PŘIJMOUT POŽADAVKY KŘÍŽE
Nikdo se nemůže podřídit Kristově vládě, dokud nepřijme požadavky kříže na Kalvárii.
Tuto pravdu zjišťuji pokaždé, když stojím a kážu. Každý týden se dívám z kazatelny na shromážděné a mezi věrnými věřícími vidím rozptýlené nevěřící přicházející poprvé. Někteří z nich jsou úspěšní byznysmani, kteří se sami vypracovali na řídící pozice. Ostatní přicházejí ze všech možných životních cest. A přece jsou zatíženi skrytými hříchy. Tito lidé žijí, jak jim to vyhovuje a nemají nad sebou žádnou duchovní autoritu. Jsou však prázdní a zklamaní. Jsou posedlí úsilím o potěšení, která je nikdy neuspokojí.
Mohl bych mít všelijaká kázání o principech a pravidlech chování, nebo jak se vypořádat se stresem či se strachem a vinou. Avšak žádné z těchto kázání by nikoho nevytrhlo „ze světa.“ Takové kázání nemění žádné srdce.
Nevěřícímu musím prostě říci, že jeho svéhlavost, soběstačnost a tvrdohlavost jej postupně ničí. A nakonec mu přinesou věčná muka.
Kdybych mu toto poselství nepředal, potom bych mu navždy zavřel přístup do nebe. A učinil bych z něho dvojnásobného příslušníka pekla. Jeho zvyklosti by byly ještě horší než nyní, když vešel do našich dveří.
Takovému člověku musím nést poselství o ukřižování jeho nezávislosti. Musím mu ukázat, že má opustit své pošetilé představy o vlastní dobrotě. Musím mu říci, že není jiné cesty k dosažení pokoje kromě plné vydanosti Králi Ježíši.
Jinak bych takového člověka podvedl. A spáchal bych příšerný hřích nejhoršího druhu pýchy: považoval bych ho za „obráceného,“ abych sám před sebou vypadal dobře. Ať se to nikdy nestane!
Jakožto služebník evangelia Ježíše Krista jsem povinen říci Boží pravdu každému opravdově se kajícímu: „Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování“ (2. Timoteovi 3:12).
Tuto pravdu zjišťuji pokaždé, když stojím a kážu. Každý týden se dívám z kazatelny na shromážděné a mezi věrnými věřícími vidím rozptýlené nevěřící přicházející poprvé. Někteří z nich jsou úspěšní byznysmani, kteří se sami vypracovali na řídící pozice. Ostatní přicházejí ze všech možných životních cest. A přece jsou zatíženi skrytými hříchy. Tito lidé žijí, jak jim to vyhovuje a nemají nad sebou žádnou duchovní autoritu. Jsou však prázdní a zklamaní. Jsou posedlí úsilím o potěšení, která je nikdy neuspokojí.
Mohl bych mít všelijaká kázání o principech a pravidlech chování, nebo jak se vypořádat se stresem či se strachem a vinou. Avšak žádné z těchto kázání by nikoho nevytrhlo „ze světa.“ Takové kázání nemění žádné srdce.
Nevěřícímu musím prostě říci, že jeho svéhlavost, soběstačnost a tvrdohlavost jej postupně ničí. A nakonec mu přinesou věčná muka.
Kdybych mu toto poselství nepředal, potom bych mu navždy zavřel přístup do nebe. A učinil bych z něho dvojnásobného příslušníka pekla. Jeho zvyklosti by byly ještě horší než nyní, když vešel do našich dveří.
Takovému člověku musím nést poselství o ukřižování jeho nezávislosti. Musím mu ukázat, že má opustit své pošetilé představy o vlastní dobrotě. Musím mu říci, že není jiné cesty k dosažení pokoje kromě plné vydanosti Králi Ježíši.
Jinak bych takového člověka podvedl. A spáchal bych příšerný hřích nejhoršího druhu pýchy: považoval bych ho za „obráceného,“ abych sám před sebou vypadal dobře. Ať se to nikdy nestane!
Jakožto služebník evangelia Ježíše Krista jsem povinen říci Boží pravdu každému opravdově se kajícímu: „Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování“ (2. Timoteovi 3:12).