pondělí 24. srpna 2015

SVĚTLO SVĚTA by Gary Wilkerson

O židovských Velikonocích Ježíš vyučoval v chrámě. Shromáždil se velký zástup, který ho chtěl slyšet, neboť se o něm roznesla pověst, že říká silné výroky o lásce a činí mocné Boží skutky. Sotva se tento zástup prostých lidí sešel, hned se zde objevili náboženští vůdci.

„Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství“ (Jan 8:3). Tito vůdci považovali Ježíše za člověka, který ohrožuje jejich autoritu. Jeho učení odhalovalo jejich přísné a samospravedlivé jednání. Nyní „ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat“ (8:6). Ptali se ho, jestli by ta žena měla být ukamenována, jak učí Zákon.

Scéna se dramaticky vyvinula: „Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: 'Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!' A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: 'Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?' Ona řekla: 'Nikdo, Pane.' Ježíš řekl: 'Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!'“ (8:6-11).

Jaký to byl silný okamžik. Nejen, že Ježíš zmírnil velice vypjatou situaci. On též doslova zachránil život. U všech účastníků se něco změnilo – nejen u obviněné, ale též u žalobců a těch, kdo postávali kolem.

Ježíš využil tohoto okamžiku, aby pronesl jeden ze svých nejznámějších výroků: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ (8:12). Tehdy Boží světlo všechno proměnilo.