úterý 12. dubna 2016

NEOCHVĚJNÁ VÍRA

Jednou, když jsem se vydal na „modlitební procházku“ a hovořil s Bohem o svých starostech se zdravím u několika členů rodiny, promluvily ke mně tyto biblické verše: „A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? … A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo nevěřili?“ (Židům 3:17-18). V slzách jsem se modlil: „Pane, tito lidé Tě zarmoutili! Zarmoutil jsem Tě i já kvůli své nevíře? Ježíši, přes padesát let s Tebou zažívám drahocenné chvíle. Miluji Tě a vím, že Ty miluješ mne, nedávno jsem ale měl ve své mysli nějaké pochybnosti. Rád bych věděl, proč některé mé modlitby nebyly dosud vyslyšeny.“

Potom jsem uslyšel Jeho laskavý a tichý hlas: „Vždycky tě budu milovat, Davide. Uchráním tě před pádem a věrně tě vylíčím Otci jako bezchybného. Máš ale pravdu, jsem zraněný tvou občasnou nevírou a váhající vírou.“

A tak, drahý svatý, nacházíš se snad právě teď vprostřed zkoušky, která tě přemáhá? Modlíš se, pláčeš a úpěnlivě prosíš o pomoc, a přece to vypadá beznadějně? Možná, že je tvá situace nad lidské síly a myslíš si: „Je příliš pozdě.“

Říkám ti, že ti byla svěřena krize. Bůh by s ní mohl kdykoli pohnout, je to ale příležitost, aby v tobě způsobil neochvějnou víru, kterou potřebuješ. On očekává, že Mu budeš důvěřovat nejen nyní, v této zkoušce, ale při každém dalším bezvýchodném problému, dokud nepřijdeš domů k Němu. Nepochop to špatně: On se z tebe raduje. A ještě tě natolik miluje, že v tobě buduje víru, která tě vším provede.

Modli se se mnou: „Odpusť mi, Pane, že jsem Tě rozplakal. Pomoz mé nynější nedověře.“ Potom přijmi za svůj tento verš: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Židům 11:6).