MŮŽEŠ NĚCO UDĚLAT
Měsíce jsem se modlil za vdovy, sirotky a chudé. Dostáváme dopisy od strádajících lidí, kteří už nejsou schopni platit pojištění nebo bydlení, Volal jsem k Bohu, "Ty jsi Hospodin zástupů. Nakrm je. Naplň jejich potřeby." Konečně mi Bůh odpověděl, "Musíš dělat víc, než se za ně jen modlit, Davide. TY je nakrm. To je v tvých silách."
Nechápejte to špatně: nikdo nemůže být spasen jen skrze dobré skutky, ale budeme souzeni podle toho, jestli jsme je konali. Přesto otázkou není to, kolik potřebných jsem nakrmil nebo oblékl. Zásadní otázkou je:"Vyznávám Krista jako svého Spasitele a pak žiju jen pro sebe? Dělám Ježíšovi špatné jméno tím, že trávím čas jen hromaděním věcí a majetku? Zavírám oči před potřebami chudých a bezmocných?
Naše svědectví hříchem prokletému světu musí spočívat jak v kázání, tak v konání, jak ve Slovu, tak ve skutku. Naše prohlášení o Kristu nesmí být odděleno od praktické pomoci. Jak říká Jakub, takové skutky napomáhají dokázat moc evangelia.
"K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání? Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe? Když jim řeknete: "Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte," ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude?" (Jakub 2:14-16)
Zástupy křesťanů reagují na Ježíšovo proroctví dvěma způsoby. Jsou tu ti, co prosazují "snadné evangelium" a ti říkají, "Bůh nás příliš miluje na to, aby tak tvrdě soudil." A pak ti, co vidí "tvrdé evangelium", říkají "Tohle je prostě moc přísné, moc náročné, znervózňuje mě to a nikdy to nebudu schopen splnit."
Oboje evangelia jdou tedy svými cestami. Jedna skupina stále organizuje velké pódiové evangelizace pro nespasené. Ta druhá pořádá modlitební shromáždění a prosí Boha, aby naplnil potřeby chudých. O Vánocích rozdáváme košíky chudým rodinám a jindy zase podstrčíme pár mincí žebrákům. Ale bohužel se jen málo přibližujeme plnému osobnímu nasazení, abychom ohledně chudých plnili Ježíšův příkaz.
Nechápejte to špatně: nikdo nemůže být spasen jen skrze dobré skutky, ale budeme souzeni podle toho, jestli jsme je konali. Přesto otázkou není to, kolik potřebných jsem nakrmil nebo oblékl. Zásadní otázkou je:"Vyznávám Krista jako svého Spasitele a pak žiju jen pro sebe? Dělám Ježíšovi špatné jméno tím, že trávím čas jen hromaděním věcí a majetku? Zavírám oči před potřebami chudých a bezmocných?
Naše svědectví hříchem prokletému světu musí spočívat jak v kázání, tak v konání, jak ve Slovu, tak ve skutku. Naše prohlášení o Kristu nesmí být odděleno od praktické pomoci. Jak říká Jakub, takové skutky napomáhají dokázat moc evangelia.
"K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání? Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe? Když jim řeknete: "Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte," ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude?" (Jakub 2:14-16)
Zástupy křesťanů reagují na Ježíšovo proroctví dvěma způsoby. Jsou tu ti, co prosazují "snadné evangelium" a ti říkají, "Bůh nás příliš miluje na to, aby tak tvrdě soudil." A pak ti, co vidí "tvrdé evangelium", říkají "Tohle je prostě moc přísné, moc náročné, znervózňuje mě to a nikdy to nebudu schopen splnit."
Oboje evangelia jdou tedy svými cestami. Jedna skupina stále organizuje velké pódiové evangelizace pro nespasené. Ta druhá pořádá modlitební shromáždění a prosí Boha, aby naplnil potřeby chudých. O Vánocích rozdáváme košíky chudým rodinám a jindy zase podstrčíme pár mincí žebrákům. Ale bohužel se jen málo přibližujeme plnému osobnímu nasazení, abychom ohledně chudých plnili Ježíšův příkaz.