čtvrtek 30. srpna 2012

DRUH PROBUZENÍ, KTERÝ BYCH CHTĚL VIDĚT

Náš sbor tráví mnoho času modlitbami. Nedávno jsme se rozhodli udělat dvaceti čtyř hodinový, třicet jedna dnů dlouhý modlitební řetězec. Za co jsme se přesně modlili? Co jsme očekávali?

Když jsem vyrůstal v církvi, můj dědeček a otec stále mluvili jen o tom, že se brzy nastane velké probuzení. Evangelisté o tom mluvili na různých setkáních: „Přichází probuzení. Bůh se chystá získat mnoho lidí do svého království!“

Ale jádrem všech těch řečí o probuzení byla základní myšlenka: „Nemusíme jít do ulic. Stačí zůstat zde a modlit se a Duch svatý lidi přivede.“

Podle definice je probuzení „Procitnutí a oživení něčeho, čemu hrozí, že zemře.“ Znamená to „probudit mrtvou církev – oživit a vzkřísit ji, přivést ji znovu k životu – aby to nevěřící lidi táhlo k jejím dveřím“.

Milovaní, úkolem církve není být probuzena ze smrti k životu. Neměli bychom se modlit za nějaké velké probuzení. Zatímco jsme to dělali, v naší zemi se děly hrozné věci.

Města jsou téměř v plamenech. Národ je přesycen sexem, zábavou a modlářským uctíváním sportu. Každé druhé manželství končí rozvodem. Celá generace mladých lidí je ztracena v cynismu, tvrdosti a deziluzi.

Vzlykot hladových, týraných dětí burácí z našich měst. Homosexuálové žádají manželská práva. Stovky zoufalých otců a matek bloudí po ulicích a hledají práci.

Co má s těmito věcmi dělat církev? Bible říká, že když uspokojíme lidské potřeby – když budeme poslušni přikázání mít se světem soucit a dáváme sami sebe pro potřeby druhých – pak budeme zavlažovanou zahradou. „Když se rozdělíte o svůj chléb s chudým…když obléknete nahého…když neodvrátíte svůj obličej od chudých a nasytíte ztrápené…tehdy vás Hospodin povede neustále a bude sytit vaši duši“ (viz Izajáš 58, 5 – 12). „Budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí“ (viz verš 11).

Bůh chce, aby každý z nás byl součástí jeho soucitného srdce k tomuto světu.