PŘIJATÍ by Gary Wilkerson
V příběhu, kde byla žena přistižena jako cizoložnice, který nacházíme v Janovi 8, Ježíš obrátil obviněnou v přijatou. Místo toho, aby zavrhl tuto cizoložnici, jejíž život byl tak rozviklaný, On ji přijal. A dělá to samé pro nás. Bere si k sobě všechny vytlačené na kraj svým vlastním hříchem a říká jim, „Ty jsi můj. Jsi přesně ve středu Boží lásky.“
Toto Ježíšovo gesto bylo zásadní pro onu ženu. Proč? Protože ona stále musela žít v její komunitě s realitou, co udělala. Víš, zatímco je skutečně pravdou, že není žádné odsouzení těm, kdo jsou v Ježíši Kristu, stále jsou tady – životní důsledky hříchu. Zeptej se jakéhokoliv narkomana, kdo prošel léčbou. Jsou tam zlomená pouta na to, aby uzdravily vztahy s rodinou, přáteli, dětmi, spolupracovníky. V případě cizoložství můžou vzniknout nechtěná těhotenství, zlomené srdce partnera, podrážděné vztahy s dětmi, zrady důvěry v rámci společenství – věci, které můžou trvat roky, než se zahojí.
Z toho důvodu je tu velice skutečná milost v Ježíšových nevšedních výrocích směrem k ženě, která cizoložila: „„Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8:11) Nebyl bych poctivý Boží pastor, kdybych neřekl, že mezitím co Ježíš tě skutečně miluje, přijímá tě a odpouští ti, stejně tu je velice skutečný dopad hříchu. Jako farář to vidím neustále. Proto je náš hřích Bohu starostí, větší než jsou morální důsledky překročení zákona. Pavel říká, „Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.“ (1. Korintským 6:18) Toto vše je o to větší důvod přinést každý náš hřích Ježíši. Pouze Jeho mocná, očišťující milost může plně zahojit a obnovit.
Je tu ještě třetí skupina, která je přetvořená Boží milostí: udavači. Vyčítavý plán bezcitných Farizeů se obrátil proti nim. Nakonec, hříšná žena nebyla zavržena, ale místo toho zachráněna a uzdravena. A když se taková radikální milost projeví, ten zlý je donucen odplížit se v hanbě. „Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.“ (Jan 8:9)
Toto Ježíšovo gesto bylo zásadní pro onu ženu. Proč? Protože ona stále musela žít v její komunitě s realitou, co udělala. Víš, zatímco je skutečně pravdou, že není žádné odsouzení těm, kdo jsou v Ježíši Kristu, stále jsou tady – životní důsledky hříchu. Zeptej se jakéhokoliv narkomana, kdo prošel léčbou. Jsou tam zlomená pouta na to, aby uzdravily vztahy s rodinou, přáteli, dětmi, spolupracovníky. V případě cizoložství můžou vzniknout nechtěná těhotenství, zlomené srdce partnera, podrážděné vztahy s dětmi, zrady důvěry v rámci společenství – věci, které můžou trvat roky, než se zahojí.
Z toho důvodu je tu velice skutečná milost v Ježíšových nevšedních výrocích směrem k ženě, která cizoložila: „„Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8:11) Nebyl bych poctivý Boží pastor, kdybych neřekl, že mezitím co Ježíš tě skutečně miluje, přijímá tě a odpouští ti, stejně tu je velice skutečný dopad hříchu. Jako farář to vidím neustále. Proto je náš hřích Bohu starostí, větší než jsou morální důsledky překročení zákona. Pavel říká, „Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.“ (1. Korintským 6:18) Toto vše je o to větší důvod přinést každý náš hřích Ježíši. Pouze Jeho mocná, očišťující milost může plně zahojit a obnovit.
Je tu ještě třetí skupina, která je přetvořená Boží milostí: udavači. Vyčítavý plán bezcitných Farizeů se obrátil proti nim. Nakonec, hříšná žena nebyla zavržena, ale místo toho zachráněna a uzdravena. A když se taková radikální milost projeví, ten zlý je donucen odplížit se v hanbě. „Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.“ (Jan 8:9)