NEVYJÁDŘITELNÁ A SLAVNÁ RADOST - Jim Cymbala

Jistá žena v našem kostele je známá svou zářivou, radostnou povahou. Před několika lety přišla do mé kanceláře a sdílela se mnou nějaké zničující zprávy. Když mluvila, byla neuvěřitelně vyrovnaná a její duchovní svěžest mě zcela dostala. Když jsme skončili rozhovor, zeptala se mě upřímně: "Mohu se za tebe modlit?"

Tato drahá svatá začala tím, že mi vyprávěla otřesné zprávy, a pak skončila tím, že se za mne pomodlila! Byl jsem ohromen její radostí, kterou vyzařovala i přes některé velmi bolestivé okolnosti v jejím životě.

Taková radost, kterou tato žena měla, byla normální pro novozákonní církev a měla by být normální i pro nás. Měli bychom být deprimováni tím, že Ježíš zemřel za naše hříchy a vstal z hrobu? Měli bychom lamentovat nad tím, že jednoho dne budeme s Pánem věčně? Měli bychom být smutní z toho, že naše jméno je napsáno v Knize života? Ne, samozřejmě že ne! Tyto věci by nám měly způsobovat velkou radost!

Petr napsal: "Nikdy jste Ho neviděli, a přece ho milujete. Ani teď Ho ještě nevidíte, a přece v něj věříte. Radujte se tedy nevýslovnou, velkolepou radostí" (1 Petra 1:8). Popisuje "nevyjádřitelná a slavná radost" vaši nebo moji církev? Měla by.

Pavlův dopis do Říma je velkým teologickým dokumentem o ospravedlnění z víry a o dalších závažných doktrinálních otázkách. Přesto ke konci svého dopisu apoštol prohlašuje, že Boží království není v podstatě o doktrinálních pozicích, jako je kalvinismus nebo arminianismus. Nejedná se o to, kdo má pravdu v rozpravě týkající se vytržení před nebo po soužení. Pavel říkal, že Boží království je záležitostí "spravedlnosti, pokoje a radosti v Duchu svatém" (Římanům 14:17).

Apoštol Pavel popisoval radostný život, který pochází z Ducha svatého. Proto je radost důležitá; odlišuje nás jako stoupence Ježíše Krista.

Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.