PŘIVEĎ JE DOMŮ DO SLÁVY by Gary Wilkerson
Nebeský Otec nechtěl ztratit svá milovaná stvoření v pekle a zatracení, a tak kvůli nám z lásky uskutečnil nový plán záchrany. „Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu“ (Žalm 89:20). Otec řekl svému Synu: „Lidstvo zeslábne a bude na tom kvůli svému hříchu bídně, nedokáže najít cestu zpět ke mně. Zmocňuji tě jako svého svatého, abys jim pomohl a přivedl je zpět do mé přízně.“
Slyšíme Synova slova souhlasu s plněním smlouvy: „Bože můj, tvá vůle je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru“ (Žalm 40:9). Všechno, co Ježíš na zemi učinil, bylo plněním Boží smlouvy: „Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci“ (Jan 12:49).
Bible tato slova smlouvy jasně oznamuje. Ježíš měl ztratit veškerou svou nebeskou slávu a vzít na sebe lidské tělo: „Nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí“ (Filipským 2:7). Měl snášet hanbu a utrpení, „muž plný bolesti“ prožil nekonečný zármutek. Měl se stát pro svět nežádoucí: „Neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili“ (Izajáš 53:2). Nakonec se měl odevzdat do rukou bezbožníků a v trýznivé agónii dát svůj život jako oběť za lidský hřích. Když lidstvo zachraňoval, musel po nějakou dobu prožívat Boží hněv.
Bůh potom svému Synu předal službu, aby se ujal vykoupení lidstva. Řekl Ježíši: „Tvou službou bude kněžství. Znám všechny svoje děti od založení světa a nyní ti je svěřuji jako stádo pastýři.“ Ježíš na zemi dosvědčil: „Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven“ (Jan 6:37).
Nakonec Otec přikázal svému Synu: „Když si zvolíš, že půjdeš, budu od tebe vyžadovat tyto skutky: Nést radostnou zvěst pokorným; ošetřovat zkroušené v srdci; vyhlašovat svobodu zajatým. Propouštět vězně; mít trpělivost se slabými; láskyplně snášet nevědomé; jejich nedostatky nahrazovat svou silou. Sytit stádo; nést je ve své náruči; něžně vést mladé; půjčovat svou sílu slabým. Všechny je vést svými radami; oznámit jim, že sešleš Ducha svatého, který bude pokračovat ve tvém díle; a přivést je nakonec s sebou domů do slávy“ (viz Izajáš 61:1-3).
Slyšíme Synova slova souhlasu s plněním smlouvy: „Bože můj, tvá vůle je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru“ (Žalm 40:9). Všechno, co Ježíš na zemi učinil, bylo plněním Boží smlouvy: „Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci“ (Jan 12:49).
Bible tato slova smlouvy jasně oznamuje. Ježíš měl ztratit veškerou svou nebeskou slávu a vzít na sebe lidské tělo: „Nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí“ (Filipským 2:7). Měl snášet hanbu a utrpení, „muž plný bolesti“ prožil nekonečný zármutek. Měl se stát pro svět nežádoucí: „Neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili“ (Izajáš 53:2). Nakonec se měl odevzdat do rukou bezbožníků a v trýznivé agónii dát svůj život jako oběť za lidský hřích. Když lidstvo zachraňoval, musel po nějakou dobu prožívat Boží hněv.
Bůh potom svému Synu předal službu, aby se ujal vykoupení lidstva. Řekl Ježíši: „Tvou službou bude kněžství. Znám všechny svoje děti od založení světa a nyní ti je svěřuji jako stádo pastýři.“ Ježíš na zemi dosvědčil: „Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven“ (Jan 6:37).
Nakonec Otec přikázal svému Synu: „Když si zvolíš, že půjdeš, budu od tebe vyžadovat tyto skutky: Nést radostnou zvěst pokorným; ošetřovat zkroušené v srdci; vyhlašovat svobodu zajatým. Propouštět vězně; mít trpělivost se slabými; láskyplně snášet nevědomé; jejich nedostatky nahrazovat svou silou. Sytit stádo; nést je ve své náruči; něžně vést mladé; půjčovat svou sílu slabým. Všechny je vést svými radami; oznámit jim, že sešleš Ducha svatého, který bude pokračovat ve tvém díle; a přivést je nakonec s sebou domů do slávy“ (viz Izajáš 61:1-3).