JÍME Z JEDNOHO CHLEBA
Ježíš prohlásil: „Já jsem ten chléb života.“ (Jan 6:35).
Tento chléb je to, čím se odlišujeme jako údy Jeho těla. Byli jsme odděleni od zbytku lidí, protože jíme z jediného bochníku: Ježíše Krista. „Všichni zajisté z jednoho chleba jíme“ (1. Korintským 10:17).
Někteří křesťané však nechtějí být připojeni k ostatním členům těla. Rozmlouvají s Ježíšem, ale záměrně se izolují od ostatních věřících. Nechtějí mít nic do činění s tělem, kromě hlavy.
Ale tělo se nemůže skládat jen z jediného údu. Dovedeš si představit hlavu pouze s paží, která z ní vyrůstá? Tělo nemůže tvořit hlava samotná bez údů nebo orgánů. Jeho tělo se skládá z mnoha údů. Jednoduše nemůžeme být sjednoceni s Kristem, aniž bychom nebyli sjednoceni také s jeho tělem.
Víš, nepotřebujeme pouze hlavu. Potřebujeme celé tělo. Jsme navzájem spojeni nejen pro naši potřebu Ježíše, ale protože potřebujeme také jeden druhého. Pavel říká: „Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě,“ stejně jako hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás.“ (1.Korintským 12:21).
Všimni si druhé části tohoto verše. Ani hlava nemůže říci ostatním údům: „Nepotřebuji vás.“ Jak neuvěřitelné tvrzení. Pavel nám říká: „Kristus nikdy žádnému údu svého těla neřekne: ‚Nepotřebuji tě.‘“ Naše hlava se ochotně připojuje ke každému z nás. A co víc, říká, že jsme všichni důležití, dokonce nezbytní k fungování jeho těla.
Tohle je obzvláště pravdou o údech, které jsou možná pohmožděné nebo zraněné. Pavel zdůrazňuje: „Naopak! Mnohem spíše jsou potřebné ty části těla, které vypadají slabší. Apoštol potom ještě dodává: „Těch částí těla, které považujeme za méně ctihodné, si o to více všímáme. Částem našeho těla považovaným za neslušné věnujeme o to větší pozornost.“ (12:22-23). Mluví o těch v Kristově těle, kteří jsou nevidění, skrytí, neznámí. V Božích očích mají velkou úctu. A jsou naprosto nezbytní pro fungování jeho těla.
Tato pasáž má v sobě hluboký význam pro každého z nás. Pavel nám říká: „Nezáleží na tom, jak ubohou představu o sobě možná máš. Možná si myslíš, že jako křesťan nejsi na výši. Ale sám Pán říká: ‚Potřebuji tě. Nejsi jen významný úd mého těla. Jsi životně důležitý a nezbytný pro jeho funkci.‘“
Tento chléb je to, čím se odlišujeme jako údy Jeho těla. Byli jsme odděleni od zbytku lidí, protože jíme z jediného bochníku: Ježíše Krista. „Všichni zajisté z jednoho chleba jíme“ (1. Korintským 10:17).
Někteří křesťané však nechtějí být připojeni k ostatním členům těla. Rozmlouvají s Ježíšem, ale záměrně se izolují od ostatních věřících. Nechtějí mít nic do činění s tělem, kromě hlavy.
Ale tělo se nemůže skládat jen z jediného údu. Dovedeš si představit hlavu pouze s paží, která z ní vyrůstá? Tělo nemůže tvořit hlava samotná bez údů nebo orgánů. Jeho tělo se skládá z mnoha údů. Jednoduše nemůžeme být sjednoceni s Kristem, aniž bychom nebyli sjednoceni také s jeho tělem.
Víš, nepotřebujeme pouze hlavu. Potřebujeme celé tělo. Jsme navzájem spojeni nejen pro naši potřebu Ježíše, ale protože potřebujeme také jeden druhého. Pavel říká: „Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě,“ stejně jako hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás.“ (1.Korintským 12:21).
Všimni si druhé části tohoto verše. Ani hlava nemůže říci ostatním údům: „Nepotřebuji vás.“ Jak neuvěřitelné tvrzení. Pavel nám říká: „Kristus nikdy žádnému údu svého těla neřekne: ‚Nepotřebuji tě.‘“ Naše hlava se ochotně připojuje ke každému z nás. A co víc, říká, že jsme všichni důležití, dokonce nezbytní k fungování jeho těla.
Tohle je obzvláště pravdou o údech, které jsou možná pohmožděné nebo zraněné. Pavel zdůrazňuje: „Naopak! Mnohem spíše jsou potřebné ty části těla, které vypadají slabší. Apoštol potom ještě dodává: „Těch částí těla, které považujeme za méně ctihodné, si o to více všímáme. Částem našeho těla považovaným za neslušné věnujeme o to větší pozornost.“ (12:22-23). Mluví o těch v Kristově těle, kteří jsou nevidění, skrytí, neznámí. V Božích očích mají velkou úctu. A jsou naprosto nezbytní pro fungování jeho těla.
Tato pasáž má v sobě hluboký význam pro každého z nás. Pavel nám říká: „Nezáleží na tom, jak ubohou představu o sobě možná máš. Možná si myslíš, že jako křesťan nejsi na výši. Ale sám Pán říká: ‚Potřebuji tě. Nejsi jen významný úd mého těla. Jsi životně důležitý a nezbytný pro jeho funkci.‘“