POTŘEBNÉ DĚTI by Gary Wilkerson
Kristus svou službu s námi často začíná, jako bychom byli dětmi s neuspokojenými potřebami. V evangeliích navrátil slepému zrak, uzdravil krvácející ženu a nasytil hladové zástupy. Setkal se s trpícími na místech, kde byli, a dal jim přesně to, co potřebovali. Z toho důvodu jej mnozí následovali. Dokonce i někteří farizeové následovali Krista kvůli jeho zázrakům.
Osobně jsem začal následovat Krista poté, co uspokojil mou nejhlubší potřebu. Jako náctiletý jsem pochyboval, zda je Bůh skutečný. Byl jsem jen pokračovatelem dlouhé řady služebníků, jak jsem si mohl být jistý, že má víra není pouhou indoktrinací mých rodičů? Ježíš přišel ke mně, do mé zraněné duše, a ukázal mi, co jsem potřeboval vědět: že Buddha mě nemiloval, ani Mohamed nebo Konfucius – ale Ježíš ano. Zjevil mi čistou pravdu o své lásce – a to změnilo můj život k lepšímu.
Ježíš nám opravdu žehná, když to potřebujeme. Avšak tím pouze začíná jeho působení v našich životech. Vede nás od požehnanosti ke zlomenosti, protože je to jediný způsob, jak nás dovést ke skutečné zralosti. Cestou zlomenosti začínáme na sebe brát jeho dávající přirozenost.
Čelme tomu, že naše tělesnost nenávidí způsob myšlení o dávajícím životě, protože to vyžaduje zlomenost. Vzpomeňte si na všechny ty bestsellery, v jejichž názvech je vyjádřeno požehnání. A teď si představte na poličkách odlišný titul, nazvaný Dávající život. Myslíte si: „Chci dávat,“ a tak si letmo prohlížíte stránky. Čtete o Pavlovi, který mluví o ztroskotání, bití a kamenování, protože byl povolán dávat. Čtete o ostatních apoštolech, kteří byli pronásledováni, protože je Ježíš povolal k dávajícímu životu. A jak čtete dál, náhle zjistíte: „Tohle není bestseller.“
Takové byly i Ježíšovy dny. Když začal kázat obtížné pravdy, zástupy ho přestaly následovat (viz 6. kapitola Jana). Když ti lidé odešli, „Ježíš řekl Dvanácti: I vy chcete odejít? Šimon Petr mu odpověděl: Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsem uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží“ (Jan 6:67-69).
Ježíšova otázka nás přivádí do stejné situace jako učedníky. Musíme věřit, že On je dobrý a věrný. Nemáme měnit nasměrování svých životů. Pokud bychom to udělali, stali by se z nás dostávající a nikoli dávající. Proto naše nasměrování určuje Ježíš. A když nás vede dolů obtížnou cestou, musíme si být jisti, že tak činí v lásce.
Osobně jsem začal následovat Krista poté, co uspokojil mou nejhlubší potřebu. Jako náctiletý jsem pochyboval, zda je Bůh skutečný. Byl jsem jen pokračovatelem dlouhé řady služebníků, jak jsem si mohl být jistý, že má víra není pouhou indoktrinací mých rodičů? Ježíš přišel ke mně, do mé zraněné duše, a ukázal mi, co jsem potřeboval vědět: že Buddha mě nemiloval, ani Mohamed nebo Konfucius – ale Ježíš ano. Zjevil mi čistou pravdu o své lásce – a to změnilo můj život k lepšímu.
Ježíš nám opravdu žehná, když to potřebujeme. Avšak tím pouze začíná jeho působení v našich životech. Vede nás od požehnanosti ke zlomenosti, protože je to jediný způsob, jak nás dovést ke skutečné zralosti. Cestou zlomenosti začínáme na sebe brát jeho dávající přirozenost.
Čelme tomu, že naše tělesnost nenávidí způsob myšlení o dávajícím životě, protože to vyžaduje zlomenost. Vzpomeňte si na všechny ty bestsellery, v jejichž názvech je vyjádřeno požehnání. A teď si představte na poličkách odlišný titul, nazvaný Dávající život. Myslíte si: „Chci dávat,“ a tak si letmo prohlížíte stránky. Čtete o Pavlovi, který mluví o ztroskotání, bití a kamenování, protože byl povolán dávat. Čtete o ostatních apoštolech, kteří byli pronásledováni, protože je Ježíš povolal k dávajícímu životu. A jak čtete dál, náhle zjistíte: „Tohle není bestseller.“
Takové byly i Ježíšovy dny. Když začal kázat obtížné pravdy, zástupy ho přestaly následovat (viz 6. kapitola Jana). Když ti lidé odešli, „Ježíš řekl Dvanácti: I vy chcete odejít? Šimon Petr mu odpověděl: Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsem uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží“ (Jan 6:67-69).
Ježíšova otázka nás přivádí do stejné situace jako učedníky. Musíme věřit, že On je dobrý a věrný. Nemáme měnit nasměrování svých životů. Pokud bychom to udělali, stali by se z nás dostávající a nikoli dávající. Proto naše nasměrování určuje Ježíš. A když nás vede dolů obtížnou cestou, musíme si být jisti, že tak činí v lásce.