JÁKOBŮV ŽEBŘÍK

Jednou z nejzajímavějších postav Starého zákona je Jákob – muž, který podváděl, klamal a manipuloval. Přesto ho Hospodin nesmírně miloval.

Jákob obelstil svého bratra Ezaua o jeho právo prvorozeného. Když se vyhladovělý Ezau vrátil z lovu, Jákob mu nabídl čočkovou krmi výměnou za jeho prvorozenství. V tehdejší kultuře měl nejstarší mužský potomek právo být v čele rodu. Také dostal „dvojité požehnání“ – to znamená, že obdržel dvojnásobný podíl z otcova majetku. Ještě důležitější bylo, že z potomků toho, kdo měl právo prvorozenství, měl přijít Kristus: „V tobě a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny čeledi země“ (Genesis 28,14).

Jákob také ukradl Izákovo otcovské požehnání – požehnání, které patřilo jeho staršímu bratrovi Ezauovi – tím, že předstíral, že je Ezau. Když Ezau zjistil, že to Jákob udělal, chtěl ho zabít.

Jejich matka Rebeka přesvědčila Izáka, aby poslal Jákoba pryč ke svému bratrovi Lábanovi. Rebeka chtěla, aby si tam Jákob našel manželku a poklidně tam žil. Když byl Jákob na cestě, dal mu Hospodin neuvěřitelné zjevení. Viděl žebřík, jehož vrchol sahal k nebi a po němž vystupovali a sestupovali andělé, kteří plnili Boží příkazy (viz Genesis 28,12).

Hospodin odkryl závěs a ukázal Jákobovi Boží činnost, která probíhá bez přestání. Všichni tito andělé měli pověření – chodit na zem a zpátky a provázet a vést Boží lid, starat se o ně, být jim nablízku, varovat je, bránit je, chránit je a naplňovat jejich potřeby.

Milovaní, tento žebřík zde stále je! A ti andělé nezestárli ani o hodinu od té doby, co je Jákob spatřil. Opravdu, i dnes stále pracují a starají se o nás.

Bůh potom řekl Jákobovi (a skrze něj i nám): „Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ (Genesis 28,15).