pondělí 3. srpna 2015

MALIČKOSTI by Gary Wilkerson

Šalomoun napsal: „Pochytejte nám lišky, ty lišky maličké, co na vinicích nám škodí, když kvetou naše vinice!“ Šalamoun zde varuje, že častokrát se jedná o malé obtěžující záležitosti, které nás zdržují od toho, abychom plně kráčeli v Božím povolání a zakoušeli hojný život v Něm.

Pamatujete si na to, když jste odevzdali svůj život Ježíši? Stejně jako u dalších nových křesťanů, bylo vaše srdce naplněno určitým záměrem. Zakusili jste Boží uzdravující lásku a toužili jste potom, se o ni sdílet s ostatními – evangelizace, usmíření, služba. Během toho, jak jste se v tomto novém životě ubírali kupředu, dokázali jste čím dál tím lépe rozlišit svou úlohu v Božím království a také dary, jimiž můžete sloužit. Možná jste i nějakým způsobem pocítili povolání ke službě.

Ale pak jste si uvědomili, že se stalo něco zvláštního. Téměř každý den bylo vaše zaměření na Krista vytlačováno jinými záležitostmi nebo požadavky. Začali se vynořovat jisté maličkosti, které zaujímaly a odváděly vaši pozornost a vy jste pomalu přišli o své zaměření na Krista.

Můj otec - David Wilkerson, byl s tímto aspektem křesťanského života velmi dobře obeznámen. Byl odhodlaný k tomu, vést skrze modlitbu intimní život s Bohem a nic ho nemohlo zastavit. Táta se modlil každý den svého života přibližně dvě až čtyři hodiny, někdy si oddělil na modlitbu celý den s tím, že nás upozornil, abychom ho nerušili.

Tuto potřebu intenzivního zaměření nám skvěle demonstruje slavná rodina Wallendů. Jedná se o již sedmou generaci provazochodců. Asi před rokem, připsal Nik Wallenda na účet své rodiny další událost – přešel po drátě přes Grand Canyon.Vítr byl toho dne intenzivní a Nik si nebyl úplně jistý, zda má danou akci podniknout. Ale jakmile se rozhodl, zaměřil se podobně jako laser. Vyšel ven ze svého přívěsu s výrazem, jež vyzařoval respekt. Všechna média ztichla a kamery zaujaly detailní záběr na Nikovu tvář. Jeho dech synchronizoval s jeho úkolem a vítr, který toho dne vanul, nijak nezviklal jeho zaměření. S tyčí v ruce, vykročil po drátě vpřed - a prošel celou cestu napříč roklí a ani na okamžik neodvrátil svou pozornost.

Zaměření Nika Wallendy se stalo doslova otázkou života a smrti. Přesto však je na nás - členy církve Ježíše Krista kladeno ještě vyšší povolání, používáme ale stejné zaměření na bázi laserového paprsku? Jak často se naše rozptýlení mění ve dny, měsíce, dokonce roky bloudění?