ON JE PÁNEM VŠEHO
Radikální, pohanské náboženství se stává jakýmsi Babylonem současnosti s podobně šílenými vůdci, jako byl král Nabukadnezar. Toto náboženství ohrožuje celý svět, když vyžaduje, abychom uctívali jeho božstvo. Teroristické organizace s oporou v náboženství hlásají: „Klaňte se našemu bohu, nebo budeme vyhazovat do vzduchu vaše letadla. Odpálíme bomby ve vašich městech, vlacích, autobusech a tunelech. Budeme vás unášet, mučit a stínat. Naše náboženství převládne.“
Když přemýšlíme nad těmito ďábelskými mocnostmi, měli bychom se vrátit k příběhu o Nabukadnezarovi a třech věrných Božích služebnících, který je popsán v Danielovi, 3. kapitole. Vypráví, že během jediné hodiny Bůh sestoupil a zachránil své služebníky – a všechno se změnilo.
Vše vypadalo úplně jinak, když Hospodin zjevil svoji moc a přiměl krále zvolat: „Požehnán buď Bůh [těch tří mužů], jenž poslal svého anděla a zachránil své služebníky, kteří se na něj spolehli! Vzepřeli se dokonce i královskému rozkazu a raději by položili život, než aby sloužili a klaněli se jinému bohu, než je jejich Bůh” (Daniel 3, 28). Nabukadnezar okamžitě vydal nové nařízení. V tom stálo, že lidé smí uctívat pouze Boha těch tří židovských mladíků: „Žádný jiný Bůh přece nedokáže zachránit jako tento!“ (Daniel 3, 29).
Obraťme se teď k žalmistovi, který se ptá, proč pohanské národy povstávají proti Bohu. Podle něj Bůh na takový hněv reaguje takto: „Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin. Jednou k nim ale v hněvu promluví, ve svém rozlícení je vyděsí“ (Žalm 2, 4 – 5).
Sám Hospodin poté prohlásí: „Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu – své svaté hoře…Jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým“ (Žalm 2, 6 – 7). Náboženští teroristé a pohanská náboženství vůbec možná doufají, že ustanoví své bohy za krále, aby vládli světu. Ale Bůh Hospodin říká: „Už jsem ustanovil králem nebe a země Svého Syna, Ježíše Krista, Mesiáše. On je teď Pánem všeho.“
Když přemýšlíme nad těmito ďábelskými mocnostmi, měli bychom se vrátit k příběhu o Nabukadnezarovi a třech věrných Božích služebnících, který je popsán v Danielovi, 3. kapitole. Vypráví, že během jediné hodiny Bůh sestoupil a zachránil své služebníky – a všechno se změnilo.
Vše vypadalo úplně jinak, když Hospodin zjevil svoji moc a přiměl krále zvolat: „Požehnán buď Bůh [těch tří mužů], jenž poslal svého anděla a zachránil své služebníky, kteří se na něj spolehli! Vzepřeli se dokonce i královskému rozkazu a raději by položili život, než aby sloužili a klaněli se jinému bohu, než je jejich Bůh” (Daniel 3, 28). Nabukadnezar okamžitě vydal nové nařízení. V tom stálo, že lidé smí uctívat pouze Boha těch tří židovských mladíků: „Žádný jiný Bůh přece nedokáže zachránit jako tento!“ (Daniel 3, 29).
Obraťme se teď k žalmistovi, který se ptá, proč pohanské národy povstávají proti Bohu. Podle něj Bůh na takový hněv reaguje takto: „Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin. Jednou k nim ale v hněvu promluví, ve svém rozlícení je vyděsí“ (Žalm 2, 4 – 5).
Sám Hospodin poté prohlásí: „Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu – své svaté hoře…Jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým“ (Žalm 2, 6 – 7). Náboženští teroristé a pohanská náboženství vůbec možná doufají, že ustanoví své bohy za krále, aby vládli světu. Ale Bůh Hospodin říká: „Už jsem ustanovil králem nebe a země Svého Syna, Ježíše Krista, Mesiáše. On je teď Pánem všeho.“