pátek 24. července 2015

ČERSTVÉ SLOVO OD BOHA

Písmo nám říká, že v případě nutnosti Ježíš uzdravil „všechny, kteří se ho dotkli.“ (viz Marek 6:56). Přesto jindy nikoho neuzdravil pro lidskou nevíru. Jak Ježíš věděl, kdy uzdravovat a kdy ne? Musel slyšet tichý jemný hlas svého Otce, který mu dával slovo vedení. A on jásal, že slyšel hlas svého Otce.

Totéž je pravdou v našem povolání. Známe všechny věci, které od nás Písmo vyžaduje: máme se milovat navzájem, máme se bez přestání modlit, jít do celého světa a činit učedníky, studovat, abychom se ukázali být osvědčení, chodit ve spravedlnosti, sloužit chudým, nemocným, potřebným a uvězněným. Přesto máme dělat také určité další věci, které Písmo nezmiňuje. Čelíme určitým potřebám ve svém každodenním chození, ať už jsou to krize nebo jiné naléhavé situace. V takových chvílích potřebujeme Otcův hlas, aby nás vedl, promlouval k nám věci, které nejsou uvedené v Jeho přikázáních. Jednoduše řečeno, potřebujeme slyšet ten samý hlas Otce, který slyšel Ježíš, když byl na zemi.

Víme, že Kristus měl tento druh výměny názorů se svým Otcem. Řekl svým učedníkům: „…. neboť jsem vám předal všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15). Také řekl náboženským vůdcům: „ …. pověděl jsem vám pravdu, kterou jsem slyšel od Boha. To Abraham nedělal.“ (8:40). Co tou poslední frází Ježíš mínil? Říkal učitelům Izraele: „Dal jsem vám pravdu přímo z Božího srdce. To Abraham udělat nemohl.“

Kristus říkal: „Žijete v mrtvé teologii. Studujete minulost, uctíváte svého otce Abrahama, učíte se pravidla a předpisy pro svůj život. Ale to, co vám říkám, není z nějaké vzdálené historie. Právě jsem byl se svým Otcem. Dal mi to, co vám kážu. Ukázal mi, co potřebujete slyšet.“

Jan Křtitel svědčil proti těm samým náboženským vůdcům: „A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný nepřijímá“ (Jan 3:32). Dnes nám Ježíš říká to samé poselství: „Jste uspokojeni nasloucháním kázání z nějaké příručky. Ale Slovo, které vám chci dát, je čerstvé.“