JEŽÍŠ A SOUCIT
Během svého dění na zemi byl Ježíš ztělesněním Božího soucitu. V Písmu se často píše jak byl Kristus „pohnut soucitem“ (viz Marek 6:34, 8:2). Pokud se tomu tak dělo v prvním století, jaký zármutek musí asi být v srdci našeho Pána dnes.
Domnívám se, že jedinné co Bůh v tomto ohledu může udělat, je, že by krotil sám sebe před tím, že přijde dřív před koncem věků a skoncuje tak s tím vším. Nevěřím tomu, že se jedná jen o nějakého vlídného ducha, který sedí v nebi a bez pohnutek přihlíží odporným démonům pohybujícím se v tomto světě. Ne - On je soucitným Otcem, který zoufá nad utrpením vlastních dětí.
Písmo nám říká, že „Jeho soucit nikdy nekončí“ (Pláč 3:22). „Ty ale, Pane, jsi Bůh milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý, velmi věrný a laskavý. “ (Žalm 86:15).
V tomto nádherném příběhu se dočítáme: „Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval. “ (Matouš 15:30).
Dokážete si něco podobného představit? Všude kolem Ježíše seděly a ležely na zemi stovky postižených lidí – maličké děti příliš nemocné na to, aby se posadili, lidé hlasitě křičící o pomoc, sténající bolestí, v horečkách a posedlí, nemocní či zoufalí.
Ježíš je neodmítal. Konal zázraky –uzdravoval a vysvobozoval. Němý tak promluvil, zmrzačený skákal, slepý viděl, nemocní a postižení byli uzdraveni. A s každým uzdravením lidé přicházeli blíž a blíž. Dovedu si představit, jak lidé postrkovali dopředu své nemocné děti – a pro učedníky bylo těžké udržet pořádek.
Tito lidé byli v poušti po tři dny bez jídla a omdlévali hladem. Tehdy Ježíš pravil: „Je mi těch lidí líto…. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním.“ (Matouš 15:32).
Bůh touží po tom, abychom se i my stali součástí Jeho soucitného srdce, jež miluje tento svět. A pokud jste ochotni ho poslechnout, bude vám posílat potřebné na dosah. Ukažte Pánu, že toužíte po tom, aby si vás použil a on vám otevře dveře. Pak doopravdy poznáte Jeho soucitné srdce.
Domnívám se, že jedinné co Bůh v tomto ohledu může udělat, je, že by krotil sám sebe před tím, že přijde dřív před koncem věků a skoncuje tak s tím vším. Nevěřím tomu, že se jedná jen o nějakého vlídného ducha, který sedí v nebi a bez pohnutek přihlíží odporným démonům pohybujícím se v tomto světě. Ne - On je soucitným Otcem, který zoufá nad utrpením vlastních dětí.
Písmo nám říká, že „Jeho soucit nikdy nekončí“ (Pláč 3:22). „Ty ale, Pane, jsi Bůh milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý, velmi věrný a laskavý. “ (Žalm 86:15).
V tomto nádherném příběhu se dočítáme: „Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval. “ (Matouš 15:30).
Dokážete si něco podobného představit? Všude kolem Ježíše seděly a ležely na zemi stovky postižených lidí – maličké děti příliš nemocné na to, aby se posadili, lidé hlasitě křičící o pomoc, sténající bolestí, v horečkách a posedlí, nemocní či zoufalí.
Ježíš je neodmítal. Konal zázraky –uzdravoval a vysvobozoval. Němý tak promluvil, zmrzačený skákal, slepý viděl, nemocní a postižení byli uzdraveni. A s každým uzdravením lidé přicházeli blíž a blíž. Dovedu si představit, jak lidé postrkovali dopředu své nemocné děti – a pro učedníky bylo těžké udržet pořádek.
Tito lidé byli v poušti po tři dny bez jídla a omdlévali hladem. Tehdy Ježíš pravil: „Je mi těch lidí líto…. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním.“ (Matouš 15:32).
Bůh touží po tom, abychom se i my stali součástí Jeho soucitného srdce, jež miluje tento svět. A pokud jste ochotni ho poslechnout, bude vám posílat potřebné na dosah. Ukažte Pánu, že toužíte po tom, aby si vás použil a on vám otevře dveře. Pak doopravdy poznáte Jeho soucitné srdce.