pátek 8. dubna 2016

VEJITÍ DO ZASLÍBENÉ ZEMĚ

„Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.“ (Židům 3:19) Pouze jeden hřích bránil Izraeli ve vejití do zaslíbené země.

Kanaán představuje místo odpočinku, pokoje, úrodnosti, jistoty, naplnění, spokojenosti, všeho, po čem opravdový křesťan touží. Je to také místo, kde Pán jasně mluví ke svému lidu, udává mu směr, „Toto je cesta, běžte po ní.“ Ale Izrael do zaslíbené země nemohl vejít.

Ten hřích nebylo smilství (a Písmo tyto Izraelity nazývá cizoložnou generací). Nebylo to jejich nespoutané rozvádění se (Ježíš řekl, že Mojžíš připouštěl rozvody této generaci, protože byli tak tvrdého srdce). Nebyl to hněv, žárlivost, lenost či pomlouvání. Nebylo to dokonce ani jejich tajné modlářství.

Hřích nevěry zabránil, aby Boží lid vešel do Kanaánu. Z toho důvodu nás Židům dnes pobízí, „A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.“ (Židům 4:11)

Znám spoustu křesťanů, kteří se vážně rozhodli pro cestu s Pánem. Odhodlali se studovat Boží Písmo, drželi půst a modlili se s obnoveným přesvědčením. Nastavili si svá srdce, aby přiléhala k Bohu ve všech životních situacích, a když jsem pozoroval jejich životy, pomyslel jsem si, „Určitě všechna jejich oddanost přinese záři radosti. Nemůžou na sobě než odrážet Boží pokoj a odpočinek.“

Ale k tomu všemu až moc často, opak byl pravdou. Mnoho z nich nikdy nevstoupilo do Božího zaslíbeného pokoje. Stejně byli nejistí, neodpočinutí, pochybovali o Božím vedení, byli plní obav o jejich budoucnost. Proč? Měli navyklý kvas nedůvěry a veškerá jejich oddanost a aktivita byla kvůli tomu prováděna neefektivně.

Důvěřivý služebník lne k Božímu závazku Nové smlouvy: „Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.“ (Ezechiel 36:27) Také lne k tomuto Slovu: „Dovolím mu přiblížit se a on bude ke mně přistupovat. … Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou.“ (Jeremiáš 30:21 a 31:9)