pátek 12. května 2017

PÁN JE SPASITELEM SVÉHO LIDU

Při pročítání Starého Zákona, byla moje víra hodně povzbuzena Davidovým příkladem. Byl jsem ohromen jeho odhodlaností slyšet Boha uprostřed nebezpečí.
Když se po jedné bitvě vrátili David a jeho armáda po třech dnech domů, zjistili, že mezitím byla jejich vesnice přepadena Amálekovci. Tento divoký nepřítel unesl rodiny Davida a jeho mužů a vypálil celé město. Představte si tu scénu: „Když přišel David se svými muži k městu, viděl, že je vypáleno a že jejich ženy, synové a dcery jsou zajati“ (1. Samuelova 30:3).
Představuji si, jak tito mohutní muži chodí omráčení a zmatení a pláčou v agónii: „Jak se to mohlo stát? Jak to mohl Bůh dovolit?“
„Potom David a lidé, kteří byli s ním, pozvedli své hlasy a plakali, až už neměli více síly plakat“ (30:4, má kurzíva).
Tato scéna z Davidova života nám ukazuje, že jistě je čas plakat, když přijde kalamita. A toto nebyla žádná malá pohroma. Nešlo jen o ztrátu domovů, dobytka a úrody, která přiměla Davidovy mocné muže plakat; přes to by se brzy dostali. Spíše, to byl strach o jejich milované ženy a děti, který probodl jejich duše.  A co následovalo potom, mohlo být pro Davida katastrofální: „Davidovi bylo velmi úzko, protože lid se domlouval, že ho ukamenuje, neboť jejich duše byla naplněna hořkostí“ (30:6).
Milovaní, dokonce i tomu nejvíce zbožnému mezi námi se může chvět srdce v náhlém návalu strachu, když přijde hrozná krize. V tento čas není hříchem, když prožíváme hlubokou úzkost.
Ale Pán chce, aby každé vyčerpané, ztrápené srdce slyšelo: „Neboj se! Vzchop se, neboť Pán je Spasitelem svého lidu.“