JEHO UČITELEM BYL DUCH SVATÝ
Pokud mé srdce motivuje uznání druhých – pokud toto ovlivňuje, jak uvažuji a žiji – pak budu sloužit dvěma pánům. Vždy se budu snažit potěšit někoho jiného než Ježíše.
Pár let po svém obrácení se apoštol Pavel vydal do Jeruzaléma a chtěl se připojit k učedníkům místní církve. „Ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že k nim patří“ (Skutky 9, 26).
Apoštolové znali Pavlovu pověst a věděli, že pronásledoval církev. „V církvích Kristových v Judsku mne osobně neznali; jen slyšeli, že ten, který dříve pronásledoval církev, nyní zvěstuje víru, kterou předtím chtěl vyhubit“ (Galatským 1, 22-23).
Barnabáš pomohl učedníkům překonat strach z Pavla a oni mu nabídli společenství. Ale Pavel se rozhodl putovat k pohanům. Dal si skutečně záležet na tom, aby své povolání jasně vylíčil. Tvrdí, že byl pověřen „nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých“ (Galatským 1, 1).
Poté s důrazem dodává: „Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není podle člověka. Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista…neporadil jsem se hned s tělem a krví“ (1, 11-12, 16).
Tato Pavlova slova platí pro všechny, kteří chtějí mít Kristovu mysl: „Nemusel jsem studovat knihy ani použít lidské metody, abych získal, co mám. Obdržel jsem své povolání, službu i pomazání na kolenou. Říkám vám, že jsem všechny tyto věci přijal, když jsem byl o samotě s Pánem, přimlouval jsem se a postil. Jakékoli zjevení Krista, které mám, pochází od Ducha svatého, který ve mně přebývá a řídí můj život. Nemohu si dovolit následovat směry a prostředky druhých.“
Ve skutečnosti zde chce Pavel zdůraznit, že než ho vůbec napadlo vrátit se do Jeruzaléma, „odešel jsem do Arábie“ 1, 17). Jinými slovy: „Nedostal jsem zjevení Krista od svatých v Jeruzalémě, ale odešel jsem do pouště, aby se mi Kristus zjevil. Strávil jsem tam drahocenný čas, zbaven svého já, poslouchal jsem Ducha svatého, který mě vyučoval.“
Pochopte prosím, že Pavel nebyl žádný namyšlený, arogantní kazatel. Měl srdce služebníka a nebyla v něm žádná vlastní ctižádost. Nacházel plné uspokojení v Kristu. Pavel nepotřeboval, aby mu kdokoli říkal, jak hlásat Krista nebo jak získat hříšné pro evangelium. Jeho učitelem byl Duch svatý!
Pár let po svém obrácení se apoštol Pavel vydal do Jeruzaléma a chtěl se připojit k učedníkům místní církve. „Ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že k nim patří“ (Skutky 9, 26).
Apoštolové znali Pavlovu pověst a věděli, že pronásledoval církev. „V církvích Kristových v Judsku mne osobně neznali; jen slyšeli, že ten, který dříve pronásledoval církev, nyní zvěstuje víru, kterou předtím chtěl vyhubit“ (Galatským 1, 22-23).
Barnabáš pomohl učedníkům překonat strach z Pavla a oni mu nabídli společenství. Ale Pavel se rozhodl putovat k pohanům. Dal si skutečně záležet na tom, aby své povolání jasně vylíčil. Tvrdí, že byl pověřen „nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých“ (Galatským 1, 1).
Poté s důrazem dodává: „Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není podle člověka. Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista…neporadil jsem se hned s tělem a krví“ (1, 11-12, 16).
Tato Pavlova slova platí pro všechny, kteří chtějí mít Kristovu mysl: „Nemusel jsem studovat knihy ani použít lidské metody, abych získal, co mám. Obdržel jsem své povolání, službu i pomazání na kolenou. Říkám vám, že jsem všechny tyto věci přijal, když jsem byl o samotě s Pánem, přimlouval jsem se a postil. Jakékoli zjevení Krista, které mám, pochází od Ducha svatého, který ve mně přebývá a řídí můj život. Nemohu si dovolit následovat směry a prostředky druhých.“
Ve skutečnosti zde chce Pavel zdůraznit, že než ho vůbec napadlo vrátit se do Jeruzaléma, „odešel jsem do Arábie“ 1, 17). Jinými slovy: „Nedostal jsem zjevení Krista od svatých v Jeruzalémě, ale odešel jsem do pouště, aby se mi Kristus zjevil. Strávil jsem tam drahocenný čas, zbaven svého já, poslouchal jsem Ducha svatého, který mě vyučoval.“
Pochopte prosím, že Pavel nebyl žádný namyšlený, arogantní kazatel. Měl srdce služebníka a nebyla v něm žádná vlastní ctižádost. Nacházel plné uspokojení v Kristu. Pavel nepotřeboval, aby mu kdokoli říkal, jak hlásat Krista nebo jak získat hříšné pro evangelium. Jeho učitelem byl Duch svatý!