čtvrtek 4. srpna 2016

NEVÍRA NENÍ ŽÁDNÁ LEHKÁ VĚC

Písmo svaté nám objasňuje, že Bůh nebere nevíru na lehkou váhu. Příkladem z Nového Zákona je příběh Zachariáše. V Lukášově první kapitole Bůh zaslíbil stárnoucímu knězi zázračné dítě, syna, který bude předchůdce Mesiáše.

Ve zjevení se mu ukázal anděl Gabriel a řekl mu: „Tvá modlitba byla vyslyšena Zachariáši. Budeš mít syna a nazveš ho Jan.“ Zachariáš, zbožný a věrný služebník, se modlil celý svůj život za příchod Mesiáše. Když obdržel tuto zprávu, právě v chrámu pálil kadidlo.

SLIB AŽ PŘÍLIŠ NÁDHERNÝ MU UVĚŘIT

Zachariáš věděl, že od doby, kdy on a jeho žena prošli věkem početí dítěte, toto byl těžký slib. Musel se divit, „Jak se to může stát? Alžběta a já jsme oba už v pokročilém věku.“ Byl sklíčený nevírou.

Bůh totiž stále ještě Zachariášovi neprominul jeho malověrnost. Omluvou u Boha nebyl ani Zachariášův věk ani jeho věrná služba v minulosti. Pravdou je, že Bůh neměl v úmyslu přehlédnout nevíru ani takovému obětavému služebníku. Na místo toho anděl pověděl Zachariáši:
„A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní“ (Lukáš 1:20).
To byl pro Zachariáše bolestný trest. Jeho vlastní syn měl zvěstovat příchod Mesiáše, ale kněz se nemohl těšit z této zprávy po dobu těhotenství své ženy.