoněmém muži, kterého přivedli k Ježíši. Ježíš ho vzal stranou od zástupu. „Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: ‚Efatha!‘ což znamená: ‚Otevři se!‘ Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně“ (Marek 7, 34 – 35).
Ježíš pro tohoto muže vykonal soukromý zázrak a pak k němu promluvil, jen aby mu dokázal, že slyší. Představte si to! První hlas, který ten hluchý člověk uslyšel, byl Kristův! Jak ten muž musel mluvit, když se mu rozvázal jazyk. Z jeho úst vycházely roky zadržovaných pocitů, protože teď mohl vyjádřit to vnitřní volání, které dřív nemělo žádný hlas.
Představuji si ho, jak s pláčem padl do Pánova náručí: „Ježíši, Ty jsi uslyšel hlas mého volání“ (viz Žalm 5, 2). Uvažte, jak musela být slova Žalmu 5 pro tohoto muže dojemná a mocná: „Vyslyš má slova, Hospodine, všimni si mého úpění! Vnímej mé volání, můj Králi a Bože – k tobě se modlím“ (Žalm 5, 2 – 3)! Láska, kterou ten muž cítil k Ježíši, se teď stala jeho vlastní – protože se s Ním osobně setkal.
Milovaní, když se modlíte za své blízké, pamatujte si, že Ježíš se nad nimi trápí. Nevzdychal jen nad jedním mužem z Dekapole. Plakal nad potlačovaným vnitřním voláním vašich dětí, vašich nevěřících blízkých. I těch mých. Možná potřebujete změnit způsob, jakým se za ně modlíte. Modlete se, aby je Duch svatý pronásledoval, aby je zlákal a přitáhnul, aby s nimi pohnul a probudil v nich novou touhu po Ježíši.