UČIT SE CHODIT TAK, JAKO CHODIL ON
Ježíš žil na zemi v naprosté závislosti na nebeském Otci. Náš Spasitel nic neučinil ani neřekl, dokud to nejprve nezkonzultoval se svým Otcem ve slávě. A nevykonal žádný zázrak kromě těch, které mu Otec přikázal vykonat. Prohlásil: „Mluvím tak, jak mě naučil Otec. … Nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu“ (Jan 8:28-29).
Ježíš dává velmi jasně najevo, že byl denně veden svým Otcem. Jeho naprostá závislost na Otci a neustálé poslouchání Otcova hlasu byly jeho denním chlebem. Vidíme to ze situace zapsané v Janově evangeliu. Jednou o sabatu, když šel Ježíš kolem rybníku Bethesda, uviděl tam chromého člověka ležícího na loži. Obrátil se k němu a přikázal mu vzít své lože a chodit – a hned byl ten člověk uzdraven. Vzal své lože a chodil.
Židovské vůdce to ale pobouřilo. Podle nich Ježíš tímto uzdravením porušil sabat. Kristus jim však odpověděl: „Činím jen to, co mi řekl můj Otec.“ A vysvětlil: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji … Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí“ (Jan 5:17-20).
Ježíš oznamuje naprosto přímo: „Můj Otec mě naučil všemu, co mám dělat.“ Asi bys rád věděl, kdy přesně Bůh Otec ukázal Kristu, co má dělat. Kdy viděl Ježíš Boha, jak činí zázraky? Kdy mu Otec řekl, co všechno má říkat a dělat?
Stalo se to všechno ve slávě, před Kristovým vtělením? Sedli si ti dva spolu před stvořením a naplánovali předem každý den Ježíšova života? Řekl Otec svému Synu, že o druhém sabatu v šestém židovském měsíci potká u rybníka Bethesdy chromého a že mu má přikázat, aby vstal a chodil?
Pokud ano, potom by nikdo z nás nemohl činit stejně. Takový plán by neměl pro naše každodenní chození s Pánem žádný význam. Víme přece, že Ježíš přišel, aby nám dal příklad k následování. Přišel na zem, aby zakusil všechno, co zakoušíme my, aby cítil totéž co my a aby poznal naše bolesti a nemoci. A my máme žít jako on, chodit jako chodil on.
Ježíš dává velmi jasně najevo, že byl denně veden svým Otcem. Jeho naprostá závislost na Otci a neustálé poslouchání Otcova hlasu byly jeho denním chlebem. Vidíme to ze situace zapsané v Janově evangeliu. Jednou o sabatu, když šel Ježíš kolem rybníku Bethesda, uviděl tam chromého člověka ležícího na loži. Obrátil se k němu a přikázal mu vzít své lože a chodit – a hned byl ten člověk uzdraven. Vzal své lože a chodil.
Židovské vůdce to ale pobouřilo. Podle nich Ježíš tímto uzdravením porušil sabat. Kristus jim však odpověděl: „Činím jen to, co mi řekl můj Otec.“ A vysvětlil: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji … Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí“ (Jan 5:17-20).
Ježíš oznamuje naprosto přímo: „Můj Otec mě naučil všemu, co mám dělat.“ Asi bys rád věděl, kdy přesně Bůh Otec ukázal Kristu, co má dělat. Kdy viděl Ježíš Boha, jak činí zázraky? Kdy mu Otec řekl, co všechno má říkat a dělat?
Stalo se to všechno ve slávě, před Kristovým vtělením? Sedli si ti dva spolu před stvořením a naplánovali předem každý den Ježíšova života? Řekl Otec svému Synu, že o druhém sabatu v šestém židovském měsíci potká u rybníka Bethesdy chromého a že mu má přikázat, aby vstal a chodil?
Pokud ano, potom by nikdo z nás nemohl činit stejně. Takový plán by neměl pro naše každodenní chození s Pánem žádný význam. Víme přece, že Ježíš přišel, aby nám dal příklad k následování. Přišel na zem, aby zakusil všechno, co zakoušíme my, aby cítil totéž co my a aby poznal naše bolesti a nemoci. A my máme žít jako on, chodit jako chodil on.