ON NÁS VYSVOBODÍ
Dokonce ani zbožný, oddaný a věrný apoštol Pavel nebyl k takovým krizím imunní. Napsal Korintským: „Bratři, nechceme, abyste nevěděli o našem soužení, které na nás přišlo v Asii – že jsme byli nadmíru přetíženi, nad naše síly, takže jsme ztratili i naději na život“ (2. Korintským 1:8).
Řecké slovo, které Pavel v tomto verši používá pro „soužení“ se překládá jako: „Nerozuměli jsme tomu, byli jsme zoufalí až k smrti.“ Říká zkrátka: „Toužili jsme zemřít, protože jsme nedokázali pochopit, čím procházíme. Byli jsme nadmíru přetíženi.“
Je těžké si představit, že tato slova přicházejí od Pavla. Kdo věřil Bohu víc než tento nebojácný apoštol? Kdo se postil a modlil víc než Pavel? Komu se dostalo tolik zodpovězených modliteb? Přesto i na Pavla přišla doba skleslosti a deprese, jakou nikdy nezažil. Co za tím stálo?
Někteří bibličtí komentátoři věří, že to byla kombinace zkoušek. Mezi nimi byla hluboká, mučivá duševní trýzeň, způsobená lidmi, které Pavel miloval a kteří se později obrátili proti němu. Tito blízcí přátelé nejenže Pavla opustili, ale šířili o něm lži. Očerňovali jeho jméno. Navíc byl Pavel ve zbídačeném stavu kvůli zuřivému násilí. Více než jednou zažil ztroskotání. Byla proti němu zosnována ošklivá spiknutí, která usilovala o jeho život. A jako vrchol toho všeho měl Pavel úzkostlivou starost o mnoho církví.
Zdálo by se, že je to příliš těžké, aby to unesl jediný člověk. Ale i když všechny tyto věci složíme dohromady, stále ještě to nevysvětluje hluboké zoufalství, které Pavel cítil. Napsal: „Octnul jsem se v takových mukách, že jsem nemyslel, že přežiji. Domníval jsem se, že mě to zabije.“
Pavel byl samozřejmě vysvobozen. Vyšel z toho vítězně. Ale nikdy nezapomněl na tento strašný čas zoufalství.
„A ten který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat.“ (2 Korintským 1:10). Pavel zde říká: „Bůh nás zachránil a bude nás zachraňovat znovu a znovu. Pokud mu důvěřujeme, On nás vysvobodí.“
Řecké slovo, které Pavel v tomto verši používá pro „soužení“ se překládá jako: „Nerozuměli jsme tomu, byli jsme zoufalí až k smrti.“ Říká zkrátka: „Toužili jsme zemřít, protože jsme nedokázali pochopit, čím procházíme. Byli jsme nadmíru přetíženi.“
Je těžké si představit, že tato slova přicházejí od Pavla. Kdo věřil Bohu víc než tento nebojácný apoštol? Kdo se postil a modlil víc než Pavel? Komu se dostalo tolik zodpovězených modliteb? Přesto i na Pavla přišla doba skleslosti a deprese, jakou nikdy nezažil. Co za tím stálo?
Někteří bibličtí komentátoři věří, že to byla kombinace zkoušek. Mezi nimi byla hluboká, mučivá duševní trýzeň, způsobená lidmi, které Pavel miloval a kteří se později obrátili proti němu. Tito blízcí přátelé nejenže Pavla opustili, ale šířili o něm lži. Očerňovali jeho jméno. Navíc byl Pavel ve zbídačeném stavu kvůli zuřivému násilí. Více než jednou zažil ztroskotání. Byla proti němu zosnována ošklivá spiknutí, která usilovala o jeho život. A jako vrchol toho všeho měl Pavel úzkostlivou starost o mnoho církví.
Zdálo by se, že je to příliš těžké, aby to unesl jediný člověk. Ale i když všechny tyto věci složíme dohromady, stále ještě to nevysvětluje hluboké zoufalství, které Pavel cítil. Napsal: „Octnul jsem se v takových mukách, že jsem nemyslel, že přežiji. Domníval jsem se, že mě to zabije.“
Pavel byl samozřejmě vysvobozen. Vyšel z toho vítězně. Ale nikdy nezapomněl na tento strašný čas zoufalství.
„A ten který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat.“ (2 Korintským 1:10). Pavel zde říká: „Bůh nás zachránil a bude nás zachraňovat znovu a znovu. Pokud mu důvěřujeme, On nás vysvobodí.“