středa 22. července 2015

PŘÍMO Z OTCOVA SRDCE

Ježíš musel při své pozemské službě denně spoléhat na vnitřní hlas svého Otce. Musel být na svém Otci závislý po celou dobu, aby slyšel, co mu jeho hlas přikazuje. Jinak by Kristus prostě nemohl činit to, co činil. Musel slyšet hlas svého Otce v každé chvíli, při každém zázraku, a to každý den.

Jak mohl Ježíš slyšet tichý hlas svého Otce? Bible nám ukazuje, že se tak dělo při modlitbě. Znovu a znovu Ježíš odcházel na osamělé místo, aby se modlil. Učil se naslouchat Otcovu hlasu, když byl na kolenou, a Otec mu věrně ukazoval všechno, co má dělat a říkat.

„Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil“ (Marek 1:35).

„Scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí. On však odcházel na pustá místa a tam se modlil“ (Lukáš 5:15-16).

Představ si Ježíše při velikém rozhodování, když si vybíral své učedníky. Jak Pán vybral těch dvanáct ze zástupů, které ho následovaly? Muselo to být závažné rozhodnutí. Tito učedníci vytvořili pilíře pro jeho církev nové smlouvy. Řekl mu Otec těch dvanáct jmen ještě, když byl ve slávě? Pokud ano, proč před určením těchto dvanácti Ježíš strávil na modlitbách celou noc?

Lukáš nám říká: „V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu“ (Lukáš 6:12). Když nastal den, povolal těch dvanáct. Jak je poznal? Otec mu je v noci ukázal.

Tu samou noc zjevil Otec svému Synu blahoslavenství, o nichž pak hovořil v kázání na hoře: „Blaze chudým v duchu … Blaze těm, kdo pláčou … Blaze tichým“ (viz Matouš 5:1-5). Toto Ježíš přijal přímo z Otcova srdce.