VSTŘÍCNÁ LÁSKA

“Vyšels mu vstříc štědrým požehnáním, na hlavu mu kladeš korunu z ryzího zlata“ (Žalm 21:4). Na první pohled je tento Davidův verš trochu matoucí. Slovo „vstříc“ je obvykle spojováno s překážkou, ne s požehnáním. Moderní překlad zde bude, „Pán brání Davida s požehnáním dobra.“

Přesto biblické slovo pro „vstříc“ má úplně jiný význam. Znamená „předvídat, předcházet, předvídat a plnit předem, aby zaplatil dluh dříve než je splatný. Kromě toho, téměř v každém případě, to znamená něco pro potěšení.

Izajáš nám poskytuje pohled na tento druh potěšení. To přichází od Boha předvídat potřeby předčasně. „Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším“ (Izajáš 65:24).

Tento verš nám poskytuje neuvěřitelný obraz lásky našeho Pána k nám. Očividně, On je tak nedočkavý nám požehnat, tak připraven splnit své milosrdenství v našich životech, že se ani nemůže dočkat, až mu vyskážeme naše potřeby. Tak On se skoky provádí úkony milosrdenství, milost a lásku k nám. A to je Jeho nejvyšší radostí.

To je přesně to, co David říkal v Žalmu 21: „Pane, vylil jsi na mne požehnání a milosrdenství dříve, než jsem se zeptal. A nabízíš mi více, než si mohu představit.“

David upozorňoval na nějaké skvělé dílo, které Bůh pro něj vykonal v duchovní oblasti.
Bylo to něco, co dalo Davidovi vítězství nad jeho nepřáteli, odpovědi na modlitbu, nepřekonatelnou sílu a nepopsatelnou radost. A Bůh to vše udělal dříve, než mohl David vylévat břímě svého srdce v modlitbě. Poté, co David vylil své srdce, zjistil, že Bůh již ustanovil poražení svých nepřatel. Davidovo vítězství bylo zajištěno dříve, než se dostal k bojišti.