CHCE VIDĚT, JAK SE USMÍVÁTE
Předpokládejme, že než Ježíš vstoupí na nebesa – když si představí Svoji Církev a sklizeň před Svým návratem – spatří odpadnutí. Jeho duše je ztrápená, protože vidí, jak se lidé hojně odvrací. Místo aby sklízel pole bělající se ke žni, plýtvá Jeho lid časem i energií na hledání světského úspěchu a materiálních věcí.
A tak řekne Ježíš Otci: „Nesklidí úrodu. Všechna zralá pole leží ladem. Pošlu zástup andělů, aby dokončil žeň.“ Otec souhlasí a náhle se na zemi objeví tisíce nebeských bytostí zářících nadpřirozeným světlem.
Jaká by to musela být podívaná: bytosti z jiného světa, oděni ve slávě, jak promlouvají v kostelech i na veřejnosti. Novináři s nimi dělají rozhovory, objevují se v televizi i v rádiu. Mluví o kříži, zmrtvýchvstání, nanebevstoupení, o Kristově lásce a o posledním soudu. A hovoří tak výmluvně a přesvědčivě, že to každého ohromí. Jsou jako zástup Jonášů varující svět.
A teď si představte, že po nějakém čase ty samé zářivé anděly přitáhne svět kolem. Nechají se zlákat vybraným jídlem, materiálními věcmi, bohatstvím a jistotami. A brzy začnou toužit po úspěchu, slávě a bohatství. Nepotrvá dlouho a začnou na sebe žárlit, projevovat hněv, pýchu, závist a chamtivost.
Jinými slovy se začnou chovat přesně jako současná církev! Ptám se, jaký vliv by měli na svět? Jak by mohli čekat, že sklidí úrodu, když jsou tak zapleteni se světem? Jejich svědectví by nemělo žádnou váhu, jejich duchovní moc by byla ta tam. Zůstali by znechucení, vystrašení a nejistí.
Řekněte sami, proč by někoho mělo zajímat moje evangelium, kdyby mě viděli v takovém stavu, vystresovaného a sklíčeného? Proč by měli věřit mému poselství: „Ježíš naplňuje všechny mé potřeby, je moje všechno, má neustálá pomoc,“ pokud jsem pořád ustaraný, bojím se a neprožívám žádný pokoj?
Nikdo by neposlouchal ani jediné mé slovo. Spíš by si říkali: „K čemu ten tvůj Kristus je? Nezdá se, že by to byl nějaký velký uzdravitel, když jsi pořád v takovém stavu.“
Milovaní, na našem výrazu záleží. Poslechněte si, co říká Kristus Své Nevěstě v Šalomounově Písni písní: „Holubičko má…dopřej mi spatřit tvůj obličej, svůj hlas mi dopřej uslyšet. Tvůj hlas je tolik lahodný, tvůj obličej tak líbezný!“ (Píseň 2, 14). Kristus nám v podstatě říká: „Chci vidět, jak se usmíváte.“ Vystihuje to váš obličej?
A tak řekne Ježíš Otci: „Nesklidí úrodu. Všechna zralá pole leží ladem. Pošlu zástup andělů, aby dokončil žeň.“ Otec souhlasí a náhle se na zemi objeví tisíce nebeských bytostí zářících nadpřirozeným světlem.
Jaká by to musela být podívaná: bytosti z jiného světa, oděni ve slávě, jak promlouvají v kostelech i na veřejnosti. Novináři s nimi dělají rozhovory, objevují se v televizi i v rádiu. Mluví o kříži, zmrtvýchvstání, nanebevstoupení, o Kristově lásce a o posledním soudu. A hovoří tak výmluvně a přesvědčivě, že to každého ohromí. Jsou jako zástup Jonášů varující svět.
A teď si představte, že po nějakém čase ty samé zářivé anděly přitáhne svět kolem. Nechají se zlákat vybraným jídlem, materiálními věcmi, bohatstvím a jistotami. A brzy začnou toužit po úspěchu, slávě a bohatství. Nepotrvá dlouho a začnou na sebe žárlit, projevovat hněv, pýchu, závist a chamtivost.
Jinými slovy se začnou chovat přesně jako současná církev! Ptám se, jaký vliv by měli na svět? Jak by mohli čekat, že sklidí úrodu, když jsou tak zapleteni se světem? Jejich svědectví by nemělo žádnou váhu, jejich duchovní moc by byla ta tam. Zůstali by znechucení, vystrašení a nejistí.
Řekněte sami, proč by někoho mělo zajímat moje evangelium, kdyby mě viděli v takovém stavu, vystresovaného a sklíčeného? Proč by měli věřit mému poselství: „Ježíš naplňuje všechny mé potřeby, je moje všechno, má neustálá pomoc,“ pokud jsem pořád ustaraný, bojím se a neprožívám žádný pokoj?
Nikdo by neposlouchal ani jediné mé slovo. Spíš by si říkali: „K čemu ten tvůj Kristus je? Nezdá se, že by to byl nějaký velký uzdravitel, když jsi pořád v takovém stavu.“
Milovaní, na našem výrazu záleží. Poslechněte si, co říká Kristus Své Nevěstě v Šalomounově Písni písní: „Holubičko má…dopřej mi spatřit tvůj obličej, svůj hlas mi dopřej uslyšet. Tvůj hlas je tolik lahodný, tvůj obličej tak líbezný!“ (Píseň 2, 14). Kristus nám v podstatě říká: „Chci vidět, jak se usmíváte.“ Vystihuje to váš obličej?