JAK MŮŽEME ZNÁT CESTU?
Ježíše musela šokovat Tomášova slova: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ (Jan 14,5). Tomáš tím myslel: Ježíši, mluvíš tak důvěrně o tom, že jdeš ke svému Otci, ale my Ho neznáme tak jako Ty. Jak můžeme znát cestu k Němu?“
Bylo to přiznání. Tomáš doznával: „Pane, známe Tě. Poslední tři roky jsme si byli s Tebou velmi blízcí, ale nevíme, kdo je Otec – neznáme Jeho lásku, péči a něhu. Než odejdeš, ukaž nám, prosím, Otce.“ Přesně to ale Ježíš dělal celé tři roky. Jeho učedníkům toto odhalování uniklo.
Když plně chápeme, že máme milujícího a starostlivého nebeského Otce, proč bychom měli klesat na mysli, když se proti nám staví nepřítel? Proč bychom si měli zoufat nad finančními těžkostmi, i když se zdá, že nás zavalují?
Poslouchejte pozorně Ježíšovu odpověď na Tomášův dotaz. Velmi se nás týká: „Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce“ (Jan 14,7).
Potom se ozývá Filip: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ (verš 8). Ježíš nemohl uvěřit tomu, co slyší. Téměř slyšíte nevěřícnost v Jeho hlase, když Filipovi odpovídá: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?“ (verš 9).
Jinými slovy: „Tomáši, Filipe, mí drazí učedníci, jak se můžete takto ptát? Říkáte, že Mě znáte, že jsme si blízcí. Jak vám však mohlo uniknout to, co jsem vám odhaloval celé tři roky? Stále ještě nechápete, že všechny mocné činy, které jsem konal, konal ve Mně můj Otec a tak odkrýval, jaký je a čím vám chce být? Všechno, co jsem vás naučil, bylo z Jeho srdce, nikoliv z Mého.“
Celý Ježíšův život byl kázáním. Den za dnem, každým zázrakem, který vykonal, i každým podobenstvím, které učil, vyjadřoval Pán Ježíš, kdo je Otec. A poslal Svého Svatého Ducha, a tak mohou Jeho následovníci dělat ještě mocnější věci a odhalovat Otcovu lásku novým generacím.
Bylo to přiznání. Tomáš doznával: „Pane, známe Tě. Poslední tři roky jsme si byli s Tebou velmi blízcí, ale nevíme, kdo je Otec – neznáme Jeho lásku, péči a něhu. Než odejdeš, ukaž nám, prosím, Otce.“ Přesně to ale Ježíš dělal celé tři roky. Jeho učedníkům toto odhalování uniklo.
Když plně chápeme, že máme milujícího a starostlivého nebeského Otce, proč bychom měli klesat na mysli, když se proti nám staví nepřítel? Proč bychom si měli zoufat nad finančními těžkostmi, i když se zdá, že nás zavalují?
Poslouchejte pozorně Ježíšovu odpověď na Tomášův dotaz. Velmi se nás týká: „Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce“ (Jan 14,7).
Potom se ozývá Filip: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ (verš 8). Ježíš nemohl uvěřit tomu, co slyší. Téměř slyšíte nevěřícnost v Jeho hlase, když Filipovi odpovídá: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?“ (verš 9).
Jinými slovy: „Tomáši, Filipe, mí drazí učedníci, jak se můžete takto ptát? Říkáte, že Mě znáte, že jsme si blízcí. Jak vám však mohlo uniknout to, co jsem vám odhaloval celé tři roky? Stále ještě nechápete, že všechny mocné činy, které jsem konal, konal ve Mně můj Otec a tak odkrýval, jaký je a čím vám chce být? Všechno, co jsem vás naučil, bylo z Jeho srdce, nikoliv z Mého.“
Celý Ježíšův život byl kázáním. Den za dnem, každým zázrakem, který vykonal, i každým podobenstvím, které učil, vyjadřoval Pán Ježíš, kdo je Otec. A poslal Svého Svatého Ducha, a tak mohou Jeho následovníci dělat ještě mocnější věci a odhalovat Otcovu lásku novým generacím.