úterý 25. srpna 2015

LEKCE PRO NÁS

V 7. kapitole Markova evangelia vidíme Ježíše činícího velký zázrak. O celém ději pojednává pouze pět veršů:

„Ježíš se vrátil z území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole. Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: 'Effatha', což znamená 'otevři se!' I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně“ (Marek 7:31-35).

Představ si tu situaci. Když Ježíš přijde k Dekapolskému břehu, setkává se s hluchým mužem, jenž špatně mluví. Ten muž dokázal hovořit, avšak jeho řeč byla nesrozumitelná. Kristus vzal tohoto muže stranou od zástupu, a když stál před ním, vložil své prsty do jeho uší. Poté mu Ježíš plivl na jazyk a řekl: „Otevři se!“ - pouhá dvě slova. A ten muž ihned slyšel a správně mluvil.

Těsně předtím Ježíš vyhnal démona z dcery jedné ženy. Řekl pouhé slovo a ten zlý duch dívku opustil. Proč jsou v Písmu zaznamenány tyto dva zázraky? Jsou to jenom další dva zážitky Pánova života na zemi?

Valná většina křesťanů věří, že tyto příběhy se zachovaly v Písmu, aby nám toho hodně prozradily. Mají ukazovat Boží moc nad satanem a nemocemi. Jsou důkazem Kristova božství, potvrzují, že byl Bohem v těle. A povzbuzují nás ve víře. Ukazují nám, že náš Bůh umí činit zázraky.

Věřím, že tyto příběhy byly zaznamenány jednak z výše uvedených důvodů a jednak ještě kvůli něčemu jinému. Ježíš nám říká, že každé slovo, které vyslovil, pochází od Otce. Neřekl ani neučinil nic jen ze své vůle, nýbrž se nechal vést Otcem. A krom toho, každá událost Ježíšova života nám poskytuje lekci (viz 1. Korintským 10:11).