čtvrtek 27. srpna 2015

ZNAKOVÁ ŘEČ

Co udělal Ježíš ze všeho nejdříve, když k němu přivedli hluchého muže? „Vzal si ho stranou od zástupu“ (Marek 7:33). Kristus okamžitě věděl, co tento hluchý člověk chce. Dychtil po tom, aby se jej někdo dotkl, dychtil po svém vlastním zážitku. Nemohl se spokojit s něčím, co zakusil někdo jiný. Chtěl to zažít na vlastní kůži. Přál si, aby Ježíš otevřel jeho oči a osvobodil jeho jazyk. A mělo se to stát mezi nimi dvěma.

Jestliže po léta sloužíš Bohu, dovol mi otázku: „Není pravda, že se můžeš ohlédnout zpátky a vzpomínat právě na tyto nadpřirozené osobní setkání s Ježíšem? Dotknul se tě, a ty jsi to věděl. Tento zážitek na tebe nebyl přenesen skrze někoho jiného. Nebylo to do tebe postupně vštěpováno tím, že by o tom někdo kázal. Zažil jsi Krista sám pro sebe. A to je důvod, proč důvěřuješ tomu, co u něj máš.

Ježíš poznal, že tento hluchý muž potřeboval právě takovéto setkání. A tak promluvil k muži v jeho vlastním jazyce - ve znakové řeči. „Vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka.“ (Marek 7:33).

Dovedeš si představit, co se honilo myslí tohoto hluchého muže? Musel si myslet: „Nevyptává se mě ani mě neobviňuje. Ví přesně, čím procházím. Ví, že jsem Ho neodmítnul. Ví, že chci slyšet Jeho hlas a mluvit přímo s ním. Ví, že moje srdce touží Ho chválit. Ale nemohu udělat žádnou z těchto věcí, dokud se mě nadpřirozeně nedotkne. On musel poznat, že to chci.“

Náš Spasitel prokazuje stejný soucit našim nespaseným milovaným. Nechce z nikoho udělat podívanou pro ostatní. Vzpomeňme si, jak trpělivě a opatrně jednal se Saulem z Tarsu. Tento proslulý muž byl předurčen, aby se zázračně setkal s Ježíšem. A Kristus k němu mohl přijít kdykoliv. Mohl Saula srazit, když kamenoval Štěpána, před celým davem. Mohl dát Saulovu přeměnu všem za příklad. Ale neudělal to viz Skutky 9:1-19.