V OTCOVĚ PŘÍTOMNOSTI

Kristus slyšel promlouvat hlas svého Otce v hodinách, kdy s Ním byl o samotě. Ježíš skutečně obdržel každé slovo povzbuzení, každé prorocké varování při modlitbě. Prosil Otce, chválil Ho a poddával se Jeho vůli. A po každém zázraku, každém vyučování, každé konfrontaci s farizeji Ježíš spěchal zpátky do společenství s Otcem.

Takovou oddanost vidíme v Matoušovi 14. Ježíš se právě dozvěděl o smrti Jana Křtitele. „Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo“ (Matouš 14, 13). (Přemýšlím, jestli šel do stejné pustiny, ve které Jan strávil roky meditací a přípravou na službu.)

Ježíš tam byl sám, modlil se a velice truchlil nad Janovou smrtí. Jan byl Jeho milovaný přítel a uznávaný Boží prorok. Nyní ve společenství s Otcem Ježíš prosil o milost a dostal ji. A přímo tam v pustině obdržel Ježí š vedení pro následující den.

Hned poté, co z toho místa odjel, začal Kristus činit zázraky: „Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné“ (Matouš 14, 14). V ten samý den nasytil Ježíš zástup pěti tisíc lidí pěti chleby a dvěma rybami. Zkuste si představit, jaký to pro Něho musel být rušný, náročný, naplněný den. Večer pak zástupy propustil.

A co v tu chvíli myslíte, že udělal? Čekali byste, že vyhledá klid anebo Kristus slyšel promlouvat hlas svého Otce v hodinách, kdy s Ním byl o samotě. Ježíš skutečně obdržel každé slovo povzbuzení, každé prorocké varování při modlitbě. Prosil Otce, chválil Ho a poddával se Jeho vůli. A po každém zázraku, každém vyučování, každé konfrontaci s farizeji Ježíš spěchal zpátky do společenství s Otcem.

Ale Ježíš nic z toho neudělal. Písmo říká: „Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám“ (Matouš 14, 23). Ježíš zase spěchal zpět k Otci. Věděl, že jediné místo, kde může znovu nabrat síly, je v Otcově přítomnosti.