pondělí 31. října 2011

LÉČENÍ JAZYKA

Prorok Izaiáš nám dává příklad, jak se můžeme léčit svůj jazyk.

1. Izaiáš se přiblížil k Bohu a modlil se, aby uviděl Boží svatost. "Spatřil jsem Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu" (Izaiáš 6:1).

Každý, kdo chce , aby se jeho život líbil Pánu, musí stále hledat Boží přítomnost. Dokud neuvidí Boží svatost. Všechna uzdravení, požehnání, všechna vítězství začínají u Jeho trůnu. To je místo, kde vidíme Boha v Jeho svatosti!

2. Ve svaté Boží přítomnosti byl Izaiáš usvědčen ze svých nečistých rtů. "Tehdy jsem zvolal: "Běda mi - teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů” "(6:5).

Proč Izaiáš křičel: "Jsem člověk s nečistými rty"? Bylo to proto, že viděl Krále slávy! Naše hříchy se v Boží přítomnosti stanou nesmírně hříšnými. Světlo Jeho svaté tváře odhaluje vše, co není jako On!

3. Izaiáš dovolil Pánu, aby se ho dotkl a očistil ho svým svatým ohněm. "Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře. Dotkl se mých úst a řekl: "Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů, tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn" (6:6-7).

Boží slovo je živé uhlí a Duch svatý je jeho ohněm! Právě teď se Tě skrze tuto zprávu dotkl Duch svatý. Bůh chce svým ohněm tvůj jazyk posvětit. Může to pro tebe udělat, pokud se necháš jeho Slovem usvědčit! On je jediný, kdo to může udělat. Ty jen musíš jednoduše vyznat jako Izaiáš: "Běda mi, jsem nečistý!"

Nech toto slovo vstoupit do tvého srdce, nech se očistit ohněm. Přiznej, "Ano, jsem to já, Pane! Nenechám toto slovo odejít! Očisti mé rty a můj jazyk. Očisti má ústa a mé srdce! "

čtvrtek 27. října 2011

ČÍM SRDCE PŘETÉKÁ

Kdykoli jsem jako dítě řekl něco neslušného, moje matka mi vypláchla ústa mýdlem. Avšak nebyla to moje ústa, která potřebovala očistit, bylo to mé srdce! Víte, váš jazyk mluví pouze to, co je ve vašem srdci. Jsou to samotná slova našeho Pána Ježíše Krista, když říká, že prostopášná, lehkovážná a zlá mluva může vycházet pouze z nečistého srdce.

My věřící nebereme vážně to, co řekl náš Pán o zkrocení jazyka. Učinil z toho záležitost srdce! Nejenže můj lehkovážný jazyk snižuje veškerý můj duchovní život, ale také mne nutí čelit faktu, že mám nečisté srdce.

Pokud pomlouvám, říkám neslušné vtipy, nadávám na lidi, zvyšuji svůj hlas a křičím na rodinu, potom se musím ptát sám sebe: „Co je to za nečisté věci, které mám v sobě uloženy, že mohu takto mluvit?“

Musím prozkoumat své srdce a ptát se: „Odkud to přichází? Existuje něco, s čím jsem se nevypořádal, jinak bych tak nemluvil. Proč stále pomlouvám? Proč říkám taková sprostá a neužitečná slova? Co nesvatého stále uchovávám ve svém srdci?“

Ježíš dává této záležitosti velkou váhu: „Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé“ (Matouš 12:34-35). Ježíš říká: „Jestliže jste lehkovážní v záležitosti jazyka – hádáte se, stěžujete si, reptáte, vyzrazujete důvěrné věci – potom máte vážný problém v srdci! Vaše srdce není přímé v Bohu a klesá velmi hluboko. Uchováváte si v sobě ďáblův poklad, jako had uchovává svůj váček s jedem za svou čelistí. Pokud z vás vyjde smrtonosný jed, stane se tak, neboť váček nebyl vyprázděn!“

Kdykoli dovolím, aby z mých rtů vyšlo něco nečistého, musím se zastavit a říct Pánu: „Pane, v mém srdci musí být kořen žárlivosti, závisti či žádostivosti. Prokopej se hluboko do mého srdce a vytrhni z něj kořeny hořkosti, nebo pýchy, nebo čehokoli jiného!“ Bůh se chce dostat ke zlu ve tvém srdci, k tomu váčku s jedem, který máš uvnitř ukrytý! Chce jej vykořenit a zcela tě napravit.

středa 26. října 2011

KROŤ SVŮJ JAZYK

„Ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu“ (Jakub 3:8).

V tomto verši ve své epištole hovoří Jakub o jazyku věřících. Vyzývá církev, aby získala kontrolu nad svým jazykem – předtím než je jejich jazyk zničí! Asi se zeptáš: Jak vážná je ta záležitost se zkrocením jazyka? Může být „nepokojný jazyk“ skutečně až tak hříšný?

Neudržený jazyk činí naši zbožnost naprosto bezcennou! Může učinit v Božích očích veškerou tvou duchovní aktivitu zcela zbytečnou: „Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží svůj jazyk na uzdě, klame sám sebe a jeho zbožnost je marná“ (Jakub 1:26).

Jakub zde oslovuje lidi v církvi. Ne drogově závislé nebo bezdomovce, nýbrž ty členy těla Kristova, kteří jsou navenek zbožní a duchovní. Jsou aktivní ve službě Hospodinu, ale jejich jazyk je nezkrocený! Jakub pokládá za nic ty, kteří vypadají svatě, laskavě, mile a láskyplně, a přece používají v církvi či v práci či ve své rodině jedovatý jazyk, který vždy říká pikantní pomluvy, nebo jim ochotně naslouchá. Reptají si a stěžují si a Bůh říká, že jejich zbožnost – veškerá ukázka jejich duchovního života – je marná a bezcenná!

Milovaní, já nechci stanout před Kristovou soudnou tolicí a zjistit, že celá má práce pro Pána – veškeré mé duchovní snažení – bylo marné! Nechci slyšet, jak říká: „Davide, udělal jsi v mém jménu mocné skutky. Sytil jsi hladové, oblékal nahé, vymítal démony a založil jsi střediska pro drogově závislé a domovy pro alkoholiky. Ano, kázal jsi nesčetným tisícům a získal jsi mnohé pro království. Avšak všechno to bylo k ničemu! Z tvých úst vyšlo nejen mnoho povzbudivých slov, ale i slova hořkosti, nelaskavosti, nenávisti a závisti! Bral jsi mé varování ohledně jazyka na lehkou váhu!“

Možná, že uvažuješ: „Jistě není Bůh tak nemilující, že by nebral v úvahu mojí duchovnost, protože jsem řekl něco tvrdého!“ Hovořím zde o křesťanech, jejichž jazyk nebyl nikdy zkrocen a kteří mluví proti Božímu lidu bez mrknutí oka! Boží slovo říká: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje“ (1.Korintským 13:1-3).

úterý 25. října 2011

CHIZKIJÁŠ - MUŽ, KTERÝ VYVÁZL SMRTI

„V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš, syn Amósův, a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš, nebudeš žít.“ Chizkijáš…se modlil k Hospodinu:“ (Izajáš 38,1-2)

Chizkijáš byl králem, který vedl zemi k vítězství. Bůh ho zázračně zachránil před armádou asyrského krále Sancheríba. Byl bohatý a slavný, když udeřila nemoc, která ho přivedla až na pokraj smrti. Prorok mu oznámil: „Připrav se na smrt, už nastal tvůj konec.“

Ale král život miloval a s hlavou otočenou ke zdi plakal a modlil se k Hospodinu, aby mu propůjčil další roky života. Bůh ho vyslyšel a daroval mu dalších patnáct let.

Ale jak by měl žít člověk, který vyhrál nad svou smrtí? Neměl by, jako mnoho těch, kteří vyvázli z blízkosti smrti, žít každý den s vděčností a dávat se pokorně ke službě Bohu i lidem?

Ale lidská žádostivost se takto nechová. Král se začal chlubit svým bohatstvím - klesl do bláta materialismu, když stavěl na odiv své poklady před cizinci. Druhý prorokův vzkaz byl soudem nad královými potomky pro jeho pýchu a nevděčnost.

A kolika z nás v dnešní době byla svěřena další léta života, jen aby tyto propůjčené roky strávili v sobeckém obírání se věcmi, které nemají žádnou hodnotu?

Věčnost odhalí, že pro některé by bylo bývalo lepší, kdyby byli zemřeli, než smrti vyvázli.

pondělí 24. října 2011

KAM SE PŮJDEME NAJÍST?

Sedmá kapitola Micheáše obsahuje jedno z nejmocnějších poselství nové smlouvy, které kdy bylo kázáno. V tomto neuvěřitelném kázání Micheáš mluví k Izraelcům – a přece mluví i k církvi Ježíše Krista v těchto posledních dnech. Své kázání začíná srdceryvným zvoláním – které je stále ještě dnes slyšet od duchovně hladovějících věřících po celém světě: „Běda mi!…Nezůstal ani hrozen k ochutnání“ (Micheáš 7:1, B21).

Micheáš popisuje účinek hladu v Izraeli – hladu po potravě a po Božím Slovu. Je to ozvěna slov dřívějšího proroctví Amose, kdy Bůh říká: „Hle, přicházejí dny…kdy na zemi pošlu hlad – ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov…Budou bloudit, aby hledali Hospodinovo slovo, ale nenajdou“ (Amos 8: 11-12, B21).

V Izraeli byla doba sklizně a vinohrady měly být obsypány hrozny, ale z vinné révy nevisel ani jediný hrozen. Micheáš sledoval, jak lidé chodí do vinohradů a hledají hrozny, aby si je utrhli, a nic nenacházejí. Svým prorockým zrakem Micheáš viděl zástupy v těchto posledních dnech, jak běhají z místa na místo a hledají, kde by slyšely skutečné slovo od Boha. Představoval si věřící, kteří se honí z církve do církve, z probuzení do probuzení, z jednoho národa do jiného – a všichni hledají, jak uspokojit hlad a žízeň po něčem, co by živilo jejich duše. Stále je slyšet volání: „Běda mi – nezůstal ani hrozen!“

V zemi je velký hlad. A přesto, navzdory běhajícím zástupům, které hledají duchovní potravu, těch, kteří skutečně touží po Božím Slovu, je pouhý pozůstatek (viz Micheáš 7: 14, 18). Je to pravda dnes stejně jako ve starém Izraeli. Pár křesťanů dnes doopravdy hladoví po slyšení čistých Hospodinových slov. Zatímco většina jich je vykrmena sodomskými jablky a pase se na slámě zvrácených evangelií.

pátek 21. října 2011

OSTRÉ ŠÍPY SVATÉ PRAVDY

Věřím, že Bůh v nás musí dokončit své dílo předtím, než si můžeme nárokovat jakékoli zaslíbení ve smlouvě. Co je tou prací, která předchází všechno ostatní, jež na ní závisí? Jeremiáš nám říká: „Do srdcí jim vložím, aby mě ctili, aby se ode mě už neodvrátili“ (Jeremiáš 32:40, B21). Boží předcházející prací je vložit do našich srdcí úctu k němu, což činí pomocí Ducha svatého.

Jeremiáš zde hovoří o podmínkách Boží nové smlouvy, a ne té staré. A Bůh nám říká velmi jasně, jak bude toto první dílo smlouvy probíhat: „Do srdcí jim vložím, aby mě ctili.“ Nechává nás, abychom poznali, že nemůžeme v sobě probudit zbožnou bázeň tím, že budeme bojovat proti našemu hříšnému tělu. Ne – jedinou cestou, jak v nás může být toto svaté dílo dokonáno, je práce Ducha svatého.

Bůh nám tímto veršem říká: „Učiním v tobě úžasné věci. Sešlu samotného svého Ducha, aby v tobě setrvával a dal ti nové srdce. On ti umožní, aby sis zostudil veškeré skutky těla, a povede tě do naprosté svobody od moci hříchu. Nakonec způsobí, abys byl ochoten činit (a činil) to, co mi působí potěšení.

Ale je jedna práce, kterou musí Duch v tobě vykonat přede všemi ostatními věcmi. Vloží do tebe opravdovou Boží bázeň týkající se hříchu. Vloží do tebe hlubokou úctu k mé svatosti, a tak se neodchýlíš od mých přikázání. V jiném případě tě tvůj hřích vždycky odvede pryč.“

Velmi jednoduše řečeno: Duch svatý mění způsob, jakým pohlížíme na náš hřích. Ví, že tak dlouho, jak budeme brát naše touhy na lehkou váhu, nebudeme moci být osvobozeni. Jak to Duch svatý dělá? Používá usvědčení z Božího Slova, kde jsou ostré šípy svaté pravdy.

čtvrtek 20. října 2011

SUCHÉ KOSTI MOHOU ŽÍT!

37. kapitola knihy Ezechielovy pojednává o Boží touze pro nás, abychom se dokázali zmocnit zaslíbení nového zákona, o tom, jak doopravdy zažívat požehnání nové smlouvy.

Všichni známe příběh o „suchých kostech“, ke kterým Ezechiel promlouvá. Je důležité si uvědomit, že tyto nádoby ležící na zemi bez života, spadaly pod nový zákon. Pán jim řekl: „Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo!“ (Ezechiel 37:4). Slyšeli Boží zaslíbení: „Vložím do vás svého ducha a budete žít".

Přestože byl těmto mrtvým kostem hlásán příslib z nového zákona, nemohli ještě prožít potěšení z tohoto požehnání. Mnoho dnešních věřících znají Boží novou smlouvu, ale jen stěží tomu dokáží uvěřit, protože to zní až příliš dobře na to, aby to byla pravda. Říkají: „Vím, že mi Bůh dal Ducha Svatého, aby ve mě přebýval. A vím také, že Duch bere sám na sebe to, že uposlechnu Krista. Tolik toužím po tomto požehnání, ale jak jen jej přivést do svého života?”

Je zde něco, co musíme učinit. Ezechiel píše o tom, že mu Bůh dal proroctví: „Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné,ať ožijí!” (37:9). Potom Ezechiel říká, že prorokoval, jak mu Bůh přikázal: „. . . a vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převeliké vojsko” (37:10).

Najednou stála před Ezechielem velká armáda, živá a dýchající. Duch Svatý naplnil všechny ty mrtvoly životem, a oni teď byly připraveny bojovat. V mžiku zakusily potěšení a požehnání nového zákona. Duch svatý zabral své pravé místo v nich a přivedl s sebou všechny zaslíbené změny.

středa 19. října 2011

PŘIPRAVEN ZEMŘÍT

V nové smlouvě se Bůh zavázal slibem, že dá všechnu potřebnou moc a sílu k naplnění každé podmínky a požadavku smlouvy. Tak, když Bůh zaslibuje, „Udělám to“, víra v nás reaguje, „Staniž se.“

Dovolte mi vám ukázat úžasnou pravdu z nové smlouvy. Jde o to, že Pán se nikdy nemohl dostat dostatečně blízko ke svému lidu, a že je nikdy nemohl přivést tak blízko k Němu, jak po tom touží. Proto, sjednocuje a spojuje a přetváří nás blízko k Němu a Jeho k nám touto závaznou smlouvou. Nová smlouva je celá o Pánově závazku udržet své děti od pádu a utěšit a ubezpečit nás, že moc a nadvláda hříchu může být a bude zlomena Duchem svatým, který přebývá uvnitř nás.

Tato pravda je jedinou nadějí pro ty věříčí, kteří ztratili své srdce v boji proti úmornému hříchu. Jenom tím, že nám byla nová smlouva odhalena, se můžeme učit tajemství toho, jak mít totální vítězství nad hříchem.

Smrt je jedinou cestou ven ze staré smlouvy do smlouvy nové. Víra těla musí zemřít - již nikdy více už neusilovat věřit. Jestliže věřím – skutečnou vírou, vírou Kristovou – musí mi ji dát on. Byla nám dána míra víry, a pokud je pravda, že nemohu dělat nic sám ze sebe, potom to zahrnuje mít Jeho víru. Proto ji Písmo nazývá „Kristova víra.“

Jsi nemocný hříchem? Prahneš skutečně po svatém životě, svobodném od zajetých chtíčů těla? Potom se připrav zemřít. Připrav se přijmout kříž. Stará smlouva tě dovede na konec tvých schopností – k nicotě. Když jsi se vzdal naděje na přemožení hříchu svou vlastní lidskou silou a vůlí, pak jsi připraven vstoupit do slavné sféry svobody skrze novou smlouvu.

úterý 18. října 2011

PATŘÍ NÁM VŠECHNY VÝHODY

Bůh dal svého Syna, Syn dal svůj život – a všechny výhody z toho plynoucí patří nám!

Na základě vzájemného souhlasu, Otec a Syn uzavřeli smlouvu o zachování a ochraně Kristova potomstva. Tato smlouva zajišťuje, že vydržíme do konce.

„‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví – ‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘ A tak jej prvorozeným učiním, nejvyšším bude z králů na zemi. Svou lásku k němu zachovám navěky, má smlouva s ním se nikdy nezmění. Jeho potomstvo ustavím navždycky, dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí. Jeho synové když však můj Zákon opustí a nebudou se řídit mými pravidly, má ustanovení jestliže poruší a nedodrží mé příkazy – holí potrestám jejich poklesky a jejich provinění ranami. Svou lásku však od něj neodvrátím, svou vlastní věrnost nezradím, svou smlouvu nikdy neporuším, co vyšlo z mých úst, to nezměním! Jednou jsem ve své svatosti přísahal – copak bych zklamal Davida? Jeho potomstvo navěky potrvá, jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát.“ (Žalmy 89:27-37)

Otec udělal tento smluvní závazek vůči svému Synovi: „Já Hospodin povolal jsem tě k vítězství a za ruku tě pevně uchopil; já tě ochráním. Svému lidu dám tě do smlouvy, světlem národů tě učiním.“ (Izaiáš 42:6) Bůh tím říkal: „Vždy Tě budu držet za ruku a má zachovající moc Ti nikdy nebude vzdálená. Slibuji, že Tě ochráním před všemi piklemi ďábla.“

Tento slib Otce platí nyní i pro nás díky tomu, že Synova oběť na kříži z nás učinila účastníky jejich smluvní dohody. Bůh slíbil svému Synovi: „Když půjdeš, zachovám a ochráním každého z Tvého potomstva, stejným způsobem, jak jsem dosud zachoval a ochránil Tebe. Svou věrnost nikdy neodvrátím od Tebe, ani od Tvých dětí.“

pondělí 17. října 2011

POVOLÁNÍ KE SPOLEČENSTVÍ

Apoštol Pavel napsal: „Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“ (1. Korintským 1,9)

Tento jedinečný verš nám otvírá pravdu, která nás může provést všemi životními bouřemi. Existuje jednoduchá pravda, díky níž můžeme mít v srdcích pokoj, i když se vše kolem otřásá. Je tu slovo Boží, které nás může ochránit před strachem, který svírá celý svět.

Ta pravda je: Poznáváme Boží věrnost, když nám odpovídá na naše volání po společenství s Ježíšem. „…Povolal vás do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“ (1,9)

Nemáme věřit vlastnímu rozumu. Nemáme věřit ani v lidstvo nebo cokoliv, co je z tohoto světa. Ježíš nás volá: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28)

Sám Ježíš je náš pokoj, naše důvěra a potěšení. Zažívám velikou radost, když ve víře hledím na svého Pána v jeho slávě – miluje mě, volá mě do své úžasné přítomnosti a ukazuje mi, že je všemocný. Nemusím prosit, žádat nebo se strachovat. Vím, že čím déle se ve všech věcech spoléhám na Ježíše, tím víc ho těším, protože bez víry není možné zalíbit se Bohu.

Naneštěstí mnozí, kteří opravdu Ježíše milují, často v časech krize panikaří, bojí se a dělají si starosti. Stále přemýšlejí nad tím, jak ukončit své trápení nebo jak ho přestát. Nevidí, že Bůh je volá, aby „přišli a večeřeli“ s Ním. Nemyslím tím, že musíme trávit hodinu denně modlením, ale máme na Pána soustředit celý den, „v modlitbách neustávat“ (1. Tesalonickým 5,17)

Je to jednoduchý, tichý rozhovor – povídáme si s Bohem a lépe ho poznáváme, takže když přijde krize, nemusíme se zděšeně vřítit do modlitebního pokojíku a bědovat o pomoc.

On slyší všechen pláč, hlasitý i tichý a vždy nám ve své věrnosti odpoví.

čtvrtek 13. října 2011

BŮH TO NIKDY NEVZDÁVÁ

„Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde?“ (Lukáš 15:4, B21).

Ježíš zde hovoří o ovci, která byla ve stádu. Jasně to ukazuje na člena Kristova stádce, který byl dobře sycen a veden milujícím pastýřem. A přece se tato ovce ztratila, takže se ji pastýř vydal hledat.

Povšimněte si, co zde Ježíš říká o tom pastýři: „Půjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde.“ Bůh to nikdy nevzdává s nikým, kdo mu patří a ztratil se. Místo toho se vydá takovou ovci najít, obejme ji a donese zpět do stáda.

Jednoduše řečeno, můžeš dojít v hříchu tak daleko, že se dostaneš až na samý pokraj pekla, a on o tebe stále ještě usiluje. David dosvědčuje: „Kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi“ (Žalm 139:8, B21).

Všichni známe výraz „peklo na zemi.“ Takový je život pro ty, kdo utíkají od Boha. Jejich „ustlání si v podsvětí“ je hrozný a příšerný stav. Znamená to být zajat hříchem, směřovat tak daleko od Pána, že nakonec padneš do spánku bez života. Tento spánek je doprovázen neustálým strachem, který šeptá: „Jdeš čím dál tím hlouběji do pekla. Nemůžeš se již dostat zpět k Bohu.“

Toto je Kristovo poselství pro nás: „Můžeš si ustlat v podsvětí, ale pro mne nejsi příliš zabředlý do hříchu, abych tě nemohl chytit a přijmout v otevřené náruči.“

Když pastýř nalezne ztracenou a zraněnou ovci, zanese ji do svého domu. Potom zavolá všechny své přátele a sousedy a vykřikne: „Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci“ (Lukáš 15:6, B21).

„Právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují“ (Lukáš 15:7, B21).

středa 12. října 2011

MYŠLENKY O LÁSCE A VÍŘE

Dovolte mi, abych s vámi sdílel některé velmi uzdravující myšlenky o víře a lásce. Bůh působí zázraky jako odpověď na modlitbu víry. Věřím v každé zaslíbení v Božím Slově. Skrze utrpení a slzy jsem ale objevil něco úžasného o způsobu, jak Bůh jedná. Co se chystáte číst by vám mělo pomoci obnovit důvěru v Pána a vysvobodit vás z otroctví neustálého snažení objevit víru.

Zde jsou mé závěry:

  • Pokud se vám nedaří dát Bohu dokonalou víru, dejte Mu dokonalou lásku. „Dokonalá láska zahání strach.“ Dokonalá láska je pokojem, který má Bůh pro svůj lid. Bůh chce, abychom spočinuli v Jeho pokoji vždy důvěřující v to, že nám pokaždé přijde na pomoc jako otec trpícímu dítěti i přes naši nedostatečnou víru.

Zastavme posuzování a hodnocení naší víry. Bible říká: „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. (1 Kor 13,13) Ať se hodláte zaměřit na cokoli – zaměřte se na lásku – víra pracuje skrze lásku.

  • Pokud Bůh neodpovídá na některé naše modlitby , můžeme si být jisti, že má nějaký velký věčný důvod, proč tak nečinit.

Toto se dá shrnout takto: Bůh má veškerou sílu a může udělat cokoli. Nic pro Něj není nemožné. Slibuje nám, že vyslyší každou modlitbu v Kristově jméně, a tak se musíme ptát a v plné jistotě víry očekávat odpověď. Pokud Bůh „vyčkával“ s odpovědí či pro nás vybral jinou cestu, musel pro to mít velice dobrý důvod. A musíme věřit, že vše co Bůh dovoluje v našich životech bude jednoho dne celé pracovat pro naše dobro. (Ř 8,28)

Náš nebeský Otec ví přesně, kam jdeme a co potřebujeme. On nám dá to nejlepší ve správném načasování Ducha Svatého. (Mt 7,11)

Bůh nedovolí, abyste byli pokořeni svými zkouškami. Můžete přijít na to, co je podle vás bod zlomu a stejně přežijete a budete hovořit o Jeho věrnosti, pokud nezatvrdíte svá srdce, ale padnete do Jeho náruče důvěřující Jeho věčné lásce.

úterý 11. října 2011

KATASTROFA

Vědec uvedl v případě katastrofy - „celý svět se otřásl“. Další ji označil za „nejhorší přírodní katastrofu v dějinách světa“. Oba popisovali podmořské zemětřesení, které zpustošilo před několika lety celé pobřeží Asie. Zemřeli desítky tisíc. I nadále vídáme katastrofy okolo nás.

Když nastanou takovéto strašlivé události, přicházím k Otci s jedinou otázkou: „Pane, proč se něco takového děje? Jedná se prostě jen o nevysvětlitelnou přírodní nehodu, nebo by tvůj lid měl něco vědět, proč se takové věci dějí?

Oplakáváme velké množství lidí, kteří prochází nepopsatelnou bolestí a utrpením. Upřímně se modlíme za postižené. Naše církev poslala prostřednictvím křesťanských humanitárních organizací tisíce dolarů na pomoc při obnovách kostelů a domů ve zdevastovaných oblastech. Písmo nám říká, že náš nebeský Otec je velmi pohnut pocity zasažených a Duch svatý vylévá svou útěchu na všechny věřící v postižených zemích.

Amerika je soucitný a dávající národ, a děkuji Bohu za veškeré odezvy těch, kteří se modlí, poskytují peněžní dary nebo odjíždějí do postižených oblastí pomoci. Ale někde hluboko uvnitř mé duši mě něco trápí. Nezdá se, že by počet katastrof klesal. Nepřestává nás to ohromovat.

Děkuji Bohu za všechny ty dobré zprávy z mnoha oblastí světa, včetně Ameriky. Ale pokud nepadneme na kolena poté, co se něco rozpoutá, pokud se nepokoříme po té, co jsme svědky strašlivých přírodních katastrof, co potom umlčí Boží posměvače? Jsme už odolní i proti šokům?

Přemýšlejte o tomto:

  • Vypuzení Boha z naší společnosti ve jménu politické korektnosti
  • Celý svět se obrací k sekularismu a materialismu
  • Církev stává světštější než celý svět sám o sobě
  • Vzestup násilí a lhostejnosti
  • Bible už není přijímána jako Boží slovo
  • Den, kdy „všechno co může se otřásat“ se otřásá
  • Když vzdělaní lidé mají ve všem tušení, že „někdo si zahrává s přírodou a že vždycky se něco děje, co se nedá vysvětlit“
  • Když společnost pokračuje ve své činnosti bez jediného „pozastavení u Boha”, aniž by si myslela, že Bůh se nedá napodobit

Když takové věci nastanou, je načase si uvědomit, že jsme překročili tu mez duchovního otupění , kterou již žádné množství Božího milosrdenství nemůže probudit.

Bůh je milosrdný, dobrotivý a ochotný odpustit. Nechť Ježíš představuje Jeho lásku a slitování skrze své učedníky dokud nenadejde jeho den.

pondělí 10. října 2011

NĚKDO ROZUMÍ

Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. (Žalm 139:1)

Nikdo mi nerozumí,
jenom Bůh.
On zná moje hluboké myšlenky.
Ještě nemám slovo na jazyku,
ale Hospodin ví už všechno.
On mě obklopuje;
Jeho ruka je nade mnou.
Takové poznání je nad mé chápání.
Nestačím na něj.
Někdy jsou chvíle,
kdy mě obklopuje temnota,
a přesto On hledá mé srdce
a zná ho.
Hledí na moje zkažené nitro.
Jenom Jeho moudrost
mne může prozkoumat
V den, kdy k Němu volám,
On odpovídá
a posiluje mou duši svou silou
tma je pro Něj světlu podobná.
On rozumí mé temnotě
a dá mi světlo.
On mi rozumí.

pátek 7. října 2011

BŮH LÍČÍ LÁSKU KE SVÉMU LIDU

Bůh sám sebe popisuje takto: „Já jsem Efraima (Israele) učil chodit a nosil jsem je v náručí; ale nepoznali, že já jsem je uzdravoval. (Ozeáš 11,3)

V originále tento verš zní: „Přišel jsem k nim, když byli zoufalí a něžně je léčil. Choval jsem je na rukou jako chůva!“ Ale v Ozeášovi 11,7 se píše: „Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně.“ Lid je v pochybnostech a v nejistotě.

Izrael si nebyl jist Boží láskou a něhou a Bůh říkal Ozeášovi:“Můj lid pochybuje o mé lásce k němu. Neznají mě doopravdy a nejsou si mou láskou jisti!“

Byla to pravda! Izraelci nemohli uvěřit tomu, že je Bůh stále miluje. Sešli na scestí, klaněli se modlám a nedůvěřovali Bohu a nejspíše si mysleli: „Urazili jsme Boha a znelíbili se mu. Svéhlavě jsme zhřešili a On nás jistě odsoudí!“ Ale Bůh řekl: „Což bych se tě, Efrajime, mohl vzdát?...Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí.“ (Ozeáš 11,8)

Slyšte Jeho hojivá slova plná útěchy:

„Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám.“(Izajáš 57,16) Bůh tím říkal: „Kdybyste mě viděli jen v mém hněvu, váš duch by se zhroutil, protože by to pro vás bylo příliš zdrcující.“

„Rozlítil jsem se, když se lid provinil chamtivostí, bil jsem jej, skryl jsem se v rozlícení, že se odvrátil a šel cestou svého srdce. Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlí.“ (Izajáš 57, 17-18) Zní to snad, jako že se Bůh vzdá svých lidí, když selžou?

Možná se právě teď topíte v hlubokých vodách. Tím nemyslím nutně pokušení nebo zkoušky, mluvím o událostech, které na vás dopadají a drtí vás a vy je nemůžete pochopit. Ocitáte se uprostřed vichru a vlnobití, uprostřed věcí nad vaše chápání. Vtrhávají do vašich domovů, do vaší církve, práce, všude. Ale Bůh vás chce nést přes to všechno! Chce vám navrátit vaše duchovní zdraví! Když vše, čemu právě teď budete věřit, bude, že On vás miluje navzdory všem vašim tvrdošíjným cestám a že úpěnlivě touží po tom, abyste ho viděli jako svého dokonalého ošetřovatele, tak to stačí!

čtvrtek 6. října 2011

NAPLNĚNI NADĚJÍ, RADOSTÍ A POKOJEM

Chceš-li, aby ve tvém životě vládl Boží pokoj, musíš přestat s několika věcmi:

  • Musíš přestat přemýšlet nad tím, jak to Bůh všechno vyřeší.
  • Musíš se přestat znepokojovat dělat si starosti. „O nic nemějte starost…“ (Filipským 4:6)
  • Musíš přestat říkat Bohu, co je podle tebe pro tebe to správné.
  • A především, musíš přestat si o sobě myslet, že jsi selhal; přestaň si říkat, že neděláš Bohu radost!

Jeden z nejúčinnějších pastí satana, jak okrást křesťany o pokoj, je přesvědčit je, že se musí snažit tělesnými způsoby, aby se zalíbili Bohu. Toto na mne zkouší pořád!

Někdy, když potřebuji tiché místo k modlitbě, nastoupím do svého auta a odjedu na odlehlé místo. Můžu chválit Pána a užívat si jeho přítomnosti při pohledu na zelená pole a lesy. Ale někdy mne napadne myšlenka, že nic nedělám pro Pána!

Modlím se: „Pane, tak málo pracuji na tvém království. Pouze se modlím, dostávám poselství pro kázání, jdu do sboru a kážu. Celý svět jde do pekla a já nic pro tebe nedělám!“

Už tě někdy něco podobného napadlo? Děláš všechno, co můžeš, aby ses zalíbil Pánu, přesto se necítíš svatě. Já se téměř nikdy necítím svatě. Dokonce ani tehdy, když jsem na tom nejlíp – ani když kážu s pomazáním Ducha!

Říkáš: „Ty, bratře Dave? Ty máš někdy pocit, že nic moc pro Boha neděláš?“ Ano! Ďábel přichází a probouzí v nás pocity nehodnosti a nenaplněnosti. A my přicházíme o svůj pokoj podlehnutím těmto hrozným pocitům!

Podívej se na Pavlovu modlitbu za nás: „Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha svatého stále víc a víc.“ (Římanům 15:13)

Důvěřuj jeho dobrotě. Věr jeho lásce a milosrdenství. Neobviňuj jej z naštvanosti nebo z mlčení. Dovol, aby jeho pokoj vládl ve tvém srdci a nad celým tvým životem!

středa 5. října 2011

DAR JEHO POKOJE

„O nic nemějte starost, ale za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díkůčiněním oznamujte Bohu. A Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit vaše srdce i vaše mysli v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:6-7).

Když jsem nedávno znovu četl tyto verše, zasáhlo mne něco, co jsem nikdy předtím neviděl. Pavel nás nabádá, abychom si přestali dělat starosti, šli k Bohu s modlitbou a pokornou prosbou a děkovali mu za vyslyšení. Ale nikdy neříká nic o obdržení odpovědí! Pavel neříká nic o obdržení slova vedení, záchrany, zázraků či uzdravení. Místo toho říká, že dostaneme dar Božího pokoje!

Bůh na všechny naše žádosti a prosby odpovídá darem svého pokoje: „O nic nemějte starost, ale za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díkůčiněním oznamujte Bohu. A Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit vaše srdce i vaše mysli v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:6-7).

Jinými slovy, Boží první odpovědí na všechny naše modlitby a srdceryvná volání je jeho pokoj! Všichni lidé, kteří se modlí, mají společnou jednu věc: Nehledě na to, jak špatně se cítí, když jdou do své modlitební komůrky, vycházejí naplněni jeho pokojem! Bůh sám sebe omezuje svou vlastní vládou. To je známé jako Boží prozřetelnost. Koná tady a tamhle, připravuje lidská srdce a události, ale dokud Boží prozřetelnost nevyřeší tvou modlitbu, říká: „Nedám ti to, co si myslíš, že potřebuješ, ale to, o čem vím, že to potřebuješ – pokoj mysli a srdce!“

Mnozí z nás při modlitbě s Hospodinem zápasí. Domáháme se u něho se slzami a pláčem; bušíme na nebeskou bránu; nárokujeme si každé zaslíbení. Ale jak ubíhají dny, týdny a měsíce, začínáme se divit: „Proč neodpovíš, Pane? Co blokuje mé modlitby? Čím jsem tě zarmoutil?“

Ve skutečnosti nám Bůh říká: „Zde je můj pokoj, který dodává veškeré porozumění! Uchop jej a dovol mu vládnout ve svém srdci, zatímco já budu činit všechno pro tvoje dobro!“ Máme si uchovávat Boží pokoj, dokud nepřijde jeho zaslíbení pomocí Ducha svatého!

Drž se jeho pokoje a nech ho vládnout ve svém srdci!

úterý 4. října 2011

AŤ VLÁDNE BOŽÍ POKOJ

„Ve vašich srdcích ať vládne Boží pokoj, k němuž jste také byli povoláni v jednom těle; a buďte vděčni“ (Koloským 3:15).

Tento verš obsahuje neuvěřitelný příkaz: Bůh povolává celé tělo Kristovo, aby v našich srdcích, myslích a tělech vládl jeho pokoj! Boží pokoj má být arbitrem našich životů, který sedí nade vším jako vládce. Pokud kdy byla doba, kdy bylo toto volání potřeba, je to dnes v této hodině chaosu a zmatku!

Proč Bůh přikázal rané církvi, aby v ní vládl jeho pokoj? Protože věděl, co přichází,a chtěl je na to připravit! Zakrátko na ně přišel neuvěřitelný chaos. Byli mučeni a pronásledováni. Čelili obtížné době, ztráceli domovy, přicházeli o všechno, a ještě byli napadáni krutými muži, kteří si mysleli, že prokáží Bohu laskavost, když je zabijí. Bůh je varoval a připravil je: „Budete muset spočívat v mém pokoji, protože to jediné vás provede všemi těmi neuvěřitelnými změnami, které přicházejí!“

„Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi“ (Filipským 4:9).

Právě teď jsou mnohé církve zmítány falešným pokojem, pokojem, který v nadcházejících těžkých dnech selže. Je to pokoj tvrdošíjných křesťanů, kteří jsou slepí vůči hříchu! Mojžíš nazval takové věřící „požehnáni sami sebou“, čímž myslel sebe podvádějící. Varoval Izrael, že na všechny bezbožné a neposlušné Boží děti, které kráčejí v modlářství, přijde prokletí. Řekl, že přes své hříšné cesty natírají falešný pokoj: „Kdyby takový člověk uslyšel tato přísežná slova, možná by si představoval požehnání a říkal by si: ‚I když se řídím jen svým zatvrzelým srdcem, budu se mít dobře!‘ Jako kdyby počítal zpitého mezi žíznivé“ (Deuteronomium 29:18).

Mojžíš popisuje Boží dítě, které se rozhodlo uspokojit svou touhu po zlém! Nachází pohodlné učení, které mu říká, že jedná správně, že je stále spasený, směřující do nebe, zatímco pokračuje ve svém hříchu. Říká si: „Udělám to a neztratím pokoj v srdci.“

Nezáleží na tom, co se děje v Americe či jiných národech světa, žádná pekelná moc tě nemůže oloupit o Boží pokoj skrze Ježíše Krista, který ho vkládá do tvého srdce! Bůh vládne svému lidu pokojem.

„Ať ve vašich srdcích vládne Boží pokoj.“

pondělí 3. října 2011

LÉČENÍ NEVÍRY

Procházel jsem své odborné knihy a nalezl jsem seznam způsobů, jak „léčit“ nevíru, avšak žádný z těch způsobů, jichž byly tucty, mne neoslovil. A tak jsem požádal Boha o něco jednoduchého a On mi dal dva nápady, jak mohu vymanit své srdce z nevíry:

1. Seber všechny starosti, strach a břemena. Všechno to vlož na Ježíše a nech to na jeho ramenou!

„Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží“ (1.Petr 5:7).

Milovaní, takto vás osobně Bůh zve, je to Jeho požadavek: „Všechno to vlož na mne! Nestarej se o to už ani o hodinu déle. Záleží mi na všem, co prožíváš, a jsem dost velký na to, abych si to všechno od tebe převzal!“

Nedlouho předtím mi zavolal někdo, kdo prožíval velmi vypjatou situaci a hledal slovo povzbuzení. Byl jsem však natolik přemožen problémy, že jsem nedokázal zvládnout ani jednu věc navíc, a tak jsem odpověděl: „Je mi líto, ale budeš muset zavolat jindy. Teď jsem přetížen.“ Díky Bohu, který není nikdy vystresovaný! Nikdy není přetížen! Jeho ramena mohou nést náklad ode všech jeho dětí! On na nás naléhá: „Všechno to vlož na mne!“

„Na Hospodina slož svou starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil“ (Žalm 55:23). Teď si sepiš svůj seznam: „Bože, dávám Ti toto a toto a tamto. Dávám Ti toto břemeno, tento problém, tento vztah, tamto trápení.“ A buď pevně přesvědčen, že On se postará!

2. Vykroč v plné důvěře v napsané Boží Slovo. Vezmi Hospodina za slovo a žij jeho Slovem!

„Nejen chlebem bude živ člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“ (Matouš 4:4). Musíš být schopen říci: „Budu žít a umírat s Božím Slovem, které je pro mne!“

Ptám se tě: Jak to, že dokážeme důvěřovat jeho Slovu, co se týče naší věčné spásy, avšak ne co se týče našich každodenních potřeb a problémů? Dokážeme mu věřit v té nejobtížnější části. Proč je pro nás těžší věřit mu v oblasti pomoci, vedení a moci nad hříchem? „Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy“ (Juda 24). Bůh ti to slíbil,a tak mu dovol sejmout z tebe to břemeno! Jdi k Hospodinu a přijmi výzvu jeho Slova. Řekni mu, že na jeho Slovu postavíš svůj život! Ukaž mu svou důvěru v každé jeho slovo – a budeš požehnán!